Procházela městem a statečně se vyhýbala všem pohledům, které nedrtily pouze její zevnějšek, ale především její nitro. 
Jakoby se každá zornička upírala jen na ni a vypalovala ji tak do kůže díru s neomylnou přesností.  
Jakoby nikdo neměl na práci nic lepšího, než ji pozorovat a vyčkávat na okamžik, kdy udělá nějakou chybu-aby se jí mohl vysmát a jen tak prohloubit její nenávist k celému světu. 
Jakoby všichni čekali na její selhání.