O dva roky později

Sylvain

Položil jsem kytici růží na hrob, který byl téměř celý zapadaný podzimních listím. Tchán trval na tom, že jí necháme udělat hrob tady v Belfastu, a jelikož jsem se krátce po její smrti rozhodl odstěhovat do Birmighamu, neměl jsem nic proti.

,,Je mi to moc líto, synku."

Otočil jsem se na tchyni a usmál se. ,,I mně. Ale to už je život."

,,Souhlasím. Nemáš hlad?"

,,Trošku."

,,Skočím něco udělat."

Hřbitov byl jen pár metrů od domu, takže jsem měl možnost navštěvovat ho denně, ale nedělal jsem to. Nechtěl jsem jí být pořád tak blízko, protože mi přišlo, že to není zdravé.

Došel jsem zpátky k domu a odebral se dozadu na zahradu. Byla docela zima, tak jsem si raději nechal bundu a došel k houpací síti, ze které se ozvalo odkašlání.

,,Ty jsi mi obsadila mé oblíbené místo?"

,,Není snad naše?" zeptala se a nadzvedla hlavu.

,,Becco, dáš si těstoviny?"

,,Ráda, mami, děkuju," řekla a posadila se. ,,Pojď ke mně."

Se značným nadšením jsem se vtěsnal za ní, a když jsem se položil, donutil jsem ji, aby si na mě lehla. Měla u sebe teplou deku a rozečtenou knížku, což vysvětlovalo, proč se po mně už dvě hodiny nesháněla. Byla až příliš ponořená do svého světa.

,,Byl jsi za Anou?"

,,Ano, byl. Přinesl jsem jí růže a zbavil hrob pavučin."

Pohladila mě po ruce. ,,To jsi hodný. Taky za ní pak zajdu. Však víš... promluvit si."

Becca si s Anou chodila povídat docela často. A co jsme spolu začali před patnácti měsíci oficiálně chodit, zašla za ní několikrát do týdne. Věděl jsem, že má potřebu jí pořád něco vysvětlovat, pořád si něco obhajovat, a i když jsem nesouhlasil s tím, že by měla mít výčitky svědomí, nechal jsem ji v tom. Věděl jsem, že si k tomu bude muset časem dojít sama, stejně jako jsem to udělal já.

Pořád si stojím za tím, že jsem Anu kdysi miloval a že se mi víc než líbila představa strávit s ní zbytek života, ale nehodlám si vyčítat, že jsem teď šťastný s její sestrou. Ana si kdysi sama vybrala, že mě zradí a že se ke mně bude chovat odtažitě. U Becci mi něco takové přišlo nemožné. Věděl jsem, že až se jednoho dne zbaví těch zbytečných výčitek, a ono se to nakonec snad stane, nebude nám ve štěstí stát vůbec nic.

,,Jen si spolu popovídejte."

,,Nepřijdu ti divná, že ne? Když si povídám s někým, kdo je na onom světě."

,,Ne, nepřijdeš mi divná. Je to pro tebe forma terapie a já to respektuji."

Pohlédla na mě koutkem oka a já si ji přitáhl k polibku.

O dva měsíce později

Rozhlédl jsem se po hale a odložil poslední stěhovací krabici na zem. Před víc jak rokem jsem se s Beccou dohodli, že postavíme dům a mezitím zůstaneme bydlet u jejích rodičů. Miloval jsem to tam, ale chtěl jsem, abychom byla co možná nejdřív ve svém. Samozřejmě to ale byl běh na dlouhou trať. Než jsme se k tomu rozhoupali, vybrali vhodné místo, vymysleli, jak bude dům vypadat a dali dohromady finance, uteklo několik měsíců.

A teď, když se konečně uskutečnilo to, co jsme tak dlouho chtěli, jsme místo bouchnutí šampaňského padli jako zabití do postele a spali až do sedmi večer.

,,Nechceš si za chvíli skočit na večeři?" zašeptal jsem a po tmě našel její rty. Chvíli jsme se líně líbali a pak jsem zaznamenal, že Becca nepatrně přikývla.

,,Tak se zvedneme?"

