Přes noc roztál všechen sníh, co za poslední dny napadal, a venku to opět vypadalo jako na podzim.

Ráno mě musela Bonnie doslova vytáhnout z postele, jelikož jsem byla dlouho do noci vzhůru a přemýšlela, co si mám myslet o tom, že Lily ví o mně a Regulusovi. Nepřišla jsem na nic, ale přišla jsem o několik hodin spánku, které mi při vyučování chyběly.

Celý den jsem byla jako tělo bez duše a kdykoliv jsem se posadila, začal mě přemáhat spánek.

"Domovem augurona je Británie a Irsko, přestože ho někdy lze najít i jinde v severní Evropě. Zelenočerný auguron je pták, který  připomíná malého supa. Je nesmírně plachý, hnízdí v keřích, živí se velkými druhy hmyzu a vílami. Létá pouze za hustého deště a jinak zůstává ukryt ve svém hnízdě ve tvaru slzy," říkal pyšně Kettleburn a podíval se na Brittany. Zvláštní jméno pro jeho domácího mazlíčka, ale budiž. Zrovna plaše nevypadala, spíš jsme jí byli ukradení.

"Máte nějaké víly?" zeptal se Aaron Pevensey.
"Ne, ty už jsme brali," zabrblal profesor.
"Ale já jí chci nakrmit," povzdechl si Aaron a třída se dala do smíchu.
"Ne!" zaburácel Kettleburn "Nebudeme zabíjet taková stvořeníčka, kvůli nasycení jiných. Mám tu nějaké brouky."
"Ale uřezávat krysám ocásky je v pohodě,"  zamumlala jsem k Bonnie a zase přivřela oči. Dařilo se mi neusnout, ale ponechat oči otevřené bylo nad mou moc.

"Auguron vydává hluboké rozechvělé houkání," pokračoval učitel, "které se kdysi považovalo za předzvěst smrti. Kouzelníci se hnízdům auguronů vyhýbali ze strachu, aby nezaslechli to volání, a předpokládá se, že nejeden kouzelník podlehl srdeční mrtvici, když míjel keř a zaslechl nářek neviděného aurgona. Později se však díky průzkumu zjistilo, že auguron svým zpěvem pouze oznamuje příchod deště. Od té doby jsou auguroni v módě jako domácí prostředek předpovídání počasí, mnozí kouzelníci ovšem těžko snášejí jeho prakticky nepřetržité kvílení během zimních měsíců. Jako brky na psaní jsou pera auguronů nepoužitelná, protože odpuzují inkoust."

Jakmile skončilo  vyučování (Bonnie mě opět musela probudit, divila jsem se, že si toho nikdo nevšiml), vydaly jsme se na zápas. To mě probralo okamžitě, byla jsem stejně nervózní jako Regulus.

"Víš Petere, to že ti něco nedojde, není tak úplně soví poštou," uslyšela jsem Jamesův hlas a otočila se k němu. Postával s ostatními Poberty, Lunou, Fredem a Simonem Morganem u hlavní brány. Bonnie se k Fredovi okamžitě rozeběhla, jako kdyby ho neviděla deset let. Popravdě ho neviděla deset hodin, možná méně.

"Co mu nedošlo?" pousmála jsem se, když jsem k nim taky došla a objala Siria.
"Právě že nic," uchechtnul se.
"Co ty kruhy pod očima?" zeptal se mě Rem a objal Lunu v pase. Ucítila jsem osten žárlivosti.
"Nemohla jsem spát," zamumlala jsem víceméně pravdu.
"Pohněte, jdeme pozdě. Za dvě minuty to začíná," napomenul nás Simon. Okamžitě jsme se poklusem dopravili ke hřišti, nicméně jsme stejně na čas nedorazili. Nepochybovala jsem, že si Luna od McGonagallový vyslechne něco o dochvilnosti. Procpali jsme se přeplněnou tribunou a dopravili se na svůj obvyklý píseček.

