Biologie, další nudná hodina, co mi nejde stejně jako matika, fyzika a mohl bych pokračovat. Na studii těla mi bohatě stačí můj kluk, a to že se vždy studujeme hodně důkladně. Sice možná netuším, na které straně je jakej orgán v hrudi a břiše, ale pro mě je uvnitř jeho těla důležitá maximálně prostata. Víc vědět nepotřebuju, tak na co tady, sakra, vůbec sedím?

Aspoň tu ale mám jeho. Sedí pohodlně skroucený, opřený o mé rameno, nohy hozené přese mě, drobné ručky v mých dlaních. Skoro by se mohlo zdát, že spí, protože klidně oddychuje a skoro se nehne. Ale dává stále větší pozor než já.

Podívám se na hodinky, uběhlo teprve půl hodiny. S povzdechem se zadívám na drobné stvoření schoulené u svého boku. Usměju se, je tak krásný. Pustím jednou rukou jeho dlaně a vyprostím ji, abych ho mohl pohladit po zádech a přivinout si ho blíž.

S úsměvem zakloní hlavu, podívá se mi do očí a pak hlavu zase skloní, přičemž se přitulí ještě blíž, tiskna moji ruku naopak do svých dlaní.

„Miluju tě," zašeptám mu rozněžněle. Měl jsem zvláštní touhu, skoro potřebu ta slova zase vyslovit. Jako bych mu to snad neřekl už tolikrát. Ale ať si říká, kdo chce, co chce, nikdy ta slova neztratí význam. Pro mě ne, budu ho stále milovat stejně a víc.

Opět zakloní hlavu a vytáhne krk pro malou pusu. „I já tebe," odvětí stejně zamilovaným tónem.

Vím, že bych to neměl dělat. Jsme ve škole a je dokonce hodina. Touha se ho dotýkat je ale stále větší a tak rukou z jeho zad sjedu o kousek níž a dobývám se za lem jeho kalhot. Sedíme v poslední lavici, není sem skoro vidět, tak proč bych nemohl.

„Vr," zavrní s chichotem a ochotně se vpije do mých rtů pro více polibků.

Snažíme se být tiší, i když ve třídě je stejně hluk. Líbáme se něžně a rozvážně, fakt, že jsme ve třídě a je hodina, stále trochu vnímáme. Rukou vklouznu i pod jeho boxerky a hladím ho po jeho hebké kůži na zadečku.

Mám strašnou chuť ho přímo teď vyprstit. Teď a tady. Jako by tu nikdo nebyl, jen my dva.

Bohužel nejsme, jsou tu stále ostatní. Včetně profesora.

„TOMLINSON, HORAN, to snad...!" rozkřikne se. Rychle Niniho pustím dříve, než se stihnou otočit všichni ostatní.

„Je přece biologie," zkusím to, jak je pro mě typické, zakecat. Vím však, že tentokrát mi to moc nepomůže a budu rád, když to profesor přejde a nenaštve ho to ještě víc.

Niall vedle mě sedí celý rudý se sklopenou hlavou a já se nakonec rozhodnu ho napodobit a jen si vyslechnout: „Tohle bylo naposledy, vy dva, ještě jednou a rozsadím vás do konce roku! A po škole u mě v kabinetě!!!"

Poraženě zvednu jen pohled a ušklíbnu se nad podivně skroucenou látkou profesorových kalhot v rozkroku. A ačkoliv to může být jen tím debilním střihem, svoji myšlenku, že nás zastavil jen proto, že ho to vzrušovalo, publikuji i šeptem do Horanova ucha. Ten mě však, sic se uchechtne, odstrčí, a začne si zapisovat sem tam nějaké slovo, abychom už trpělivost toho týpka, snažícího se učit, moc nepokoušeli.

*

Jelikož biologie byla naše poslední hodina – měli jsme dnes kratší vyučování –, hned pak si nás pan profesor odvedl do svého kabinetu. A nám jen padla čelist nad tím, jak to tu, sakra, vypadá. Takovej bordel nemám doma ani já. Ani když smetu všechny věci ze stolu, abych o něj mohl ohnout toho svého blonďáka a vyšukat mu mozek z hlavy.

„A... co tady?" optám se nejistě, rozhlížeje se znechuceně kolem sebe. Vypadá to tu doopravdy jako na nějaké skládce. Nejradši bych si zacpal nos a rychle utekl. Ale nejsem přeci srab.

