Možná jsou to minuty, možná staletí.
Naše láska je věčná a nic to nezmění.
Drazí příbuzní, milí kamarádi a duše spřízněné,
s radostí Vám oznamujeme, že se vezmeme!
Prstýnky si vyměníme a "ano" si řekneme
a do manželství vejdeme.

Dovolujeme si vás pozvat 30. listopadu 1979 na shlédnutí složení našeho věčného slibu.

Přijďte, repete nebude!

"Vsadím se, že tu poslední větu vymyslel James." zamumlala jsem a otočila dopis na druhou stranu, kde bylo napsáno Pro Tichošplápka & Aru.
"Možná," uchechtl se Sirius "spíš bych se vsadil, že to odněkud opsal. Nikdy na básničky zrovna nebyl."
"Nebo to složila Lily," namítla jsem a pozvánku položila na noční stolek stojící vedle mé postele.
"Tak se jich zeptáme." zazubil se "Přeci jen, už ve dvě to začíná."
"Jo," zamračila jsem se "Bude jedenáct a my jsme pořád v posteli."
"Si poslední dobou strašně vážná," zakroutil Sirius hlavou a schoval se až po krk pod deku.
"Alespoň jeden z nás z toho vyrostl," pousmála jsem se a věnovala mu krátký pohled.
"To si myslíš, že když jsi dospělá i pro mudly a máš hotovou školu, musíš být nutně vážná?"
"Školu mám hotovou pět měsíců," zašklebila jsem se "A jen mi přijde, že dnešek na blbnutí úplně není. Je to jejich den, Siriusi."

Protočil očima a prsty si prohrábl tmavé vlasy "Samozřejmě, můj a Dvanácterákovo den byl jeho rozlučka se svobodou, ne?"
Přikývla jsem a vylezla z postele.
"Ještě máš čas," zaskučel, ale já jsem ho neposlechla. Přešla jsem malou ložničku a otevřela šedivou skříň, kde jsem měla přichystané šaty na svatbu. Sundala jsem je z ramínka a stiskla v rukou, byly docela pěkné. Sněhově bílé s drobnými třpytkami na lemu, který končil kousek nad koleny.

"Jsi host, ne nevěsta." zamumlal Sirius a já se na něj obrátila.
"Myslíš, že je to moc? Mě přišly hezké." zamumlala jsem.
"Hezké jsou, ale pro nevěstu." pokrčil rameny.
"Tak půjdu v džínách," ušklíbla jsem se a šaty položila na křesílko.
Odpovědí mi byl jeho štěkavý smích. Zjevně ho představa hosta na svatbě v džínách dost pobavila.
"Máš tu všechno oblečení?" starala jsem se.
Přeci jen by bylo strašné, kdyby mu chyběla nějaká část obleku. Zvlášť, když jde za svědka.
"Důležitý jsou prstýnky." podepřel si paží hlavu, aby na mě viděl "Kdybychom bydleli spolu, nemusela by ses bát, že jsem na něco zapomněl."

Trhla jsem sebou.
"Siriusi," špitla jsem. Nechtěla jsem do dneska řešit. Vlastně jsem to nechtěla řešit vůbec.
"Nevešli bychom se sem," pokusila jsem se odlehčit situaci.
"Já mám byt velký dost," konstatoval "Proč ses vůbec přestěhovala sem? Je to tu vážně malé. Ten minulý se mi líbil víc."
"Chtěli ho manželé s dětmi," pokrčila jsem rameny a doufala, že ta lež zněla přesvědčivě. Ten byt bude nejspíš už zničen a pokud se tam někdo stihl nastěhovat, bude po smrti.

Sirius něco zabručel a posadil se.
"To, že se mnou nechceš strávit zbytek života je jedna věc. Ale bydlet bys se mnou mohla. Prozatím," zamračil se.
Zamrazilo mě, když jsem ho tak slyšela mluvit.
"Nikdy jsem neřekla, že nechci," povzdechla jsem si, došla k němu a posadila se mu do klína.
"Jaký máš tedy jiný důvod?" zeptal se, ale věděla jsem, že odpověď nečeká. Už nějak přijal, že se to nedozví.

