Vyzvánění mobilu vytrhlo Yoongiho ze spánku a on se pokoušel, se stále ještě slepenýma očima, nahmatat drobný přístroj, aby nevzbudil malé, rozechvělé klubíčko zabalené do deky vedle něj.

"Jestli to není vážné, přísahám, že tě zabiju, ať už jsi kdokoliv," zabručel ranním chraplákem černovlásek a s telefonem u ucha se posadil.

"Tohle je dost vážný," Hakyeonův hlas zněl i přes jeho zjevnou snahu pobaveně a určitě se chvílemi musel velmi snažit, aby se nerozesmál. "Poslyš, nemůžu dneska vézt Chima do nemocnice. Jedeme za rodinou do Busanu. Nemůžu se z toho vykroutit, dokonce i na školu jsem se snažil vymlouvat," vysvětlil beze spěchu Hakyeon a nechal Yoongimu čas na to, aby celou informaci vstřebal.

"... huh?" broukl černovlásek nechápavě.

"Jimin. Do nemocnice. Vezmeš ho tam místo mě," hnědovlásek se do mikrofonu zahihňal, ale jinak mlčel.

"Ah, jo, dobře. V kolik? Fajn, v devět. Měj se," mobil odložil na noční stolek a prohrábl si vlasy. Otočil se, aby zkontroloval spícího mladíka, kterého hovor očividně ze spánku nijak nevyrušil a spal dál, jako když ho do vody hodí. Yoongi mu trochu záviděl. Touhle dobou by měl většinou půlnoc.

Zatímco se neslyšně protahoval a vstával z postele, přetáhl si přes hlavu triko a s telefonem v ruce se odebral do koupelny, kde si jen spěšně vyčistil zuby a opláchl obličej mýdlem a vlažnou vodou. Na sprchu měl ještě nějaký ten čas.

Na mobilu vyhledal Namjoonovo číslo a nechal jej na hlasitý odposlech, aby měl volné ruce při přípravě snídaně.

"O co jde?"

Yoongi si odkašlal, aby si pročistil hrdlo, než začne mluvit.

"Joone, vím, že se to teď moc nehodí," pronesl a natáhl se pro hladkou mouku, "ale potřeboval bych teď chvíli volna," dodal a do misky nasypal potřebné množství mouky, špetku soli a vše spojoval s pomocí hrnku vody.

"Cože?" Namjoon zněl velice překvapeně, až to překvapilo i Yoongiho, který právě krájel jarní cibulku, aby ji mohl osmahnout na pánvi. "Yoongi, děje se něco?"

Černovlásek se instinktivně přikrčil nad položenou otázkou. Usilovně přemýšlel, jakou polopravdu Namjoonovi poskytnout, ale po ránu ho napadala jen myšlenka toho, že se vrátí do postele za Jiminem. Pousmál se a pokračoval v přípravě snídaně. Těsto vlil do pánve, na které se kousky cibulky krásně zbarvily dozlatova, a rychle strčil hlavu do lednice, aby z ní vylovil vejce, které bude moci rozšlehat.

"Můj spolubydlící musí do nemocnice. Musím ho tam vzít."

Namjoon, který seděl za svým počítačem, se zamračil a otočil se od svítící obrazovky před očima bokem.

"A na to potřebuješ týden volna?" povytáhl obočí nechápavě.

Proč jen se musí ptát na detaily?, zaklel v duchu černovlásek. Vejce přidal do směsi na pánvi a měl tedy chvíli čas, než ztuhne a on ji bude moct otočit.

"Jo, mimochodem. Co jste si se Sunghyo udělali? Copak je shnilého v království skřítků?" škádlil jej Namjoon. Černovlásek si uraženě odfrkl.

"Říkal jsem ti, že nejsem tak malý," pohledem zkontroloval chodbu, jestli nezahlédne Jimina, ale zdálo se, že stále ještě spí. "Prostě nám to neklape. Proč?"

"Přišel jsem do práce a ona se tvářila, jako by chtěla někoho zabít. A taky říkala něco o nějakým Jiminovi. Podvádí tě?" zeptal se přímo Namjoon.

