„Tak jo," zašeptala pro sebe, aby si dodala odvahy a sáhla po první roli plátna a kousek z něj odmotala a utrhla. Namočila do horké vody, nechala chvilku ochladnout, vyždímala a opatrně otřela okolí rány.

Když byla hotová, ponořila látku znovu do vody a celý proces zopakovala.

„A teď to nejtěžší...hlavně pomalu a opatrně...," řekla si a chytla dřík, pevně sevřela a zatáhla. Muž sebou zazmítal v křeči a něco nesrozumitelně vykřikl.

V ruce cítila, jak se hrot vzpouzí.

Proto se druhou rukou zapřela o hruď a pomalu táhla dál. Konečně s nepříjemným mlasknutím hrot vyjel z těla ven. Rána však vypadala děsivě, veliká a podivně roztřepená, obrovská černá zející díra se změtí tkáně a tmavá hustá krev se z ní valila proudem. Okamžitě přiložila na ránu plátno a stlačila, co to šlo.

Krev však prosakovala stále více a více.

Začala se jí zmocňovat panika.

 ,,Nemůže zemřít, teď ne, ne tady!" chtělo se jí křičet a aby se hrůzou nerozvzlykala, tak kousla se do rtu tak bolestivě, až na jazyku ucítila pachuť krve.

 Sebrala další, čisté plátno. Zkrvavené odhodila a přiložila nové. Jednou rukou stále tlačila na ránu, druhou se snažila nabrat do menší nádoby trochu vody, a zalít připravené byliny.

Ránu držela tak dlouho, až jí z toho rozbolela ruka.

,,Zdálo se jí to nebo opravdu přestala krvácet?" ptala se a přitom pomalu začala odstraňovat obvaz z rány. Spodní vrstvy látky byly již přilepené a šly velmi těžko sundat. A aby znova neobnovila krvácení, namočila další odtržený kus do bylinkového výluhu a začala zvlhčovat zaschlý zkrvavený hadr.

Zranění bylo temně rudé, zatažené chuchvalci zčernalé krve. Omyla je octovou vodou, přiložila čistý obvaz, na který přiložila další i s bylinkami a celé převázala dalším pruhem látky.

Zraněný ležel klidně a odevzdaně. Rty měl seschlé, pod očima se mu rýsovaly černé stíny, umocněné plápolajícím ohněm, jehož neposedné odrazy mu tančily po tváři. Lícní kosti vystoupily a nos se tak stal ostřejším. A jeho ještě před několika hodinami lehce odulá tvář náhle splaskla jako měch.

Pozvedla mu hlavu a ke rtům přiložila kalíšek s vodou.

 Pár kapek mu steklo ke koutkům a po bradě na krk, něco málo tekutiny do hrdla. Reflexivně polkl, trochu se zakuckal, ale z mdlob neprocitl. I přes to, že bylo v jeskyni docela teplo, přehodila přes něj další kožešiny.

 Víc pro něj zatím udělat nemohla.

Snažila se vyhýbat pohledu do jeho tváře. Proto poklidila, znečištěné hadry naházela do ohně. Uhlíky rychle prohrábla klackem, aby urychlila hoření a nezakouřila tak celý prostor.

Pak se vydala hledat koně.

 Vylezla ven a rozhlédla se. Stál tiše nedaleko, hlavu svěšenou. Přiblížila se k němu zepředu, aby se nevylekal, tiše promluvila.

„Neboj se, to jsem já," zašeptala a kůň zvedl hlavu a zafrkal.

 Ostražitě ji sledoval, jak se k němu blíží. Varovně zadupal kopyty a pohodil hlavou.

„Neboj se mě," řekla a natáhla ruku a dotkla se jeho šíje. Pod prsty ucítila lehký třes, zachrupal zuby o udidlo a opět zafrkal. Tentokrát to již nebylo varování, ale jako by jí říkal „vím o tobě a nebojím se tě". A ona přitiskla tvář k jeho krku, objala jej, prsty zajela do dlouhé hřívy a vnímala to živočišné teplo a sílu vyzařující ze živé bytosti.

