Pohled Shawna
V Gibule, v zemi nesvobodných a podřízených lidí, jsem se narodil já, šestnáctiletý chlapec pojmenován jako Shawn.

Jsem běloch, což je pro naši zemi vcelku nezvyklé, jelikož se tu většina lidí rodí s narůžovělou pletí. Často mě nazývají havranem, protože moje vlasy mají tmavě hnědou až černou barvu. Moje černé oči na mně také vzbuzují pozornost. Jsem poměrně vysoký.

Jsem velmi sarkastická a ironická osoba, která si potrpí na černém humoru. Připadám si hodně namyšlený, a taky takový jsem. O lidi, jako kamarády, až tak netoužím. Jsem věčně otrávený a podrážděný, a tato příšerná nálada obvykle ovlivňuje i mé okolí. Když se mne otázáte, jestli vám s něčím nepomůžu nebo vám něco nepůjčím, obvykle se nedočkáte. Chovám se opravdu hodně neochotně a sobecky. Nikdy nevydržím moc dlouho čekat, moje trpělivost je vážně nulová. Podle mě i ostatních jsem hodně statečný. Lidé mě za moje chování vážně moc nemusí. Já se jim ani nedivím...

Rodiče se mne v brzkém věku vzdali a já od té doby vyrůstám s mojí skvělou babičkou, jež mě moc ve všem podporuje a hezky se o mně stará. Moji matku a otce jsem nikdy moc nepoznal, ani po tom nijak netoužím. Dalo by se říct, že mi jsou ukradení a já jim též.

Láska a já jsme se zatím moc nepoznali. Ještě před pár měsíci jsem vedl obrovskou debatu sám se sebou. O čem? O mé sexualitě... Došel jsem k výsledku, že jsem homosexuál. Po lásce stále toužím. Doufám, že ji už brzy objevím.

Teď momentálně jsem bez kamarádů, pokud nepočítáte mojí babičku, jelikož s ní mám opravdu skvělý vztah. V podstatě kamarády nemám dlouho. V životě jsem měl pouze dva opravdové přítele - Kristin a Dorothy. Naše přátelství bylo vážně pevné. Naše pouto se ale nakonec bohužel zlomilo, protože Dorothy se musela odstěhovat a Kristin musela vstoupit do sirotčince. Každopádně se jedenkrát za rok navštěvujeme a vždy se na tuto dobu neskutečně těším. Chtěl bych je ale vidět častěji.

Vždy jsem si myslel, že jsem v něčem úplně jiný. Teď ovšem nemluvím o své orientaci. Ale v čem? To netuším...