Dny se přelily v týdny. S Yoongim Jiminovi čas utíkal rychleji a z důvodu, který nebyl jemu samotnému znám, ho to těšilo. Byla škoda, že Yoongi trávil ve své práci drtivou většinu času a do bytu se vlastně chodil jen navečeřet a prospat. Přesto se během těch pár dní našly chvilky, kdy oba seděli u televize, Jimin předstíral, že se dívá taktéž a přitom si povídal se starším mužem.

Blondýn si navíc také zamiloval Yoongiho příjemnou vůni, která mu připomínala les. Voněl po jehličí, pryskyřici, trávě s kapkou rosy a sem tam se na povrch prodraly i jemné, svěží vůně květin. Pokaždé, když se tmavovlásek pohnul, vůně ještě zesílila a Jimin se musel hlídat, aby ji zprudka nenasál a udržel tak déle v paměti.

A to, co si nemohl vynachválit, byly letmé doteky, které mu byly sem tam věnovány. Když Yoongi potřeboval, jemně do Jimina šťouchl, nebo jej něžně odstrčil, aby Jiminovi nešlápl na nohy. Byla to drobná, roztomilá gesta a Jimin z nich byl u vytržení. Vždy se roztřásl, husí kůže polila celé jeho tělo a hlava se mu zatočila jako na kolotoči. Kdyby měl odvahu, a především jistotu, že Yoongi to cítí stejně, neváhal by si říct o víc. Takhle ale jen musel veškerou pozornost přijímat, nikoli dávat.

"Ahoj!" houkl dostatečně nahlas, aby jej zaslechl Yoongi, přicházející z práce. "Nejdeš brzy? Kolik je hodin?" podivil se Jimin a mravenčími krůčky přešel ke stolu, aby mohl zaklapnout notebook.

"Pět večer," v kuchyni se objevil Yoongi. Z ramen si právě stahoval černou mikinu, odhaluje tak přiléhavé tričko bílé barvy, zpod kterého trčely nohavice barvy khaki, obepínající jeho hubené nohy. Když uviděl Jimina, usmál se a krátce mu pocuchal husté, blonďaté vlasy, čímž okamžitě rozvířil těžkou vůni konvalinek. Jimin měl na sobě opět volný pletený svetřík, čímž sice opticky protáhl svou postavu, ale zvýraznil tak svou drobnost. Bílé tepláky navíc způsobily, že se zdál ještě křehčí, než obvykle.

"Skončil jsi brzy," usmál se Jimin kouzelně a vrátil se do kuchyně. "Dáš si večeři?" zeptal se rozněžněle. Tón chlapcova hlasu Yoongiho překvapil a povytáhl tmavé obočí do tázavého oblouku.

"Ano, prosím," zamumlal kapku nejistě tmavovlásek a rychle si nabral porci, do které se pustil ještě za chůze do obývacího pokoje. Ze stolku stáhl ovladač a zapnul televizi, kde momentálně dávali zahraniční film. Yoongiho angličtina byla bídná, ale korejský dabing se pro americké filmy zkrátka nehodil, tudíž by se raději přiklonil pouze k titulkům a originálnímu znění. Do úst si vložil další sousto a spokojeně přežvykoval, vychutnávaje si chuť masa. Tohle musel Jiminovi uznat - přesně věděl, jak které jídlo okořenit, aby všechny chutě dokonale vynikly.

"Díky, Jimine," pochvaloval si Yoongi, když se Jimin vrátil z kuchyně, kam byl odnést nádobí od večeře.

"Nemáš za co," pousmál se Jimin, zabodávaje pohled na gauč a jen těsně při svém pokusu minul Yoongiho stehna, tudíž se opět díval na objekt, nikoli na osobu.

"Máš talent," dodal Yoongi, jakmile si blondýn přisedl a zvedl nohy na gauč, choule se tak do rozkošného klubíčka. Černovlásek si nervózně odkašlal a začal se kolem sebe nejistě rozhlížet, očima těkal po celičkém prostoru. Měl bych se ho vůbec ptát?, zauvažoval krátce, a začal si v hlavě porovnávat všechna pro a proti. Nakonec však zvítězila pozitiva, která z toho pro něj mohou v budoucnu plynout. Otočil se na mlčenlivého chlapce a odkašlal si, aby získal jeho pozornost.

"Jak mám říct dívce, že ji chci pozvat na večeři?"

