Rychle jsem na volný kousek vzkazu načmárala pozitivní odpověď a hned s ní poslala Talon. Po tváři se mi rozlil blažený úsměv. Lehla jsem si na postel a pozorovala jemně se kývající červené závěsy.

V den, kdy mě Regulus prvně políbil, mi to přišlo zvláštní. Teď už ne, připadá mi, že to tak má být. Samozřejmě tím nadobro zničil naše přátelství, jenže tohle je lepší. Než jsem si stačila dopodrobna rozebrat, co si o našem vztahu myslím, do pokoje vklouzla Lily.

"Můžu?" pousmála se a sedla si na postel vedle mě. "Jasně," odpověděla jsem a zvedla se.
"Vím, proč si to udělala," spustila rychle.
"Udělala co?"
"Pozvala Jamese na to tancování."

Mlčela jsem.

"Chtěla jsem ti za to poděkovat, že se tak staráš," zamumlala a hrála si přitom s prsty. Poděkování zřejmě nebyl pravý důvod, proč je tady.
"Ale příště to dělat nemám," vyhrkla jsem najednou.

Lily se na mě usmála. "Já vím, že mě chce na ten ples pozvat a hodně jsem o tom přemýšlela," odkašlala si. "Možná bych s ním i šla."

Rychle jsem se podívala na podlahu, jestli mi tam náhodou nespadla dolní čelist.

"To myslíš vážně?" podivila jsem se.
"Asi jo. Lucy, my jsme spolu trávili hodně času - šla jsem s ním i na to rande a -"
"Tak moment," přerušila jsem jí a rozmáchla se rukama. "Rande?"
"Já sliby dodržuju," založila si ruce přes prsa.
"Takže teď spolu chodíte?" nadzvedla jsem obočí. Ta holka mě jen překvapuje.
"Ne," řekla až moc rychle, "to ne."
"Ale na ples s ním chceš," usoudila jsem.
"Asi jo," přikývla a nesměle se usmála.
Povzdechla jsem si. "Jak to, že mi to uniklo?" Byla to ironická otázka, přesto mi Lily odpověděla: "Jsi teď docela mimo."

A hádej proč? zaznělo mi v hlavě, ale nahlas jsem to neřekla.

Na večeři jsme šly společně. Dorazily jsme tam později než ostatní. Všude jsem slyšela útržky rozhovorů o zítřejším zápasu Mrzimoru a Zmijozelu. Okamžitě jsem pohlédla na místo u stolu, kde sedával Regulus: nebyl tam. Možná už odešel nebo taky přijde pozdě, napadlo mě a došla ke svému místu.

"To je tak blbej nápad, že kdyby měl ksicht, dám mu pěstí!" rozčiloval se zrovna Sirius, vedle kterého jsem si dřepla.
"Jaký nápad?" zajímala jsem se a nabrala si dýňový pudink.
Tichošlápek sebou cuknul - zjevně si nevšiml mého příchodu - a pak se zašklebil. "Si moc zvědavá."
Pokrčila jsem rameny. "Fajn, tak mi to neříkej."
"Taky že neřeknu," uculil se falešněji, než se to kdy povedlo mně. Zamračila jsem se a tázavým pohledem se podívala na Rema. Opět mu společnost dělala Luna. Jsou spolu od pátého ročníku, kdy sem nastoupila jako nová žákyně.
Rem zavrtěl hlavou a mávl rukou. "Neřeš to. Dlouhé vlasy, krátký rozum."
"Ty si mi ale podpora," zavrčel Sirius.
"Jdete se podívat zítra na zápas?" změnil James rychle téma a jemně se usmál na Lily.
"Jo," odpověděla jsem.
"Já taky," zašklebil se Sirius. "Třeba budu mít štěstí a Emily chytne Zlatonku dřív, než můj bratříček."
"Emily je šikovná, ale ne tolik," podotkla Luna. Ta se v tom jako komentátorka musela vyznat.
"Ještě ty mě štvi," povzdechl si a promnul si obličej. "A co je s tebou?" chtěla jsem vědět.
"Nic," odsekl a zacpal si pusu jídlem.
"Problémy s Denisou," informoval mě James. "Nějak se mu nepovedlo-"
"Vždyť s ní už jakou dobu není," připomněla jsem mu.
"Oh, ty to víš?" zatvářil se poněkud vyvedeně z míry.
"Je to moje nejlepší kamarádka," zahřměl Sirius a na ta dvě poslední slova dal dost velký důraz, "samozřejmě, že to ví.
"Tys mi kecal," ukázala jsem na Jamese prstem.