Yoongi si nervózně třel zátylek a kousal si ret.

"N-ne tak docela," prozradil neurčitě a přispěchal k pokrmu, aby mohl placku obrátit a opéct i z druhé strany. "O to tady nejde!"

Namjoon se hlasitě zasmál.

"Hele, máš volno na dva dny. Víc takhle narychlo fakt nemůžu. Ale mám podmínku,"

O kruci, protočil očima Yoongi a protřel si čelo. Bál se, co Namjoon vypustí z pusy.

"Ježiši, dobře, tak to vyklop," zakňučel rezignovaně černovlásek a z pánve pokládal na talíř velikou placku, kterou rozkrojil na půl.

"Přijdu na kafe a ty mi vysvětlíš, co se děje."

Yoongi potlačil otrávený povzdech a Namjoonův návrh odkýval dřív, než si to volno rozmyslí. Následně se oba rozloučili a Yoongi během pár chvilek nachystal pálivou omáčku k plackám, které sroloval, aby se daly pohodlněji jíst. Poté se snídaní zamířil do svého pokoje.

Jimin si právě ve chvíli, kdy černovlásek vešel, sedal na postel a protíral si oči a prohrábl rozcuchané vlasy. Měl lehce napuchlý obličej, ale to bylo na něm snad to nejroztomilejší. Na jedné tváři měl navíc otisknutou texturu polštáře, na kterém celou noc spal.

"Dobré ráno," zašeptal Yoongi, pokládaje jídlo na stůl vedle postele. Uchopil chlapce za obě tváře a vlípl blondýnovi polibek, který nebylo třeba nijak prohlubovat. Už jen pouhé spojení jejich rtů mu způsobovalo mrazení a mravenčení od nohou až po konečky vlasů.

"Uhm, počkej," zahuhlal blondýn do polibku, "ještě jsem si ani nečistil zuby."

Yoongi protočil očima.

"A neměl jsi jít dneska do práce?" dodal s podivením blondýn a zlehka naklonil hlavu na stranu.

"Tys měl jít do školy," oponoval mu obratem a znovu si přivlastnil Jiminovy naběhlé rty. Musel přiznat, že rozespalý Jimin, znamenalo dokonalý Jimin. S mlasknutím se odtáhl. "Vzal jsem si dva dny volna."

Než Jimin stačil říct cokoli dalšího, strčil mu Yoongi do úst první sousto snídaně. Mladík zčervenal a zastyděl se, že je krmen jako dvouleté dítě.

"Najím se i sám," zabručel na protest Jimin. Černovlásek se posadil vedle něj a propletl s ním prsty.

"Já vím," bylo vše, co na to řekl. Ale žádné argumenty ho nemohly donutit přestat blondýna krmit. "Je půl osmé, musíme se nachystat."

Chlapec udiveně stočil hlavu Yoongiho směrem, avšak zastavil se na stole.

"M-my?"

"Hakyeon ráno volal. Nemůže tě vzít do nemocnice, takže tě doprovodím místo něj."

Po snídani se Jimin vysprchoval a Yoongi na něj celou dobu mluvil. Zněl šťastně, což činilo šťastného i jeho samého. Bylo zvláštní, jak se Yoongi změnil v tom, jak se choval k Jiminovi. Nejdřív to byl prostě spolubydlící. Pak něco jako kamarád a teď? Co vlastně jsou? Jimin si nechtěl dělat naděje a nerad nad něčím fantazíroval. Zavrtěl hlavou a nahmatal baterii, aby vypnul tekoucí vodu. S červenajícími tvářemi si nechal podat ručník, který si ovázal kolem pasu a dovolil Yoongimu, aby mu osušil, a pak i vyfénoval vlasy.

Když Yoongi odložil horký fén zpět na místo, vrátil se k mladšímu chlapci a objal jej kolem pasu. Díval se na jejich odrazy do zrcadla a vdechoval u toho vůni sprchového gelu, kterou byla Jiminova kůže přímo nasycená. Zabořil nos do ohbí chlapcova krku a při neustálém kolíbání ze strany na stranu obdarovával jeho tělo letmými polibky. Jimin držel hlavu natočenou tak, až to vypadalo, že Yoongiho celou dobu vidí a na tváři měl zářivý úsměv, který se každým okamžikem zvětšoval. To, že jej Yoongi vidí už podruhé jen v ručníku, mu ani přinejmenším nevadilo. Jen ho zamrzelo, že je nemůže vidět taktéž.

