Leden se rychle přehoupl v únor a únor v březen. Sedmý a pátý ročník začal stresovat před zkouškami, které se kvapem blížily a já se děsila konce roku - naposledy, kdy tu s nimi budu. Se svými přáteli, se svou rodinou.

Bůh mě nejspíš vyslyšel, jelikož se většina věcí opravdu vrátila do starých kolejí. Dokonce i se Siriusem jsme dokázali mluvit jinak než "Jak se máš?" Bylo to osvěžující, mít ho zpět. Ano, věděla jsem, že toho velkou část hraje, ale já jsem kamaráda jako je on potřebovala.

James mě na konci února stihl namočit i do jednoho ze svých průšivů, takže se splnilo i moje vedlejší přání, odpykávat si s Poberty školní tresty.
Bůh zjevně poslouchal i když jsem zmiňovala Reguluse, protože ten začal nasazovat opět svou chladnou masku a já se pak snažila donutit ho se usmát. Jako jeho holka to bylo snazší, než tehdy jako kamarádka. K mému štěstí se nijak nepatlal s tou sponou. Byla jsem na svou lež pyšná a zároveň se za ní nesnášela.

První březnový čtvrtek mě ráno probudila šílená rána. Rychle jsem se leknutím posadila na posteli a zjistila, že nejsem jediná, kdo je vzhůru.
"Co to sakra bylo?" zaječela Denisa a přetáhla si deku přes hlavu.
"Kolik je?" chtěla vědět Bonnie a začala si odhrnovat hnědou hřívu z čela.
"Bude šest," řekla jsem a zarazila se, když jsem uslyšela smích. Dotyčný zjevně měl problémy s ovládáním, soudě podle toho, jaké zvuky z něj lezly a ještě v kolik ráno. Toužebně jsem pohlédla na budík. Mohly jsme spát ještě hodinku.

"Jakej idiot?" ozvala se znovu Denisa.
Smích neustával, spíš naopak a přehlušoval hlasy, které mluvily ve společenské místnosti.
Dotyčný byl Remus. Zamračila jsem se, podle smíchu jsem ho poznala, ale nikdy se takhle moc nesmál.
"Jdu se tam podívat," oznámila jsem a zvedla se z postele. Chtěla jsem tam jednak abych zjistila, co byla ta ohromná rána a pak mě zajímalo, co Rema tak rozesmálo. Možná, že to byla jedna věc.

Hodila jsem si přes ramena teplý šál, obula si pantofle a vydala se dolu. Zhruba v půli schodiště jsem se potkala s Lily, která se očividně také šla podívat, co se to ve společenské místnosti děje.
"James?"
"Ten určitě taky," přikývla jsem a společně jsme seběhly schody. Pár kroků za námi šla Bonnie a ze dveří několika ložnic vykukovaly zvědavé hlavinky jiných Nebelvírek.

Jakmile jsme vstoupily do místnosti, naskytl se nám pohled na čtveřici Pobertů; smějícího se Remuse, Siria se založenýma rukama na prsou, Petera, který byl rudý až na... no, tam kam jsme dohlédly, a Jamese, co dlaní schovával své oko.
"Co se děje?" vykoukla za námi Bonnie a pak nadskočila. "Jak se vám povedlo převrhnout tu almaru?"

Podívala jsem se na místo, kde až donedávna stávala mahagonová skříň s krásným vyřezávaným zdobením. Teď ležela dveřmi na zemi. Ani nevím, co se do ní dávalo.
"To je dýl," zahuhlal James a bolestně si povzdechl.
"Co se ti stalo?" zeptala se ustaraně Lily a hned k němu přiskočila.
Remus, kterému se povedlo uklidnit, se hned začal smát znovu a Sirius po několika sekundách taky.