,,Až za chvíli," řekla a přitáhla si mě zpátky k sobě. ,,Právě mi totiž došlo, že se můžeme pomilovat, aniž bychom riskovali, že nás při tom uslyší naši."

Zasmál jsem se a sjel jí prsty po břiše až k rozkroku.

**

,,Zítra k nám nastupuje ta nová prodavačka. Budu ji muset do všeho zaučit," řekla Becca, když číšník odnesl prázdné talíře.

Před šesti měsíci si pronajala prostor v bývalé galerii a vytvořila si tam butik s francouzskou módou. Bylo vidět, že je tam šťastná, ale poslední dobou, ještě před začátkem stěhování, se domů vracela úplně vyčerpaná. Snažil jsem se ji přimět, aby trochu přibrzdila, ale nedala si říct.

,,Může ji zaučit ta druhá prodavačka. Zaměstnáváš ji už dost dlouho, takže věřím, že si poradí."

Becca paličatě zavrtěla hlavou. ,,Chci to mít pod kontrolu."

Usmál jsem se a natáhl se přes stůl, abych ji chytil za ruce. ,,Tak co kdybych ti ještě objednal dezert, aby sis obalila nervy?"

Už se nadechovala k odpovědi, ale najednou úplně zbledla a vytrhla se mi.

,,Lásko?" zeptal jsem se starostlivým tónem a následoval ji na toalety, kde jsem ji našel klečet na kolenou s hlavou nakloněnou nad mísou.

,,Škoda tak dobré večeře," hekla, když přestala zvracet.

Uchechtl jsem se a sklonil se k ní, abych jí pomohl na nohy. ,,Nejspíš na tebe něco leze."

,,Nejspíš," vydechla a s mou pomocí vyšla z toalet, abychom mohli zaplatit a jet domů.

**

Druhý den ráno jsme se domluvili, že ji hodím do práce, aby mohla vysvětlit nové zaměstnankyni jen to nejdůležitější a že ji pak zase svezu domů, abych se o ni postaral. Když jsem pak kolem druhé musel odjet do kanceláře na schůzku, donutil jsem Beccu, aby mi slíbila, že zůstane v posteli a bude se šetřit.

,,Provedu, šéfe. A děkuju, že ses o mě postaral."

,,Co jiného bych měl dělat, než se o tebe starat?"

Rozpustile se na mě usmála a nechala si vtisknout pusu na čelo.

,,Přijdu hned, jak to půjde," slíbil jsem.

O tři hodiny později

Becca

O jeden film a dvě vyzvracení později jsem si bílá jako stěna skočila do lékárny a vrátila se domů s prášky na zklidnění žaludku a ještě jednou věcí, kterou jsem si sice neplánovala koupit, ale prodavačka mi ji vyloženě vnutila, protože to pro ni prý bylo jednoznačné. Netušila jsem, co si pod tím mám představit, ale když jsem pak o deset minut později zírala na pozitivní těhotenský test, došlo mi to. Kromě opětovného zvracení a únavy mi nic jiného nebylo. Mělo mě napadnout, že můžu být těhotná.

Je načase si znovu promluvit s Anou.

,,Je mi líto, že se to sešlo zrovna tahle. Že jsi neměla možnost to taky zažít. Ale chtěla bych tě požádat, abys mi to nevyčítala," řekla jsem a zhluboka se nadechla. ,,Jestli tě to potěší, je mi fakt zle. Až najdu odvahu říct to našim, budu se muset zeptat mamky, co jí od těch nevolností pomáhalo. Jenom jsem se ti chtěla svěřit. A taky jsem ti chtěla říct, že na tom pracuji. Už si nechci nic vyčítat. Navždy budeš moje milovaná sestra, ale nechovala ses vždycky dobře a já bych byla vůči sobě nespravedlivá, kdybych si vyčítala, že jsem spokojená."

,,Dobrý den, Becco."

,,Dobrý den," pozdravila jsem milou stařenku, která sem chodila pravidelně manželovi na hrob.