Yoongi si mezitím prozkoumával Jimina od hlavy k patě. Při první příležitosti na to nebylo dost času. Teď ho měl, kolik se mu zachtělo. Začal od hustého porostu světlých vlasů, u kterých přemýšlel, jaký je jejich přírodní odstín. Byly předtím hnědé? Nebo černé? Něco mezi? Ať už to byla jaká barva chtěla, takhle se mu Jimin líbil a byl na něj tak zvyklý. Jiminovu tvář jen zběžně přelétl pohledem, protože kdyby se pozastavil i zde, jen tak by se neodtrhl. Políbil jej na krk a na krátký okamžik nechal špičku jazyka vyklouznout zpoza rtů a mohl si tak krátce vychutnat slanou chuť Jiminovy pokožky. Když chlapec zaklonil hlavu, vynikla tím ladnost jeho krku a působil o něco delší. Yoongi se vrátil zpět k prohlídce. Postupoval přes lehce vystouplé klíční kosti a trup až na břicho. Jimin nebyl sportovec, ale přeci se na jeho plochém břiše rýsovalo cosi, jako náznaky svalů. Dost možná to ale byla jen hra stínů. Yoongi zapojil i ruce a dlaněmi přejel po celé délce chlapcových paží až k zápěstí, které krátce stiskl, načež spojil obě jejich ruce propletením prstů.

"Dobře, teď se musím připravit já. Jinak to kvůli tobě nestihneme," černovlásek odstoupil, aby si mohl začít sundávat pyžamo a vhodit ho do koše na prádlo.

"Kvůli mně?"

Yoongi se naklonil zpět k blondýnovi, přitiskl rty na jeho spánek a zabručel jen tiché: "Uhm-hm."

*

"Dobře a... už víš datum operace?" ptal se Yoongi cestou do nemocnice, do které šli pěšky. Sice měl auto v Daegu, ale nechal ho jeho matce, která auto využívala stejně hojně, jako jeho táta. Někdy ho to trochu štvalo, a v tuhle chvíli nejvíc.

Dnešek byl jedním z nejteplejších dnů v měsíci. Na červen to ale nebylo nic zvláštního. Ulice byly navíc plné lidí a na silnici se to dopravními prostředky jen míhalo.

"Ne," zavrtěl hlavou Jimin, "vlastně toho není moc, co bych věděl. Pokud se operace opravdu uskuteční, nevím, jak to bude vypadat při ní, ani pak," dvojice odbočila doleva a před nim se objevila budova nemocnice.

"Dobře to dopadne," odvětil Yoongi jen chvíli předtím, než vešli na recepci, odkud byli okamžitě nasměrování do ordinace. Yoongi nemocnice nesnášel. Ten pach dezinfekce, bílé a modré stěny a na každém kroku doktoři. Pamatoval si, když byl v nemocnici jako kluk se zlomenou nohou. A od té doby se zapřísáhl, že na sebe raději bude dávat pozor, než by se do podobných institutů vracel. Ale kvůli blondýnovi byl ochoten učinit výjimku. A bude-li třeba, bude sem chodit opakovaně, jen aby mohl zůstat po jeho boku.

"Ahoj, Jimine!"

Černovlásek svraštil nad neformálním pozdravem obočí, a když jej doktor propálil pohledem, měl dojem, že se na něj dívá žena, nikoli muž. Dlouhé vlasy svázané do culíku tento efekt jen umocnily. "Jste rodinný příslušník?" oslovil Jeonghan Yoongiho a široce se usmál.

Jimin začal panikařit a ve tváři zčervenal.

"Je to-"

"Jsem jeho přítel, Min Yoongi," černovláskův dech se zasekl v hrdle a srdce vynechalo ne jeden, ale hned několik úderů. Divil se sám sobě, jak snadno ta věta z jeho úst vyklouzla. Ještě pevněji stiskl blondýnovu ruku.

