"Cože?" vykřikla Bonnie a leknutím jí z rukou vypadla učebnice jasnovidectví.
"No," nervózně jsem se usmála a sedla si na postel.
"A to mi to řekneš jen tak?" vyvalila na mě oči a švihla učebnici na prádelník u nohou postele.
"A jak jsem ti to měla říct?" zeptala jsem se a lehla si, jelikož jsem přes noc očividně nenačerpala dost energie.

"Především dřív," odsekla Bonnie a dřepla si ke mně na postel.
"Už jsem ti to vysvětlovala," povzdechla jsem si "pořád v tom nemám jasno."
"Já tomu nějak nerozumím," zamumlala "Jak může být tak těžký si vybrat?"
Protočila jsem očima "Jsi se vším strašně rychle hotová. Oba byli moji přátelé, teď jsou oba něco víc a já to rozhodnutí musím udělat co nejdříve. Je ode mne pěkně hnusný, jak se k nim chovám."
"Ty jen potřebuješ čas na rozmyšlenou," mínila Bonnie, jako kdybych jí neříkala, že o tom přemýšlím už dobrý měsíc - od chvíle, kdy mě Sirius políbil, "To oba musí pochopit."

"Regulus to chápat nemusí. Neví o Siriusovi," přiznala jsem.
"A ten o svém bratru ví a stejně nechce rozhodnutí? Já Siriuse nepoznávám." zavrtěla hlavou.
"Slyšela jsem, jak se o tom  baví s Remusem. Řekl mu, že po mě konečnou volbu zatím nechce, protože si není jistý, že by byla v jeho prospěch."
"A byla?" vyzvídala moje spolubydlící.
"Já nevím." zavrtěla jsem hlavou.

"Povím ti, jak se na to dívám," prohlásila "Sirius ví, že není jediný a nechává to tak, aby tě neztratil, hrál si na tvého kamaráda a neodhodlal se ti dva roky říct, co k tobě cítí z úplně stejného důvodu. Teď si představ Reguluse. Tvrdilas mi, že se taky bál o vaše přátelství, ale byl by po tom všem taktéž ochoten předstírat kamaráda?"
Pokrčila jsem rameny "To netuším. Bavila jsem se o tom s Lunou a ta řekla, že si mám vybrat toho, ke komu jsem začala něco cítit až později."

"Jakou to má logiku?" ošila se Bonnie.
"Velkou," přiznala jsem "kdyby city k tomu prvnímu byly opravdové, nikdy by se nestalo to s tím druhým."
"Aha. Když to podáš takhle, musím uznat, že na tom něco je." zamračila se "Takže kdo by byl podle toho vítěz?"
"Asi Regulus."
"Doufám, že podle toho vybírat nebudeš." zašklebila se.
"Ty kopeš za tým Sirius, co?" pousmála jsem se, i když to situaci vůbec neulehčilo.
"To si piš," uchechtla se "i když jsou to možná jen zbytky mojí 'poblázněnosti',"

"Tak to abych se zeptala na názor Denisy, ne?" popíchla jsem svou kamarádku.
"Jestli to zjistí, oba vás shodí z astronomické věže," řekla vážně "Díky Bohu, že odjela na prázdniny."
"Vždyť se dneska vrací," připomněla jsem jí. Stejně jako Regulus.
"Ani mi nemluv," povzdechla si "Alespoň máme ještě čtvrt dne."

Usmála jsem se, ale dlouho mi to nevydrželo, opět jsem začala přemýšlet nad bratry Blackovými.
"Aro, co ještě ti Luna řekla?" zeptala se soucitně Bonnie.
"Že si mám představit životy bez jednoho z nich a ten méně snesitelný je správná odpověď."
"A?"
"Zkusila jsem to," přikývla jsem "ale oba jsou se mnou tak dlouho, že se bez nich můj život jeví nereálně. Možná bych je měla nechat oba,"

Přikryla jsem si obličej dlaněmi, jestli je pravda, co mi říkala paní Blacková na nástupišti, než jsme odjeli zpět do Bradavic, nebudu moc dlouhodobě zůstat s nikým.
"Proč? Jejich bratrské pouto stejně už nescelíš, tak můžeš být sobecká a vybrat si."
"To mi řekla Luna taky," přikývla jsem.
"Tak vidíš," usmála se.
"Bonnie, ono to není vůbec jednoduché, takhle přemýšlet s kým zůstanu a s kým ne."