„No, co tady," ušklíbne se skoro škodolibě, „co třeba úklid, Tomlinsone, hm?"

„Nemůžete nás nutit uklízet váš bordel," odseknu drze.

„Měl byste být rád, i váš..."

„Přítel. Můj přítel," dokončím za něj rychleji, než stačí říct cokoliv jiného, a on se jen ušklíbne.

„Měli byste být rádi, že nejdu rovnou za vaší paní třídní profesorkou nebo ředitelem. Nedochází vám zjevně, že jste tímto porušili školní řád. Sex," zašklebí se významně, „... a alkohol a drogy, to je vše v budově školy a na školních akcích zakázáno. Takže do práce, chlapci. Všechny papíry na stůl, to si srovnám sám. Složte mi tady kostlivce Harryho a model s orgány, aspoň si to zopakujete, když v hodinách nedáváte pozor. A kdybyste našli starou svačinu, koš je tady. Teď mám ještě dvouhodinovku laborek se třeťáky, pak si to přijdu zkontrolovat a možná vás pustím i domů."

Jakmile odejde, promluvím k Ninimu se sarkastickým smíchem: „Možná nás i pustí, hmmm, ten nás tak chce."

„Nech toho," zasměje se, „radši bychom se do toho měli pustit, abychom se fakt domů dostali."

„Ty to vážně chceš uklízet?" nakrčím znechuceně nos, a jen co si všimnu jablka rozkousaného už tak několik dní, přemůžu se, zhluboka se nadechnu a přistoupím k němu, stahuje si ho do objetí. Radši než myslet na nepořádek, mělce ho políbím.

„Náhodou radši, než zrovna za tohle dostat kázání a napomenutí od třídní," zasměje se. „A vůbec, to ty jsi mě osahával, ty bys měl uklízet víc," dodá s pošťouchnutím pod žebra.

„A ty jsi to chtěl, tak se moc nevymlouvej, miláčku," zasměju se také, odmítaje povolit stisk paží kolem jeho tělíčka a pustit ho.

„Stále chci, mimochodem."

Zaleskne se mi v očích. Prudce a vášnivě ho políbím, rukama sklouzávaje z jeho zad na zadek. Zasměje se, vrátí mi jen jedinou pusu, mé ruce chytne do svých a odstrčí je, čímž se dostane z mého sevření.

„Ale až uklidíš ten model s orgánama a Harryho. Já se zatím postarám o ty papíry, hm?" naplánuje. Zní to lehce, hlavně s modely nemusím nic moc dělat, tak nakonec souhlasím i přes to, jak nadržený jsem. Máme přece dvě hodiny, stihnout můžeme obojí.

*

Po půlhodině se mi konečně podaří složit model s orgány a to jen díky barvičkám, které mi pomohou tak, jako dětem na základní škole. Postavím model na široký parapet a vyskočím si na něj sednout hned vedle i s rozkouskovaným kostlivcem Harrym, abych mohl poskládat i toho.

Niall si mě celou dobu nevšímá a pečlivě se prohrabuje skrz hromady bordelu na zemi, rovná knihy do poliček na zdi a papíry do štosů na stůl, vyhazuje nepotřebné. Má tu pečlivost v povaze, je takový už od malička, už když jsme si jako tříletí hrávali na pískovišti, byl neskutečný perfekcionista. Ve vodním příkopu nesměl být jediný kamínek nebo kořínek. Vždy si klekl na všechny čtyři a vše pečlivě vyměřoval. Už jako dítě věděl, že bude bottom.

Já se také snažím soustředit na svoji práci, ale když si před očima zamávám kostlivcovou rukou, protože nevím, jak ji přidělat ke zbytku modelu, zaostřím nakonec i na Nialla, klečícího na zemi, sbíraje další papíry. Stále ví, že je bottom.

Zaostřím zpět na ruku, a když za těmi dlouhými bílými prsty stále vidím Niallův pevný zadeček, dostanu geniálně praštěný nápad. Seskočím z parapetu a s kusem modelu v ruce potichu přijdu až němu. S pohledem na jeho vyšpulený zadeček, když se pro něco natáhne, se ušklíbnu a plácnu ho po něm kostlivcovou rukou, načež s ní pohladím celou jeho páteř až na krk. Vřískne leknutím a po dlouhých čtyřiceti minutách ticha a ignorace se na mě podívá a začne mi se smíchem nadávat, že jsem idiot.