"Ah, zdravím vás," Jeonghan se uklonil, načež opět usedl na své obvyklé místo u počítače. Jimin se posadil na židli hned vedle Jeonghana. V bílé průsvitné košili a stejně světlých riflích téměř splýval s nábytkem i výmalbou kolem. Yoongi se oproti tomu zdál v černé košili, rozepnuté na dva knoflíky, klobouku, který si ovšem při příchodu do ordinace sňal, a černých kalhotách, jako anděl pomsty. Vypadali jako protiklady jin & jang.

"S testy pana Parka se to má následovně: Bohužel se nejedná o žádný z typů zákalu. Není to šedý ani zelený zákal."

"Bohužel?" Yoongi svraštil obočí a pozvedl ruku, aby dal dotekem na rameni Jiminovi najevo, že je s ním.

"Šedý zákal je nejsnáze léčitelný. Zelený se musí včas podchytit a začít léčit. Jimin nemá ani jednu z těchto poruch," Jeonghan párkrát klikl na tlačítko myši a z tiskárny začínaly vyjíždět hustě popsané listy papírů. Doktor se však věnoval pouze dvěma mužům v místnosti a nechal techniku pracovat. Jeonghan si olízl suché rty. "Po podrobné analýze jsme dospěli k závěru, že Jimin trpí hned několika očními vadami. Nechci na vás chrlit latinské názvů, tudíž to zkusím zjednodušit.

Jimin trpí výraznou poruchou barvocitu. A s největší pravděpodobností degenerací žluté skvrny. Ani jedno z onemocnění není nijak geneticky podmíněné a vyskytuje se tedy zcela náhodně. Může se ale vyskytovat v jakémkoli věku, nejčastěji i nedonošených dětí a naopak, u seniorů. Dochází k potížím s viděním za šera, postupná ztráta schopnosti rozpoznávat barvy a podobně. Často nevede k úplné slepotě, avšak Jiminův koktejl vad situaci samozřejmě stěžuje."

"Co to znamená?"

"Stačí si představit pohled na zatmění slunce. V jednu chvíli vidíte díky paprskům světla úplně vše, ve všech barvách a v dokonalé ostrosti. Jakmile začne docházet k zatmění, barvy se vytrácejí, díky tmě ztrácíte možnost ostře vidět objekty kolem sebe. Například. Zrak se nakonec zhorší natolik, že nepomáhají ani čočky či brýle a v době, kdy Jimin ztratil zrak, nebylo ještě možno jej operovat."

"Myslel jsem tu operaci. Jaká je pravděpodobnost, že se uzdraví?" opravil doktora Yoongi, načež se Jeonghan usmál.

"Jimin má dobré předpoklady jít na operaci, která mu v určité míře navrátí zrak. Opakuji, v určité míře. Také už jsme určili termín, kvůli kterému jsem chtěl, aby přišel."

"Proboha," vydechl roztřeseně blondýn, "termín?"

"Ano. Datum zákroku je stanoveno na přelom června a července. Přesněji dvacátého osmého června."

To je za pár týdnů, zamyslel se Yoongi.

"Měl bych vás oba seznámit s tím, jak celá věc bude probíhat. Pokud Jimin bude s operací souhlasit. Je to první zákrok, který se pokusí zvrátit tuto nemoc. Nepopírám, že je to risk. Není to operace ohrožující na životě, ale jistě rozumíte, o jak náročném zákroku tady hovoříme."

"Na tu operaci půjdu," rozhodl Jimin pevným hlasem. Yoongi se k němu sklonil a uchopil jej za bradu, aby si nasměroval jeho tvář na svou.

"Jimine, ještě si to můžeš rozmyslet. Nemusíš tolik riskovat."

Chlapec se nad Yoongiho slovy usmál a stáhl jeho ruku ze své tváře, aby ji mohl pevně stisknout. Očima kmital ze strany na stranu a doufal, že se dívá na černovláskův obličej.

