Howdy!!
Tak vás vítám u další kapitolky!!
Nebudu zbytečně oxidovat a užijte si to!

Blacka probudily sluneční paprsky hladící jeho tvář. Pomalu otevřel oči a s novou energií si protáhl celé tělo.

,,Mohl bys toho nechat?" ozval se Deathův otrávený hlas, když Blackovi zakřupaly jak záda, tak kolena. ,,Ale.. neříkej mi, že se ti z toho rozklepaly kosti?" uchechtl se Black a ještě pro provokaci si prokřupl prsty na rukách. Death něco zamručel a s modrým světlem zmizel.

Black se jenom usmál a vyšel za Gasterem, který přebýval nahoře s Asgorem, Bohem všeho živého. Cestou přemýšlel, jako to má podat.

,,Zdravím, Mistře! Včera jsem potkal kostlivce a přežil dotek smrti!" ušlíbl se. Když to řeknu takhle, tak si o mě bude myslet, že jsem blázen.. pomyslel si s menším úsměvem.

Z úst se mu vydral povzdech a když stanul u zlaté brány, z hluboka se nadechl. Chtěl znát odpovědi, ale musel přijmout fakt, že se mu jich nemusí dostat.

Vešel dovnitř a uviděl tam Undyne, Bohyni války, jak tam laškuje s Alphys, Bohyní vědění. Al zase povídala o nějaké věděcké nesmyslnosti a Undyne se na ní zamilovaným pohledem dívala.

,,Ahoj," pozdravil je Black. Obě se na něj usmály.
,,Zdar, Blacku!!" Undyne měla vždycky hromový hlas. ,,J-Jak se m-máš?" optala se Alphys s úsměvem. Black se podrbal za krkem. ,,Ale jo, jde to. Akorát mám pořád starosti o Deatha.."

Undyne ho chtěla povzbudivě poplácat po rameni, ale včas si to rozmyslela. Díky svému poslání nebyl Black na doteky zvyklý.
I když by jeho dotek ostatní bohy nezabil, nevyhledával to.

,,To bude dobrý, nech tomu čas. Jednou si to uvědomí," usmála se na něj a Black přikývl. Undyne má pravdu. Death si za nějaký čas uvědomí, že své poslání nesmí brát jako lidé.

,,Já vím... Neviděly jste někde Gastera?" zeptal se. ,,P-Před chvílí š-šel do své p-pracovny.." odpověděla Alphys. Black poděkoval a prozatím se rozloučil.

Procházel bílou chodbou směrem ke Gasterově pracovně, která spíše připomínala knihovnu, v níž se nacházelo spoustu polic se svitky a knihami, ve kterých bylo všechno vědění světa.

Zaťukal na mohutné dveře a ty se sami otevřely. Mírně se uklonil. ,,Zdravím, Mistře.." pozdravil Gastera, Boha Magie.
,,Ah.. zdravím, Papyrusi.." odpověděl a vzhlédl od mohutné knihy.

Black si povzdechl. ,,Neříkejte mi tak.. je to strašné jméno," Gaster se na něho nechápavým pohledem podíval. ,,Ale narodil jsi se s ním, stejně jako tvůj bratr. Dlouho jsem ho neviděl, jak se mu daří?" Optal se a s propletenými prsty si založil ruce v hábitu. ,,Tváří se, jako že je všechno v pořádku, ale vím, že není. Říkejte tomu bratrská intuice, jestli chcete, ale Death stoprocentně není v pořádku.." vysvětlil mu Deathovu situaci Black.

Gaster si povzdechl.
,,Jednou pochopí, že svůj dar nesmí brát stejně jako lidé," pohladil stránku staré knihy.

,,Co potřebuješ, že jsi mě po dlouhé době navštívil?" Zeptal se Gaster s mírným úsměvem. Blackovi se utvořil nepříjemný knedlík v krku a najednou jeho připravená otázka byla ta tam.

