Kihyun

Celý večer byl hodně zajímavý, asi to nejzajímavější na něm bylo to, že jsme se všichni opili a asi nikdo, kromě Kyunnieho si nepamatuje, co se tu noc dělo. Ani já ne, já se jen probudil u Kyunnieho zabalený v dece a tisknul jsem se k němu. Ačkoliv jsem byl rád, že nevypadal, že by mu to vadilo, tak nějak…jsem ale doufal, že první noc, kdy budeme moct usínat vedle sebe proběhne trošku jinak, víc romanticky.

I přesto, že mi Kyunnie odpustil, tak i tak jsme nikam nespěchali a nechávali věcem i našemu vztahu volný průběh. Jackson mě nepřestal nahánět, ale na území pum jsme byly v bezpečí. Jak před vlky, tak před lovci. A od toho večera, kdy mě Kyunnieho smečka nechala s nimi jíst, se jejich chování vůči mně změnilo a já měl pocit, že mě přijali mezi sebe.

Začal jsem vařit společně se Zhangjingem, společně jsme si předávali naše postřehy o vaření, radili jsme si a každý den jsme zkoušeli něco jiného. Nehledě na to, když mi řekl, že pokud dám Kyunniemu jídlo, které jsem vařil já, tak mu bude chutnat víc než cokoliv jiného, protože pro měsíčního vlka je jídlo od Luny něco krásného a chutná mu víc, než když ho připraví něco jiného. Podle jeho slov by Kyunniemu chutnalo cokoliv, co bych mu dal k jídlu, i kdyby to byla šiška, no, ehm, neumím si představit, že bych mu dával k jídlu šišky.

Pomáhal jsem Baekhyunovi sbírat bylinky a u toho jsme si častokrát povídali a vedli dlouhé hovory. Ačkoliv jsem byl kolikrát překvapený, když se mě nenápadně ptal na Chanyeola, kolikrát jsme přemýšlel, jestli ho zná? Ale přišlo mi to jako hovadina, tak jsem to nechal být a párkrát jsem mu o něm vyprávěl.

Zhangjing mi dal taky spisy o měsíčních vlcích, vše, co měl o nich nastřádané a já svůj volný čas zabíjel tím, že jsem studoval vše o Kyunniem, ale taky o sobě, co to vlastně znamená být jeho Lunou. Kolikrát jsem zvedl hlavu od spisů a díval jsem se na Kyunnieho, jak krásně vypadá. Moje uši byly zaplněné tou nejkrásnější hudbou…jeho hlasem, jeho barvou, tím, jak mi dokázalo jediné jeho slovo rozbušit srdce. Ta jiskra v jeho očích, gesta jeho rukou, řeč jeho těla…miloval jsem na něm úplně vše, neexistovalo na něm nic, co bych bezmezně nemiloval. Byl jiný, miloval jsme na něm to, jak dokáže být v jedné chvíli roztomilý, jak mám v jedné chvíli pocit, že je štěňátko, které potřebuje ochraňovat…a v druhé chvíli byl najednou úplný opak, byl dominantní, a tak sebejistý.

"Hele, Zhangjing." Šeptnu k jmenovanému a zavrtím se na dece. V jeskyni jsme byly jen my dva a ostatní blbnuli venku u vodopádu a zbytek byl s Kyunniem na lovu.

"Hm?" přisedne si ke mně a podá mi v dřevěné láhvi vodu. Začnu se ho vyptávat na věci, které by snad mohl vědět a na věci, které ve spisech nejsou. Začnu se vyptávat na způsoby, jakými můžu Kyunnieho udělat šťastným a co pro něj bude nejlepší.

"Víš, Hyunnie, ono…je pro něj ta nejkrásnější věc na světě už jen to, že existuješ," usměje se na mě a já se začervenám. "víš ono…je to s vlky těžké, obzvlášť pak s těmi měsíčními…na jednu stranu tě bezmezně milují, ale na druhou stranu ti to nechtějí dávat moc najevo…tedy alespoň ne před ostatními, protože vlci neradi ukazují své slabiny, spíše se chtějí chovat, že žádné nemají. Ale měsíční vlk má jen jednu slabinu a tou je jeho Luna. I když se tě vlci nemohou dotknout, nemohou ti ublížit, pořád je tu tolik nebezpečí, která ti mohou ublížit a která mohou zapříčinit, že o tebe přijde," lehce se zasměje. "to jsou prostě vlčí záležitosti, které jsou v nich. Ale jinak mu radost uděláš čímkoliv, pro něj je krásné už je to, že tě má takhle nablízku, přímo ve své smečce. Samozřejmě ale…mnohem větší radost mu dělá, když s tebou může být sám, před smečkou se vlci vždy snaží své city a touhy krotit, ale když s tebou bude sám, nebude mít tolik důvodů, proč se od tebe držet dál." Mrkne na mě a já se usměju.