Lily po dlouhém přemlouvání přiměla Jamese, aby si ruku z tváře sundal. Vyvalila jsem oči. Měl ohromého monokla, který začínal nabírat borůvkovou barvu.
"Poprali jste se?" křikla Lily Siriusovým směrem.
"Ne," odpověděl jednoduše a snažil se potlačit smích.
"Předtím jo," odsekl James "ale kdyby to byla jeho práce, asi bych si to s ním chtěl vyřídit."
"Jak předtím? A kdo ti to tedy udělal?"
"No, pošťuchovali jsme se."
"V noci?" zahyhňala se Bonnie a hned schytala můj i Lilyin hnusný pohled. Proč se do toho vůbec pletu?
"Byl úplněk," promluvil prvně Peter.

Automaticky jsem se podívala z okna. Sice už bylo světlo, ale na nebi se pořád rýsovala bílá koule Měsíce. Protočila jsem očima, takže něco vyváděli v zapovězeném lese.
"Co se tu děje?" vlezl do místnosti Fred.
"To se brzy dozvíme," ušklíbla se Bonnie a nechala se obejmout v pase.
"No jo, proč ne? Vzbuďte ještě zbytek koleje a přineste si Bertíkovy lentilky!" rozkřikl se uraženě James.
"O vzbuzení celé koleje jste se postarali shozením té almary," odsekla jsem a v tu chvíli se místností rozlehl Siriův štěkavý smích. Očividně to byla Jamesova práce.
"Tak řekněte nám, co se stalo?" utrhla se netrpělivě Lily.
"Já se toho ujmu," řekl Sirius se slzami v očích.

"Byli jsme takhle v lese, znáte to: Měsíc září, hvězdy svítí, sovy houkají a les vydává spoustu divnejch zvuků, který jste ještě nikdy nesl-"
"Přejdi k věci!" zahřímala Lily. Udiveně jsem se na ní podívala, takhle jsem jí neznala.
"Vždyť jo," obrátil Sirius oči v sloup "No a já tak nějak omylem, opravdu omylem, strčil do Jamese. Prostě ty stromy jsou tam moc blízko - hustě a blbě se tam chodí... A Dvanácterák mi to samozřejmě musel oplatit, že?" káravě se na Pottera podíval a ten uhnul pohledem.

"Takže jsme se začali pošťuchovat. Trvalo to chvilku, dokud tady pan Krysa nezačal tak riskovat a neoznámil nám pomocí pískání, že je Rem v tahu,"
"Ztratili jste Remuse?" vyjekla Luna. Ani jsem si nevšimla, že přišla. Náměsíčník se ale rozpustile usmíval a zanedlouho se začal smát znovu.
"Takže jsme ho šli hledat," pokračoval Sirius "prolezli jsme snad celej les a on nikde. No a pak tady náš chytrák - nedívej se tak na mě! - uviděl kentaura a dostal báječnej nápad, zeptat se ho, jestli tu čistě náhodou neviděl vlkodlaka. Proměnil se tedy zpět na člověka a došel za ním jako za starým známým. Jenže kentaur sebou ani nehnul. Díval se na nebe a mumlal si něco o Venuši. Jako pes mám dobrej sluch, že?"
Lily se na něj zamračila a tak radši pokračoval "James se ho tedy zeptal znovu, odezva žádná. Tak ho prostě šťouchnul do nohy, aby na sebe upozornil - upozornil ho dostatečně. Ten maník se na něj ani nepodíval, ale dal mu takovou pěstí, že spadnul na záda. A pak si vesele odklusal pryč."

"Jaké z toho plyne ponaučení?" zachechtal se Náměsíčník.
"Nikdy se na nic neptej kentaurů. Věčně civí na hvězdy a nic bližšího než Měsíc je nezajímá." odsekl James.
"Dopadl si dobře, mohl na tebe zaútočit hůř," zavrtěla Lily hlavou.
"Proč si jim neřekl dřív, že Remus zdrhnul?" zeptal se Fred Petera, který nabral další odstín červené.
"Já se snažil, ale jsem přeci jen jsem podstatně menší než oni dva a když se prali,.. Rozhodl jsem se ho doběhnout, ale vlkodlak je fakt rychlej. Ještě pořád popadám dech,"