,,Uumm.." nevěděl, jak to má Gasterovi říct. Co když ho potrestá za to, že nedokázal sklidit umírající duši? Gaster ho pobídl, aby pokračoval. ,,Já.. já... Mistře.. já jsem zklamal.."

zahanbeně sklopil pohled. Gaster se na něj zmateně podíval.
,,Jak to myslíš? Zklamal?" Zeptal se ho nejistě. Black si povzdechl a nakonec mu pověděl všechno, co se minulý den stalo.

,,Když jsme zaslechli duševní tep, hned jsme věděli, že někdo umírá a čeká na smrt.. šel jsem tam a když jsem na to místo přišel.. ležel tam kostlivec s probodnutou hrudí a bylo jasné, že nepřežije.. Šel jsem k němu a použil Dotek smrti a on zemřel, ale když jsem začal odcházet.. cítil jsem, že se v něm život znovu probouzí! Vstal a bylo na něm vidět, že trpí.. duševně i fyzicky.." vzpomněl si na pohled toho kostlivce a hned se mu vybavil ten neznámý pocit v duši. ,,Chtěl jsem za ním jít, ale on zmizel, jako by se po něm slehla zem.."

Gaster měl v očích velmi překvapený výraz a bylo na něm vidět, že neví, co si o tom mám myslet. ,,Blacku.. tohle co jsi mi řekl.. celou dobu jsem byl u Zrcadla a díval se dolů na svět, ale nic takového jsem neviděl. Jiní kostlivci kromě mě, tebe a Sanse tu nežijí. Musel být z jiného světa, jinak si nedokážu vysvětlit jeho přítomnost tady. A to že přežil Dotek smrti.." Gaster si nervózně propletl prsty v hábitu a podíval se do zářivé levitující koule, která knihovně dodávala alespoň trošku světla. ,,Nemám z toho dobrý pocit. Nechtěl bych, aby se stalo něco podobného jako s Charou.. ale můžu se mýlit," pohlédl Blackovi do očí a v jeho očích se zaleskla prosba. ,,Najdi ho a sleduj, dobře? Ale buď opatrný, nechci, aby se ti něco stalo," mírně se usmál a Black přikývl. ,,Ano, Mistře.. Budu," a s mírnou úklonou odešel z Gasterovi pracovny a také z Paláce Bohů.

Vyšel směrem k místu, kde poprvé uviděl toho kostlivce. Rozhrnul keře a pohled mu sjel na již zaschlou kaluž krve. Stále tam ležel i zakrvácený nůž. Black si klekl na jedno koleno a položil dlaň na zem.

Na dlani ho zasvrbila menší energie a následně vstal. Následoval energii směrem k pralesním vodopádům. Procházel skrze květinové porosty a obdivoval krásu a čistotu práce Bohyně života. Dlouhou dobu ji nikdo neviděl, ale Black věděl, že ji Death našel. Ti dva si byli blízcí i když Toriel je ŽIVOT a Sans SMRT.

A tam.. ho Black našel. Kostlivec v černé bundě seděl na jednom z kamenů poblíž jezírka, nad kterým se tyčil křišťálový vodopád. Black se skrčil za keř a pozoroval ho.

Kostlivec měl hlavu položenou v dlaních a tělo se mu třáslo od vzlyků.

,,Kurva!" Black se při ostrosti jeho hlasu zatřásl. Kostlivec zatnul ruce v pěsti a na čele se mu objevily krvavé ranky. Ty se za pár sekund zacelily a nezbyly po nich ani jizvičky. Kostlivec se podíval na své ruce a i z dálky Black viděl, že se mu třesou.

,,Do prdele.." Black z něho nemohl spustit oči. Z nějakého důvodu ho kostlivec přitahoval. Neznal ten prapodivný pocit, který začal cítit ve své duši.

,,Proč já..?" Vykuckal kostlivec mezi vzlyky. ,,To jsem tak neschopnej, že nedokážu ani umřít?! Za co mě všichni trestaj.." slzy mu tekly po tvářích a v očích se mu zračila bolest a utrpení. Kostlivci se v ruce objevila červená kost s ostrým koncem. Namířil si ho doprostřed hrudi a zhluboka se nadechl.

,,Ne!" Black vyběhl z keře a vyrazil tu kost kostlivci z ruky.
Ten trhl hlavou a vztekle se na něj podíval. Postavil se a založil si ruce na hrudi.