Nic mi na to neřekl.

"Fajn, já jdu. Doufám, že mě přestanete rozebírat," oznámil nám Sirius a odešel.
"Tak fajn, co s ním je?" rozhodila jsem rukama.
"Neslyšela si ho?" zamračil se na mě Peter.
"Slyšela," odsekla jsem mu. "Jsem přeci jedna z vás, kamarádka - sám to řekl, proč mi tedy neřeknete, co s ním je?"
"Pobertice, polednice, popelnice," zahihňal se Peter, ale nechal toho, jakmile ho všichni u stolu (včetně mě) zpražili pohledem.
"Tohle už neříkej a doufej, že se to Tichošlápek nedozví, protože jestli jo, budou ti muset na ošetřovně spravovat nos," řekl James. "Lucy, neřeš to. Nic to není."

Samozřejmě, že jsem to řešila, jen jsem se víc neptala. Chtěla jsem vědět, co s ním je. Pokračovala jsem v jídle a přemýšlela nad tím, co se s ním děje.

Můj pohled nevědomky zabloudil k zmijozelskému stolu, Regulus už seděl na svém místě. Když si všiml, že se na něj dívám, mávnul mi a pak posunkem hlavy naznačil, ať jdu z Velké síně ven. Sám se okamžitě zvedl a zamířil k východu.

"Už taky půjdu," zamumlala jsem a strčila si do pusy poslední kousek dýňové paštičky na pečivu. "Měj se," pousmál se James a něco špitnul Removi, který nesouhlasně zavrtěl hlavou. Už jsem se radši ani neptala a vyrazila ven.

Regulus na mě čekal kousek vedle vchodu, ledabyle se opíral o kamennou zeď a pozoroval mě s neprůstřelným pohledem.

"Děje se něco?" zeptala jsem se, když jsem od něj byla sotva dva kroky. Dneska mají všichni nějakou divnou náladu. Natáhl se po mé ruce, a jakmile jsem mu jí podala, sevřel ji ve svých dlaních.
"Jsem jen trochu nervózní kvůli zítřku," povzdechl si a přitáhl si mě lehce k sobě.
"Ty, ty si děláš vrásky kvůli Emily Thompsonové?" uchechtla jsem se.
"Theodor hrozí, že jestli nechytnu Zlatonku dřív jak ona, vymění mě za Edwarda Steela."
"Cože?" vykřikla jsem, až jsem se lekla, že přitáhnu moc pozornosti. "Vždyť to nemůže," dodala jsem poněkud tišeji.
"Samozřejmě, že ano," zachraptěl. "Ostatním něco nakecá a je to."
"A to ti hrozí kvůli tomu prvnímu zápasu s Nebelvírem?"
"To taky, je to prostě kretén," zamumlal a objal mě rukama v pase.
"Hádám, že moje návštěvy při zkouškách tomu nepomáhají," převrátila jsem oči.
"Ne," řekl, "ale ať si trhne. Stejně to za chvilku bude vědět celá škola."

Lehce jsem se zatřásla. Celá škola a jeho bratr.

"Co budeš dělat?"
"Zítra se hodně snažit," zašklebil se.

Podívala jsem se do jeho zelených očí, které mi pohled ale neopětovaly. Zdlouha hypnotizoval mé rty, a byla jsem si jistá, že i kdybych se na něj zašklebila, nevšiml by si toho.

"Víš, co říkala Luna?" zeptala jsem se a musela jsem to zopakovat, jelikož byl opravdu mimo.
"Ne, co?" povzdechl si. Nebelvírská komentátorka ho úplně nezajímala.
"Emily je šikovná, ale ne tolik."
"Jako fakt?" ušklíbnul se.
"Já si to myslím taky," řekla jsem. Jednak jsem ho chtěla povzbudit a potom to byla pravda.

Reg se ke mně naklonil, ale neudělal to. Zůstal zmražený v půli pohybu a jen se na mě díval. Prodlužoval ten moment, jenž byl téměř tak dobrý jako polibek sám.