"Fajn, tak o tom teď nepřemýšlej. Vem si věci a jdeme dělat úkoly, ještě pořád jich máme dost a pochybuju, že zítra něco stihneme," rozkázala.
"Proč bychom neměly nic stihnout?" nechápala jsem, ale věci si opravdu začala balit.
"Je velikonoční pondělí," zavrtěla hlavou a podívala se na mě jako na největšího tupouna.
Protočila jsem očima a následovala jí dolu.

K mému překvapení, tam moc lidí nebylo. Čekala jsem, že tu budou skupinky sedmáků a páťáků učící se na zkoušky a pak několik dalších dělajících domácí úkoly. Jako já a Bonnie.

"Které kouzlo použijeme, chceme-li, aby se daná věc vznášela?" přečetl Remus ze sešitu a podíval se na Siriuse.
"Wingardium leviosa," uchechtl se Sirius "to ví snad každý."
"Fajn, formule Reparos slouží k?"
"Napravení rozbitých věcí," řekl, jako kdyby to byla ta nejjasnější věc.
"Které kouzlo způsobuje rychlý růst zubů?" zeptal se Rem s úšklebkem a ten Siriusův zmizel.
"Bylo to na D, ne? Určitě. Takový blbý slovo to bylo," chvilku se odmlčel "Deletrius?"

V tu chvíli Bonnie vyprskla smíchy a oni dva se na nás otočili. Doteď neměli tušení, že tu jsme.
"To by ti zuby zmizely a ne narostly," smála se Bonnie dál a v křečích došla až k místu, kde jsme po celé prázdniny dělaly úkoly.
"Densaugeo," zamumlal Remus a lehce podrážděně zavřel sešit "Fajn, to jsou formule, ale je tu toho ještě dost, co se musíš na OVCE naučit."
"Já už nemůžu," postěžoval si Sirius a kývnul na mě, abych šla za nimi.

Odložila jsem si věci a pak se za nimi opravdu vydala. Teprve, když jsem stála u gauče, kde se učili, jsem viděla tu spoustu papírů, kterou s sebou měli.
"Já ty zkoušky nedám," hlesla jsem, když jsem to viděla.
"A nebudeš sama," zavrčel Rem a naštvaně se podíval na Siria.
"Všechno zlý, je pro něco dobrý," zasmál se Sirius a poklepal na místo vedle sebe, abych si tam sedla. Udělala jsem tak a okamžitě ucítila jeho paži kolem svých ramen.
"Co bude dobrého na tom, že rupneš?" nadzvedl Remus obočí.
"Budu s ní chodit do třídy," pousmál se lehce mě políbil do vlasů.
"Myslím, že by se ti to nevyplatilo," zamumlala jsem, načež jsem ucítila jak ztuhl "Ne, takhle jsem to nemyslela." bránila jsem se rychle, ale nevypadal, že by ho má slova přesvědčila.

"Víš, že nám Filch zabavil plánek?" zeptal se najednou. Trhla jsem sebou.
"Cože? Jak se to stalo?"
"Jsou to blbci," prohlásil naštvaně Remus. Očividně ho ztráta plánku mrzela. Přeci jen, dali si s tím práci.
"S Jamesem jsme šli v noci do kuchyně a Filch nás chytil. Našel plánek a sebral nám ho," převyprávěl mi to stručně Sirius.
"A vy ste nevěděli, že jde?" zakroutila jsem hlavou. "Řešili jsme jídlo, ne šmírácký motáky." vysvětlil.
"To mě mrzí," řekla jsem.
"Mě taky," odsekl Remus.
"Alespoň jsme o něj nepřišli hned na začátku roku," dodal optimisticky Sirius.

