V médiích je Beth

Pohled Bethany
Sedím u okna a hledím ven. Sleduji hluboké lesy i nádvoří plné hlučících lidí. Chtěla bych nasednout na koně a odjed odsud. Odejít daleko, daleko až za oceány. Pryč...

A chcete vědět proč? Jsem totiž Bethany, jediná dcera Tasijského krále. Jsem sice princezna, ale rozhodně se tak ke mně nikdo nechová.

Možná byste si řekli, že být princeznou je skvělé, ale tak to rozhodně není. Nenávidím to. Nenávidím všechnu tu etiketu a slušné chování. Nenávidím ty hrozné těžké naducané šaty, plné krajek a hedvábí. Nenávidím ty hrozné třpytivé boty na podpatku, ze kterých mě bolí nohy.

Takhle bych si mohla stěžovat do aleluja, ale stejně to nemá cenu.

Jako malá jsem se několikrát pokusila utéci do lesů, ale stráže mě vždy našli a odvedli zpět. Připadám si jako vězeň. Vězeň ve vlastním paláci.

,,Princezno Bethany! Princezno!" Zaťukala nějaká služebná na dveře od mého pokoje. Okamžitě jsem seskočila z parapetu okna a svižně došla ke dveřím.

,,Ano?" Zeptala jsem se líně a drze se na služku podívala.

,,Máte se připravit." Řekla mi. ,,A na co zase?" Odsekla jsem rozzuřeně. ,,Bude se podávat večeře a jak jistě víte, bude tu i králův dávný přítel. Měla byste se upravit." Uculila se na mě. ,,Dobře." Odfrkla jsem si a zapráskla za ní dveře.

Přišla jsem ke svému obrovskému šatníku a otevřela jej. Všechny ty přeplácané šatičky jsem přelétla očima a povzdechla si. Nakonec jsem vytáhla jedny tmavě fialové šaty a k nim dlouhý fialový závoj.

Přistoupila jsem k toaletnímu stolku a zazvonila na zvonek. Hned přiběhla moje služebná, Kassie.

,,Přejete si, princezno?" ,,Ano Kassie, udělej mi prosím ten účes, o kterém můj otec říká, že je to jako vrabčí hnízdo." Sdělila jsem služebné a ona hned začala ze zásuvek vytahovat všelijaké spony a vlásenky.

Sledovala jsem, jak mi rozčesává moje zrzavohnědé vlasy a jemně mi je splétá do sebe.

Tenhle účes se mi líbí zejména proto, že se vůbec nezamlouvá mému otci. Matka je otcova pravá ruka. Nikdy moc mateřských citů neměla a ani se o mě moc nezajímala. A abych pravdu řekla, je mi to úplně fuk. Ano, přesně tak.

,,Děkuji Kassie." Řekla jsem své služebné, když byl účes hotov. Je pravda, že ke mně moc neseděl, ale jinak byl opravdu moc hezký.

Hned potom mi pomohla Kassie do šatů, navoněla mě, nalíčila mě a pomohla mi do stříbených střevíčků.

Když Kassie zase odcupitala pryč, zastavila jsem se před zrcadlem a zahleděla se na svůj odraz. Vážně musím být princezna? Nedá se to změnit?

Nenápadně jsem zase vykoukla z okna. Venku se začaly stahovat mračna. Doufám, že bude pořádná bouřka. Ty miluju!

Teď, ale musím na tu pitomou večeři. Dobrá, takže narovnat se, usmát se a doufat, že to přežiju a neumřu nudou. Tu hodinku to snad vydržím. Povzdechla jsem si, naposledy se otočila na okno v pokoji a otevřela jsem dveře...

#Nellie - Nell24a