Teď se začal smát i James, což mě přivedlo k otázce "Ale proč jste se rozhodli zdemolovat náš nábytek?"
"Už si někdy měla monokla? Máš půlku obličeje nateklou a nevidíš zrovna nejlíp." James se opět zamračil.
"To bys do tý almary jen narazil,"
"No," zašklebil se Sirius "my vlastně tak trošku nařízli jednu nohu tak, aby při sebemenším pohybu spadla. Nepřišlo ti divný, že do ní nikdo nic nedával?"
"Merline, proč?" ozvala se Lily.
"Čmuchala tu Norrisová," odpověděl jí pohotově "normálně vlezla až sem. Je to vůbec možný?"
"To se mi nechce věřit," zavrtěla hlavou Bonnie.
"Filch asi začal odebírat novej časopis o kočkách. Měla na krku takovej žlutej obojek-"
"Blázne!" rozkřikla se Lily. Zase. A opět na Siriuse.
"Co zas?" odsekl.
"To byla Kimina kočka!"
"Kimina?" zopakoval po ní nejistě James "To ne, byla dost vypelýchaná. Jako Norrisová."
"Má jí už devět let," řekla poněkud mírněji a pak se obrátila na Siria "Promiň."

Jestli bylo vtipné, že spadla skříň, nemám slovo pro důvod, kvůli kterému nevydržela Jamesův naráz. Byla jsem z prvních, kdo se rozesmál a nakonec se k nám přidala i Lily. Jen Peter si dělal trochu starosti, co na to řekne McGonagallová.

"Tak pojď," zatahala jsem Bonnii za paži "Jdeme se převléknout."
Spolu s námi odešla i Lily s Lunou a Fred. V místnosti zůstali jen Pobetri a vzhledem k tomu, že se Rem už nesmál, bylo je dobře slyšet.
"Když mi dáš facku, jsem slaboch, protože mě to bolí nebo silný, že bolest přiznám?" ozval se Siriusův hlas.
"Jsi především idiot," odpověděl Remus "Hraješ si na kamaráda, i když oba víte, že jím nejsi."
"Bolí to jako facka?" zeptal se James.
"Přirovnávám to k něčemu, co už jsme všichni zažili,"
Semkla jsem oční víčka k sobě. Opět jsem se dozvěděla něco, co jsem neměla.

"Rumunský dlouhorohý," oznámil nám profesor název následujícího draka, za tuto hodinu už čtvrtého, kterého budeme probírat
"má své území v nejvýznamnější dračí rezervaci na světě, kam se sjíždějí kouzelníci všech národností studovat nejrůznější dračí plemena zblízka.Taky se ale najdou tací, kteří sídlí v horách. Má tmavozelené šupiny a třpytivé zlaté rohy, jimiž svou oběť probodne a rozpárá, než si ji upeče k snědku."

Znuděně jsem strčila do Bonnie, aby se probrala - nebo alespoň přestala chrápat. Divím se, že to Kettleburn neslyšel. Proč jsem si Péči o kouzelné tvory vlastně vybrala studovat dál?
"Co je?" zahuhlala Bonnie a odvrátila se ode mne.
"Čtvrtek," sykla jsem "čtvrtek druhého března a právě máme péči o kouzelné tvory."
"Hm, a?" promnula si ospalý obličej a škvírkami mezi víčky se na mě podívala.
"Chrápeš moc nahlas," sdělila jsem jí a podívala se na profesora, který byl kupodovu zticha. K mému štěstí se nerozhlížel po třídě, ale listoval učebnicí,
"Aha," povzdechla si "a co bereme?"
"Draky," uchechtla jsem se.
"Ještě furt?" zamrkala a já na ní vyvalila oči.
"Dneska jsme je začali,"
"Aha," položila si hlavu na paži a ani se nesnažila skrýt svůj nezájem.