*

- téhož dne, Soul, sídlo firmy Samsung, 14:37 -

"Asi si budu muset prohlédnout současné plány. Tohle by mělo být stoprocentně spolehlivé," hudroval Yoongi. Už podruhé za tento týden seděl za počítačem na recepci a pokoušel se dávat dohromady systém, který se zdál, že se rozhodl mu dělat naschvály. Ne že by si mohl stěžovat. Sunghyo byla v přiléhavém kostýmku, zvýrazňujícím její postavu, o kterou se zřejmě poctivě starala, a sukni, odhalující dokonalé nohy v silonkách, k nakousnutí. Dnes navíc měla vlasy rozpuštěné, a ty tak mohly volně splývat na její záda jako vodopád hořké čokolády.

"Zlobíš se?"

Yoongi se na dívku otočil. S hlasitým polknutím sledoval, jak si skousla růžový ret bělostnými zuby, a zavrtěl hlavou.

"Ty za to nemůžeš," usmál se. Než se však otočil zpět k obrazovce, sjel ji chtivým pohledem od hlavy až k patě, než se jí zadíval do očí. "Nebo snad...?"

Sunghyo se sladce zasmála. Její dlaň automaticky vystřelila k ústům, kterým skryla úsměv, ne však růžolící tváře.

"Ne, vážně jsem nic neprovedla!"

"Zřejmě ti budu muset věřit," pokrčil rameny Yoongi a vrátil se k práci. Párkrát na něco klikl, než se obrazovka rozsvítila a systém byl znovu opraven. "Budu se vážně muset podívat na něco, co by mi prozradilo, proč to pořád tak padá." Mrmlal, když vstával ze židle, na kterou se posadila hnědovláska. Nohy měla elegantně složené vedle sebe a podlahy se dotýkaly pouze špičky černých lodiček, jejichž podpatek zůstával ve vzduchu.

Když se černovlásek vrátil zpátky do svého patra, okamžitě za ním přispěchal Namjoon. Yoongi nepobíral, kde na to jeho věčné dolování informací z každého nebožáka, kolem kterého projde, bere čas. Ale stejný byl jeho vytáhlý kamarád už na vysoké škole. A není to zrovna dlouho, kdy ji opustil.

"Už jsi ji pozval?" Namjoon se poslední dny, kdy Yoongi projevil o Sunghyo zájem, choval jako dohazovač, který ve svém řemesle ovšem právě začínal. Tudíž se pouze vyptával, než aby se do akce sám zapojil. A díky bohu za to.

Mladík se otočil čelem k dlouhánovi. Musel zaklánět krk, aby mu vůbec viděl do očí.

"Ne," zavrčel, "a přestaň mi ji pořád dohazovat."

"Fajn, hele," Namjoon strčil do Yoongiho hubeného těla, čímž sebou žuchl do otáčivé židle. Jeho kamarád mezitím zaujal místo na stole, na který se snadno vyhoupl, a jeho nohy přitom stále zůstávaly na podlaze. Yoongi mu jeho výšku záviděl od momentu, kdy kolem něj tenhle hromotluk prošel. "Je sexy, chytrá, milá a pár lidí o ní řeklo, že je i šikovná v domácnosti," Namjoon každou zmíněnou položku odpočítával na prstech pravé ruky, přičemž nespouštěl z Yoongiho zrak. A zároveň také úspěšně ignoroval černovláskův kyselý výraz.

"Já ani nevím, jak jí nabídnout, aby se mnou někam šla, Joone," odporoval Yoongi a na tváři si držel pečlivě naučený otrávený škleb.

"To tě naučím," mávl nad tím hnědovlásek rukou, jako by to byla ta nejmenší překážka a, z Yoongiho strany, naprosto zbytečná poznámka, "ale být tebou hejbnu prdelí, než ji uloví nějakej floutek," Namjoon na Yoongiho vědoucně mrkl. "Takovou holku jen tak neseženeš."

Tmavovlásek zvrátil hlavu a následný výdech byl pro Namjoona znamením těžce vybojovaného vítězství.

"Fajn," ˇmňoukl černovlásek, "co mi poradíš, Casanovo?"

*

- téhož dne, Jiminův byt, 19:58 -

Yoongi si toho buď nevšiml, nebo to vnímat nechtěl; Jiminovu pevně sevřenou čelist, třesoucí se rty, jak se snaží nevypustit jediný zoufalý vzlyk, či jen pouhé zalapání po dechu. Rozklepané ruce a mizející jiskru z jeho očí. Jimin sklopil hlavu.

