V zámku zachrastily klíče. Venku bylo stále trochu šero, ale obloha se začínala pomalu vyjasňovat a slunce co nevidět vyjde nad obzor.

Hakyeon vešel do tichého, spícího bytu a tiše si zul boty, které odklidil bokem, aby o ně při odchodu nezakopl. Telefonát z předešlé noci ho téměř nenechal spát. Ačkoli to Jimin udělal zcela nevědomky, zasadil Hakyeonovi brouka do hlavy a starší trnul strachy nad tím, co se mohlo jeho příteli stát.

"Jimine?" zkusil polohlasně zvolat jeho jméno, ale odpovědí mu bylo jen další hrobové ticho. Většinou, když přišel, Jimin už byl umytý a sušil si vlasy. Nyní však byt nejevil žádné známky toho, že v něm někdo žije. Hakyeon odložil batoh na zem a s knedlíkem v krku otevřel dveře do koupelny. Světla byla zhasnutá a do něj se i přes silnou látku uniformy pustil nepříjemný chlad. Hnědovlásek prošel celou koupelnou a našlápl na malý dřevěný schodek, vedoucí do Jiminovy ložnice. Krve by se v něm nedořezal.

Blondýn seděl u čela postele, stočený v klubku. Plakal, ale nevydal jedinou hlásku. Kolébal se ze strany na stranu a absolutně nevnímal svět kolem sebe. Hakyeon si k němu přisedl.

"Jimine?"

Chlapec sebou polekaně cukl a na chvíli se očima rozhlížel kolem sebe, nezachycuje se však jediného bodu v místnosti.
"To jsem já, Hakyeon," pokračoval vyrovnaným tónem hnědovlásek a palcem odhrnul Jiminovy blond vlasy. Byly úplně mokré, nasáklé potem, stejně jako byla slanými krůpějemi pokryta jeho kůže od čela až po hubené, třesoucí se nohy. I když v pokoji byla zima, Jimin se potil a pevně se objímal kolem kolen.

"H-Haki," zašeptal bezmocně a jednu ruku natáhl před sebe v naději, že zachytí chlapcovo tělo. Hakyeon bez váhání natáhl paži a propletl s ním prsty. Jimin se rázem cítil o mnoho bezpečněji. Přesto celým jeho tělem probíhal nekontrolovatelný třas, skoro jako kdyby měl chřipku.

[Pro lepší představu - koupelna propojená s ložnicí ↑]

"Pojď, umyjeme tě," Hakyeon vzal Jiminovo křehké tělo do náruče a blondýn kolem něj okamžitě omotal nohy a hlavu mu položil na rameno. Jeho oči měly pohled raněné srny a Hakyeon měl tak poprvé příležitost vidět Jimina smutného a psychicky zdeptaného. Ne že by po tom snad kdy toužil. Měl rád pozitivního Jimina, který rozdával úsměvy na všechny strany a vždycky prozářil den víc, než to dokázalo slunce na nebi.

Hakyeon Jimina svlékl a postavil ho do sprchového koutu, kde ho nechal, aby se umyl. Jakmile se voda zastavila, Hakyeon už otevíral dveře, aby chlapce zabalil do ručníku medově zlaté barvy a druhým mu vydrbal vlasy.

Jimin mlčel celou tu dobu, a i během fénování nepromluvil jediné slovo. Yoongi se stále nikde neobjevil. A Hakyeon byl rád. Měl na černovláska nepopsatelný vztek. Jimin, který snad jeho náladu a citové rozpoložení vycítil, k němu natočil hlavu. Jakmile fén přestal hučet a starší hoch jej uklidil na jeho místo, promluvil Jimin nakřáplým, nejistým hlasem:

"Nesmíš se na něj zlobit."

Hakyeon po Jiminovi střelil nechápavým pohledem a natáhl se pro kartáč, aby chlapcovy kadeře pročesal.

"Netuším, o čem to mluvíš," opáčil nabroušeně. Blondýn natáhl ruku a malými prsty obemknul Hakyeonovo zápěstí, čímž mu zamezil v dalších pohybech. Hnědovlásek se na něj zadíval a bystrému zraku tak neunikly tmavé kruhy pod Jiminovýma očima. Kolik toho vůbec naspal? A spal vůbec?, problesklo mu hlavou. V tom momentě jeho vztek ještě zesílil.

"Nemůžeš se na něj kvůli tomu zlobit," pokračoval Jimin, "byl bych samozřejmě bez sebe štěstím, kdyby to cítil stejně," kuňkl, "ale už to, že tady zůstal, je něco skvělého. Slib mi, že se nebudeš rozčilovat."

Hakyeon neochotně zamručel v souhlas a přesně v momentě, kdy Jimin pustil jeho ruku, vešel do koupelny Yoongi. Na hlavě měl hotové vrabčí hnízdo, ale nezdálo se, že ho jeho zevnějšek jakkoli trápil. Místo toho se natáhl pro kartáček na zuby, vymáčkl na něj pastu s příchutí máty a strčil si ho do pusy.

