Ibiki Morino oznámil, že první částí zkoušky byl písemný test, který nakonec dvěma jednoduchými slovy popsal pravidla, která je třeba při úkolu dodržovat: žádné otázky.

Dodal, že skóre členů týmu se na konci testu sečetlo, aby se zjistilo, který z mnoha týmů postoupil do další fáze. Vzhledem k tomu, že Hitomi byla nejvíce bez týmu, rozhodli se - na základě doporučení samotného Hokage - ji dočasně přidat do Kakashiho týmu.

Zpočátku nebyla z této zprávy příliš nadšená. Když dorazila před vchod do akademie a našla Kakashiho, jak na ni čeká opřený o bránu, hlavou jí proběhly miliony myšlenek, jak se chtít toho troufalého ninji navždy zbavit. Byla to však zpráva, kterou jí dal, která zaváhala: „Hokage tě přidal do mého týmu. Nemůžete se stáhnout, jinak se do toho vloží ostatní. Tohle ti jen stěží odpustí."

Chuninské zkoušky se každý rok měnily, dobře věděla. Nebyli stejní, ani ti, kteří se účastnili výběrů v minulých letech, jim nedokázali poradit, jak se chovat. Koneckonců, ninjové byli od přírody chytří a nemohli předvídat, co se stane další generací.

Ale jediná věc - nebo lépe řečeno "osoba" - která zadržovala myšlenku soutěžit sám, byl Sasuke; nikdy mu nechtěla dopřát jen proto, že byla sobecká vůči ostatním a nestála o týmovou spolupráci. Žila sama tak dlouho, že dokonce zapomněla, co znamená slovo kolektivita. Vystačila by si. A přizpůsobené především. I proti jeho přirozenosti.

Následně Ibiki dal účastníkům souhlas k otočení a zahájení písemného testu. Pohlédla na různé chuninské zkoušející umístěné podél zdí, aby zkontrolovali Geniny a zjistila, kdo kopíruje. Pokud byl kandidát pětkrát přistižen při podvádění, byl on i celý jeho tým diskvalifikován. Test byl příliš obtížný a nakonec se ukázalo, že většina uchazečů zkoušku opsala, ale aby uspěli, museli umět kopírovat, aniž by byli odhaleni, takže každý z nich využil své schopnosti k opisování.

Na druhou stranu Hitomi nenašla žádné potíže v písemné zkoušce. Nenašla proto žádnou příležitost využít svých schopností ke kopírování. Cvičení byla jednoduchá pro někoho, kdo strávil většinu svého života studiem, protože v posledních letech nemohla se svým tělem jinak.

Rychle napsala několik vzorců, které se týkaly různých vzdáleností toho, jak byl ninja zaskočen svými útočníky. Soustředila se na papír, zatímco tužka sevřená mezi jejím ukazováčkem a palcem automaticky zapisovala vše, co věděla. Byla v předposlední řadě, vedle chlapce s hustými zrzavými vlasy a ledovcovým pohledem. Na rozdíl od něj, způsob, jakým dělal zkoušku podle libosti, vypadal, že má v úmyslu kopírovat, aniž by se nechal chytit.

Několikrát ho přistihla okem na papíře, ale byla tak tvrdohlavá, že dala paži dopředu a nedala mu šanci vidět dál. Nesnesla jednání s lidmi, kteří důvěřovali dovednostem ostatních, že jsou nejlepší. Zdálo se, že ho její gesto obtěžovalo a obrátil se zpět ke své vlastní dovednosti, což je dovednost písku.

Hitomi se podívala na jeho čelenku umístěnou jako doplněk na tmavě hnědém řemínku a všimla si, že patří Písečné vesnici. Povzdechla si a nechala to být. Jistě kromě něj si ještě někdo všiml, jak pozorná a soustředěná byla na svůj papír, protože si uvědomila, že tento malý chlapec rozhodně nebyl jediný, kdo kopíroval z jeho plánů.

"Zdá se, že přesně víš, co děláš," hrot tužky se zastavil na papíře a úkosem pohlédl na mistra hlasu, přičemž mu věnoval třetinu pozornosti.

"Jo," odpověděla a vrátila svou pozornost k poslednímu cvičení, podrážděná zabarvením jejího arogantního hlasu.

"I když máte tendenci papír zakrývat, moje dovednosti mi umožňují vidět, jak se cvičení bez problémů rozvíjí."

Hitomi zvedla hlavu a podívala se přímo před sebe se sarkastickým úsměvem, snažila se, aby ji externí zkoušející nepodezírali. "Já vím," řekla tiše a podepsala dokument - vpravo nahoře - svým jménem a příjmením. "...jen s tím rozdílem, že já to nechám udělat tebe." A otočila papír na bílou stranu, praštila rukou o pult a podívala se přímo do svých neprůhledných zelených očí, které pokračovaly v trendu průhledné modré se zjevnými černými tmavými kruhy, které rozhodně nezůstaly bez povšimnutí.

