Justin to ale vyřešil, vzal mě za ruku a vedl do zákulisí.

Šla jsem vedle něj a doufala, že nezakopnu, to by po tom vystoupení a vší té práci nevypadalo moc profesionálně.

Jakmile jsme došli do zákulisí, všimla jsem si, že se všechna světla na pódiu rozsvítila a fanoušci pomalu odcházeli a vše si ještě naposledy fotili. Justin mě vedl stále dál a já už byla nervozní, co na mě vymyslel. Nakonec jsme došli do haly, ve které už čekal zbytek týmu. Pustila jsem se Justina prohlížela si nové tváře. Všichni tleskali a já se začala usmívat.

''Další úžasný koncert je za námi!'' Zvolal Justin a všichni souhlasně zakřičeli a plácli si. Já jsem vše pouze pozorovala zpovzdálí.

''Ale přece jenom se tu stala taková zajímavá věc, tato dívka,'' přerušil svoji řeč a otočil se na mě. ''Mě úplně ohromila.'' dořekl a já se zasmála.

''Barbara se naučila moje celé sestavy k písničkám. Všechny je se mnou zatančila a já si to nemohl jinak, než užít.'' Řekl a všichni zajásali. Já jen nepatrně přikývla na souhlas.

''Tak jo, teď máte všichni volno. Určitě toho máte plné zuby, v New Yorku se zdržíme týden a pak jedem dál.'' Zvolal a všichni odešli, zůstali jsme tam jenom já a Justin. Hned se na mě otočil a přešel ke mně.

''Se mě bojíš nebo co?'' Zeptal se pobaveně.

''Ne.'' Odpověděla jsem a snažila se nedat najevo, jak mě ta otázka vytočila.

''Umm,'' podrbal se nervózně na zátylku. ''chtěl jsem se zeptat, jestli by ses nechtěla přidat do mého týmu?'' Promluvil nejistě. Chvíli jsem přemýšlela a už se chystala odpovědět, když mě ale přerušil.

''Jestli nechceš, nemusíš. Nebudu se zlobit. Jen jsi v tanci opravdu dobrá a myslím, že lepší kariéra tě nečeká. Má to své výhody, uvidíš spoustu krásných měst, budeš tancovat skoro každý týden, budeš mít zajištěnou kariéru, dobré peníze a budeš slavná.'' Usmál se.

''Nooo... Já nevím.'' Řekla jsem.

''Nevadí, dám ti své číslo a až se rozhodneš, tak mi napiš nebo zavolej. Máš na rozmyšlenu týden. Pak odjíždíme dál.'' Řekl a já přikývla.

Podala jsem mu svůj telefon a on do něho vložil své číslo. S úsměvem mi ho vrátil zpět.

''Fajn.. Brzy se ti ozvu.'' Zvolal a uklidil si mobil.

''Dobře, děkuji.'' Řekla jsem a on se usmál.

''Nemáš za co, budu rád, když se k nám přidáš.'' Úsměv mi opětoval a já přikývla.

''Jo a ještě něco. Neviděl jsem tě už někdy?'' Zeptal se podezřívavě, já se zasmála a dala si pramínek vlasů za ucho.

''Jo. Byla jsem u tebe na večeři se svou rodinou, když nám bylo 15.'' Odpověděla jsem mu a vydala ve ven.

''Počkej!'' Zavolal za mnou a já se otočila zpět.

  ''Ty jsi Palvin? Barbara Palvin? Dcera mého bodyguarda? Jsi to ty?'' Zeptal se naléhavě.   

''Bingo.'' Podívala jsem se na něj.

''Wow. Vyrostla jsi..'' Řekl.

''To ty taky.'' Zašklebila jsem se.

''Do krásy.'' Usmál se.

''Děkuji.'' Uculila jsem se.

  ''Tak já půjdu, kamarádka mě bude hledat.'' Usmála jsem se a on přikývl.  

''Víš, kudy máš jít?'' Zeptal se.

''Jasně, v tomhle bludišti jsem vyrůstala.''Odpověděla jsem mu, otočila se a pomalu šla chodbou ven.

''Hej, Barbaro!'' Zakřičel na mě znovu a já se otočila.

''Nechceš jít zítra na večeři?'' Zeptal se.

  ''Mám přítele.'' Oznámila jsem, usmála se a odešla.  

Když jsem vyšla z budovy zadním vchodem, porozhlédla jsem se okolo sebe a odešla na 7.Avenue k hlavnímu vchodu do budovy. Všude jsem hledala blond hlavu, nakonec jsem ji spatřila. Dívala se všude okolo a asi mě také hledala.

''Ahoj.'' Řekla jsem a ona se polekala.