"Mám dost důvodů do toho jít," přesvědčoval Yoongiho. Poté se sklonil níž, aby jeho další slova nezaslechl Jeonghan, který se taktně odvrátil a začal skládat vytištěné papíry a sešívat je dohromady. "A ty jsi ten nejhlavnější."

Yoongi přitiskl rty na kloubky chlapcovy ruky a rychle zamrkal očima, aby zahnal slzy.

"Miluju tě," špitl tichounce, avšak upřímnosti v jeho hlase Jiminovi neunikla, a spolu s tím se mu v břiše rozletěli motýlci a roztřásl se po celém těle. Široce se usmál a nepatrně kývl hlavou.

"Taky tě moc miluju," odtáhli se od sebe a nechali Jeonghana, ať jim vysvětlí, co se bude dít při a po zákroku.

"Před zákrokem samotným není potřeba držet žádné speciální diety, ale bude nutné zvýšit příjem vitaminů. Pokud možno těch přírodních, nikoli v prášcích a tabletách do vody. Operace samotná bude trvat několik hodin a samozřejmě bude provedena pod kompletní anestezií. Laserový zákrok napraví, co nemoc způsobila."

"Chci znát rizika," pronesl Yoongi učitelským tónem a propálil doktora přísným pohledem.

"Operace má pětašedesáti procentní šanci na úspěšnost. Jestli neuspějeme, Jiminův zrak se nijak nezhorší, avšak se mu razantně sníží šance na vyléčení do budoucna. To je zřejmě ten největší risk, do kterého se pouští. Pokud ovšem uspějeme a operace půjde, jak má, Jimin znovu nabude zraku. Samozřejmě to nebude kompletní. Spektrum barev nebude ani zdaleka kompletní, minimálně jednu barvu Jimin neuvidí, ale o jakou se bude jednat, to netušíme a momentálně to ani nelze odhadnout. Též nezabráníme světloplachosti, kterou budou držet pod kontrolou při přechodech z domu ven a naopak kvalitní sluneční brýle s UV filtrem. A pak taky... počítejte oba s tím, že Jiminovi zůstanou dioptrie, kde budou třeba korekční čočky. Tedy brýle."

Jimin pokýval hlavou, vstřebávaje postupně veškeré informace, které mu dnes byly dány. Po hodině a půl tedy mohli konečně odejít z nemocnice i s několika papíry, které si Yoongi s Jiminem pročte. Při zběžném pohledu šlo spíše jen o doporučení a podrobný popis operace, ale Yoongi se rozhodl nic nepodceňovat.

*

"Zajdeme si někam na oběd?" navrhl Yoongi a Jimin nadšeně souhlasil. Černovlásek se vrátil do restaurace, kde byl se Sunghyo. Nebyl sentimentální, ale restaurace se mu líbila.

"Dobrý den," pronesl stejný blond číšník, který obsluhoval Yoongiho i minule. Pro oba objednal jídlo a Jimin si vyprosil jahodový džus, který mu černovlásek milerád objednal. Z kapsy se mu ozvalo vyzvánění telefonu.

"Ah, to je tvůj mobil. Zapomněl jsem ti ho dát," zamumlal Yoongi s plnou pusou jídla a předal přístroj Jiminovi, který hovor přijal. Jistě mu volal Hakyeon.

"Ahoj, mami."

Černovlásek se zakuckal, Jimin naopak pobaveně zahihňal.

"Ano, ale je to naposledy, slibuju. Tohle bude poslední pokus s tím něco udělat. Z části to platí pojiš- Mami, zaplatím si to sám."

Tentokrát se smál Yoongi, který se snažil smích udusit na soustu kimchi.

"Mamince se neodmlouvá," zamumlal Yoongi a sledoval, jak Jimin vyplazuje jazyk. Naneštěstí byl natočený směrem k mladému číšníkovi, který se na něj překvapeně podíval. "To nebylo na vás," omlouval se rychle černovlásek, který zčervenal studem. Jimin mezitím dohovořil se svou matkou a podle jeho podmračeného výrazu jej zřejmě přesvědčila, že operaci si její syn v žádném případě platit nebude.