Rusovlasý chlapec s červeným ideogramem na čele (愛), cha znamenalo to "lásku", zredukovala svůj pohled na dvě štěrbiny, ve stejnou chvíli na něj zachytila upřené pohledy některých zkoušejících a rozzlobeně si odkašlal a vrátil se ke svému papíru. Hitomi se spokojeným výrazem odvrátila pohled.

Tentýž den odpoledne, poté, co dokončil písemnou zkoušku a zjistila, že je to všechno jen inscenace k pochopení, nakonec, kdo měl odvahu ve zkoušce pokračovat, nakonec Hitomi vyšla z akademie společně povýšena do druhého stupně. s ostatními to není ani polovina.

Zastrčila si pramen vlasů za ucho a sledovala, jak Sasukeho drzý zátylek kráčí před ním a obchází Naruta a Sakuru. Od té doby, co spolu mluvili naposledy, se zdálo, že si ti dva rozumějí, i když ten druhý dělal vše, co mohl, aby s ní nestrávil pět minut. Zdálo se, že většinu času trávil zabraný do myšlenek.

Mnohokrát náhodou zíral do prázdna a ignoroval, co mu Naruto a Sakura museli říct.

Hitomi si tohoto detailu všimla, aniž by ho donutila zvážit. Věřila, že dříve nebo později za ní přijde a měl v úmyslu s ní mluvit v naprostém klidu.

Nevšimla si, že i když byla zamyšlená, třída plná ninjů se vyprázdnila a nechala ji tam s chladným večerním větrem, který jí houpal dlouhé havraní vlasy. Už z dálky si všimla staré houpačky, na které jako dítě trávila většinu času; přibližovala se malými nejistými krůčky, jako by se bála přiblížit a neustále znovu prožívat tytéž vzpomínky, kvůli kterým se cítila jako přítěž, vyvrhel, slabota.

Popadla provaz, zamračila se, posadila se na malé dřevěné prkýnko a mírně se houpala pomocí prstů na nohou. Díval se přímo před sebe, zavřel oči a zhluboka dýchal.
........
"Podívej se na ni," uchechtl se jeden z jejích spolužáků. "... zůstává tam celý den" kruh, který chlapec vytvořil s ostatními členy, se jejímu nepříjemnému komentáři zasmál, až se scvrkla v malých ramenech. "Slyšel jsem, že tvoje nemoc je nakažlivá." Vyhýbejme se proto přibližování. Kvůli tobě bych nechtěl přestat být ninjou."

Nakažlivá? pomyslela si Hitomi se zlozvykem nesměle zírat na své ruce. Taková nemoc nemohla být vůbec nakažlivá; jste se tam narodili, nuceni žít těžký život plný starostí vůči blízkým. Nikdo nemohl být kontaminován. Jen ti, kterých se to dotklo, prošli bolestmi pekla. A bolelo to. Hluboko uvnitř. Neschopnost být nebo dělat to, co nejvíc chtěl. Co mohli vědět o svých zdravých tělech a jejich ocelové síle?

"Ahoj Hitomi!" Najednou se děti přestaly smát a škádlit ji, když se vrátily ke svému tréninku, zatímco k její postavě přistoupil chladný a vážný chlapec s rozcuchanými a stříbřitými vlasy.

Hitomi zvedla hlavu, zamračila se a odvrátila pohled. Od Obitoovy smrti se mu už nemohla dívat do tváře, aniž by se usadila na levém oku zakrytém pokrývkou obočí. "Ahoj..." zašeptala tiše a utáhla lana houpačky.

Kakashi naklonil hlavu na stranu a rychle se podíval na skupinu, která byla od nich. "Otravovali tě?"

Zakroutil hlavou. "Ne," lhala bezostyšně.

"No tak, nelži mi." Slyšel jsem o tobě špatné komentáře."

"Dobře, tak," odpověděla suše. "Je mi to jedno."

Kakashi si povzdechl a klesl na kolena ve snaze setkat se s jejím pohledem, který se toulal všude kromě něj. „Mně ano. Obito by tě nechtěl-"

"Přestaň!" odsekla a podívala se mu přísně do očí. Kakashi zaváhal. Hitomi prudce odvrátila pohled a zvedla se tak rychle z houpačky, že se rovnováha v jejích nohách zakolísala a srazila ji na zem. O pár metrů dál se skupina hrubě zasmála a ona byla plná rozpaků a hněvu, až se jí oči zalily slzami.

Kakashi ji přišel zachránit a popadl ji za paže. "Tomi počkej, tak můžeš jen-"

"Nech mě," zaútočila na něj a odtáhla se od něj. "... já to zvládnu," zamumlala, popadla dřevěné prkno houpačky a setřásla se ze země. "Nepotřebuji tebe a tvoji pomoc."

..........
Jemně zamrkala a vytlačil všechen vzduch zachycený jejím nosem, uchopila provazy oběma rukama, lehce na sebe zatlačila nohama a začala se houpat.

"Není slušné špehovat lidi zpoza stromu, když jsou ponořeni do svých vlastních myšlenek, víš?" Mluvila do vzduchu, i když dotyčný nechal své zakryté rty zakřivit pokřivený úsměv.

"Rád bych věděl, co sis myslela," odsekl ninja a otočil stránku knihy. "...jako, jak ohleduplný jsem k tobě, i když ty jsi zlý k mému?"