 Jako by rozpoznal její rozpoložení, stál nehnutě a trpělivě vyčkával.

 Byl to první tělesný kontakt od té doby, co byla donucena k útěku. A bylo úplně jedno, že to bylo zvíře.

„Děkuji," zašeptala a vděčně se mu zadívala do obrovských očí a lehce se odtáhla. Podrbala koně mezi ušima a poplácala po krku.

Přešla k sedlové brašně, kterou začala prohledávat. Kromě několika řemínků, malého nožíku a provázku tam nebylo nic. Uvažovala ještě nad tím, zda by si neměla nechat sedlo, ale ona jej potřebovat nebude a těžko ho někde prodá.

 ,,Jen by na sebe upoutala pozornost tak nákladnou věcí," pomyslela si a tak jediné, co udělala, bylo, že sundala koni ohlávku a pak ho pleskla po zadku.

 Kůň se ani neohlédl a vydal se do tmy. Ještě chvilku bylo slyšet dusání kopyt do měkké lesní hrabanky, než zaniklo docela.

Zvedla hlavu k černému nebi a několikrát se nadechla studeného vzduchu, který ji zaškrábal v nose. ,,Blíží se konec léta a noci jsou čím dál chladnější a chladnější. Bude muset přečkat další zimu. Kolikátou už? Čtvrtou, pátou?" ptala se sama sebe a vzpomínala na to jak ji první zima  téměř stála život, neměla žádné zásoby, jídlo chodila krást do vesnice, která byla odsud vzdálená tak daleko, že jí trvalo téměř celý den, než tam došla.

 Ale její výpravy se stávaly čím dál úspěšnější.

Kromě jídla si nedovoleně opatřila nádoby, ošacení, kotlík na vaření a další věci nutné k přežití. A největší radost měla z ukořistěného luku a toulce se šípy.

 Trvalo dlouho, než se jej naučila ovládat, ale pak, stala se naprosto nezávislou, lov zvěře byl příjemným rozptýlením a zároveň byla schopná uchovávat maso naložené do soli tak, jak to dělávala její matka. 

Když bylo v létě parno, sušila plátky masa na slunci. Dokázala si nadělat takové zásoby, že se zima dala pohodlně přečkat.

Jednou z dalších věcí, které se musela naučit překonat, byla samota.

 První týdny a měsíce byly nejhorší. Nemožnost si s nikým popovídat, obrátit se na někoho s prosbou o pomoc, postěžovat si, přivinout se k matce, když jí bylo smutno. To bylo mnohdy horší než hlad.

 Ale vypořádala se s tím, často se přistihla, že si povídá sama pro sebe, nebo mluví ke zvířatům.

A když jí bylo nejhůře, zašla hluboko do jeskyně, tam kde protékal potok a vytvářel tichou poklidnou tůni a zpívala. 

Zpívala do ochraptění.

Vesnici navštěvovala čím dál méně, jen občas, když se jí podařilo získat nějaké peníze, tak došla koupit potřebné věci, zahalená, jak nejvíce to šlo a přitom tak, aby nevzbuzovala přílišnou pozornost.

 A ani jednou ji nenapadlo, že by se vrátila k rodičům.

 Strach a pokoření, které v ní setrvávaly hluboko zakořeněné, nedovolily, aby tak učinila. ,,Nikdy se nevrátí tam, kde jí bylo ublíženo tím neponižujícím způsobem," řekla si a když se dozvěděla o jejich skonu, nebylo se již ani kam vracet.

A jediná příčina toho všeho teď ležela zraněná v jejím novém domově. Prvopočátek zla. A místo toho, aby ho nenáviděla do morku kostí, jej nyní lituje a snaží se mu zachránit život. Život, který mu ona sama chtěla vzít.