„Stejně chceš vyprstit," odrazím jeho nadávky jednoduše s ušklíbnutím. Podle očekávání zmlkne, což mi potvrdí, že mám pravdu, a zůstane ke mně s veselým úsměvem vzhlížet. Nakonec se vyškrábe na nohy a stane naproti mně.

„A teď mám tři ruce," dodám ještě, když na mě jen s hlavou skloněnou ke straně pobaveně hledí, a zamávám ve vzduchu Harryho rukou. Niall se zasměje a odstrčí ji od sebe dál.

„Nechci dostat důtku nebo zhoršenou známku z chování za to, že zneuctíváme školní pomůcky," zakroutí hlavou s mírným smíchem. Beze slova zvednu ruce nad hlavu, že se vzdávám, a pak kostlivcovu ruku odložím kousek dál na stůl.

„Tak bez zneuctívání pomůcek," pozvednu vyzývavě obočí. Přistoupím k němu a hluboce se mu vpiju do rtů. Spolupracuje, tak si ho namáčknu proti sobě a políbím ho ještě vášnivěji, což on nakonec znovu zarazí.

„Nechci důtku ani za to, že se nechám ve škole ojet," zasměje se a chce ustoupit dál ode mě. Přitáhnu si ho pevněji k sobě do objetí a i přes jeho protesty ho znovu vášnivě políbím.

„Ale chceš to, že?" vydechnu mu do obličeje, „chceš, abych tě ojel," hluboce ho políbím a zatahám zuby za jeho dolní ret, „a chceš to tady," vydechuju provokativně, mačkaje jeho zadeček v dlani, „vzrušuje tě to, že by nás někdo mohl najít, že? Cítíš ten adrenalin, hm?" přesunu se rty na jeho krk a on se s hlubokými výdechy nechá jemně kousat a líbat, „chceš, abych tě přímo tady ošukal a hned teď. Přiznej to."

Chvíli zůstane ticho, než rozechvěle odsouhlasí má slova. Poté už to má rychlý spád. Líbáme se vášnivě a chtivě a já mu rozepnu džíny a stáhnu mu je po kolena. Během pár dalších sekund mu stáhnu i boxerky, prudce ho otočím zády k sobě a ohnu ho o stůl. Dolehne na hromadu papírů, a když do něj bez zdržování vniknu důkladně nasliněným prstem, pár papírů trochu pomačká, jak se stenem pevně stiskne prsty v pěst.

„Nemačkej to, miláčku, buď opatrný," napomenu ho s dalším přírazem prstu hluboko do jeho těla. Jeho vzdych se ztratí mezi drnčením zvonku. Zvoní na přestávku mezi dvěma hodinami, co má profesor se třeťáky. Oba můžeme jedině doufat, že se sem na těch pět minut do dalšího zvonění nebude vracet.

Máme štěstí, je na tu cestu přes celou školu moc líný. Zazvoní na hodinu a Niall mě s těžkými vzdychy zastaví od mé práce a otočí se ke mně čelem.

„Co? Mám moc krátký prsty? Támhle Harry má delší," kývnu k místu, kam jsem kostěnou, respektive plastovou, ruku položil. Niall se mezi nádechy trochu zasměje a jen tak preventivně mi dá facku s tím, ať mě to ani nenapadne.

„Máš skvělý prsty," ujistí mě, „ale vážně tu nechci mezi těmi papíry nechat svoje DNA. Věděl bych o lepším místě, kam s ním," mrkne. S úšklebem se sesunu na kolena a vezmu jeho penis mezi rty, laskaje ho jazykem. Vjede mi rukou do vlasů a nedůrazně mi zatlačí do temene. Pochopím jeho bezeslovnou prosbu a začnu mu hluboce kouřit. Netrvá to už moc dlouho, než mi vystříkne do krku. A byť jsem na to nebyl připravený a trochu se zakuckal, podaří se mi to spolknout, abych tady neudělal větší bordel, než už tady je. I přes tu hodinu práce ještě stále.

Niall se zpět obleče a beze slov se vrátí k papírům na zemi.

„Hej a co já?" zamrmlám nespokojeně a zasměju se. Ohlédne se na mě a nevinně se zaculí.

„Oh, zlato, vždyť máš přece tři ruce..."