,,Tak já už půjdu. Drž mi palce, až je všechno v pohodě. Brzy za tebou zase přijdu," řekla jsem tiše, přitiskla rty na bříška prstů a položila je náhrobní kámen.

**

,,Co tady děláš, ty nezmare? Slíbila jsi mi, že se budeš šetřit," vyčetl mi Sylvain, když jsem vstoupila do jeho potemnělé kanceláře.

,,Už je mi líp," řekla jsem popravdě. Nebylo mi sice dobře, ale byla jsem schopná aspoň trochu fungovat, což mi stačilo.

,,Tak pojď sem," řekl a odsunul se, abych se mu mohla usadit na klíně.

,,Díky. Máš ještě hodně práce?" zeptala jsem se a pročísla mu hnědé vlasy. Začínal je mít delší, než u něj bylo zvykem a dělalo ho to snad ještě přitažlivějším.

,,Naštěstí už ne. Do patnácti minut bych mohl být hotov."

Přikývla jsem. ,,Tak to je dobře. Byla jsem na hřbitově."

Tázavě nadzvedl obočí.

,,Potřebovala jsem Aně něco říct..."

Pohladil mě po tváři. ,,A co?"

Mlčky jsem sundala jeho ruku z obličeje a přitiskla si ji na břicho.

Překvapeně zamrkal. ,,Ty jsi...?"

,,Udělala jsem si test. Tvrdí, že jsem."

,,Můj ty... Počkej, ty nejsi šťastná?"

,,Jsem," řekla jsem popravdě. ,,Jenom se ještě budu muset poprat s pocitem viny."

Znovu mě pohladil po tváři. ,,Podívej se na mě. To i já. Ale jsem si jistý, že Ana by nám to někde hluboko uvnitř přála."

Přikývla jsem a do očí mi vstoupily slzy. ,,Chci si na ni uchovat hezké vzpomínky."

Usmál se. ,,Nápodobně."

,,Nebyla to svině, jak řekla Teresa. Myslím si, že jen nevěděla, co se sebou a nějak se... ztratila. Stejně tak to měly Wicky s Teresou."

,,Taky si to myslím. A věřím, že Ana bude nad naším dítětem společně s námi držet ochrannou ruku."

Znovu jsem přikývla a s pláčem jsem kolem něj omotala paže. Nebylo to ale ze strachu ani smutku. Věděla jsem, že bude všechno v pořádku. Teď už ano.

KONEC

Drazí čtenáři, byť jste ode mě zvyklí především na romance, nepopřu v sobě lásku ke kriminálnímu žánru. Navíc, pokud umíte číst mezi řádky, určitě jste v průběhu čtení zaznamenali z mé strany určitý apel... Jsem sice ještě hodně mladá a nedá se říct, že bych toho o životě věděla moc, ale stejně jsou určité jeho aspekty, ve kterých si Vás dovolím poučit. Vím, že tu mam spoustu čtenářů, kteří ještě nejsou ani plnoletí a právě primárně těm (ovšem nejen jim!) bych chtěla poradit jedno - ať už pěstujete (nebo budete pěstovat) jakékoliv vztahy, vždycky se raději dvakrát zamyslete nad tím, co děláte a jak byste tím druhým mohli případně uškodit (nebo sobě). Buďte obezřetní, snažte se chovat jak nejčestněji dovedete, a pokud máte pocit, že jste ztraceni, naučte se o tom s ostatními mluvit. A dávejte si pozor, koho si k sobě pustíte. Lidé umění být dobrosrdeční, ale bohužel je mezi námi i spoustu hadů a my se s nimi musíme naučit existovat a především je umět odhalit, což někdy zabere až děsivě velké množství času. Sama za sebe vám samozřejmě přeju, abyste kolem sebe měli co nejvíc hodných, spravedlivých a empatických lidí, kteří vám, jakmile třeba jen na chvíli ztratíte rovnováhu, nepodkopnou nohy, ale naopak vám pomohou znovu najít balanc. A upřímně doufám, že i mé příběhy jsou určitým balancem právě v těch časech, kdy máte pocit, že ztrácíte rovnováhu.

S poděkováním a vděčností,

vaše Terez❤️