Sylvain

Naložil jsem do kufru cestovní tašku naplněnou věcmi, které Becca během posledních třiceti minut vyhodnotila jako nejvíce potřebné na pár následujících dní, které hodlala strávit u nás doma. Věděl jsem, že ji tu nemůžu nechat samotnou. Kdyby zmizela i ona, už bych se vážně zbláznil! Ať si s námi hrál kdokoliv, evidentně to nedělal jen tak pro zábavu. Muselo v tom být něco osobního, což bylo o to horší. Řešení osobních křivd je vždycky největší motivací k dělání šíleností.

,,Becco?"

,,Ano?"

,,Přijela Ana autem, když chtěla opravit ty šaty?"

Becca se připoutala a věnovala mi provinilý pohled. ,,Já nevím. Proč?"

Jen jsem zavrtěl hlavou a nastartoval. Napadlo mě, že pokud přišla po svých, tak ji pak někdo mohl naložit do auta a ona při tom upustila ty šaty. Nebo jí je vytrhl ten, kdo ji unesl. Nejraději bych zkontaktoval někoho ze sousedů kvůli kamerovým záznamům, jenže jsem musel mít na paměti, že bych tím s největší pravděpodobností ohrozil Anu.

**

,,Chtěl bych se stavit v divadle. Pojedeš se mnou?"

Becca na mě nepatrně vyvalila oči. ,,Ty jim chceš říct, že Ana zmizela?"

,,Ne, to nechci. Ale pokusím se nenápadně zjistit informace od jejích nejbližších kamarádek," vysvětlil jsem, zatímco Becca nejistýma rukama vybalovala věci z tašky.

,,Nechceš s tím pomoct?"

,,Ne, to je v pořádku, zvládnu to. Jsi si jistý, že mám jet s tebou? Mohlo by to v nich vyvolat nějaké podezření."

,,Podezření?"

,,Ano. Nebo tobě by snad nepřišlo podezřelé, kdyby se manžel tvé kolegyně objevil s její sestrou po boku a vyptávali se na informace?"

Měla pravdu. Asi by to působilo trochu zvláštně.

,,Nejspíš máš pravdu. Ale nejsem si jistý, jestli bych tě tu měl nechávat samotnou. Musíš mi slíbit, že zůstaneš zamčená."

Becca se lehce usmála. ,,Neboj se. Nechtěla jsem zůstat ve svém domě hlavně kvůli tomu, že bych se tam během noci zbláznila strachy. Za bílého dne to není tak děsivé."

Tím si nejsem jist, já se ti domu vloupal za bílého dne, pomyslel jsem si.

,,Dobře, zůstaň tady. Máš představu, kde co najdeš?"

Přikývla. ,,Se základními věcmi k přežití si během doby, kdy budeš pryč, poradím."

Přinutil jsem se k úsměvu a přešel k ní blíž, abych ji objal. Čekal jsem, že se k tomu nebude mít, ale kupodivu kolem mě pevně utáhla paže. ,,Je mi líto, že se tohle děje."

Nenápadně jsem si přičichl k jejím vlasům. ,,I mně."

**

Vrátil jsem se do auta a na chvíli mě napadlo, že bych navštívil Wicky, jestli se náhodou nedozvěděla něco nového. Bylo mi jasné, že je na mě stále naštvaná. Neměl jsem ji obvinit z toho, že přede mnou někde skrývá Anu, bylo to vůči ní nefér, ale na druhou stranu, mohl jsem jí věřit, že mi říká pravdu? Mohl jsem vůbec někomu věřit?

Svraštil jsem obočí a vytáhl telefon, abych si stáhl Instagram. Ana mi tam kdysi vytvořila účet, který jsem sice vůbec nepoužíval, ale teď mi mohl být užitečný. Wicky na mě vyskočila mezi sledujícími jako jedna z prvních. Podle Aniných slov tam sdílí každou blbost, takže existovala možnost, že něco najdu.