''Bože, ty jsi jak duch! Tak co, jaké to bylo?'' Zeptala se naléhavě.

''Pojď, řeknu ti to potom.'' Protočila jsem očima a tahala ji za ruku pryč.

Jakmile jsme došly na naše místo, kterým je Starbucks, namířily jsme si to rovnou k pokladně.

''Jedno čokoládové frappuccno a čokoládový dortík, prosím.'' Usmála jsem se na mladého kluka za pokladnou.

''Bude to vše?'' Zeptal se a já se podívala na Stellu.

''Já si dám frappuccino s jahodovým krémem a jednu makronku z každého druhu, prosím.'' Usmála se Stella.

  ''Ještě něco?''

 ''Ne, to je vše.'' Odpověděla jsem.   

'' 23 dolarů, prosím.'' Řekl a já mu dala 50 dolarovku.

Vrátil mi nazpět a ukázal naši objednávku jeho spolupracovnici.

''Budeme sedět u stolu 3, tak nám to tam prosím odneste.'' Řekla jsem zdvořile a mladík jen přikývl.

Odešly jsme k našemu stolu a já Stelle začala vše vyprávět. Po chvíli přišel ten kluk od pokladny a donesl nám naši objednávku.

  ''Makronky?'' Zeptal se. 

 ''Pro mě.'' Odpověděla mu Stella. Podal jí talířek s makronkami a mně dal čokoládový dortík.   

''Čokoládové frapučíno?''

''Pro mě.''

  U dobré kávy a svačiny jsem pokračovala s vypravováním. Ještě jsme chvíli probíraly novinky ze světa a pak jsme se každá vydala domů. Když jsem došla domů, bylo okolo šesté hodiny a byla puštěná televize. 

Potichu jsem si zula boty a srovnala je do botníku.  

Co nejrychleji, ale zároveň jako myška, jsem se přemístila do obýváku. Franc seděl na gauči ke mně zády a díval se na televizi. Pomalu jsem přicupitala až úplně k němu a bafla na něj. Lekl se, ale snažil se to skrýt úsměvem.

''Kde jsi byla tak dlouho?'' Zeptal se a já mu dala pusu.

''Se Stellou na Justinově koncertě.'' Odpověděla jsem mu a posadila se vedle něj.

''A jaké to bylo? Jaký byl hlavně Justin?'' Ušklíbl se.

''Ale prosím tě, snad nežárlíš. Můžu tě ubezpečit, že jsem ti věrná na 100% a každý jiný chlap u mě nemá šanci.'' Oznámila jsem mu a sedla si na něj obkročmo.

''Vážně?'' Řekl už flirtujícím hlasem.

''Ano. Chceš se o tom přesvědčit?'' Zeptala jsem se. On se jen usmál a přikývl.

Vrhla jsem se na jeho měkké rty, začali jsme se vášnivě líbat. Dokud mu někdo nezavolal a já se od něj odlepila.

Na obrazovce mu blikal obrázek těhotné Jessie a jeho, jak ji drží za zakulacené bříško.

Hned jsem se na něj podívala. Bylo vidět, že je v šoku, ale rozhodně ho to nebolelo stejně tak, jako mě.

Okamžitě jsem z něj slezla, vzala si kabelku a běžela do předsíně, kde jsem si nazouvala boty. Celou dobu jsem plakala, strašně to bolí. Než se Franc vzpamatoval a zvedl z gauče, už jsem měla jednu botu obutou.

''Barbaro, počkej! Já ti to vysvětlím!'' Ozval se a já se na něj naštvaně podívala.

''A jak?! Měla jsem tušení, že mě podvádíš, ale věřila jsem ti, tak jsem to nechala být. Myslíš, že mi vůbec nepřišlo divné, že ti najednou napsala nějaká bývalá kamarádka ze základky?!'' Řvala jsem na něj a přitom mi z očí stékaly potůčky slz.

''Bože, mrzí mě to. Já ji opustím, jen nebreč. Prosím! Zůstaň tu se mnou.'' Žadonil.

''No to si snad děláš srandu! Ona má s tebou dítě a ty ji necháš na holičkách?! Co jsi to za chlapa?!'' Vyčetla jsem mu, nejradši bych se mu vrhla do náruče a nechala to být, ale nemůže se na ni vykašlat, když s ním čeká dítě.

''Prosím, nebreč tak.. Ničí mě to.'' Přiznal se.

''Chápeš, že to zastavit nejde? Slzy jsou od srdce, je vidět, že jsi mě nemiloval.'' Řekla jsem naštvaně a obula si i druhou botu. Vzala jsem si kabát a chtěla odejít, jenže mě zastavil.