"To nic, pane," odpověděl číšník hlubokým hlasem a po debarasu některého použitého inventáře se opět vytratil.

"Takže ti to dala sežrat?"

"S mámou se hádat nesvedu," odpověděl zadumaně Jimin a pustil se do jídla.

*

"Sunghyo, co tady děláš?" Yoongi se tvářil víc než překvapeně, když otevřel dveře, za kterými čekal Hakyeona a místo toho na něj koukala už na první pohled rozzuřená hnědovláska.

"Prosím? Jsem tvoje přítelkyně. To tě nemůžu přijít ani navštívit, když ses ulil z práce?"

"Jestli se chceš hádat, pojď dovnitř, ať to neslyší celý dům," procedil skrze zatnuté zuby. Dívka si odfrkla a produpala si celou cestu až do kuchyně, kde se postavila doprostřed místnosti a založila ruce na prsou.

"Sunghyo, musíme si promluvit," zamručel nenuceně tmavovlásek a napustil si sklenici vody.

"To bych řekla," prskla hnědovláska a zamračila se jako sto čertů.

"Musíme od sebe," několika obyčejnými slovy dokázal vzít černovlásek během vteřiny dívce vítr z plachet a udržet si na tváři kamenný výraz.

"Chceš pauzu? To nemyslíš vážně!"

Yoongi se opíral o kuchyňskou linku a se sklenicí u úst pokýval ukazovákem zleva doprava.

"Ne, nechci pauzu. Chci to ukončit."

Sunghyo přimhouřila oči do úzkých škvírek.

"To kvůli němu, co?" procedila skrz zuby. "Ten mrzák ti totálně vymyl mozek! Sakra, Yoongi, vždyť je postižený! Je slepý. A pokud vím, není to dlouho, co ses sem přistěhoval. Celou tu dobu se o sebe staral sám. Nemusíš mu dělat chůvu. Vždyť ten chudák to už nějak zvládne sám," mávla rukou.

"Kroť se, Sunghyo," zavrčel výhružně Yoongi, ale celou dobu se díval za roh chodby, kde stál Jimin. Hlavu měl sklopenou k zemi a Yoongi i z dálky poznal, že se třese jako osika. "Jimin je úžasný člověk a já nechci, abys o něm mluvila, jako by byl méněcenný."

"Proč ti na něm tak záleží?! On není nikdo. Nedovolím, abys mě kvůli němu zanedbával. Ten ubožák si poradí sám."

"Jdi pryč, Sunghyo," řekl Yoongi prostě a obešel dívku velkým obloukem. Jimin uslyšel blížící se kroky a s tichým vzlykem se otočil a spěchal do své ložnice.

"Co si to dovoluješ?!"

"Končím s tebou, jasné? Prostě se sbal a zmiz. Můj přítel není někdo, s kým by sis mohla zahrávat jen proto, že podle tebe není dokonalý." Vmetl jí do tváře jako nic.

"Tvůj... cože?" Sunghyo se obrátil žaludek. "Tys mi snad něco zatajil? Pro boha, prober se! Nebo mě snad opouštíš kvůli nějaké nicce?"

"Ne," zavrtěl Yoongi hlavou a při pohledu na rudnoucí Sunghyo se pobaveně ušklíbl, "opouštím nicku, kvůli někomu, kvůli komu jsem to měl udělat hned."

Hnědovláska nevěřícně zalapala po dechu a vypochodovala z bytu a nezapomněla řádně třísknout dveřmi. Ale to už Yoongi spěchal k Jiminovi a cestou do jeho ložnice napsal krátkou zprávu jedinému člověku, který by jej mohl pochopit.

"Zbav mě jí."

***

Chci opět kolik přečtení, hlasů a komentářů se u minulého dílu objevilo! ^^ Jste naprosto dokonalí ❤️

Jak to vidíte? Povede se operace nebo ne? A jak byste chtěli VY, aby příběh skončil? [O tom už je ovšem rozhodnuto, ale kdo ví, třeba kvůli vám ještě zvážím, co se stane a co ne ^^] Myslíte, že Sunghyo ještě bude dělat dusno?