Nemohla jsem mu to říct.
"Myslel jsem si, že jsem se zeptal prostě brzy, když ses vrátila ze školy." zašeptal a lehce mě políbil na krk. Zavřela jsem oči, proč mu to vůbec dělám? Protože jsem sobec, který s ním chce zůstat tak dlouho, jak jen je to možné.
"Víš, že tě miluju." řekla jsem a prohrábla mu vlasy "Vždycky budu."
"Jen tomu nerozumím," smutně se usmál.
"Je to tak lepší." odpověděla jsem mu. Byla jsem upřímná, bylo lepší, když nic nevěděl. Hlavně bezpečnější.

"Přestaň se pořád upravovat, vypadáš krásně." zasmál se Sirius, když jsme společně šli ke stanu na louce, kde měl za pár minut začít obřad.
"Jsem nervózní," řekla jsem a vytáhla si výstřih šatů výš.
"A to ani nebudeš stát u oltáře," zasmál se a nabídl mi rámě (než jsme vyrazili, sdělil mi, že bude vypadat líp, když tam přijdeme zaháklí lokty v sobě).
"Zato ty ano," popíchla jsem ho a rámě přijala.
"Budu tam jen čučet a pak vyndám prstýnky. James je na tom hůř," mávl rukou.
"Co si navařil, ať si sní. Myslíš, že se objeví i Rem?" zeptala jsem se starostlivě a pohlédla na Siria, který najednou vypadal lehce podrážděně.
"Nemám tušení." řekl bez emocí.
"Nebuď takový." pokárala jsem ho.
"Jen se mi nelíbí, jak se chová."
"Je to sotva půl roku," posmutněla jsem "Měl Lunu rád a teď je pryč. Zkus si představit, jak se cítí,"
"Jasně, mě jen přítelkyně, když jsem se jí zeptal, jestli si mě vezme, oznámila, že se mnou nehodlá zůstat. Jsem strašný, že pořád neříkám, jak ho lituju." ušklíbnul se, ale pak se zarazil a podíval se na mě "Promiň. Nemyslel jsem to tak."

Přikývla jsem místo odpovědi. Nemohla jsem promluvit, jelikož by hned poznal, jak moc se přemáhám, abych se nerozbrečela.
"I mě je Luny líto," dodal.

Ze stanu se začala linout hudba. Zjevně ta paráda měla co nevidět začít. Zhluboka jsem se nadechla. Byla jsem ráda, že se Jamesovi povedlo začít si s Lily, nikdy bych nevěřila, že jim půjdu na svatbu.
Přestože svatba měla být skromná, jen v rodinném a přátelském kruhu, bylo ve stanu hotové pozdvižení. Každý někam spěchal, někoho nebo něco hledal a neustále něco vykřikoval, takže z hudby nebylo slyšet nic.

"A to jsem si ten náš příchod tak plánoval," řekl na oko naštvaně Sirius "Jdu najít Jamese."
"Já se podívám za Lily," přikývla jsem a vydala se opačným směrem než on. Bylo mi jasné, že Lily zrovna teď nebude nikomu na očích a nejspíš se bude vyrovnávat s trémou, takže jsem jí nehledala nikde poblíž stanu. Místo toho jsem zamířila k druhému, podstatně menšímu, který měl sloužit jako soukromá místnost pro ženicha a nevěstu.

"Smím dovnitř?" zeptala jsem se, potom, co jsem dovnitř strčila hlavu.
Lily přecházela z rohu do rohu a něco si mumlala. V šatech vypadala opravdu krásně, moc jí to dneska slušelo. Vlasy měla slpletené do složitého účesu, který zdobil bílý kvítek lilie.
"Lucy!" vydechla, když si mě všimla a běžela mě obejmout.
Do stanu jsem tedy vlezla celá a než jsem se nadála, už mě k sobě tiskla.
"Už jsem se bála, že nepřijdete." řekla mi.
"Blbost," odporovala jsem "jen mi dalo práci vytáhnout Siria z postele."

