Changkyun

Bylo to krásné ráno. Všichni spokojeně vyšli ven a dělali blbosti jako asi každé ráno. Jako vždy Xukun s Minhyukem skákali do vody a Baekhyun s Chanyeolem se oddávali jen sobě. Zhangjing se hned vrhl na snídani ale ani nemohl nic dělat, protože přišel Xukun a hned ho začal otravovat, jak to poslední dobou dělá rád. Minule ho dokonce jako vlk celou dobu olizoval s tím, že chtěl zjistit, jak chutná vlk no ehm. Spokojeně jsme jedli ale já pořád cítil…cítil jsem, že je něco špatně. Že se něco děje. Přišlo mi, že je vzduch nasáklý krví. Že někde…někde se děje něco špatného, ale nepřikládal jsem tomu váhu. Žijeme v těžké době, lidé umírají dennodenně ale pořád. Mám divný pocit.

"Kyunnie, co se děje vůbec nejíš-" nestačí Kihyun doříct, protože se všichni napneme, když se lesem ozve vytí…hlasité, bolestně a bezbranné. Rychle se postavím na nohy a všichni se mnou. To je Jooheon…něco se děje, něco špatného. Konečně se zbavím té bezstarostné záclony a nasaji vzduch a vytřeštím oči.

"to ne…je tady…Ciraell" zalapám po dechu a všichni jako by vypadli z transu, když jim do nosů a čumáků začne být pach krve, jeho pach. "Zhangjing! Dojdi pro pumy, potřebujeme jejich pomoc, tohle samy nedáme" vyjeknu.

"K-Kyunnie co se děje" vyjekne Kihyun a doběhne ke mně, přitáhnu si ho ks obě a vpiju se do jeho rtů. "je tady není čas, musím v běžet, Baekhyun ty poběž za mnou s druhou skupinou a po cestě všechno Kihyunovi vysvětli, já běžím napřed!" přeměním se a rozeběhnu se. Míjím stromy, packy se mi boží do hlíny a čím víc se blížím tím cítím pach krve silněji. Nakonec jsem tak blízko že míjím mrtvá těla. Věděl jsem, že k tomu jednou dojde, že jednou se mu budu muset postavit ale…nečekal jsem, že to bude takhle brzo.

'nějaká poslední slova?'už jsem tak blízko abych slyšel jeho hlas. Ježí se mi z něj chlupy, cítím, jak mě mrazí v zádech z jeho hlasu. Je nakřáplý, pobavený a zvrácený. Začnu nevědomky vrčet a celý se napnu, když slyším Jooheonovo chcípni. Vyskočím z poza stromů a dopadnu přesně vedle Jacksona který se na mě hned vyděšen zadívá. Začnu hlasitě štěkat a vrčet směrem k černému vlkovy a celý se napnu abych vypadal větší. Jsme zhruba stejně velicí. On je víc mohutnější ale díky bohu že jsem doběhl právě včas, díky bohu že jsem to stihl a zastavil ho v, než stihl zakousnout Jooheona. Otočí se na mě a celý se napne. Začne na mě vrčet a zatím co se rozhoduje, zda na mě promluví nebo mě rovnou zakousne tak se Jooheon sebere a uteče za mě. Netrvá to dlouho a z lesa vyběhnou ostatní. Celá smečka se postaví do řady vedle mě. Dokonce i Kihyun a Chanyeol.

'držte se zpátky, odrážejte ostatní vlky, Baekhyun ty začni léčit zraněné, Chanyeol, Kihyun a Xukun budete chránit Baekhyuna. Nikdo se nebude vrhat na Ciraella, toho necháte mě' řeknu jim telepaticky a pomalým krokem se k němu vydám.

"Buď opatrný Kyunnie!" pískne Kihyun, nemám čas mu odpovědět, protože se rozeběhnu po něm. Oba se rozbíháme a vrčíme, dokud nejsme u sebe a neožeňme se jeden po druhém. Klapeme po sobě čelistmi a různě do toho vrčíme.

'ta tvoje malá smečka tu mou neodrazí'zasměje se, když do mě narazí a já se zapotácím.

'to máš pravdu, moje smečka není silná…ale rozhodně není malá'zasměju se výsměšně. Překvapeně se na mě podívá než se z lesa ozve řev. Překvapeně se podívá na místo odkud z lesa vybíhají pumy, vrhají se po vlcích a pomáhají naší smečce odrážet útoky.

