Samotná konverzace s vládcem podsvětí tentokráte probíhala již o něco hladčeji, možná i z toho důvodu, že se díky jeho schopnosti Artemis dostala do trůnního sálu takřka okamžitě a nemusela se tak trápit pohledem na rozladěné duše a zle naladěného převozníka.

„Začínám si myslet, že jsem na tebe byla po tvém útěku z vězení zbytečně přísná," řekla nakonec, zatímco seděla v křesílku zakrytém vlčí kožešinou, které se v sále zhmotnilo jen pro ni. „Vždyť už jen to, že se ti nakonec povedlo porazit Kronův zámek, byl důkaz tvé síly, a já tě kdysi nazvala cucákem."

„Ano, to od tebe vážně nebylo moc milé," pousmál se. „Nicméně, jak jsem říkal, bez pomoci ostatních bych nic z toho nezvládl. Hlavně Athéna... Je tu s námi, že?"

„Ano, máš ji hned vedle sebe," pokynula k trůnu, o který se jmenovaná bohyně ležérně opírala.

„Výborně, naše spasitelka osobně. Nevím, jestli se ti Athéna zmínila, ale vážně nám tou věštbou pomohla. Doslova tam byl návod, jak ten zámek porazit, jen... Opravdu by se hodilo, kdyby změnila svůj autorský styl a začala psát o něco více popisným jazykem."

„To jí říkám pořád!" zasmála se Artemis. „Je hezké, že si to psaní užívá, ale co chudáci čtenáři? Proč nikdo nikdy nemyslí na čtenáře? Ale nakonec jste na to přišli."

„No, přišli. Řekněme, že takřka veškerou práci odvedla Héra. Já třeba až do poslední chvíle vůbec netušil, o co se jedná. Ale nakonec to do sebe pěkně zapadlo. Zdá se, že žádný Titán nepočítá se silou domácího mazlíčka."

„Chytrý tah. To se ti... To se Héře vážně povedlo."

„Také myslím. Vlastně jsem v tu chvíli nemohl prohrát, vždyť co nejhoršího by se mi mohlo stát? Buď uspěji a zámek zlomím, nebo strávím věčnost s uslintaným mazlem."

„Jistě ti byl příjemným společníkem."

„Rozhodně jsem si s ním popovídal lépe než kdy s Diem."

„To zní fér, ovšem... To, že Kerberos dokáže překonat časový zámek a dostat vás oba ven... Měla jsem tu věštbu prakticky celou dobu, než mi ji Hermés tak nezdvořile sebral, a vážně nechápu, jak jsem to mohla nevidět."

„Athéna má zkrátka velice osobitý styl psaní," pousmál se Hádés. „A nejen ona, věštby jsou naprosto nová úroveň mučení. Jak jistě víš, poté, co se mi podařilo Kronův zámek vážně prolomit, přišly Delfy a nové poselství, které bylo psané snad ještě hůř!" postěžoval si a Artemis zamyšleně přikývla.

Na tu věštbu si pamatovala. Tenkrát se nejednalo o žádný svitek, nýbrž Orákulum v Delfách a jakmile se k Artemis ta slova dostala, věděla, že musí jednat.

Čtyři Magičtí vládnou silou, před kterou se třesou králové i bohové. Silou, která je pojí, ale i svazuje. Táhne je k sobě jako laso, před kterým není úniku. Kompas vás povede po cestě smrtelných a až se probudí fénix, osud se naplní. Magie se vrátí zpět tam, kam patří, a Olymp získá svůj někdejší lesk. Avšak úspěch má svou cenu. Musí být prolita krev. Nevinná krev lásky bez výčitek.

„Když se přede mnou jednoho dne zjevila známá sova, bral jsem to do jisté míry jako vysvobození," pokračoval Hádés ve vyprávění. „Athéna si jistě vzpomene na mou návštěvu. Měl jsem s sebou dvě brebentící smrtelnice, představitelky Magických, rozdílné jako oheň a voda, a tehdy jsem si myslel, že alespoň trochu vím, co mám od budoucnosti čekat. Že stačí použít moc Magických a přidat kapku vlastní krve, aby se prolomila i vězení ostatních."

„Už tehdy jsem se mu snažila říct, že je to hloupost," pousmála se Athéna, i když moc dobře věděla, že její slova vládce podsvětí neuslyší. „Ale neposlouchal mě."

„Přitom to bylo tak zřejmé, co?" pousmála se Artemis a poté se opět obrátila na Háda. „Od začátku jsem věděla, že to bude pořádná bejkovina, vždyť... kapka krve a hotovo? Věštby si nikdy nežádají drobnosti, obvykle je to situace všechno, nebo nic."

„A tys na to přišla přede mnou," pousmál se.

„Abych pravdu řekla, nebyl jsi zrovna moc silnou konkurencí," ušklíbla se a vzala si do ruky pohár s nektarem, který již nějakou chvíli stál na stolku vedle ní. „Jediné, co mě brzdilo, byla ta fráze: Nevinná krev lásky bez výčitek. Tu bych ti totiž nikdy nepřiřadila."

„Pravda, v té době by se hodilo jen jedno slovo a to pitomec, že?"

„Jistě, v té době," opáčila s jistou provokací.

„Nicméně tady vidíš, jak omezená má schopnost dekódovat věštby vlastně je. V jednom poselství se skrýval Kerberos, v dalším dokonce má smrt a ani jeden z těch případů jsem nevyřešil."

„S tou krví ti pomohla Athéna a dle tvého povídání ti to s Kerberem objasnila Héra. Zvláštní, ty nikdy nic nedokážeš udělat sám, co?" ušklíbla se. „Ještě mi řekni, že tvé řečnické schopnosti vybrousil Hermés a já už vážně jdu."

„Můžeš hádat," pousmál se, zatímco ona zírala na svůj odraz lesknoucí se na hladině sytě růžového nektaru.

Typický Hádés, takřka žádné odpovědi, jen nejrůznější úskoky. Vždyť jí do této chvíle nesdělil, jak chce vyřešit její „nechci být prachem" situaci. Jaký má plán? Co všechno to „předání moci" vlastně obnáší? Nakonec se Artemis rozhodla, že to nechá být. Začne to řešit, až jí dojde pití.