Lily se se smíchem odtáhla a urovnala si šaty "Co myslíš? Dobrý?"
"Dobrý je slabý slovo," usmála jsem se na ní "Vypadáš krásně."
"Děkuju," usmála se taky "jsem ale strašně nervózní. Ne, že bych si to chtěla rozmyslet, to ne, ale prostě se bojím, že se něco pokazí."
"Všechno bude perfektní, určitě." kývla jsem.
"Snad ano," zavrtěla hlavou a dřepla si na sedačku.
Sedla jsem si vedle ní a jen jí vzala za ruku, očividně to byl dobrý způsob, jak jí uklidnit.

Seděla jsem s ní ve stanu téměř do dvou. Jakmile se ozvala hudba pro obřad, věděla jsem, že se musím připojit k ostatním hostům. Lily ovšem vypadala tak, že by byla nejraději, kdybych s ní šla až k oltáři.
"Asi omdlím." oznámila mi a zhluboka se nadechla, když jsem se zvedla, abych se připojila k zbylým svetebčanům.
"Ale ne," usmála jsem se a ještě jí objala "běž nevěsto, nebo si to se mnou James ještě bude chtít vyřídit."

Poklusem jsem se dostavila do bílého stanu, kde už všichni netrpělivě mrmlali. Posadila jsem se vedle hubené ženy v blankytných šatech do první řady.
Sirius už stál na svém místě, vedle oddávajícího, který bezpřestání mžoural do malé knížečky.
Zítlral kamsi za mě a lehce se mračil, pak je ho pohled sklouzl ke mně a trošku se usmál.

Obrátila jsem se, abych se pokusila najít důvod, proč se mu na čele objevily vrásky.
Dvě řady za mnou seděl Remus. Příjemně mě zahřálo, když jsem ho tu viděla, ale následně jsem se zděsila, jak vypadá. Hrozně zestárl. Byl téměř bílý v obličeji a pod očima podlité krví měl tmavé kruhy, které vypovídaly o probdělých nocích.

Nepokukoval po výzdobě, ani se nesnažil najít své přátele. Jen seděl na místě s díval se do země.
Smutek z Luniny ztráty na něm byl vidět, bylo na něm vidět, jak moc mu schází.

"Ehm," odkašlala si žena vedle mě, čímž mě donutila přestat hypnotizovat Remuse.
Podívala jsem se jí do tváře a zjistila, že zrovna sympaticky opravdu nevypadá.
"Chtěla jste mi něco?" zeptala jsem se.
Střelila po mě pohledem a dlouhým prstem se podrbala na nose "Vám? Ne, nic."
Z jejího tónu mi málem naskočila husí kůže.
Co má tohle nepříjemné individuum společného s Jamesem nebo Lily?

"Jen je to přehnané," pokrčila rameny a otřásla se "Všude nějaké to kouzlo."
"Jste mudla," došlo mi. Možná nebylo nejslušnější to takhle říct, ale neměla jsem v plánu s ní jednat v sametových rukavičkách.
"Naštěstí." odsekla "Nejdříve jsem sem nechtěla, ale nakonec mě sestra přemluvila. Nachvilku přeci na její svatbu zajít mohu,"
Vyvalila jsem oči "Vy jste Petunie Evansová?"
"Dursleyová." opravila mě a ukázala na prsten, který zdobil její ruku "A vy?"
"Lucy Blueová," odpověděla jsem ze slušnosti "kamarádka z Bradavic."
"Samý podivín tady," potřásla hlavou.

Chystala jsem jí něco říct, ale najednou se všichni hosté zvedli a obrátili se ke konci uličky. Učinila jsem také tak.
Byl čas. Lily stála před řadami židlí a nervózně svírala kytici v rukou. Ozvalo se užaslé zalapání po dechu, kterého se její sestra rozhodla nezúčastnit. Lily měla pravdu, není to příjemná osoba.

S těžkými kroky se dala do pohybu směrem k oltáři, kde čekal James sotva krok před Siriem. Oba měli ruce spojené v úrovni pasu a hleděli na ni. Byla jsem nehorázně šťastná, ale taky to své kamarádce upřímně záviděla.

Když Lily došla až na začátek uličky, dostali jsme pokyn, abychom se posadili, načež oddávající začal předčítat pasáž s knihy.
Nedokázala jsem se po celou dobu zbavit úsměvu, který vypovídal o štěstí, jaké jsen cítila a chvilku předtím, než se přikročilo k výměně prstýnků, mi zmodraly vlasy. O mém štěstí nemohl nikdo nepochybovat.

