Siriusova ložnice na mě působila mnohem líp. Byla celá laděná do červených a zlatých barev, které mi dodávaly pocit Bradavického domova. Jeho pokoj byl podstatně větší než Regulusův. Měl ohromnou postel, vedle které bylo nalepeno několik fotografií. Na všech byl on a kluci. Měl tu vylepeno i několik plakátů mudlovských motorek. Zjevně se dost snažil, aby se jeho pokoj rodičům příčil, jak jen to bylo možné.

Pomalu jsem vyklouzla zpod teplé deky a přešla k jedinému oknu, které zde bylo. Pomalu jsem roztáhla karmínové závěsy, aby dovnitř mohlo ranní světlo. Podle budíku, který měl Sirius na stole, bylo pár minut po sedmé. Zůstala jsem na něj zírat. Kromě budíku tam měl i několik jiných věcí. Otevřený kalamář s vyschlým inkoustem, brk a u kraje stolu několik zmuchlaných kuliček papíru.

Už jsem se pro jednu natahovala, když jsem si uvědomila, že na to nemám nejmenší právo. Hlavně bych sama nenáviděla někoho, kdo by si četl mé dopisy, zvlášť ty neodeslané.

Odstoupila jsem od stolu a pohledem si přeměřila knihovnu, která stála opodál. Byla doslova narvaná knihami, což mě docela překvapilo, vzhledem k tomu, že Sirius žádným milovníkem knih nebyl. Prsty jsem přejela po několika hřbetech vazeb, často to byly knihy o strojích, hlavně o motorkách. Našla jsem i výtisk Famfrpál v průběhu věků. Tahle kniha byla i v hradní knihovně, tento výtisk bude pravděpodobně Jamesův. Svou teorií jsem si byla jistá, jelikož kniha měla na zelených deskách několikrát napsáno L. E.

Pousmála jsem se nad Jamesovou snahou získat Lily a knížku vytáhla ven. Usadila na ní slušná vrstva prachu - za dobu, co Sirius utekl.

Sedla jsem si na postel a pomalu začala otáčet stránky knihy. Na spoustě z nich byla Jamesova a Siriova konverzace, která se bezpochyby uskutečnila během hodiny. U odstavce s potlouky se zrovna domlouvali na návštěvě Prasečí hlavy v Prasinkách.

Z knihy mi na klín najednou vypadl papír. Byl lehce nažloutlý, ale inkoust na něm stále dobře čitelný. Papír byl tenoučký a velký sotva tři palce. Dlouho jsem váhala, než jsem se konečně odhodlala číst.

Nazdar Tichošlápku,

jak moc tě doma trápí? Doufám, že opravdu hodně, protože chci, abys přijal matčinu pozvánku k nám. Stejně si tady doma jako v Bradavicích. Na příští víkend má přijet i Náměsíčník a v neděli se na nás má přijet podívat Červíček i s maminkou - ta babice si určitě myslí, že na něj máme špatnej vliv a chce si pokecat s našima. Úplně teď slyším, jak bys řekl: Ale my na něj špatnej vliv máme. Může si za to nicméně sám!

Takže přijedeš? Napiš mi hned, jak si to přečteš. Když u nás nějakou dobu pobudeš, přijdeš na jiný myšlenky.

Zdravím, James.

Papír jsem opatrně založila do knihy mezi stránky, kam patřil. Odhadovala jsem, že dopis bude z minulých letních prázdnin, potom co ukončili šestý ročník. Zvědavě jsem listovala knihou dál, už mě nezajímal její obsah, ale tajně jsem doufala, že tam najdu ještě nějaký dopis. Věděla jsem, že je to podlost, takhle někomu číst poštu, ale nějaká část mě si nemohla pomoci. Další papír byl jen o pár stránek dál. Poněkud delší.

Siriusi,

tímto dopisem tě pasuju na největšího idiota, jakého znám - nevyjímaje Petera!

Jak myslíš, že nepřijedeš? Děláš, jako kdyby si chtěl doma zůstat. Myslím, že tvoje matinka to taky nijak moc prožívat nebude. Nemusíš jí přeci říkat, že budeš se mnou - její názor na mě si moc dobře pamatuju - a radši nezmiňuj ani Rema.

A pak je tu ta druhá věc (stále si myslím, že bychom měli mluvit naživo). Zbláznil si se? Když si mi to řekl po zkouškách NKÚ, myslel jsem, že ti jen hrabe ze stresu. Teď jsem ovšem toho názoru, že ti přeskočilo úplně. Jestli to myslíš vážně, tak to vyklop, ale máš pravdu, pošleš tím do kytek několikaleté přátelství.

Já si vás ani nedovedu představit spolu - jste jako sourozenci. Tím ti to samozřejmě nevymlouvám. Ale podívej se na mě nebo na Náměsíčníka, nikdy to nebyla kamarádka. Vím, Lily se mnou zatím nechodí, ale to chce čas (sám si říkal, že je to náročná osůbka). Vezmi si tedy Remův případ. S Lunou nikdy kamarádi nebyli, prostě se najednou sčuchli. Když to podám hodně hnusně, neměl co ztratit. Prostě to byla holka, která se mu líbila a ještě k tomu má v rodině vlkodlaka, takže to moc neprožívala.

Přijeď, promluvíme si. James.

P. S. Poslal jsem Removi ten plánek. Víš přeci, jak zlobil? Myslím, že se mu povede opravit.

Se slíděním jsem definitivně skončila. Dopis jsem založila do knížky a tu okamžitě vrátila do knihovny na místo, kam patřila. Nevěřícně jsem si přejela prsty po obličeji. To, že mi o tom plánku řekli až po roce - možná déle - používání, byl ten nejmenší problém.

