Byl to ten nejkrásnější den v jejím životě. Teda do té doby než ho nezkazil on.

Každoroční slavnost, která se konala na jejich hradě a na kterou se Anna dnes opravdu těšila, stejně tak jako pokaždé. Ale kdyby věděla co se stane, tak by na tento den raději do smrti nemyslela a vymazala by ho dočista ze své paměti.

Byly zde pozváni všichni. I Andreas Heralt se svým strýcem, který ji vždy pohrdal a kterého snad možná ani nikdy neměla v lásce.

,,I když možná, kdyby nebyl takový, tak by se dal třeba snést," řekla si Anna pro sebe, protože někdy, když nebyl opili, tak se to s ním dalo vydržet.

Ale tento den se opil, tak že možná ani nevěděl, co skutečně činí. Ale Annu, tím opravdu rozhněval.

Urážel jí předevšemi všelijakými nemožnými nadávkami, které se možná ani nehodí opakoval a aby toho nebylo málo, tak jí roztrhal její nejkrásnější šaty, které ještě předtím stihl polít vínem a nakonec na ní vylil celý kotlík s polévkou, která naštěstí už nebyla horká, takže Annu neopařila.

A to jí ještě její otec oznámil že se za  Andrease Heralta musí vdát, kvůli smlouvě, kterou má podepsanou s jeho strýcem.

Tak tohle Annu už opravdu rozběsnilo.

 Takže vyběhla ze sálu, ale ještě předtím stihla dát Andreasovi Heraltovy, takovou facku že málem spadl hlavou do stolu.

 Z toho jak byl na mol.

Anna utekla z domu, před svými rodiči a před povinnostmi a nikdo ji nenašel. No, vlastně ji ani nikdo moc nehledal.

A tak začal její příběh, který se měl ještě o pár let později zopakovat.

 Teda aspoň to osudné shledání.