"Brý ráno," zahuhlal s pusou plnou pěny a Jimin se usmál přibližně jeho směrem. Yoongi mu prohrábl vlasy. Unikla mu zpětná reakce, kdy se Jimin opřel do jeho dotyku. Dělal to vždy, tudíž mu tento malý detail pokaždé utekl. Možná to je dobře, byla věta, která se během pár dní stala Jiminovou mantrou.

Jakmile černovlásek zas odešel, Hakyeon vztekle mrštil na zem mokrý ručník, až to plesklo. Jimin sebou vystrašeně cukl.

"A to se mi ze začátku zdál milý," zavrčel Hakyeon. Přistoupil k Jiminovi, sedícímu na umyvadle a pevně ho objal, omotávaje ruce pevně kolem jeho pasu, vdechuje jeho jemnou, až dětskou vůni. Jimin jej váhavě objal nazpět.

"Omlouvám se," zašeptal po chvíli hnědovlásek, než se odtáhl, odkašlal si a uviděl, jak Jimin unaveně zívá. "Nechceš raději zůstat doma? Spal jsi vůbec?"

"Měl bych jít do školy," zamumlal mladík, "a spal jsem dost."

Hnědovlásek nad jeho tvrdohlavostí zavrtěl hlavou, ale věděl, že hádka s ním je předem prohraná bitva. Jiminův smysl pro povinnost byl hluboce zakořeněný.

*

"Povíš mi už, co se stalo?" Hakyeon celý den páčil z Jimina, co přesně se stalo, ale odpověď byla vždy stejná: Nic. A na obědě nebyla situace o mnoho lepší. Jimin usrkával ze svého pití a sem tam si do úst vložil sousto zeleniny, nebo kousku masa.

"Zase se na mě koukáš," zachechtal se blondýn. Hakyeon přimhouřil oči. Jimin byl i přes svou slepotu někdy až děsivě vnímavý. Během let dokázal dost dobře odhadnout, co lidé kolem něj dělají, pokud měl dost času na to, vyhodnotit situaci podle zvuků, pachů a ostatních vjemů.

"Jak to víš?"

"Mlčíš a neslyším, že bys cokoliv dělal. Nejsi ani na mobilu, to by ses občas zahihňal," odpověděl stručně Jimin s úsměvem na tváři, ozdobeném ďolíčky.

"Říkal jsi, že sis myslel, že si začínáte být blíž. Co jsi tím myslel, Chime?"

Blondýn přestal jíst a odložil hůlky vedle misky, kterou předtím pro jistotu nahmatal, aby nic neskončilo na zemi.

"Víš, že tě v tom nenechám. Nedám si pokoj, dokud-"

"Já vím, Haki," pokýval hlavou Jimin a poklepal prsty na stůl, "ale tady ne," dodal, i když to nebylo potřeba, jelikož Hakyeon už byl na nohou, podebíral Jimina v podpaží a odváděl ho ke skříňkám na chodbě, kde tou dobou nikdo nebyl.

"Poslouchám," hnědovlásek založil ruce na prsou. Jimin se k mluvení ještě chvíli neměl. Hlavu držel sice vzhůru, ale očima mířil na podlahu, kmitaje jimi zleva doprava.

"Večer jsme jako vždycky koukali na televizi," začal opatrně Jimin a pohrával si s prsty na uklidněnou, přesto se jeho hlas třásl a knedlík v krku se stále zvětšoval. "Byl by to večer jako každý jiný, Yoongi si přisedl a chvíli mlčel," Jimin zavřel oči, ale vzpomínku tím nedokázal zaplašit a Yoongiho hlas se mu v hlavě ozýval jako ozvěna. "Pak se mě zničehonic zeptal: "Jak mám říct dívce, že ji chci pozvat na večeři?" Cítil jsem se v ten moment hrozně, Haki," přiznal Jimin a složil hlavu do dlaní. "Bylo to jako facka. Jen jsem mu něco odpověděl a zanedlouho jsem už volal tobě."

Hakyeon si Jimina přitáhl k sobě a zabalil jej do hřejivého objetí. Ačkoli se mu další věta, kterou sám pronesl, nijak zvlášť nelíbila, cítil, že je to cesta, po které by měl Jimin jít. A že je to cesta, která ho dovede ke štěstí.

"Nedovol žádné flundře, aby si ho omotala kolem prstu. Jsi to nejlepší, co ho kdy mohlo potkat. Tak to dej Yoongimu znát. A i té jeho čarodějnici."

"Myslíš?" vydechl překvapeně Jimin, kterého to tvrzení překvapilo víc, než Hakyeona.

"Jo," zašeptal mu do vlasů, "zabojuj."

*

"V kolik Sunghyo končí?"

Namjoon se za pomocí nohou odstrčil od stolu a stočil zrak na Yoongiho. V očích mu pohrávaly pobavené jiskřičky a na tváři se mu usadil otravný úsměv, který Yoongiho dováděl k šílenství.