"Co to máte s vlasy?" zeptala se mě Petunie, přehlížejicí fakt, že mluvit v takové chvíli je naprosto nezdovořilé.
"Jsem metamorfomág." zašeptala jsem se samolibým úšklebkem, jelikož jsem věděla, že jí to vůbec nic neřekne.
"A co to je?" prskla.
"Dokážu měnit svou podobu," řekla jsem "a dost."
Věnovala mi nepěkný pohled, ale opravdu zmlkla.

"A nyní prstýnky." řekl oddávající a otočil se k Siriusovi.
"Ty sem měl mít já?" zeptal se nechápavě "Jako fakt? Svědek má mít prstýnky?"
"Ty si komediant." zasmál se James a následně od něj převzal krabičku, kterou měl pocelou dobu v kapse obleku. Bylo dobře, že jsem mu nevěřila, když mi řekl, že má vše připraveno. Byl by tu opravdu bez prstýnků.

"Ano," zazářila Lily a nechala si na prsteník navléknout drobný kroužek.
Na okamžik se můj pohled střetl se Siriusovým, vlastně se na mě díval pocelou dobu. Věnovala jsem mu slabý úsměv a doufala, že nebudu nucena přemýšlet o tom, co se mu honí hlavou.
"Ano." řekl James.

Do očí se mi nahrnuly slzy štěstí.
"Prohlašuji vás za muže a ženu. Nyní si dejte první manželský polibek." vyzval je oddávající.
James objal Lily a políbili se, načež se hosté postavili a dali se do aplausu.

Jakmile se od sebe odtáhli, nahrnul se k nim dav lidí, kteří jim chtěli pogratulovat. První šla Petunie, spěšně Lily objala, jako kdyby se jí snad štítila, na Jamese ani nepohlédla. Potom už jsem jí zde neviděla, podle čehož jsem usoudila, že se nechtěla zdržet déle než na obřad.

Rozhodla jsem se nejít si stoupnout do řady a čekat, než budu moci poblahopřát novomanželům, vlastně jsem se vydala opačným směrem. Ani jsem se nedivila, že nezůstal na svém místě sedět, ale šel se schovat do klidnější části svatby.

Opřel se o jeden ze sloupků přidržujicích stan a zůstal se dívat na Lily a Jamese, kteří byli zavaleni všemi hosty. Kousek za nimi postával Sirius a neustále se rozhlížel (pravděpodobně hledal, kde jsem já) a sem tam si přihnul alkoholu, který sebou propašoval v malé lahvičce.

"Ahoj," pozdravila jsem Remuse a položila mu svou dlaň na paži, abych mu o sobě dala vědět.
Trhnul sebou a okamžitě se na mě podíval. Jako kdyby nevěřil vlastním očím.
"Lucy," řekl udiveně "Ahoj. Jak se máš?"
"Dobře, nemohu si stěžovat." odpověděla jsem s úsměvem, ale pak jsem zvážněla "Jak ty?"
Removi oči posmutněly "Nehorší se to."
Ale ani nelepší.
"Je mi to moc líto." zamumlala jsem.
"Mě taky," přikývl a stiskl čelisti.
"Nebyla to její vina. Není ani tvá," řekla jsem, jako kdybych u toho byla "Byla to politováníhodná shoda náhod."
"Nedávám to její matce za vinu. Vlkodlak se po přeměně nedokáže ovládat. Sám to moc dobře vím. Ale bylo od nás všech hloupé, že jsme si nevšimli, že má být úplněk. Všichni jsme to vypustili," sdělil mi.
"Nemůžeš za to," zavrtěla jsem hlavou. Věděla jsem, že si její smrt dává za vinu, ale on u toho ani nebyl.

"Nedošlo mi, že bude ten den úplněk." zamumlal spíš pro sebe "Tady vidíš, co jsme za stvůry. Matka roztrhala vlastní dceru a kousíčky."
"Ne," odporovala jsem mu "Není to vaše chyba. Nejste stvůry. Jen jste oba byli na špatném místě ve špatný čas. Tys byl pokousán jako dítě. Lunina matka, když pracovala pro Ministerstvo a byla nucena jít do oblasti, kde se vlkodlaci vyskytovali. Nemohli jste za to."

