Becca

,,Ne," zašeptal a zdálo se, že každou chvli omdlí. Potřebovala jsem, aby zůstal při smyslech, protože já sama si najednou připadala jako v mlze, která se mě snaží ochránit před skutečností. Bohužel, nebo možná bohudík, ta má mlha neměla takovou moc jako Sylvainova. Zatímco on si nechtěl připustit realitu, já už jí čelila. Ráda bych ještě měla naději, ale pokud v televizi říkali pravdu, to tělo bylo opravdu nalezeno přímo na místě, kde jsem se kdysi sama rozhodla zemřít. To nemohla být náhoda.

Navíc ten dopis, kde byla zmíněná štěnice...

Někdo věděl víc, než bych si kdy myslela, že bude možné. A co hůř, jednalo se o někoho hodně zvráceného. Vlastně jsem najednou byla přesvědčená, že ať už to udělal kdokoliv, nedal Aně šanci. To jen v nás vytvářel pocit, že jednoho dne bude zase všechno v pořádku.

A teď je má sestra mrtvá.

,,Musíme jít na policii. Musíme jim všechno říct."

,,To nemůže být pravda..."

,,Já vím. Ale zřejmě je. Pojď, Sylvaine, musíme," řekla jsem a na posledním slově se mi zlomil hlas.

**

,,Proč jste s tím nepřišli už dřív?"

,,Někdo nám vyhrožoval. Báli jsme se, že kdybychom něco podnikli, tak... Nikdo přece nemohl vědět, že blafuje."

,,Třeba to není ona," zašeptal Sylvain už asi po patnácté a žena středního věku mi věnovala nečitelný pohled.

,,Jak vaše sestra vypadá? U oběti jsme nenašli žádné doklady."

,,Má asi tak sto šedesát pět centimetrů, světlé vlasy, modré oči, světlou pleť, je velmi štíhlá... Dělá balet. Teda, dělala. Nedávno měla úraz, který jí hodně zkomplikoval kariéru."

,,Takže jí po úrazu zůstala na těle nějaká jizva?"

,,Ano, na noze," řekl Sylvain.

Ženě ztuhla čelist a pomalu přikývla. ,,Jeden z vás bude muset identifikovat tělo, abychom se mohli nějak posunout."

,,A ta... ta oběť má jizvu na noze?" zeptala jsem se tak tiše, že to bylo sotva slyšet.

,,Pojďte se mnou," řekla jen, což mluvilo za vše.

**

,,Mám jít já?" zeptala jsem se Sylvaina, který byl bledší než stěna.

Jen zavrtěl hlavou a prošel dveřmi, které mu přidržel jeden z policistů. S mělkým dechem jsem přešla blíž k oknu, přes které jsem viděla do vedlejší místnosti. Byl v ní jen vozík s tělem, které bylo schované pod zelenou pokrývkou. Muž, jenž u něj stál, se Sylvaina na něco zeptal a pak odhalil tvář oběti.

,,Oh můj Bože!" vykřikla jsem a zakryla si ústa dlaněmi. Anina tvář vypadala příšerně. Měla hluboký šrám na čele, fialová ústa a našedlou pleť. Odvátila jsem zrak od své sestry a rychle se rozběhla k odpadkovému koši umístěnému u dveří, abych se do něj vyzvracela.