"Teď bylinkářství," oznámil Náměsíčník (dělal, že na plánek vůbec nepřišla řeč) a otevřel jiný sešit "Co nesnáší Ďáblovo osidlo nejvíc?"
"Světlo." odpověděl Sirius a já si opřela hlavu o jeho rameno. Propletl si se mnou prsty a zůstali jsme tak, po celou dobu zkoušení.
"Který tvor žije v ohni a živí se plameny? Žije zhruba šest hodin, nebo dokud oheň nevyhasne,"
"Salamandr,"
"Ty ses snad učil," zasmál se Remus a pokračoval "Ve kterém roce bylo prohlášeno šlechtění nových druhů za nezákonné?"
"1965," odpověděl Sirius "ale Hagridovi to očividně vrásky nedělá."

Kousla jsem se do tváře, abych se jeho poznámce nazačala hned smát.
"Který tvor žije v děrách na místech, kde byla prolita krev?"
"Krátura." ušklíbl se Sirius.
"Myslím to vážně," protočil Rem očima.
"Já taky. Viděl si někdy ten jeho pelech? Určitě tam nosí nevinný ptáčátka a trhá jim hlavy."
"Si idiot," povzdechl si Remus.
"A nebo by to mohla být Karkulinka," dodal Sirius.
"Ne mohla, ale je. Jak se správně jmenuje šprýmařík?"
"Leprikon. Nestačilo by to už?" zeptal se znuděně.
"Jestli chceš propadnout, pro mě za mě?" pokrčil Remus rameny a hodil sešit na hromadu.
"Jen se uč," poklepala jsem mu na rameno a zvedla se, jelikož jsem měla taky ještě dost svých úkolů.
"Mohla bys sedět se mnou na zkouškách, tvoje přítomnost mi pomáhá přemýšlet." zasmál se Sirius.
"Ještě by si mysleli, že ti radím." ušklíbla jsem se.
"Toho bych se nebál," prohlásil Rem "tolik paranoidní nejsou."

Jeho poznámku k mým vědomostem jsem ignorovala a vydala se za Bonnii. Seděla v jednom z křesílek a zaraženě koukala do nějakých papírů. Její výraz se mi vůbec nelíbil, byl vyděšený a plný smutku.
"Bonnie?" oslovila jsem jí.
Trhla sebou a podívala se ne mě, do očí se jí hrnuly slzy.
"Co se stalo?" zeptala jsem se, ale podle jejího výrazu jsem to vědět nechtěla.

Nic neřekla a podala mi papíry, ve kterých byl založen dnešní výtisk Denního věštce. Podívala jsem se na titulní stránku. Dlouho mi trvalo, než jsem v dolním rohu našla jméno Mia Stewartová. Pod ním bylo drobným písmem napsáno, že dva dny zpátky byla zabita jedním z příznivců Toho, jehož jméno se neříká. Byla zavražděna Smrtijedem.

"To byla nějaká kolegyně tvé mámy?" zeptala jsem se vystrašeně a chystala se nalistovat stranu, kde se o ní psalo. Bonnie ale vystartovala ze svého místa, vythla mi noviny z rukou a praštila mě jimi přes rameno "To byla ta Mrzimorka, co nám dávala opsat teorii z jasnovidectví!"

Tahle kapitola se mi psala děsně blbě z jednoho prostého důvodu :D nemůžu se dočkat na napsání příštích dvou :D jooo, blíží se nám to ke konci a myslím, že u další kapitoly budete mít všichni nad čím přemýšlet...
Vlastně jsem chvíli uvažovala, že to napíšu už sem, ale potřebovala jsem sem dostat Miinu smrt, která je podstatná k následujícím událostem 😂
Na gifu Bonnie