Rem zavrtěl hlavou "Mám dojem, že ty mi věříš?"
"V čem bych ti neměla věřit?" zamračila jsem se.
"Nedávno jsem se chytl se Siriusem. Nařkl mě, že dělám pro Ty víš koho." řekl a než jsem stačila jakkoliv zaprotestovat, vyhrnul si rukáv a na levé paži. Pokožku měl bílou jako na obličeji, posetou četnými jizvami, ale znamení zla neměl.
To, že neměl tu odpornou věc neznamenalo, že by pro něj nemohl dělat, ale já mu věřila.
"Nepotřebuji důkaz." zavrtěla jsem hlavou "Věřím ti."
Remus si rukáv stáhl a pohlédl mi do očí "Toho si vážím. Nepřipadá ti, že se ale Sirius chová divně?"
"Tím chceš říct co?" zeptala jsem se, když jsem si vyložila ten tón, jakým to řekl "Podezíraš snad jeho?"

Neodpověděl, jen se mi vpíjel do očí, což znamenalo ano. Remus si myslel, že by mohl Sirius pracovat pro něj? Před očima se mi vynořila Regulusova tvář. Otřásla jsem se. Už dlouho jsem o něm neslyšela. Nikdo o něm neví, jako by se po něm slehla zem. Ne, Sirius by nikdy neudělal to, co jeho bratr.

"Ne. Sirius ne," odporovala jsem mu.
"Nemůžeš ale popřít, že se chová divně." zamračil se Remus.
"To je moje vina," přiznala jsem.
Věnoval mi nechápavý pohled, chtěl, abych mu to vysvětlila.
"Prostě mám nějaké důvody, které mi zabraňují s ním zůstat." posmutnila jsem.
"Musí to být opravdu vážné důvody," zamumlal Rem a podíval se mi do očí. Rychle vycítil, že mu je nemám v plánu vyzradit, tak se ani neptal.

Zhruba po půl hodině už byl konec všem gratulacím a tak jsem k novomanželům mohla vydat já. Tedy, hodlala jsem pogratulovat Lily, protože James a Sirius se momentálně strašně smáli nad svatebním dortem. Chvílemi jsem se bála, že do něj jeden z nich spadne.
Lily postávala opodál, zjevně si potřebovala odpočinout od všech hostů, kteří do ní poslední půlhodinu hučeli.

"Tak vidíš, zvládla si to." ozvala jsem se za ní a počkala, až se na mě otočí.
"Ano," usmála se a pohlédla na Jamese s vyčítavým pohledem "pořád jako dítě."
"Oni oba," usmála jsem se a chystala se jí pogratulovat, jak jsem si plánovala, ale ona mě předběhla.
"Mohu se zeptat, jak to máš se Siriusem?" slova pokládala opatrně, zjevně tušila, jak citlivé to téma je.
"Nevím na co narážíš. Všechno je mezi námi dobré," řekla jsem a usmála se.
"Zmínil se, že chceš odejít." oznámila mi bez obalu. Očividně se dožadovala vysvětlení, které jsem jemu nedala.
"Aha." zamumlala jsem a uhnula pohledem.
"Lucy, co se stalo?" zeptala se vlídně a položila mi dlaň na rameno.
Jen jsem zavrtěla hlavou.
"Říkal, že si nejdřív myslel, že sis třeba někoho našla, ale to bys s ním nezůstávala potom, cos mu to řekla. Mě nenapadl jediný důvod k takovému chování, vysvětlíš mi to?"