"Těchto draků rok od roku ubývá, proto jsou předmětem intenzivního chovatelského programu. Především díky obchodu s jejich rohy, které jsou dnes klasifikovány jako obchodovatelný materiál kategorie B. Jejich rohy se totiž hodí do všelijakých lektvarů, pozor, jenom rozdrcené. A taky slouží jako trofej pytlákům. Jsou to průměrní letci. Ne moc rychlí a ani vytrvalí."

"Už vím z jakého zvířete si bere Theodor Montague příklad, když hraje Famfrpál." zamumlala Bonnie a já vyprskla smíchy. Zmijozelského kapitána jsem nesnášela ještě víc než Regulus a tohle se jí opravdu povedlo.
"Teď určitě dodá ještě něco moc chytrého," zašklebila se Bonnie.
"Chrlí kyselinu." dokončil učitel svůj monolog o Rumunském dlouhokrkém.
"To nebylo zas tak chytrý," zamračila jsem se.
"Až kýchne a ty mu posloužíš místo kapesníku, uvidíš,"
Zůstala jsem na svou kamarádku koukat se zdvyženým obočím, ale nic jsem neřekla.

Na konci hodiny nám učitel zadal úkol, kde jsme měli napsat pětatřicet palců o námi zvoleném drakovi a nechal nás odejít.
"Jdeš tedy se mnou?" prosebně jsem se usmála na Bonnii.
"Musím?" upřela na mě oči. Párkrát jsem přikývla.
"Fajn, ale ty mi pak pomůžeš s úkoly," ukázala na mě prstem.
"Jak jen bude v mé moci," uculila jsem se.
Bonnie protočila očima a společně jsme se vydaly k hřišti, kde se konal trénink.

"Nech mě hádat," řekla a nacpala si do pusy plátek sušeného jablka "jen tam nechceš být sama."
"Nebyla bych tam sama." odporovala jsem jí hned "Budou tam lidi z Nebelvíru. Remus, Luna, Siri-"
"Ano, o něm mluvím," pousmála se.
"A co je s ním?" zamračila jsem se.
"Víš, všimla jsem si, že s ním odmítáš trávit čas o samotě. Nikdy nejste sami dva ani když spolu mluvíte na veřejném místě všem na očích, vždycky sebou máš garde." sdělila mi.
"Blbost." odsekla jsem.
"Jo?" ušklíbla se "Co se stalo o prázdninách, když jste se potkali u něj doma?"
"Nic,"
"Lucy," řekla varovně.
"Domluvili jsme se na přátelství," přiznala jsem.
"Aha," zavrtěla hlavou.
"A taky jsem ho objala," dodala jsem.
"Víš, nebudu se zlobit, když se nebudeš řídit toho, cos mi radila."
"Prosím?" podivila jsem se.
"Když jsem jím byla poblázněná," rukama naznačila uvozovky "říkalas mi, ať si s ním nezačínám. Já ti teď říkám, že nebudu naštvaná, když neposlechneš svou vlastní radu,"
"Bonnie, já přítele mám." připomněla jsem jí s úsměvem "A se Siriem dokážu být sama. Vždyť víš, že zítra spolu jdeme do Prasinek."

Na tribunách už seděla trojice lidí, kterou jsem Bonnii jmenovala a na hřišti už poletovalo nebelvírské družstvo.
"Kde je Peter?" zeptala jsem se a sedla si vedle své spolubydlící.
"U McGonagallový, dopisuje úkol," řekl Sirius a nepatrně se odšoupl od Remuse.
"Dneska jim to nějak nejde," poznamenala Luna a schoulila se Removi do náručí.
"Jsou nervózní, je to jeden z posledních zápasů - náš úplně poslední - a když neporazí Havraspár o minimálně čtyřicet bodů, budeme třetí." přitakala Bonnie a narvala si do pusy další jablko.

"Platí zítra ty Prasinky?" zeptala jsem se Siriuse, aniž bych se na něj podívala.
"Jo," přikývl.

Prosím nevraždit za tak nudný díl, já jsem sem ale potřebovala dostat nějaké věci, které už by se mi do příštích kapitol nehodily :)
Děkuju za krásných 12K přečtení.
Na gifu smějící se Náměsíčník