"N-nejsem si jistý," zakoktal. Odkašlal si, aby nezněl roztřeseně a nervózně. Nedělal si naděje, že by byl Yoongi alespoň v tomto stejného názoru, ale tak nějak v to doufal. Celé dny v něm hořel malý plamínek a každičký dotek, jemné pousmání nebo pobavené zachechtání, v něm ten plamínek zvětšovalo. Teď mu bylo, jako by ho někdo polil studenou vodou a dal mu pořádnou facku.

"Ne?" Yoongi se kousl do rtu. "Napadlo mě, že bych ji mohl vzít do nějaké lepší restaurace, i když na to moc nejsem. A pak procházku po městě. Co myslíš?" každé slovo, které Yoongi vyslovil, Jimina hluboko uvnitř bolestivě zraňovalo. Raději by byl zbit, než citově naprosto ničen. Neměl to však Yoongimu za zlé. Proč by měl? Nemohl za to.

"Myslím, že to udělá dojem," odpověděl slabě a stejně tak se i pousmál, když natočil hlavu k Yoongimu. Ten pokýval hlavou.

"Díky, taky myslím," poté vstal, poplácal blondýna po rameni a začínal se vzdalovat. Tenhle dotyk, na rozdíl od předešlých, nevyvolal v Jiminovi příjemné pocity. Bylo to jako další rány do jeho už tak bolavé duše. Na okamžik se znovu cítil jako malý chlapec, ze kterého si děti ve škole dělaly legraci. "Jsi bezva kamarád!" křikl ještě Yoongi, než se zavřel v pokoji a nechal tak Jimina o samotě.

"Jo... kamarád."

*

O několik hodin později, v době, kdy by měl už dávno spát, jinak si může o vstávání do školy nechat jen zdát, seděl Jimin u čela postele, schoulený do klubka a pohupující se dopředu a dozadu, tam a zpět. Připadal si uvnitř prázdný. Z očí mu kanuly slzy, aniž se pokoušel je setřít, stékaly po jeho napuchlých, červených tvářích až na bradu odkud skapávaly na jemnou látku vytahaného trička, sloužícího jako pyžamo, s vybledlým potiskem loga Kapitána Ameriky, kam se následně vsakovaly. Sněhově bílé tričko už mělo nejlepší léta za sebou a i našedlá barva tomu odpovídala. Jimin jej přesto miloval a odmítl ho vyhodit. Obdivoval odvahu tohoto superhrdiny, jeho smysl pro čest a spravedlnost. Do teď si pamatuje, jak četl komiksy s tímto hrdinou. A četl je do té doby, dokud dokázal přečíst alespoň některá slova v bublinách, než zmizela úplně a svět pro něj zčernal.

Poslepu nahmatal telefon, ležící u jeho chodidel a na rychlé předvolbě vytočil Hakyeonovo číslo.

"Haló?"

"Hakyeone?" kuňkl šeptem do telefonu Jimin.

"Kruci, Jimine, víš kolik je hodin?" zamumlal ospale Hakyeon a protřel si oči.

"Nevím, omlouvám se," zamumlal blondýn a prstem volné ruky si začal na odhaleném koleni kreslit nesmyslné obrazce.

"Stalo se něco?" jakmile Hakyeon zaregistroval chlapcův skleslý, uplakaný hlas, věděl, že je zle a jeho ospalost byla tatam.

"Myslel jsem, že si začínáme být bližší," zaplakal mladík a hranou ruky si setřel slzu z tváře, kterou však následovala další a další, jako nezastavitelný vodopád.

"Chime, poslouchej mě, dobře?" promluvil Hakyeon tichým, vyrovnaným hlasem, ale uvnitř něj to doslova vířilo emocemi všeho druhu. Jimin mu v odpověď zabroukal. "Pořádně se prospi. Ráno přijdu a všechno mi povíš, dobře?"

"Jo," špitl bezmocně, "dobrou, Haki,"

"Tobě taky, Chime."

***

Doufám, že se vám i přes poměrně znatelné zamíchání karet v příběhu díl líbil ^^

Jaká byla vaše první myšlenka, když se Yoongi Jimina zeptal na tu nemilou otázku?

A co Jimin, nereagoval trochu přehnaně?

Všem vám mnohokrát děkuji za naprosto dechberoucí podporu, která mě hřeje u srdce. Jste naprosto úžasní ❤️