'ty spolčit se s tou havětí, nejen že jsi ostuda měsíčních vlků! Jsi ostuda všech vlků! Spojil jsi se s lidmi, spojil jsi se s pumami!!'zavrčí na mě a vrhne se po mě. Znovu najedeme na ten kolotoč útoků chňapeme po sobě a různě uhýbáme. Vyjeknu, když mě chytí za nohy a mrští se mnou. Rozeběhne se na mě a chytí mě zuby pod krkem. Vykvikne, ale podaří se mi ho od sebe odkopnout a hlasitě zaskuhrám, když se mi řine z ran krev.

'slyšel jsem, že jsi si našel Lunu, určitě se někde krčí a bojí se o tebe mh?'zasměje se a štěkne po mě. To se zasměju já.

'mh krčí…je támhle'kývnu hlavou a on následuje můj pohled na Kihyuna, který kosí jednoho vlka za druhým. Vytřeští oči a nenávistně se mně podívá. Vrhneme se znovu po sobě a já cítím, jak se mi nabíjí síla, když vím, kolik lidí stojí za mnou. Kolik lidí ve mně věří. Mezi bojem si všimnu jak Baekhyun lečí Jooheona, jak Chanyeol táhne lovce, kteří ještě dýchají k němu. Jak Kihyun seká jednoho vlka za druhým, jak Xukun hravě poskakuje a vůbec si…neuvědomuje vážnost situace…proboha.

Zhangjing místo toho, aby jako vlk bojoval tak sedí na zádech nějaké pumy a je jako by byl na koni, nadšeně máchá rukama povzbuzuje tu pumu. Vidím překvapené výrazy lovců, vidím, jak se někteří krčí strachem, ten strach je cítit všude kolem. Někteří lovci mě začnou povzbuzovat. Nás povzbuzovat. Jejich nevěřícně pohledy mě povzbuzují.

'tak dost her'vykřikne po mě telepaticky a skočí po mě. Tak tak se vyhnu ale kousne mě do ocasu a já cítím, jak mi ho zlomil. Zakňučím a oženu se po něm, podaří se mi na něj skočit, srazím ho k zemi a připlácnu ho packami pevně na zem. Začne štěkat, vrčet zuřit ale držím ho na zemi pevně. štěkám a vrčím mu nazpět do ucha abych mu ukázal kdo má v tomhle případě převahu. Sklopí uši, když do svého štěkotu dám svojí přirozenou autoritu a většina vlku se po tom štěkotu a vrčení zatřese, zakňučí a podlomí se jim packy. Udržuju svoji autoritu nad celu mýtinou. Nutím vlky, aby se mi podrobili a nutím jeho, aby se mi podrobil. Nepoužívám to, nikdy jsem si svoji autoritu nemusel vybíjet a až teď vidím, jak moc silnou auru mám. Mrská sebou a kňučí a já vím že bych ho měl zabít…jen se k tomu nedokážu vyburcovat. Nikdy…jsem nikoho úmyslně nezabil…nikdy a nemám na to sílu, a tak ukončím svoji autoritu a vstanu od něj 'vypadni a nevracej se'zavrčím na něj. Udělám od něj jen pár kroků a hned v zátylku cítím to nebezpečí. Tak tak uskočím a když vidím, jak se rozebíhá na Jooheona s Baekhyunem, rozeběhnu se za nimi. Je tam i Kihyun ale moc dobře vím že jemu ublížit nemůže. Skočím po něm, a i když nechci tak se mu zakousnu do krku a pevným stiskem zlomím jeho vaz. Pustím jeho tělo a dezorientovaně se podívám kolem sebe. Panebože…já ho zabil. Přeměním se do člověka. Jednak raněním a jednak svým činem a vyděšeně si sednu na zem…bože…

"K-Kiki…j-já ho zabil" vyjeknu když ke mně pomalu dojde Kihyun, padne ke mně na zem a pevně mě obejme.

