1. Tento příběh byl psán před státnicemi, kdy takřka všichni mí spolužáci byli již se školou hotovi. A tak se mi stalo, že jsem vstoupila do známé budovy, prošla ještě známější chodbou, ale narážela jsem jen na samé neznámé tváře. Místa, která jsem tolik let navštěvovala, zůstávala stejná, ale oni byli zkrátka pryč. Byl to zvláštní pocit, kdy něco tak přirozeného a neovlivnitelného stejně způsobovalo tíhu, a právě tyto zkušenosti sloužily jako jistý hnací motor příběhu.

2. Další inspirací byla píseň Call of Silence x Zero Eclipse doplněna o ilustraci. Když jsem ty dvě postavy viděla, snažila jsem se vymyslet, jaké hrdiny to vystihuje a nedařilo se mi nikoho najít. A pokud něco není nyní, musí se to vytvořit!

https://youtu.be/eefNPsDAPQk

3. První verze obsahovala 19k slov, většina psána na telefonu (takže tuna překlepů a situace, ve které je Artemis v pohodě s Athéniným vysvětlením, proč odešla z Olympu, a to jen proto, aby mi v další kapitole bouchla jak papiňák). Poslední verze končí na 40k slovech, a to i díky rozvinutí jejího vztahu nejen s Athénou, ale i Apollónem. Původně jsem jejího bratra chtěla z příběhu vynechat, dát mu jen jeden flashback z podsvětí, ale nakonec se ukázalo, že jejich vztah je též nutné prozkoumat, díky čemuž oba sourozenci získaly hlubší charaktery.

4. Samotný vztah bohyně a smrtelníka v sobě nese kouzlo, zvláště pokud se jedná o děcko, které bůh tak úplně adoptovat nechce. Není tajemstvím, že ještě před napsáním Magických jsem měla v plánu mít za hrdinku právě Artemis, ovšem postava klučíka, ta přibyla i díky Wallaeky a jejímu příběhu Bohyně a smrtelník, na který jsem psala recenzi a tímto autorce děkuji za nevědomé postrčení.

5. V příběhu se objevuje řada mýtu, u kterých jsem se snažila z 99 % držet jejich předlohy. Patří sem: povstání Héry, Paridův soud aka soutěž o zlaté jablko, narození dvojčat, masakr dětí královny Niobé, Artemisina přání na Dia, ukradení krav Hermem, mýtus o Orionovi, hození Hefaista z útesu a jeho výchova u Thetis (Achilleovi máti), uvěznění Héry na trůnu, Adonisův příběh se sasankami, mýtus týkající se Dafné a její proměny ve vavřínový keř, porážka draka Pýthona a dost možná toho bylo více.

6. Za největší zásah považuji vztah Héfaista a Afrodity, kdy bohyně krásy a lásky nebohého kováře podváděla s kýmkoli se dalo a rozhodně jej nemilovala. U Adonisova příběhu tím divokým prasetem měl být Áres, který na mladíka žárlil a zlikvidoval ho, a to jen proto, aby ho pak Zeus probral k životu. Zatracenej pan Blesk.

7. Díky rozsáhlému vyhledávání v mýtech jsem zjistila, že byl nektar bohů prý růžový. Já ho vždycky vnímala zlatě, jsem jediná?

8. To, že bude příběh psán principem skládačky, mi bylo jasné po čtyřech částech. Nejprve se objevila Athéna, potom Hádés a pak ta situace, že Hermés přijde o očičko? U posledního bodu jsem vážně přemýšlela, že to přepíšu, Herma mám ráda a Artemis by pak působila jako ještě větší mrcha, ale nakonec jsem to tak nechala.

9. Za nejoblíbenější část považuji popisování bohů za pomoci vůní. Jednalo se o vážně zajímavou zkušenosti, kdy jsem se snažila vlastnosti přetvořit do ne úplně častých vjemů.

10. Příběh byl psán do Wattpad soutěže ONC, kde jej vázal časový limit i prostor slov (od 20k do 40k). Snažila jsem se jej vyladit, aby se četl dobře, ovšem je možné, že to místy mohlo drhnout – nestyďte se mi to říct!.

.

.

.

Část s ilustracemi a animáčky bude zveřejněna, až se mi podaří vytvořit dostatek materiálů. Díky, že jste se mnou tento výlet podnikli. Moc si vaší podpory vážím, jste úžasní a zase u nějakého příběhu naviděnou! :3