"To chápu…je to takové…magické." Usměju se.

"A může být ještě víc," mrkne na mě a já se na něj nechápavě zadívám. "víš…samozřejmě to mohou být jen pověry, ale říká se, že Saatuse Lill je jen jedna z částí lásky k měsíčnímu vlkovi…jakmile je kompletní, tak je tu ještě jedna věc, která měsíčnímu vlkovi ukáže, že ho jeho Luna opravdově miluje." Záhadně se na mě usměje a pozvedne obočí, dloubnu do něj loktem.

"Tak mi to řekni." Nafouknu tváře.

"Prý pokud je láska mezi vámi opravdová a jste spolu kompletně propojeni, tak…když se při západu, jakémkoliv, políbíte, tak by měla Luna zářit barvou vlkovi duše, což je Kyunnieho modrá barva. Jen jsem o tom slyšel, nikdy jsem to neviděl, ale jestli to tak funguje, tak to musí být krásný." Zasní se a já překvapeně zamrkám. A najednou se mi v hlavě zrodí nápad a já chci zjistit, co je na tom pravdy a jestli se to opravdu může stát.

Ještě nějakou dobu si na to téma povídáme, než se vrátí Kyunnie a ostatní z lovu, pak začneme připravovat se Zhangjingem jídlo. Začnu dávat porce pro mě a pro Kyunnieho bokem a Zhangjing se jen nevinně uculí. Jakmile mám jídlo pro nás dva nachystané, tak dojdu ke Kyunniemu, chytím ho za ruku a beze slov ho vedu pryč z jeskyně a pryč od ostatních, chvíli se sice překvapeně diví, ale nechává se vést, jakmile jsme z dohledu ostatních, tak moji ruku pevněji sevře a já na jeho tváři vidím úsměv. Dojdeme n a louku, na malý kopeček, ze kterého půjde krásně vidět západ slunce, já na kopečku rozložím deku a vše nachystám a pak si tam spolu sedneme.

"A já si říkal, kam mě vedeš." Zasměje se, sedíme vedle sebe, abychom se dotýkali boky a on mě políbí na spánek. Neubráním se zavrnění a položím si hlavu na jeho rameno. Jíme v tichosti, ale to ticho je nádherné, probíhá mezi námi ta krásná tichá komunikace, to kouzlo, které spočívá v tom, že nepotřebujeme slova, abychom spolu komunikovali.

Nadšeně se ošiju, když začne slunce zapadat a zvednu hlavu z Kyunnieho ramene. Kleknu si k němu tak, abychom k sobě byly čelem a zamrkám na něj.

"Chtěl bys něco?" zasměje se a pohladí mě po tváři, místo odpovědi přimhouřím oči a přiblížím se svými rty k těm jeho, cítím jen jeho dech na svých rtech, cítím, že se usmál a celý se třesu v čekání, kdy se naše rty zase setkají. Nemůžu se dočkat toho mravenčení, které bude probíhat celým mým tělem, to, jak se moje svaly budou zatínat a následně povolovat, to, jak je moje celé tělo pod jeho dotekem jako z želatiny.

Naše dechy se začnou pomalu mísit a já zavrním, když se jeho hebké rty dotknou těch mých. Nejdříve jsou to malé nevinné roztomilé pusinky, u kterých se oba hihňáme, ale pak se do mých rtů vpije a já ho jednou rukou pohladím po krku a druhou zajedu do jeho vlasů. Nechám se unášet tím pocitem, nechám všechny ty pocity, aby procházeli mým tělem, na nic nemyslím, jen na tu krásu toho okamžiku a na to, jak moc Kyunnieho miluji. Stále mám zavřené oči a chvíli mi trvá, než si uvědomím, že mě Kyunnie přestal líbat. Pomalu otevřu oči a překvapím se, když ze mě vyzařuje modrá záře. Kyunnie na mě překvapeně kouká a já najednou vím, že to je to, o čem mluvil Zhangijing. A najednou oba víme, že to mezi námi je opravdové a že je to správné. A oba víme, že cítíme to stejné…přitulím se k němu a tmu mezi námi rozděluje modravá záře, která vyzařuje z mého těla.