Oba byli moji přátelé. Oba jsem je měla ráda.
Patřili k lidem, bez kterých bych si svět nedokázala představit. Byli jeden z důvodů, proč jsem se těšila na každou minutu svého života, proč jsem se každé ráno chtěla probudit. Měla jsem je ráda, protože byli každý jiný. Společné měli jen a pouze příjmení.

Jeden se se mnou smál. Vymýšleli jsme bláznoviny, a nejednou si spolu a jeho partou odpykali školní trest. Uměl si život užít i přesto, že jeho jedinou rodinou byli jeho přátelé. Bylo to přátelství, pro které se dýchá, pro které chce člověk žít.

Druhý mě stavěl do latě. Díky němu jsem se alespoň trochu chovala slušně. Byla jsem jeden z mála kamarádů, které měl, ale stejně jako v případě jeho bratra to bylo neskutečně silné přátelství.

Každý by mi ho mohl závidět.

Jenže jen jedno z těch přátelství bylo dost silné i na překonání lásky. Jen jedno. Proto, když se mě zeptali na mou poslední volbu, hned jsem věděla, jaké je správné rozhodnutí. Jak si mám vybrat. Sevřela jsem dlaně v pěsti a vydechla: "On."

Fajn, tohle je něco jako prolog (já vím, vydanej docela pozdě - po skoro tři čtvrtě příběhu)
A proč nenapíši prolog? 😂 Terka prostě musí mít za název něco extra :D a byli to přeci Poberti ne?

_________________
ZA KOREKCI DĚKUJI Paeonia01 , určitě taky mrkněte na její profil, má krásnou ff na HP, která za vaši pozornost opravdu stojí! ❤️