Michaele/Sigi

   Je mi z toho na zvracení. Podrazili mě a já je. Nevím, co dělat. Nemám kam jít. Bojím se, jak o sebe, tak o ně a o svou mamku. Jsem v pasti. Kdybych byla ještě vlk, mohla bych do zoo, ale jsem zas člověk. Tečou mi slzy. 

   Musím se klidnit nebo toho Lišaj využije. Jak já ho nenávidím. Bez něj by se tohle všechno nikdy nestalo, ale také by nikdy nevypuklo pouto mezi těma dvěma a já s Bell by jsme si nebyly tak blízké. Blízké? Co to zas melu? Ona mě považuje za tu špatnou, už nejsme kamarádky. Mé oříškové oči se plní slzami rychleji než kdy dřív.

Lišaj

   Na ruku mi přilétl sněhově bílý bělásek, motýl ještě nezkažen mou mocí. ,,Ztráta bolí. Ať už je to ztráta rodiče či přítele," prohlásím a motýlka přeměním v malé zlo. ,,Leť můj malý Akumo a obrať ji proti proti zbytku těch super nul," prohlásím a nechám ho letě za tou dívkou s vlčím miraculem. 

Marinett/Beruška
   Jsem zamyšlená, přemýšlím nad událostmi posledních několika týdnů, zatímco Ashli s Kocourem hledají Sigi. Je mi jí líto, nebýt mě by tak nedopadla. Byla na tom fakt úděsně, ale to nebylo to, co by mě mělo zajímat. 

   Z těchto myšlenek mě probudil zvuk třepotajících křídel těsně vedle mé hlavy, kolem mě bleskurychle prolétl Lišajův motýl a já za ním běžela. Vzala jsem vysílačku od mistra, která mi visela pod hábitem. ,,Ashli! Kocoure!" zvolala jsem do vysílačky a čekala na jejich odezvu. ,,Ano Beru?" ozvala se Ashli a já čekala na Kocourovu odezvu, ale ten se mnou už ani nechtěl spolupracovat. ,,Pronásleduji Akumu směrem k parku před pekárnou Dipang-chengových. Byla bych ráda kdyby jsme se tam srazili," hlásila jsem do vysílačky.  ,,Jasně Beru," opět jen ta pandí holka a Kocour ne. Chtělo se mi plakat, ale když pronásleduji to čiré zlo v podobě malého motýlka nemohu.  

   Doběhla jsem tam. V parku se ke mě přidal Kocour, ale na můj pozdrav neodpověděl a asi o dvě minuty později tam byla i Ashli, ta už  mi na pozdrav odpověděla. Je to sotva pět minut, co se nám z očí vytratilo to zlé stvoření.

Michaele/Sigi

   Z ničeho nic mi vlétl zvláštní motýlek do náramku od tatínka a před očima se mi zjevila vysmátá podoba Lišaje, mého nepřítele jak-tož superhrdinky Paříže. ,,Zdravím tě Nepříteli," promluvil ke mě Lišaj. ,,Miracula ti nevydám. Svoje ani jejich!" zařvala jsem na něj. ,,Klid. Kdo říkal, že vždy musím chtít mi ty šperky. Tentokrát je nechci, chci jen, aby ses pomstila těm svým takzvaným kamarádům a ubránila se lžím tvé matky," usmál se na mě a mě mě svou odpovědí zarazil. ,,Tak dobře tedy. Já tuhle nabídku přijímám, " oplatila jsem mu úsměv a můj oblek se začal měnit. Když jsem se na něj po jeho přeměně podívala, byl nevýrazný. Klidně bych v něm zapadla mezi normální lidi, což bylo super.  Můj oblek nebyl jediné co se změnilo, moje vlasy byli zrzavé lehce kudrnaté a oči byli směska zelené,modré a hnědé. Bylo to neuvěřitelné. Moje oblečení bylo podle poslední kolekce Gabriela Agresta, Adrienova táty, což také byla radost. Byla jsem dokonalá a mohla jsem se jít ukázat starým známým. 