"Hm, ve tři," odpověděl Namjoon ledabyle a mávl rukou k hodinám. Ale ani tónem hlasu, kterým se snažil tahat Yoongiho za nos v naději, že z něj vypáčí něco víc, černovláska neoblbl.

"Díky," prskl starší z dvojice, mávl rukou a vydal se zpět k počítači.

"A tak počkej, ne?!" vyjekl Namjoon a vrávoravě se soukal ze židle. V duchu děkoval za své dlouhé nohy, díky kterým Yoongiho snadno dohnal a medvědí tlapou jej popadl za drobné rameno. "Takže ji pozveš?"

Yoongi protočil oči a založil ruce na prsou.

"Ano, pozvu."

"Uhuhu! To je super!" Namjoon pískal a choval se nervózněji, než jak by se měl chovat Yoongi, který si namísto toho udržoval ledový klid. Nebyl by to jeho první vztah, nebo přinejmenším pokus o něj. Poslední románek, kterýž se odehrál na vysoké škole, skončil krachem. Jeho ex-přítelkyně byla mladá, lehkovážná a nedosahovala standardů, které Yoongi u svých protějšků hledal. Od té doby se snažil vnímat i to, co mají ženy v hlavách a ne to, jak vypadají jejich těla v upnutém oblečení. Nebo lépe, bez jakéhokoli kusu látky.

"Mám deset minut, nezdržuj," zabručel Yoongi. Když odcházel z místnosti, Namjoon na něj mávl a zvedl palec.

"Jdi do ní, tygře!"

Idiot, pomyslel si černovlásek a namísto výtahu použil schodiště, aby si v hlavě mohl promyslet nejlepší věty, jakými by mohl Sunghyo pozvat na večeři. Jako plus považoval, že se cítil zcela vyrovnaný. Na vysoké kluci často mluvili o tom, jak se jim při prvním pozvání holky na rande klepaly nohy a potily ruce a bylo jim na omdlení. Něco takového Yoongi těžce nepobíral.

"Ahoj, Sunghyo," usmál se a opřel lokty o recepci. Lidé procházeli kolem a nevšímali si jak jeho, tak ani dívky za pultem, která zvedla hlavu a široce se na něj usmála.

"Yoongi!" zvolala tlumeně a ustala s prací. "Děje se něco? Počítač se zatím drží, takže to asi nebude důvod, proč jsi tady."

Černovláskovi spadl v ten moment kámen ze srdce. Sunghyo mu to nevědomky ulehčila.

"To je pravda," přitakal, "víš, napadlo mě, jestli bys se mnou zítra nezašla na večeři. Mohli bychom se potom i projít, co říkáš?" navrhl naprosto suverénně, až překvapil sám sebe, jak snadno z něj nabídka vyklouzla. Dívka si zastrčila pramen tmavých vlasů za ucho, ve kterém se houpala náušnice ve tvaru kapky a skousla si rty potřené tenkou vrstvou rtěnky.

"Mám to brát jako pozvánku od kolegy, nebo si se mnou chceš spíš vyjít?"

Yoongi trhl obočím a pokrčil rameny. "Co by ti vyhovovalo víc?"

Sunghyo se naklonila přes dřevěný pult a Yoongi se musel krotit jako nikdy, aby nenakoukl za výstřih její bílé blůzky.

"Osobně bych raději to druhé," povytáhla obočí a v očích jí hrálo pobavení.

"To se mi moc ulevilo," kývl hlavou černovlásek, načež se oba unisono zasmáli. "Zítra v osm, na hlavní třídě. Vyhovuje ti to?"

"Budu tam," přislíbila, než se dvojice opět vrátila k práci.

"Namjoone, koukej začít pořádně žárlit, jinak toho budu litovat," chvástal se Yoongi, jakmile se vrátil do pracovny. Blondýn zalapal po dechu a chytil se za srdce.

"Ty bastarde! Pozval's ji?"

"Zítra v osm s ní jdu na večeři," zakřenil se Yoongi, vrazil si ruce do kapes a zhoupl se ze špiček na paty a zase zpět.

"Žárlím, kurevsky na tebe žárlím!" oba věděli, že konverzace byla vedena v žertu. Ale ani jeden z nich netušil, že jedna osoba přeci jen žárlit bude. Ta však nebyla ani v této místnosti, ba ani v budově.

***

Jsem si naprosto jistá, že mě za tenhle díl budete strašně, ale strašně nenávidět a budete mě za něj chtít upálit na hranici... Ale pamatujte si, že vás moc miluju a něco takového mi přece nemůžete udělat. Věřte, všechno patří k příběhu, jinak to prostě nešlo! A pamatujte si ještě něco, rozhodně přitvrdíme >:)

A samozřejmě jsem pořád uchvácena vašimi reakcemi, hodnocením a komentáři, které mi píšete ^^ Je to něco naprosto úžasného "^-^"