,,To jsi ty.. ta smrtka, co mě nedokázala zabít.." zavrčel kostlivec. Black se nezmohl na slovo. Začal se utápět v kostlivcových očích, i když byly plné utrpení. Jeho neexistující srdce vynechalo úder a v hlavě měl nějakou mlhu, kvůli které nic nevnímal, jenom kostlivcův obličej.

,,Umm.. říkal si něco?" Zamrkal Black rychle. Co to.. co se to se mnou děje? Pomyslel si zmateně.
Kostlivec zavrčel a máchl rukou.
,,Takže ty mě nedokážeš zabít a ještě si dovoluješ mě ignorovat?! No to je kurevsky super! Myslel jsem, že každej má právo na smrt, ale jak vydim, tak vy smrtky jste jenom zasraný snobský svině.." zatnul zuby a zlatý zub se mu ve slunečním světle zablýskl.

Black se ho snažil uklidnit. ,,Je mi líto, že si tohle o mě a mém bratru myslíš, ale sám nevím, proč.." promnul si dlaně a se sklopeným pohledem pokračoval. Cítil, jak ho kostlivcův pohled propaluje.
,,Chtěl jsem ukončit tvé trápení,
i když nevím, jakého druhu bylo.. ale to že jsi po mém dotyku nezemřel.. byl jsem z toho docela vyvedený z míry a proto jsem šel za svým Mistrem, abych se s ním poradil.. nevěděl, co to znamená, ale řekl mi, abych na tebe dohlížel a dával pozor,"

V kostlivcových očích se objevilo překvapení. ,,Počkej co..? Bůh smrti má dohlížet na smrtelníka, jo?" Ironicky se uchechtl.
,,Trochu ironie, ne? Nestojim o to, aby mě někdo jako ty hlídal jako malý mimino,"

Black se nadechl. V kostlivci, co naproti němu stál, cítil hluboko zakořeněnou bolest a velkou ztrátu. V jeho očích bylo vidět, že není schopen se přes to přenést.. alespoň ne sám..

,,Ale já bych tě chtěl více poznat. Chtěl bych zjistit, co se ti stalo. A také bych ti chtěl pomoct se s tím vyrovnat.. " promluvil Black po chvíli.

Kostlivec se na něj šokovaně podíval. Tenhle pocit neznal. Ten pocit, kdy se o něj někdo chce zajímat a starat se o něj. Černá magie mu z levého oka zmizela a on se trošku uklidnil.

,,I když si přeješ smrt, to že si přežil, má vyšší smysl.." Black se mírně usmál a v ruce sevřel svoji hůl.

Kostlivec se přestal třást a začal klidněji dýchat. ,,Já.. tak promiň, že jsem na tebe vyjel.." sklopil zahanbeně pohled. Nevěděl, co si má myslet. Byl zmatený z toho, jak se k němu Bůh smrti chová.

,,To je v pořádku, byl jsi rozrušený, že?" Ujistil ho Black a kostlivec přikývl. Black se posadil na balvan na kraji jezírka a pokynul kostlivci, aby si také sedl. Ten nejistě došel k němu a udržoval si metrový odstup, ale nakonec si sedl a strčil ruce do kapsy, aby se nemusel dívat na to, jak se mu třesou.

,,Jak se jmenuješ?" Zeptal se Black po chvíli koukání na různobarevné ryby v jezírku.
Kostlivec se zarazil. Proč by ta smrtka chtěla znát jeho jméno?
,,Já jsem Black," představil se mu Bůh smrti, když mlčel.

,,Umm...já jsem.. Red.."

Dobře..
Původně jsem setkání Blacka s Redem neplánovala takhle brzy, ale..
proč ne, že? 😅
Jen vás chci upozornit, že moc neznám pravou osobnost
R!Papyruse, tak jsem si Blacka psala podle svého, heh..
Ale že teda Red byl naštvaný, že??
Hmmm..
A co bude dál??
To se dozvíte asi příště 😏😏
Zatím se mějte, Špunti!! 😘😘