Zhluboka jsem se nadechla "Lily, tohle je tvoje svatba a jak na vás koukám, je jediná. Užij si jí a nechtěj si znepříjemnit tak hezký den."
Chvilku mě bystře pozorovala a pak prohlásila "Jen mě mrzí, že nebudu moc být hostem na té vaší."
Nevěděla jsem, co na to říct, úplně mě odzbrojila.
"Lucy, pověz mi to. Trápíš se a je to vidět. Nikomu to nikdy neprozradím,"
"Jde o mou rodinu." vyhrkla jsem, aniž bych si to předem rozmyslela.
"Rodinu?" zopakovala po mě zmateně Lily.
Už nebylo cesty zpět. Když jsem to načala, musela jsem to říct.
"Vím kdo byli. A hnusí se mi to." řekla jsem "Víš jak jsem v šestém ročníku byla na vánoční prázdniny v Londýně? Měla jsem tenkrát velmi zvláštní rozhovor s Walburgou Blackovou,"
"Siriovou matkou?"
"Ano," přikývla jsem "Jak jsem zjistila, znala oba moje rodiče a tetu. Byli to čistokrevní Zmijozelové jako Blackovi nebo Lestrangovi. Moje matka byla Parkinsonová,"
"To příjmení je mi povědomé," přikývla Lily a dál naslouchala.
"Vyprávěla mi o nich zdánlivě úžasné věci, až se dostala k tomu, že byli následovateli Ty víš koho,"
Lily se na mě s obavami v očích podívala.
"Zemřeli v Azkabanu a já byla ráda. Byla jsem radši jako sirotek než dcera Smrtijedů. Když jsme se pak měli vracet do Bradavic, na nádraží mi pošeptala něco ve smyslu, že budu moc jít ve stopách svých rodičů. Nevěnovala jsem tomu pozornost. Připadalo mi absurdní, že by si mě s nimi mohl někdo spojovat. Jenže když jsem dokončila školu, měla jsem jednu návštěvu, která skončila zdemolováním bytu, kde jsem žila. Do sirotčince za mnou nemohli, jelikož by způsobili mezi mudly pozdvižení, ale když mi bylo osmnáct, musela jsem se o sebe postarat sama."

"Proto ses pořád stěhovala," zašeptala Lily a dlaněmi si zakryla ústa.
"Proto jsem odmítla Siriuse. Bude v bezpečí, když o něm nebudou vědět. Rodiče nepatřili k nijak významným členům jeho následovníků, ale nyní očividně chtějí každého. Kvůli tomuto jsem odmítla vstoupit do Fénixova řádu. Vzpomínám, že jste byli zklamaní, ale kdyby to někdo z nich zjistil, nepokusil by se ani o vyjednávání a zabil by mě spolu s nejbližšími," pokračovala jsem "Jen jsem ještě nesebrala odvahu to ukončit. Nějak si nedovedu představit svou budoucnost bez něj, ani bez vás."

"Proboha Lucy," zašeptala Lily a zhurta mě objala.
Do očí se mi očí se mi opět nahrnuly slzy. Lily byla jediná, které jsem se to odhodlala říct.
"Bála jsem se, že začínáš bláznit. Ty bezcílné jízdy vlakem přitom byly jen pro odvedení pozornosti. Aby tě nemohli najít."
"Ano. Byla jsem při smyslech možná až moc," zamumlala jsem jí do ramene.
Jakmile jsem se dostatečně uklidnila, abych mohla pokračovat, dala jsem se do vyprávění. Řekla jsem jí úplně o všem. Zmínila jsem každý detail, na nějž jsem si vzpomněla, jakoukoliv drobnost, která mi utkvěla v paměti. Jedinkrát mě nepřerušila, jen soucitně přikyvovala.

"Tak teď uz rozumím tvému chování," přikývla.
"Vím, že to hrozně protahuju, ale já ještě nejsem připravena." zavrtěla jsem hlavou.
"Obdivuju tě. Já bych Jamese takhle opustit nedokázala."
"Dokázala," mínila jsem "pro jeho bezpečí ano."
"Jak jsem slíbila, nikomu nic neřeknu. Ani Jamesovi ne. Bude to jediné tajemství, které před ním mám." řekla odhodlaně, ale pak její utrápená grimasa roztála, jako mávnutím hůlky byla pryč a ona se lehce usmívala "Tedy jediné dvě tajemství."
S nechápavým výrazem jsem jí sledovala, když se mé oči zaměřily na její ruku položenou na břiše. Pomalu po něm přejela dlani, jako kdyby hladila...