Hitomi vykulila oči. "Co chceš, Kakashi?"

"Nic," zavřel knihu s tupým zvukem. „Proč jsi místo toho pořád tady? Zítra máte druhé kolo zkoušky a měli byste si jít domů odpočinout."

Spánkem se opřel o provaz a na rtech se ji zkřivil líný úsměv. "Možná máš pravdu, ale já tam teď opravdu nechci." Je krásný večer. Slunce zapadlo a je klid." Mluvila tiše a dívala se na oblohu.

Ninja udělal totéž, stál nehybně ve svém úkrytu a zvedl si ruce na prsa. Na okamžik se oba ztratili při pohledu do zrcadla, které bylo velkolepou noční oblohou, dokud neprolomil led: "Dáš si instantní ramen?"

Hitomi se nad tím návrhem zmateně a pobaveně zamračila, nechápala, proč s ní najednou chce sdílet více času. Podívala se nalevo, kde se mladý muž schovával, a nervózně se kousl do rtu. "Ty instantní nejsou zdaleka tak dobré jako ty Ichiraku."

"Pravda," usmál se pobaveně, i když ho ze zřejmých důvodů nemohla vidět. "Ale jak jsi řekl, je krásný večer a myslím, že instantní ramen u mě doma je tou správnou příležitostí zakončit tento den tím nejlepším možným způsobem."

Nečekaně se Uchiha začervenala až do konečků vlasů a poděkovala všem existujícím božstvům, které ji nemohly vidět. Za tak málo se nemusela stydět, zvlášť když ten druhý byl ten nejméně tolerantní člověk na světě.

Kakashi však ve svém váhání vycítil nepohodlí a trpělivě vzdychl. "...Neřekl jsem ti to a možná bych ti to ani neměl říkat, ale u písemné zkoušky jsi odvedla opravdu dobrou práci." Byl jsem ohromen. Dokonce i Ibiki byl."

Hitomi se kousla do vnitřní strany tváře. "Víš, měl by ses přestat starat o věci jiných lidí." Někdy jsi opravdu dotěrný," řekla bez jakékoli zloby v hlase. Stříbrný se usmál a konečně vycítilo spřízněnost mezi nimi. Porozumění.

"Byl jsem zvědavý, jak dopadla tvoje zkouška a jak se ti bude dařit."

"Ach, řekla bych, že docela dobře." I kdyby to nepomohlo, protože zkouška nabrala jiný spád," odsekla sarkasticky. "... měla jsem to očekávat od tebe ninji z Konohy."

"Ty jsi taky součástí Konohy, Tomi." Otřásla se, když vyslovil přezdívku jejího jména.

Nemůžu ho vystát. Je to jen arogantní narcis, promluvila hlava.

"Už musím jít." Nervózně oznámila, zabořil nohy do země a vstala. Ninja, který byl celou dobu stranou, zvedl očividně zmatené obočí nad její změnou nálady.

„Myslel jsem, že tu chceš ještě chvíli zůstat." Kakashi odstoupil od stromu, vložil si ruce do kapes a vyšel ze svého úkrytu. „A také jsem tě pozval na ramen, jak můžeš odmítnout? Je pro mě snazší tě přesvědčit tímto způsobem."

Hitomi si stáhla pramen vlasů za ucho, aniž by si všimla, že Kakashi odtamtud vyšel a šel k ní. Pohltil ji nedostatek dalšího těla, takzvaná abstinence, které si ani nevšimla, když jí mladík láskyplně položil ruku na hlavu. "Co se děje? Tvůj obličej je úplně červený »Uchiha se zachvěla při tom dotyku rukou a šeptala slova s ​​provokativním gestem, aniž by měla odvahu toto spojení přerušit. Ninjova tvář se přiblížila k jeho dlani, naklonil hlavu na stranu a přiložil rty k uchu: „Snažím se tě mít rád, Hitomi, ale neusnadňuješ mi to, když to neuděláš."

"Kolik důvěry, Kakashi..." nervózně se zachichotala. "A nejsem vůbec napjatá, právě naopak." Docela se soustředím na zítřek a s tím musím pro příště odmítnout tvou nabídku "zůstala v defenzivě a udělala dva kroky zpět:" ... nebo na další život, kdo ví." Rozpřáhla ruce a s nimi i ramena, až mu to nakonec vrátila. "Uvidíme se zítra." Zamávala prsty na pozdrav a zmizela jako blesk, aniž by čekala na pozdrav, zmizela pod jeho zkoumavým okem.

Kakashi mezitím zůstal na místě oněmělý a přesunul svůj pohled na ruku.Do břicha ho zasáhlo podivné brnění a mezi stehny stoupal pocit štípání.

Ne, zběsile zavrtěl hlavou, rozhodně ne. Ani na to nemysli, Kakashi. Zastavte se tady a teď.

Jinde však ve stejné situaci, ve které se ocitl elitní ninja, Hitomi potlačila bodavý pocit ve svých nejtemnějších tajemstvích.
Byla chyba to kterou nesmí udělat.

Ani teď, ani nikdy.