"Někdo nás uvidí," špitla jsem nesměle.
"Je tu ruch, nikoho nebudeme zajímat," zamumlal a zjevně měl pravdu. Jemně mě políbil na ústa a já zasténala nad tím, jak hrozně měl ledovou pokožku.
"Ty se zítra půjdeš podívat?" zeptal se a dal mi pusu na spodní ret.
"Samozřejmě," oznámila jsem po chvilce, kterou jsem potřebovala na popadnutí dechu.
"A půjdeš se mnou tančit už v pondělí?"
"Jestli chceš," pokrčila jsem rameny. "Seline je ale lepší tanečnice než já."
"To je možný," pokrčil rameny bez jakéhokoliv zájmu.
"Půjdu ráda," usmála jsem se, ale pak jsem se zarazila; co řeknu ostatním? Určitě si někdo všimne, že tam nebudu.
"Budu to asi muset říct McGonagallový," uvažovala jsem nahlas.
"To by asi od věci nebylo," pousmál se. "Půjdu, uvidíme se zítra."

Na rozloučenou mě ještě jednou políbil a pak se vydal směr sklepení.

Do haly Nebelvíru mi cesta netrvala tak dlouho jako jindy, schody měly zřejmě dobrou náladu. Ve společenské místnosti byl jen Sirius. Docela jsem se divila, že tady je. Čekala jsem, že odešel z večeře brzy kvůli nějaké přítelkyni nebo tak, ale rozhodně ne, aby seděl na pohovce a koukal na plamen v krbu.

"Nejsi tu nějak brzy?" zeptal se, aniž by mi věnoval jediný pohled.
"Jasně, to říká ten pravý," řekla jsem a šla k němu. Sedla jsem si vedle něj a důkladně ho pozorovala. "Vážně mi neřekneš, co se děje?" ptala jsem se znovu.

"Ne, smiř se s tím," odsekl, ale pak si povzdechl. "Promiň, jen mi není dobře."
"Hm," zamručela jsem a zastrčila mu jeden dlouhý pramen vlasů za ucho. Nemůžu mu to říct, ne teď.
"Prostě jsem v tom ruchu nevydržel," vysvětlil mi.
"To ne," zasmála jsem se, "Sirius Black nevydržel ve společnosti! Nejsi nemocný?"

Obrátil se ke mně čelem, takže jsem se na něj už nedívala z profilu.

"Moc vtipný," pousmál se a pohledem sklouzl k mé šále. "Co to je?" ukázal na sponu s létající Zlatonkou. "Koupila jsem to u Džina v láhvi, pěkný viď?" odpověděla jsem pyšně.
"Moc," zaksichtil se a natáhl se po ní. Chystala jsem se mu vysmát, že mi jí sebrat nedokáže, jenže spona nezmizela. Sirius mi jí bez problému ze šály sundal a v klidu si jí prohlížel.
"Zajímalo by mě, jaké kouzlo jí činí pohyblivou," zamrmlal a převrátil jí v ruce. Cukla jsem sebou, něco je špatně; nemá jít ukrást a má lítat jen mně.
"Co je s tebou?" zamračil se Sirius. "Si bílá skoro jako Bezhlavý Nick."
"Ten je průhlednej," oponovala jsem mu. "Vrať mi to."

Kupodivu mě poslechl. Do místnosti přišla Lily se zamyšleným výrazem a za ní (ne víc jak tři kroky) James. Tomu, jakmile uviděl Tichošlápka, zacukaly koutky. Hned mě napadlo, že plánují nějakou bláznovinu na jeho narozeniny.

"Můžu s tebou mluvit?" ozvala se Lily. Čekala jsem, kdo jí odpoví, ale pak mi došlo, že ta otázka byla pro mě. "Jo," řekla jsem se zdviženým obočím. Dneska se mnou hodlá hovořit už podruhé, co jsem provedla? Jednou před večeří a jednou po.

Následovala jsem jí do její ložnice, kde mi ukázala, ať si sednu na postel. Udělala jsem to a sledovala, jak si sedá na tu naproti.

"Takže, o co jde?" zeptala jsem se nedočkavě.
"Viděla jsem tě," vychrlila na mě neskutečně rychle.
Cukla jsem sebou. "Prosím?"
"Tebe a Reguluse," vysvětlila mi. Mlčela jsem. Takže neměl pravdu, někdo si nás všiml.
"Kdo to ještě ví?" zeptala jsem se rychle.
"Jen já," řekla a já si oddechla.
"Jak dlouho to trvá?" zeptala se ustaraně.
"Týden," přiznala jsem. "Prosím, neříkej to nikomu. Musím vymyslet, jak to říct Tichošlápkovi, Regulus má problém v družstvu a tohle by mu nepomohlo."
"Nechtěla jsem to nikomu říkat," ujistila mě. "Jen jsem byla zvědavá."

Na gifu James :) děkuju za 3K+ čtení, úžasný!! Jinak budu ráda za názory ohledně této kapitoly :D začíná se to zamotávat...