   Byli v parku, sledovali mého akumu, kterého jen tak neuvidí. Pomalu jsem došla do parku a přiskočila ke mě Beruška s otázkou:,, Neviděla si tu proletě takového fialového motýla?" Já se jen přehraně usmála. ,,Neviděla. Bohužel ne," zalhala jsem, ale to už se k ní přidali Bell a ten Kočičák. ,,Co taková slečna dělá, tak pozdě venku?" zeptala se mě Bell s neskrývanou nesnášenlivostí v hlase s pohledem ukotveným na mém náramku. Ten její pohled mě štval, nevěděla jsem co dělat a tak jsem s rychlostí vytrhla Berušce z ucha náušnici. Uskočila jsem od nich, Beruška se chytila za ucho a já náušnici hodila na zem. ,,Když se kdokoli z vás jen přiblíží rozdupnu jí," oznámila jsem s ostrostí v hlase. ,,Sigi to nemůžeš!" zařvala na mě Bella, což se dalo v pohodě ignorovat. 

    Beruška z ničeho nic udělala krok do zadu a z mini kabelky vytáhle kapesní nůž. ,,Co chceš dělat?" zeptali jsme se jí všichni na jednou a ona udělala co bych nečekala. ,,Odpusť mi Sigi," zašeptala a ostří nože po mě vrhla já uskočila do strany a ona ze země sebrala svou náušnici. ,,Jinak to nejde. Opravdu končím," prohlásila a sundala si tu druhou z ucha. Obě je Kocourovi vložila do dlaních, vzlykala a on se na ni díval ostrým pohledem. Z ničeho nic si stoupla na špičky a vtiskla mi polibek, který oba dva prohloubili. Nyní i z jeho očích, které zavřel, tekly slzy.  Jen tak se odtrhla a utekla do ulic ranní Paříže, která se pomalu začala probouzet k životu. Všem nám bylo jasné co udělala, cítila jsem jak se Lišaj smál, chtěl nás úplně rozdělit a to se mu právě povedlo s mojí pomocí. 

   ,,Jdu domů," prohlásila jen tak  Bell, ale vyrazila úplně na opačnou stranu.

Bell/Ashli

   Mabel mě pochopila blbě. To, že jsme se poznaly nepatřilo k těm špatným věcím, ale k těm nejlepším v mém životě. 

   Jsem ve svých myšlenkách a náhle do někoho vrazím. ,,Ahoj Bell. Po ránu rozespalá a vrážíš do lidích, jo?" promluvil ke mě klučičí hlas a já v něm poznala Alexe. ,,Ahoj Ale. Normálně ne. Co ty tak brzo vzhůru?" optám se ho. ,, Za deset minut začíná škola, takže tak brzo ne. Je 7:50 ráno. Kolik sis myslela, že je?" zeptal se mě. To tu jen tak bloudím skoro čtyři hodiny?

Alex

   Bell je lehká kořit, bezprostředně mi věří. Její miraculum pro Lišaje získám snadněji než u Marinett a u Michaeli. Až budu mít náušnice Berušky řeknu Kocurovi, že ji zničím, když mi nedá ten prsten. Takže lehký počin. ,,Ale dělej!Musíme běžet!Před deseti minutama zvonilo!"oznámí mi ta naivní Bell. Spolu s ní dobíháme do školy.

Adrien/Kocour

   Ze včerejška na dnešek sem toho moc nenaspal. Událo se toho dost. Marinett se ani neukázala ve škole. Je na psychitrii. Nechápu kvůli čemu, ale to je jedno. Po tom ránu se musím vzpamatovat hlavně já. Nevím jestli Berušku pořád miluji. Alya chytla sólokapra s ním zaracha.  Tu část v parku se jí povedlo natočit a ve všech zprávách vysílaly její video, což jí na blog přivedlo další fanoušky.  Náhle přiběhla do vnitř Bell s tím kok*tem Alexem. ,,Omlouváme se,že jsme přišli pozdě Paní učitelko!"vydechli oba na ráz. Ona nad nimi protočila očima a poslala je sednout si. 

   Bell opět sedí sama. Míša je pořád nemocná. Sigi ve své nové podobě je na záchytce. Těch divných událostích je na mě moct. 

   ,,Adriene! Bell! Chcete vyzkoušet? V mích hodinách nebudete polehávat na stole,"  vyrušila mě z myšlenek moje učitelka. Ví ona vůbec, že jsem celou noc nespal? Jestli ano, neví co je to soucit. Bell podle mě taky nespala, ale s tím volem se bavit nemusí. Pochybuji, že je to synovec starosty a bratranec Chloe. On je čirý zlo. 

----------------------

Tak jsme zpět. Po té naší asi půlroční pauze.No Pauze ne, spíš flákaní.Trošku kratší, ale snad nevadí. Doufáme, že se kapitolka líbila. Mimochodem dnes nám pomáhala 

Lucieerven2 .