Poslední fotka, kterou vystavila, byla vyfocená den poté, co Ana zmizela. Wicky se na ni usmívala společně se svými kolegy. Byly v nějaké zasedací místnosti a u fotky byl popisek: Pracovní cesta do Francie za dobře!

Píchlo mě z toho u srdce.

Kdyby onen den jen tušila, co se děje v Birmighamu.

**

,,Je mi líto, ale většina holek je na týden pryč."

Zamračil jsem se. ,,Vystupují mimo město?"

Okatá brunetka se na mě váhavě usmála. ,,Neměla bych vám nic říkat. Pokud Ana něco potřebuje, ať se o to zajímá ona sama. Nejste zaměstnanec divadla."

,,Ano, já vím, ale..."

,,Mohla bych z toho mít průšvih."

,,Tam mi aspoň řekněte, kdy odjely."

,,Z pátku na sobotu. Trvali na tom, že pojedou v noci."

Zhoupl se mi žaludek. ,,Nevíte proč?"

,,Pane, říkala jsem, že vám nesmím nic povědět."

,,Ale proč?"

Odpovědí mi bylo pouze ticho.

,,Jak se jmenujete?"

Pootevřela pusu, ale nic neřekla.

,,To vás snad do průšvihu nedostane, ne? Já jsem Sylvain."

,,Já vím, kdo jste. Všechny baletky na vás mají už léta zálusk. Ana je za to nesnáší. Jsem tady teprve čtvrt roku, takže zdaleka nemám tolik informací, ale už jsem si udělala jasný obrázek."

,,V čem?"

,,Mezi vaší ženou a zbytkem baletek je evidentně velké dusno. A i když bych vám to asi neměla říkat, myslím si, že na vině je spíš Ana. Od toho úrazu se chová jako potvora."

,,V čem?" zopakoval jsem.

,,Já nevím, ale působí to na mě, jako by si myslela, že jí patří svět. Když jsem sem přijela z Londýna jako její alternace, chovala se ke mně jako k odpadu, čemuž nerozumím, protože se přece musel najít někdo, kdo ji nahradí. I když si o sobě myslí, že je nenahraditelná..."

,,Proč jste se toho ujala vy? Mohl ji přece nahradit někdo ze zdejších, ne?"

,,Ne, nikdo jiný ji nahradit nemohl. Zbytek baletek nemá tak velkou průpravu, což je samozřejmě další příčina toho dusna. Ostatní holky na Anu žárlí. Vlastně se není čemu divit, že? Má vás, má postavení a je fakt krásná. Takový úspěch se neodpouští."

,,A co vy? Jaký k ní máte vztah?"

,,Skoro ji neznám, takže těžko k ní můžu mít nějaký vztah, ale rozhodně ji mám raději než ona mě."

Povzdechl jsem si a rozhlédl se po malé šatně. ,,Který stůl je její?"

,,Ten v rohu, ale nic tam není. Ana si všechno sbalila."

Přikývl jsem. ,,Děkuji za váš čas, už vás nechám. Přeji hezký zbytek dne."

,,Teresa."

Otočil jsem se na ni přes rameno.

,,Jsem Teresa."

**

,,Myslíš si, že v tom ty holky mají prsty?" zeptala se Becca, zatímco jsem z úložného prostoru v gauči vytahoval věci na spaní pro hosty.

,,Já nevím. Na."

,,Díky," řekla a vzala si ode mě deku, aby se na gauči mohla přikrýt.

,,Nerad bych obvinil další nevinné lidi."

,,Nevíš, jestli jsou nevinní."

,,Dáš si víno?" zeptal jsem se, abych změnil téma. Ani jsem nečekal na odpověď a rovnou jí podal skleničku.

,,Tak... tak dobře, děkuju. Ale ten člověk, který se mi podle všeho vloupal do bytu, když jsi byl ve sklepě, ten nás bude znát oba, že?"