Slunce se vyhouplo o kus výš a dlouhá ručička na budíku nyní ukazovala svisle dolů. Rychle jsem se oblékla, zlidštila, a jakmile jsem byla hotova, vykradla jsem se z pokoje ven. Zabočila jsem směr Regulusův pokoj a po jemném zaklepání vešla. Ani on už nebyl v posteli. Seděl na parapetu otevřeného okna a pomalu popotahoval z cigarety, kterou držel palcem a prostředníkem.

"Ahoj," pozdravila jsem ho a co nejtišeji za sebou zavřela dveře. Trochu jsem se bála, že mě uslyší jeho matka a Merlin ví, co si nebude myslet.
"Dobré ráno," odpověděl a věnoval mi lehký úsměv, skoro neznatelný. "Doufám, že ti to moc nevadí," potřásl cigaretou v prstech, "ale matka kvůli tomu vždycky hrozně vyvádí, tak si to odbývám teď."
"Je mi to jedno," zamumlala jsem a dřepla si na jeho postel.
"Jak se spalo?" zeptal se a vypustil z úst šedobílý kouř.
"Šlo to," řekla jsem a snažila se o nezaujatý tón. Vlastně se mi spalo dobře, to jsem ale nechtěla moc rozebírat, aby si to náhodou špatně nevyložil.

"Chceš vyrazit už dneska nebo to necháme na jiný den?" zajímal se a probodl mě zelenýma očima.
"Je mi to jedno, ale ten nový hábit vážně potřebuju," zamumlala jsem.
Regulus típnul cigaretu o sníh na parapetu a zavřel okno.

"Můžeme klidně dneska," pokrčil rameny a sedl si vedle mě.
"Ty tam něco potřebuješ?"
"Chci se podívat do Prvotřídních potřeb pro famfrpál. Při poslední zkoušce se mi roztrhla rukavice a bez nich mi to koště hrozně klouže," řekl suše a prstem začal obkreslovat moji dlaň na deku.

"Fajn," kývla jsem a zůstala zírat na naše ruce.
"Možná si půjdu koupit novou učebnici lektvarů, ten idiot Johnson mi jí polil Živoucí smrtí, takže kus chybí."
"Vždyť tu učebnici umíš nazpaměť," popíchla jsem ho.
"Proto říkám možná," zašklebil se a vtiskl mi lehký polibek.

Na snídani jsme přišli společně, což se rovnalo podezíravému pohledu paní Blackové. Na to jak Reguluse zbožňuje, mu moc nevěří. Nebo spíš nevěří mně, jsem přeci z Nebelvíru.

"Dobré ráno," pozdravili jsme sborově.
"Dobré, dobré," zamumlala Walburga.
U velkého stolu se objevil Krátura a začal prostírat příbory.
"Plánujete dnes něco?" zeptala se a hůlkou sundala jednu z pověšených pánví na stropě.
"Oba musíme do Příčné ulice, odbijeme si to dneska."
"Co tam?" zeptala se zvědavě a postavila před nás skleničky s čajem.
"Děkuju," pípla jsem.
"Chci si koupit rukavice na famfrpál a Lucy potřebuje nový hábit."
Byla to pravda, ten co mám teď, je starý tři roky.
"A máte u sebe dost peněz?"
Regulus se na mě otočil a tázavým pohledem, "Na hábit to stačit bude," přikývla jsem.

Paní Blacková si něco zamumlala a zůstala se na mě dívat. Ten pohled se mi nelíbil, jako kdyby na mě něco hledala.

"Mami," okřikl jí Regulus, když už to trvalo možná minutu.
"Omlouvám se," řekla a zavrtěla hlavou, "jen mi jí prostě moc připomínáš." S těmito slovy opustila kuchyň.
"Koho jí připomínám?" zatvářila jsem se zmateně.
"Mám takový dojem, že si s tebou hodlá popovídat už dneska," zahučel Regulus a obrátil do sebe celou sklenici čaje.
"O čem se mnou chce mluvit?" chtěla jsem vědět.
Povzdechl si. "Já jí slíbil, že ti nic neřeknu."
Založila jsem si ruce přes prsa. "Má to něco společného s tím „A" na lotroskopu, že jo?"
Regulus přikývl a pak se zvedl. "Dopravíme se tam letaxem."

V Příčné ulici jsem o Vánocích nikdy nebyla. Bylo tu nádherně. V každém krámku vánoční výzdoba, usměvaví lidé, kteří si se svými dětmi užívali prázdniny a na chodnících několik palců čerstvého sněhu.

"Kam půjdeme nejdřív?" zeptal se Regulus a ukázal na ceduli nad krámkem Hábity pro každou příležitost.
"Klidně tam můžu jít sama," navrhla jsem. "Stejně to bude na dlouho."
"Ne, půjdu s tebou," oznámil mi Regulus.
"Tak nejdřív pro ty rukavice," pousmála jsem se a společně se vydali k obchodu, v jehož výloze poletovalo koště, na kterém byly vánoční řetězy.

Regulus vybíráním rukavic strávil bezmála hodinu. Zatímco on si je zkoušel, zjišťoval kvalitu a materiál, já prsten cvrnkala do prototypu Zlatonky, která létala vedle mě.

Přináším vám další kapitolu, která snad není tak hrozná :D
Byla bych ráda, kdybyste mi napsali, co si myslíte o postoji Walburgy k Lucy :D
Na gifu Regulus