''Pusť mě!'' Zařvala jsem na něj.

''Nepustím tě. Miluji tě.'' Tak to bolí! A ještě to zhoršuje.

''Okej. Řekni mi jednu věc.'' Sklopila jsem zrak, nechci se mu dívat do očí.

''Jak dlouho?'' Zeptala jsem se ho.

''Co?'' 

''Ty jsi takovej debil! Ptám se tě, jak dlouho jsi mě s ní podváděl?!'' Vyštěkla jsem na něj.

''Nenuť mě odpovídat, prosím'' Zamumlal.

''Tak dozvím se to?!'' Sklopil hlavu a já se mu vysmekla.

''Fajn, jak chceš' Řekla jsem a zavolala si výtah.

''Ne, počkej..'' Podíval se na mě se slzami v očích.

'' Tak?'' Zeptala jsem se, mé slzy nepřestávaly téct, ale jejich intenzita se menšila.

''Dva roky.'' Zašeptal skoro neslyšně, já ho ale slyšela velmi dobře. Všechny ty slzy se vrátily a já začala plakat ještě více.

''V kolikátém je měsíci?'' Zeptala jsem se.

''V pátém.'' odpověděl e jho koutky úst se nepatrně zvedly. Mně to ale vtipné nebo rozkošné nepřišlo. Moje ruka zničehonic vyletěla vzhůru a nechala červený otisk na jeho tváři.

Rychle jsem vlezla do otevřeného výtahu a stiskla poslední tlačítko. Když se zavřely dveře od výtahu sjela jsem po zdi až na zem a začala brečet odznova.

Dorazila jsem do posledního patra. Otevřely se dveře a já vyšla se vztyčenou hlavou. I když na mě všichni koukaly jako na blázna, já se nedala a vystupovala jsem klidně.

Co nejrychleji jsem se dostala do podzemních garáží a našla svého miláčka, který mě nikdy nenechá ve štychu, teda pokud mu nedojde benzín. Co nejrychleji jsem ho otevřela a vlezla do něj.

Teď už asi půl hodiny sedím v autě, opřená o volant a brečím. Celou dobu můj mobil bzučí, já se snažím to ignorovat. Po chvíli jsem se uklidnila a rozhodla se zavolat Stelle.

Zvedla jsem telefon a podívala se, kolik je hodin. Bylo okolo deváté hodiny večer. Odemkla jsem mobil, najela na kontakty a snažila se dovolat Stelle. Volám jí už po třetí, ale nezvedá mi to. Co teď budu dělat? Mamce zavolat nemůžu, ta mi nepomůže, když je až v rodném Maďarsku a Anita, ta je zase v Londýně na dovolené. Jediný, kdo mi tu zbývá, je Justin.

Najela jsem na Justinovo číslo, které mimochodem mám už pěknou dobu, přesněji od 15, a zavolala mu. Chvíli to vyzvánělo, pak se ale ozval jeho hlas.

''Kdo je tam?'' Řekl překvapeně.

  ''Justine, tady Barbara.'' Ozvala jsem se. 

 ''Bože, Barbaro. Stalo se něco, že voláš tak pozdě?'' Zeptal se vyplašeně.   

''Justine, mně je to tak blbý, ale musím to zkusit. Já bych tě chtěla o něco požádat.'' Řekla jsem tím rozklepaným hlasem.

''Cokoliv potřebuješ. Podívej.'' Řekl najednou a já se pousmála.

'' Nemohla bych dneska u tebe přespat? Zítra už bych tam nebyla. Jestli to vadí, najdu si nějaký hotel nebo tak.'' Hned, jak jsem tohle dořekla, zlomil se mi hlas a spustil se další potůček slz.

''Ježiši, Barbaro. Co se stalo? Jasně, že u mě můžeš přespat. Kde jsi?'' Zeptal se a já mu nadiktovala svoji adresu.

''Dobře. Zůstaň tam, já pro tebe dojedu.'' Oznámil mi.

''Ne, Justine, mám svoje auto.'' Zamítla jsem.

''Fajn, tak já za tebou přijdu, nejsem teď daleko. Hned budu tam. Jakou značku auta máš?'' Zeptal se.

''Merdeces Benz SL450 červené barvy, myslím, že jsem tu jediná s takovým modelem...'' Oznámila jsem.

''Fííha, dobrý vkus na auta.'' Řekl a já se pousmála.

''Dobře tak za chvíli jsem tam.'' Řekl a típl to.

Položila jsem mobil na vedlejší sedačku a opřela se o volant. Dívala jsem se před sebe a ignorovala okolí.

V tom mi někdo zaklepal na okýnko a já se lekla.