Hráči zrovna zaujímali svá místa a připravovali se ke hře. Oddechla jsem si, že jsme přišli jen o řečičky Hoochové, že o toho, kdo bude podvádět, přerazí koště. Ten její Zameták je už takhle v rozkladu. Ještě než stihla vyhodit Camrál do vzduchu, stačila jsem na sebe upozornit Reguluse a ukázat mu vztyčený palec.

Věnoval mi lehký úsměv a pak už sledoval jen Zlatonku.

"Camrál teď má Mrzimor, zmocnil se ho jejich kapitán Kyle Newman a hned vyráží – letí jako orel a ... ale zmijozelský brankář a kapitán Theodor Montague ho vynikajícím způsobem zastavil a camrál má Zmijozel," informovala nás Luna.

"To je báječný," zavrčel Sirius.
"– teď je to mrzimorská chyčka Emily Thomsonová. Pěkně Theodora podletěla, stoupá vzhůru nad hřiště a – AU–AU, tohle muselo bolet, jeden z Potlouků ji zezadu uhodil do hlavy – camrál má Zmijozel – Adrian Brown, odrážeč spolu se svým parťákem Mitchellem Blakem teď stále rychleji míří k brankovišti, ale zastavil ho druhý Potlouk – poslal ho na něj Ryan Lee, Camrál má znovu Mrzimor a Regulus Black se dává do pohybu!"

"Mají zajímavou strategii," zamumlal kdosi z naší tribuny.
"Nevěděl jsem, že hrát blbě je strategie," zahihňal se Sirius.
"Zatímco zmijozelský chytač nahání Zlatonku, Kyle Newman míří k brankovišti - a je tu první gól! Mrzimor dal gól Zmijozelu."

Mrzimorští na tribuně vedle nás propadli v jásot.

"Emily Thomsonová se už očividně vzpamatovala z rány Potloukem, a vyráží za Blackem. Ta holka má kuráž!" hlásila Luna dál.
"Jo a taky to vypadá, že nacvičuje slalom," povzdechl si James.
"Vždyť dostala Potloukem!" bránila jí Lily.
"To já kolikrát taky," narovnal si brýle a pokračoval ve sledování zápasu.
"Teď  má Camrál Zmijozel, Montague obchází Newtona a blíží se k brankovišti, vyhýbá se Potlouku, který na něj posílá Ryan Lee - Theodor posílá Camrál Adrianu Brownovi - vyhýbá se Potlouku a přebírá si ho zpět. A Zmijozel vyrovnává skóre!"

Nyní se jásotem rozpadala Zmijozelská tribuna.

"To je den," povzdechl si Sirius.
"Emily Thompsonová předhání Reguluse Blacka a chňapá po Zlatonce - a mimo! Zlatonka zmizela a oba chytači se zastavují. Mitchell Blake odráží Potlouk Newtonovým směrem, který se ráně jen tak tak vyhýbá, ale ztrácí balanc -  stěží se drží na koštěti - Thompsonová se opět dává do pohybu, ale s Blackem to nic nedělá - Kyle Newton už opět sedí na své Kometě a letí si pro Camrál, který právě Theodor Montague hází skrz obruč! Další gól pro Zmijozel."
"Ti Mrzimorští to hrajou, nebo jsou fakt tak neschopní?" zeptal se ironicky Fred.

Bonnie se jeho vtipu zasmála a poslala mu vzdušnou pusu.

"Od každého trochu," zašklebil se James.
"Trochu?" zaprskal.
"A Regulus Black se taky dává do pohybu, letí střemhlav dolů jako dravec."
"Třeba uviděl nějaký peníze," zašklebil se Peter.
"Prosim tě," okřikl ho Sirius, "ten jich má dost. Rodiče nedají dopustit na svoje zlatíčko," dodal znechuceně.
"Mrzimor právě přišel o Camrál a Andrewa Bella stráží z koštěte Potlouk."
"Já jdu pod Mlátivou vrbu," zaúpěl Sirius. "Určitě to nebude bolet víc než tohle."