***

Kihyun

Z Baekhyunova vysvětlování, které mi bylo po cestě na bojiště, dáno…jsem nic nepochopil, absolutně nic, vlastně jsem věděl stejné nic jako předtím, než jsme se rozběhli. Jediné, co mi došlo bylo to, že je tam další alfa vlk a že Kyunnie není jediný. I tak jsem o něj měl strach, i přes to, že mě Baekhyun utvrzoval v tom, že Kyunnie je hodně silný, mnohem silnější, než si někdo dokáže představit a než komukoliv ukázal, i tak jsem se o něj bál. Vím, jak moc se snažil skrýt přede mnou to, že i on z toho má obavy, ale jsme propojení a on moc dobře ví, že jsou věci, které přede mnou neskryje, ať by se snažil sebevíc. Viděl jsem po cestě mrtvá těla, potoky krve a měl jsem co dělat, abych se tím celý neotřásl. Ale v takové situaci…nebylo možné se tím neotřást. Doběhli jsme na místo boje, chránili jsme Baekhyuna a shromažďovali těla. Viděl jsem tam polomrtvého Jacksona a taky jsem viděl výraz v jeho očích. Viděl jsem výraz toho malého kluka, kterého jsem kdysi znával. Viděl jsem ten údiv nad celou situací. Jakmile dorazili pumy, tak jsme měli navrch úplně, nejsem typ, abych se staral o raněné, nechal jsem to i Baekhyunovu ochranu na Chanyeolovi a dal jsem se do boje s vlky, všechny pocity se ve mně míchali, ale kdykoliv jsem se ohlédl na Kyunnieho, kdykoliv jsem viděl, jak moc se snaží a jak moc bojuje, tak to mě samotnému dávalo sílu víc bojovat. Svraštím obočí, když vidím, jak se jeden z vlků rozběhne na hodně zraněného Jacksona. Hodně věcí by se tím vyřešilo, kdyby bylo po něm. Svět by možná byl pro naši smečku lepší, ale…možná si i on zaslouží druhou šanci? Dřív jsem na druhé šance nevěřil, odsuzoval jsem je, ale změnilo jsem to ve chvíli, kdy já sám potřeboval druhou šanci. Možná…i lidi jako je on potřebují druhou šanci. Zakroutím hlavou a rozběhnu se po vlkovi, než po něm skočí, podaří se mi ho zabít, to vím jistě, protože má výhoda ve válce se nezapře…žádný vlk na mě nesmí. Vím, že mi tu nikdo neublíží, protože jediný, kdo by mi mohl ublížit jsou lovci, kteří už jsou tak v šoku a navíc rádi, že všichni neumřou, takže ti na mě nesáhnou a pumy jsou tu s námi. Dřepnu si k Jacksonovi a kontroluju mu tep. Je slabší, ale není na tom zase až tak špatně.

"Kde…," začne bolestně mumlat a vykašle trochu krve. Jako by to najednou nebyl on, ale možná každý kretén přestane být kretén, když má pocit, že umírá? "kde…je…," snaží se mluvit, ale nejde mu to skrz rány na krku, jak mu po krku šel nějaký z vlků. "Jooheon…" bolestně šeptne a já překvapeně vytřeštím oči. Periferně se na něj jako na vlka podívám a vidím, že není při vědomí a Baekhyun ho ošetřuje. Než stačím odpovědět nějakou výmluvou tak sám Jackson upadne taky do bezvědomí.

"Ty jeden kreténe," šeptnu. "koukej se už vzpamatovat, doufám, že ti to stačilo. A Jooheon…už se za tebou nevrátí." Šeptnu a vytáhnu mast, abych mu nejhorší zranění mastí potřel.

Pak se vše seběhne hrozně rychle, ale nakonec Kyunnie toho vlka přemůže, chce ho nechat jít, ale když nás chce Ciraell znovu napadnout, tak po něm skočí a překousne mu hrdlo. Kyunnie se hned na to pod náporem zranění přemění a spadne na zem, hned k němu doběhnu a obejmu ho.

"Kiki…já…já…já ho zabil." Zašeptá a já cítím, jak moc se mu třepe hlas. Je mu líto takového hajzla, který zabil tolik…tolik lidí a nebýt Kyunnieho zabil by i vlky a…bůhví koho ještě.

"Udělal si dobře., udělal si moc dobře," šeptám a slzy mi tečou tím zjištěním, že se možná svět začne lepšit, že to možná bude hezčí místo pro nás všechny. "zabil několik nevinných lidí a vlků, patří mu to. Udělal si dobře." Šeptám mu na útěchu a on kývá hlavou, jak se snaží mým slovům věřit, ačkoliv vím, že mu bude trvat dlouho, než se s tím vyrovná. Následující dny jsou těžké. Pro nás všechny. Baekhyun neustále léčí, odmítá s tím přestat, odpočívá až když vyčerpáním omdlí a Chanyeol je z něj strachy bez sebe. Shání všechno možné jídlo a vitamíny, aby mu vracel sílu. Mě a zbylým lovcům pomohli pumy dostat lovce zpátky do hradu. Nešlo to jinak, mrtvá těla jsme museli dávat na velký vozík, který jsme pak táhli, aby je pak mohli lovci pochovat. Jackson byl v kómatu celou tu dobu, ani nevěděl, že jsem všehovšudy strávil na hradě asi tři dny. Ale i přes tu vzdálenost jsme spolu dokázali s Kyunniem telepaticky komunikovat.