Přikývl jsem a hodil do sebe sklenici vína na ex. ,,Chce to něco silnějšího. Piješ tvrdej?"

,,Ne, je mi po něm zle."

,,Mně taky, ale hůř mi být už stejně nemůže."

,,Sylvaine..."

,,Nechceš si pustit něco v televizi? Vážně bych rád chvíli předstíral, že je všechno normální."

Becca sklopila pohled ke skleničce. ,,A to jde, když jsem tu na gauči místo Any já?"

Pokrčil jsem rameny a zapnul televizi. ,,Není to tak těžké, s Anou jsme si málokdy takhle sedli, takže se mě to tolik nedotýká."

,,Sylvaine?"

,,Jo?"

,,Myslím, že bude lepší, když se někam odklidím a nechám tě chvíli o samotě."

,,Jak chceš."

,,Budu v pokoji pro hosty. Moc ti děkuji, žes mě u sebe nechal."

,,Jsi sestra mé ženy, to je samozřejmost."

,,Ne, není. Vím, že jsme k sobě nikdy neměli moc blízko, ale chci uvést na pravou míru, že si tě nesmírně vážím a že bych nikdy nechtěla mít podíl na tom, aby ses trápil."

Přinutil jsem se k nepatrnému úsměvu, a když Becca vyšla shody do prvního patra, zhluboka jsem vydechl.

**

Probudil mě výkřik.

,,Áhhhhh, ne, PROSÍM NE!!!!"

Trochu dezorientovaný jsem se zvedl z gauče a rychle vyběhl schody, abych Beccu probudil. Házela sebou na posteli ze strany na stranu a kvílela, jako by ji něco bolelo.

,,Hej! Becco, probuď se!"

S vytřeštěnýma očima procitla a pevně se mě chytila za paže, jako kdyby ve snu někam padala a já byl jejím záchytným bodem. Pomalu jsem se dotkl její tváře a cítil, jak má zpocené kořínky vlasů. ,,To nic, byl to jen zlý sen."

,,Kéž by to byl jen sen," zašeptala, pustila mé paže, stočila se do klubíčka a začala brečet.

,,Becco, no tak, uklidni se. Jsi tu v bezpečí, nic se neděje."

,,Ty to nechápeš, to nikdo nikdy nepochopí," řekla vyčerpaným hlasem a popotáhla.

,,Sen o Adamovi?"

Přikývla a znovu se jí začala třást ramena.

Chvíli jsem váhal, protože jsem si byl vědom, že tímhle překročíme jistou hranici, ale nemohl jsem ji tady nechat jako hromádku neštěstí a jít si lehnou zpátky na gauč.

,,Zůstanu tu s tebou, nevadí?"

,,Jestli chceš..."

,,Přece tě tu takhle nenechám," řekl jsem a vlezl si pod přikrývku k ní. Přetočila se na druhý bok, aby ke mně byla čelem. ,,Ta autonehoda."

Přikývl jsem. ,,Nikdy jsi o tom nemluvila."

,,O tom se mluví těžko. Navíc se nikdo nikdy neptal."

,,Ana říkala, že se ptala, ale že jsi o tom odmítla mluvit."

,,Neptala se. Ale to je jedno."

Ne, to není jedno.

,,Dobře, ale já se ptám. Takže pokud o tom chceš s někým mluvit, jsem tu."

,,Jsem ráda, že o tom vím," řekla s vděčností, a i když bylo šero, stejně jsem nepřehlédnul, jak sklopila zrak na mé rty.

,,Měli... měli bychom zkusit zase usnout," řekl jsem spěšně, abych neudělal něco, čeho bych pak litoval.

,,Máš pravdu, půjdeme spát. Dobrou noc, Sylvaine."

Usmál jsem se, vědom si toho, že jsou naše obličeje jen pár centimetrů od sebe a že se ani jeden z nás neobtěžuje se od druhého aspoň trochu odtáhnout. ,,Dobrou noc, Becco."