Regulus se náhle zastavil, byl jen pár stop nad zemí. Sledoval hru nad sebou, a když dal Theodor další gól, jeho ruka bleskurychle vystřelila na pravou stranu.

"Zmijozel ukončuje zápas díky Zlatonce a vyhrává!" vykřikla udiveně Luna.

Emily se Reguluse předtím snažila zmást, ale on jí na to neskočil, našel Zlatonku stojící ve vzduchu a jen počkal, než jeho tým dal další gól, aby měli víc bodů.

Dala jsem se do potlesku, z tribuny Nebelvíru jsem byla určitě jediná. Regulus se postavil na zem a zacukaly mu koutky, když viděl, jak tam jediná povykuju.

"Hej, Aro, uklidni se," uchechtnul se Sirius, ale pak se zamračil.
"Ne, mám hroznou radost!" zaječela jsem. "Nevyhodí ho z týmu!" vypískla jsem nadšeně.
"Cože? Chtěli ho vyhodit?" zajímal se hned Sir.
"Ne," zalhala jsem rychle, "Theodor měl jen blbý kecy."
"Začíná pršet, půjdeme, ne?" zeptala se Bonnie a nandala si kapuci.

Na nic jsem nečekala a začala si razit cestu ven. Sprintovala jsem až dolů, ven ze stadionu, kde jsem se s někým srazila. Přesně s tím, kterého jsem chtěla vidět.

"Zvládnul si to!" zakřičela jsem radostně a vrhla se Regulusovi kolem krku. Musel se sehnout, byl jen o pár čísel nižší než Sirius. Vedle nich jsem si připadala neskutečně malá.
"Snad si o mně nepochybovala," zasmál se mi do vlasů.
"Ne, nikdy," odpověděla jsem a rychle ho políbila. Déšť pomalu sílil a zanedlouho z něj byl hotový liják. Oba jsme měli promoklé oblečení, on svůj famfrpálový dres a já hábit. Držel si mě blízko u sebe a já nepochybovala, že kdyby nás někdo uviděl, klepal by si na čelo, co za blázny se to líbá za deště před stadionem.

Stihli jsme přestat dost rychle na to, aby nás viděl někdo z těch, kteří se vraceli do hradu. Byli jsme prostě jen přátelé, kteří si šli říct poznatky ze zápasu.

"Lucy, chtěl jsem se zeptat," povzdechl si lehce nervózně, "budeš na Vánoce zase tady, ne?"
"Jo," přikývla jsem, "do sirotčince se mi nechce."
"To jsem si myslel," uchechtnul se.
"Proč si to chtěl vědět?" zajímala jsem se.
"Protože mě napadlo, že by si tady nemusela zůstávat. Mohla bys jet se mnou do Londýna, na Grimmauldově náměstí máme dům, pár dní bysme tam mohli být."

Zůstala jsem na něj zírat. Počítala jsem, že pojede domu, jako každý rok, ale ne, že bych měla jet s ním. "Plánuji jet den po Vánočním plese, dvacátého pátého. Budu tam do dvacátého devátého, na Nový rok se sem chci vrátit. Koukej, do ničeho tě nenutím, byl to jen návrh. V klidu si to rozmysli a pak mi to řekni. Je to až za dva měsíce."

"Dobře," přikývla jsem. "Dám ti pak vědět."

Přicházím s dalším dílem, který vás snad v sobotní den zabaví :)
Doufám, že se líbil a jako vždy budu vděčná za názory.
Jinak děkuju moc za všechny ty čtení, votes a zvedající se místo ve fanfikci!
Na gifu Bonnie
A co myslíte, přijme Lucy nabídku na strávení vánočních prázdnin? (jen by mě to zajímalo - stejně už to mám vymyšlený)