"Opravdu?" zeptala jsem s úsměvem, který jsem nemusela hrát.
"No, jistá si úplně nejsem, ale mělo by to tak být." odpověděla "Měl by se narodit v červenci. Trochu jsem to propočítávala."
"Měl?"
"Nevím," pokrčila rameny "když si to miminko představím, vidím chlapce."
"Kdy to řekneš Jamesovi?" zeptala jsem se.
Lily pokrčila rameny "Ještě nejsem ani ve druhém měsíci. Počkám si, až to bude jisté. Ale dokázala bys Siriuse trošku připravit na možnost, z by se stal kmotrem? Vím, že si to James bude přát."
Vydechla jsem "No, zkusím to. Podle mě, ale neodmítne,"
"Děkuju," usmála se "jsem tak šťastná, nedovedu to ani popsat."
"Moc vám to přej-"
"Ahoj, co řešíte?" přerušil mě práce přicházející Sirius a James.

Oba nevypadali zrovna střízlivě, ale oproti minulým letem se docela drželi. James si povolil kravatu a stoupl si vedle Lily.
"Je to divný, ale si moje žena." zazubil se.
"Divný?" zamrkala nechápavě.
"Ještě si to u ní rozhážeš," zachechtal se Sirius a pak se podíval na Lily "Tak dlouho hledá toho pravého, až si vezme Dvanácteráka."
Na tváři se mu objevil laškovný úsměv, který měl popudit Jamese.
"A co že jste to řešily?" zopakoval svou otázku.
"Děti." odpověděla Lily jakoby nic "určitě si nějaké pořídíme, že Jamesi?"
"Klidně deset." uchechtl se načež Lily zčervenala.
James se podíval na Siriuse "A co vy, plánujete děti?"
"Jasně. Makáme na tom skoro denně." zašklebil se a vzal mě kolem ramen.
"Siriusi!" vypískla jsem a praštila ho do hrudníku.
Moji reakci se ostatní okamžitě začali smát a já se po chvilce přidala.

"Už si vymyslel, co si vezmeš na to focení?" zeptal se James Siria úplně z jiné stránky.
"Focení?" zopakovala jsem po něm a pohlédla na svého přítele, který se drze poškleboval.
"Budeme se fotit, členové Fénixova řádu." prozradila mi Lily.
"Jo tohle," došlo mi "přemýšlí, že si kvůli tomu nechá ostříhat vlasy. Blbeček."
"Nechceš, abych si je ostříhal?" podivil se Sirius.
"Ne," na oko jsem se zamračila.
"Ať si je ostříhá, nebo alespoň zkrátí." zavrtěl James hlavou "Jak ti vůbec jde ta studie Mozkomorů?"
"Báječně," uculila jsem se "až na to, že se o nich toho velice málo ví."
"Ještěže tak," odfrkl si Sirius "jsou odporní."
"Ale zajímavý." odporovala jsem mu.
"Pojď si zatančit," vyzval James Lily a odtáhnul jí pod stan, kde se v ploužáku pohybovalo ještě několik dalších párů. Ještě než se mi ztratili z dohledu, lehce na mě kývla, jako kdyby mi sdělovala, že mi rozumí, co se týče našeho rozhovoru o mé rodině.

Osaměli jsme. Byla jsem tam se Siriusem sama. Měla jsem zvláštní pocit, že nějak mohl zaslechnout můj rozhovor s Lily o mých rodičích. Ta představa mě děsila. Nechtěla jsem, aby to zjistil. Ne z důvodu, že by mě nenáviděl, ale protože by se nenechal odbít a trval by na tom, že se mnou zůstane za každou cenu. To jsem nemohla riskovat.

"Pojď tancovat taky," usmál se na mě a vzal mě za ruku. Přikývla jsem. Nechala jsem se vzít kolem pasu, načež jsme se pomalu začali pohybovat do rytmu hudby. Položila jsem si tvář na jeho hrudník a místo hudby poslouchala jeho bijící srdce. Nedokázala jsem si představit krásnější zvuk.

Předposlední kapitolka zde :)
Vím, byla taková náročná :D

Co se týče data svatby, to jsem si vymyslela, jelikož nikde nebylo a mě se to na ten listopad hodilo :D
Snad tam není moc chyb, sice jsem to po sobě četla tak pětkrát, ale stát se může :D zvlášť, když to dopisujete ve dvě ráno :)
Btw. Ta písnička tady :) viděli jste Krásku a zvíře s Emmou W? Já byla nadšená a tahle písnička se mi sem hodila
Přeji krásou sobotu.