„Pomohl ti ten výlet?" přivítala ji po návratu z podsvětí Athéna, která byla nyní spokojeně usazena na kmeni padlého stromu.

„Co myslíš?" ušklíbla se Artemis.

Pokud jí předtím dělala problém procházka do podsvětí, pak cesta zpět, ta představovala mučení úplně nového kalibru. Chlapec se jí bez přestání omlouval, to bylo samé, jak nechtěl, že už bude hodný, ať ho neopouští... Z veškerého toho kňourání měla hlavu nafouknutou jako balón a návrat jí usnadnil až převozník, který již o něco lépe spolupracoval a bez větších řečí je dostal na druhý břeh. Samozřejmě, že před Charónem předstírala, že o přítomnosti dítěte celou dobu věděla a přivést ho do podsvětí byl vlastně celou dobu její cíl.

„Hádés je tvrdohlavej mezek," povzdychla si Artemis nakonec.

„A kdo z bohů není?" nadhodila Athéna zvesela a přitom pozorovala, jak kolem nich krouží sova. „Je to chlap, můžeš být ráda, že má trochu rozumu a nezměnil se před tebou třeba v labuť, nebo zlatý déšť. Slyšela jsem, že to prý na dámy zabírá."

„To jistě," odfrkla a přisedla si k ní. „Ale příště bych ocenila, kdyby sis tak velké informace nenechávala pro sebe. Nemám ráda, když přede mnou někdo chová tajemství."

„Ale toto přeci nebylo žádné tajemství," sdělila jí Athéna se spikleneckým úsměvem. „Jen mě zajímalo, kdy na to přijdeš."

„Ale já už nechci na nic přicházet, rozumíš?" zdůraznila. „Vážně mě nebaví být vždycky tím posledním, kdo se něco dozví. Jako by nestačilo, že jsou všichni až na Háda na prach, teď je tu i fakt, že tě vidím jenom já a do toho se připletlo to lidské dítě, které..."

Artemis se odmlčela a zadívala se na chlapce ležícího pod nedalekým stromem, kde spal jako neviňátko. Pokud by ho předtím na vlastní oči neviděla v podsvětí, věřila by, že po celou dobu jen poslušně odpočíval ve světě smrtelných.

„Jsou roztomilí, když spí, nemám pravdu?" pousmála se Athéna.

„Jak dlouho jsi o něm věděla?" pokračovala Artemis rozmrzelým tónem.

„Od začátku. Myslela jsem si, že to praskne u převozníka, ale ty ses rozhodla, že Charóna zkrátka nevyslechneš, že?"

„Nečekala jsem, že mi ten Hádův podřízený bude mít co říct," odfrkla. „To ty mi tady máš pomáhat a ne čekat, jak se to všechno vyvrbí. A jen jednou... Mohla bys mi alespoň jednou říct, jak se věci skutečně mají? Žádné vytáčky, žádná tajemství, zkrátka jednoduchá je-to-takhle rovinka. Můžeš to pro mě udělat?"

„To bude těžké, takto je vše mnohem zábavnější," pousmála se Athéna. „Ale pokud je to tvé přání, zkusím to. Víš, Artemis, vážně se mi stýskalo."

„Byla jsem pryč jen chvilku."

„Nemyslím teď, ale po válce. Mám pocit, že od té chvíle to už mezi námi nikdy nebylo stejné."

Artemis se zahleděla na trávu, jejíž stébla se tiskla na holou kůži nohou vystupující skrze sandály do světla hvězd.

„Zůstala jsi neutrální," sdělila jí nakonec. „Kdybychom tvého příkladu následovali všichni, tak by Hádés musel, co já vím, vyzvat Dia na pěstní souboj a bylo by po problémech. Možná jste nakonec vážně udělaly to nejlepší, co šlo. Ty i Hestia, obě jste to ustály se ctí."