Jsi v pořádku?Vyrušil mě uprostřed mé pomoci s pochováváním těl. Musel jsem se usmát, když jsem konečně slyšel jeho hlas. To bych se já měl ptát tebe.Usměju se. Kyunnie? Zeptám se opatrně. Ano?Zhluboka se nadechnu. Je to blbé, ale…lidé by chtěli, abys přišel…chtějí ti poděkovat…původně jsem ti to měl vyřídit, ale neustále mě prosí, abys přišel. Chvíli je mezi námi ticho. Přijdu. Hlavně si přijdu pro tebe, protože už to bez tebe déle nevydržím. Zašeptá mi nazpět a já najednou vím, že už dávno vyrazil. Musím se usmát a dál pomáhám.

"To je on! To je on!" začnou lidé radostně vykřikovat a já se otočím. Usměju se a skousnu si ret, když vidím toho nejkrásnějšího a jedinečného bílého vlka, jak si majestátně kráčí přes most, aby přišel k hradu. Stoupnu si před něj a zeširoka se usměju, hned vidím, jak jeho packy přidali do kroku. Dojde ke mně a otře se o mě čumáčkem a my se nějakou dobu mazlíme…teda spíš…já se mazlím s jeho obrovskou hlavou.

"Miluji tě, Kyunnie." Zašeptám a k jeho hlavičce se přitulím. Jak moc mi chyběl a jak moc rád ho zase vidím vyléčeného. Miluji tě, Kiki.Šeptne mi nazpátek. Lidé mu začnou děkovat, na obrovský vozík nastřádal každý kus masa, cokoliv, co uznali, že je pro vlka vhodné. A netrvá to dlouho a já Kyunnieho odvedu zpátky do lesa, pořád v tohle místo nemám důvěru. Ještě se otočím směrem k hradu a podívám se do okna, kde vím, že má Jackson pokoj. Snaž se, ty kreténe. Nenuť mě litovat toho, že jsem toho vlka nenechal, aby ti ukousnul hlavu. Idiote blbej mizernej, kéž bys dostal rozum. Všichni víme, co k tobě Jooheon cítí, jen se tomu všichni vyhýbáme a neříkáme to nahlas. A tys za ty roky neudělal jedinou krásnou věc, tak se vzchop a dej se dohromady.

Vrátíme se s Kyunniem a obrovským vozíkem s masem zpátky k vodopádům. Nálada naší smečky…byla možná trošku smutná, ale spíš byly všichni vyčerpaní. Vidím Chanyeola, jak objímá a hladí Baekhyuna, který znovu léčí Jooheonovi rány, nedaří se mu nějak uzdravit a jde to pomalu, protože jsou rány dost hluboké, Kyunnie mi to řekl po cestě, abych se toho nelekl. Zhluboka se nadechnu. Jsem přece Luna, to, že mě mají poslouchat je jedna věc, ale není jediná, taky bych měl trošku pomáhat k tomu, aby se nálada a celkový stav zlepšili. Svolám si Marka a začneme spolu porcovat maso, Kyunnie nám rozdělá oheň a začneme dělat jídlo, aby všichni měli dost energie, masa máme dost od lidí, takže nemusíme řešit nějakou dobu lov, alespoň od toho bude mít naše smečka na chvíli klid. Bude to nějakou dobu trvat, než se dá všechno dohromady, i když o tom Kyunnie nemluví, vím, že ho pořád trápí, že Ciraella zabil. Nikdy nikomu neublížil, tak to špatně nese. U večeře se od nás oddělil a šel se projít, následoval jsem ho, dokud jsme nedošli k našemu jezeru. Ležel tam jako vlk a packu si máčel v jezeře. Cítil jsem, co v sobě nosí, přesně jsem dokázal přečíst jeho pocity, protože já cítil úplně to stejné.

"Kyunnie, lásko," vyruším ho, abych mu dal najevo, že jsem tady. "Ciraell zabil přes tisíce lidí, nevinných lidí, dětí, sám víš, že zabil i několik vlků, dokonce i několik z tvé smečky. Musel ho někdo zabít. Jinak by tomu nebyl konec. Ale díky tobě, díky tomu, jak jsi silný a statečný…máme teď všichni šanci, aby byl svět lepším místem. Možná to bude moct být zase všechno krásné, nebudeme se muset bát chodit do města, nebudeme se muset skrývat. A jestli se to někdy stane, tak to bude vše jen díky tobě." Dřepnu si ke mně a on nesouhlasně dýchne do hlíny, která se hned v prachu zvedne. Nafouknu tváře. "Changkyun." Řeknu vážně a on zakňučí. I alfa musí svoji lunu poslouchat. Usměju se a začnu ho drbat mezi ušima, úsměv mi nevadne, spíš se na mojí tváři rozšiřuje a já…chci, aby byl svět zase krásné místo, jak už dlouho nebyl. Chci, abychom se nemuseli skrývat. Chci, abychom všichni mohli žít pohodový život.