Bohyně Hestia se podobně jako její sestry, Héra a Démétér, zaměřovala na život běžných lidí a jejich potřeby. Zatímco Héra byla považována za patronku manželství a Démétér za bohyni plodnosti, Hestia se starala o rodinný krb. Když se věci na Olympu pomalu vymykaly kontrole, její trůn přirozeně osiřel jako první.

„V té době jsem to jako moudré vskutku viděla," přikývla Athéna. „Jenže to má háček. Hestia poslechla své povinnosti a vydala se za lidmi, aby je mohla ochránit před dopadem našeho sporu. Ale já nikoho nechránila, vlastně mohu být považována za zbabělce. Opustila jsem vás, opustila jsem tebe, Artemis. A ani nevíš, kolikrát jsem si přála se tam vrátit. Dohlédnout na tebe."

„Nejsem dítě," odsekla. „Zvládnu se o sebe postarat."

„V tom máš pravdu, jen... Teď když nad tím tak uvažuji, tak ty jsi o tom se mnou vlastně ještě nikdy nemluvila."

„O čem přesně?"

„O tom, co se dělo v mé nepřítomnosti."

„Není tu co řešit," zamručela.

„Byla to válka, Artemis."

„Více jak tisíc let stará."

„Srdce nereaguje na čas, to přeci víš. Některé city zůstanou i věčnost a obvykle to bývají ty nepříjemné. Zažila jsi toho mnoho. Neseš si s sebou břímě, které by se mělo s někým sdílet. Válka si na tobě vybrala svou daň a nyní musíš ošetřit rány, které v tobě zanechala. Vyřešit spory, jež v sobě dusíš, protože jinak se nikam neposuneš."

„Tak mé spory?" zamumlala Artemis s jistou jízlivostí. „Nesmysl, já nic takového nemám a pokud vím, tak to vy jste tady ti, co mají problém. Ty jsi na prach, Hádés zase prachem být chce, jediné normální je tady to dítě, které nyní jen Olymp ví proč, požírá trávu. Hned s tím přestaň!" houkla na chlapce, který se za ní překvapeně otočil a přitom působil jako divoké zvířátko, jež bylo vyrušeno. S vykulenýma očkama přežvýkl poslední kousky trávy, které mu čouhaly z úst a poté jí věnoval úsměv od ucha k uchu.

„A to břímě, o kterém tu tak hezky mluvíš," pokračovala. „Mohu tě ujistit, že si s sebou nesu jen tolik, kolik unesu. Necítím smutek či snad lítost, na něco takového nemám čas a když se to vezme kolem a kolem, vlastně jsem si to celé docela užila!"

„Tomu se jen těžce věří." Athéna každé slovo pronášela s jistou jemností, pochopením i opatrností. Pohrávala si s pauzami mezi jednotlivými slovy a nechávala ticho, aby mezi nimi budovalo most, který měl usnadnit přijetí jejího sdělení. „Já jen vím, že ta Artemis, kterou jsem znala před válkou, tak ta..."

„... je pryč," dořekla za ni a poté odvrátila pohled ke hvězdné obloze.

O válce na Olympu se tvrdilo, že neměla žádné ztráty, ovšem to nebyla tak úplně pravda. Ve skutečnosti jeden z bohů zahynul, a to v moment, kdy byl vystřelen zlatý šíp. Artemis si ještě stále pamatovala dráhu jeho letu. Klikatil se, jako by snad ani neměl určený cíl, a nakonec se ztratil v mlze. Když se poté opět vynořil, její život už nikdy nebyl stejný.

Tehdy spor o Olymp dosáhl svého vrcholu.

Tehdy Artemis zemřela.

---

Pokud jste zmateni a máte více otázek než odpovědí, pak vězte, že je to naprosto v pořádku! Podobně jako u skládání puzzlíků, i tady se nám vytvořil rámeček, do kterého nní budeme pomaličku, polehoučku zasazovat odpovědi. A všichni ví, že ty se dají nejlépe najít v minulosti. Je to tady! Za touto částí leží první pořádný flashback aneb čeká nás Trója, vážení!