O týden později: 

  Týden utekl a já už se nemohla dočkat na dnešek. Dnešní den je pro mě, jak se říká ve válkách, ''Den D''. Tohle ale nebude válka jako taková. Pomsta? Ne. Chci se jen ukázat a vzkázat všem, že už nejsem ta malá bezbranná holčička. 

Ta zpráva z minulého týdne mi nedala a musela jsem se Franca zeptat, kdo je ta záhadná Jessi. Vysvětlil mi, že je to jeho stará dobrá kamarádka ze základní školy a že se náhodně potkali někde ve městě a chtěli jít spolu někam na kafe, říct si novinky z jejich života. Jestli mu to věřím? Jsem na vážkách, ale ve vztahu musí být důvěra a já se rozhodla mu důvěřovat. Snad mě nezklame. 

Ležím v posteli a přemýšlím. Před chvílí odešel Franc na focení a já jsem zůstala doma sama. Vstala jsem a došla si pro telefon. Vytáčím mně dost známé číslo. Chvíli to zvoní, pak to ten dotyčný ale zvedne. 

''Bože, děláš si srandu? Mě budit takhle po ránu?!'' Vystartovala na mě Stella. Okamžitě jsem se začala smát. 

''Po ránu? Já už jsem asi hodinu vzhůru a navíc je 11, tomu říkáš ráno? '' Řekla jsem mezi smíchem. 

''Jo, zkus být do 5 hodin ráno vzhůru a pak jít spát a probudit se v 11.'' Zabručela. 

''Ooo.. Copak jsi dělala?'' Zajímám se. 

  ''Trochu alkoholu a romantiky ve večerních hodinách není špatné, ne?'' Zasmála se. 

''No nekecej!'' Chytla jsem se za pusu. 

''A cos mi to vůbec chtěla, že mě budíš?'' Odbočila od tématu. 

''Máš dneska něco v plánu?'' Zeptala jsem se. 

''Mám.. Musím nakoupit, uklidit byt a podívat se na spoustu nových filmů, které jsem si stáhla. Prostě hodně práce, znáš to.'' Odpověděla. 

''No tak to zruš, jdeš se mnou ven.'' Oznámila jsem jí v klidu. 

''Hele! Co máš zase v plánu?'' Zeptala se se šibalským přízvukem v hlase. 

''Mám dvě vstupenky na Justina Biebra a plán na to, aby sis mohla udělat selfie s Justinem vzadu a mým tátou, jak nás vyvádí ven.'' Vypískla jsem. 

''Na Justina? V kolik?'' Zeptala se a já už teď dokázala říct, že půjde. 

''Ano na Justina, VIP tribuna přímo u podia. Za hodinu tě chci vidět u Starbucks. Měj se hezky.'' Řekla jsem ji bez projevení nějaké emoce a zavěsila. 

Vstala jsem z postele a přeběhla do koupelny. Udělala ranní hygienu a jemně se nalíčila. Vlasy jsem si pouze pročesala a nijak zvlášť je neupravovala. 

Z koupelny jsem se přemístila do šatníku, kde jsem se asi půl hodiny přehrabovala v oblečení. Nakonec jsem vybrala černé džíny, kratší béžový svetřík, černé Chelsea boty a béžovou kabelku. 

  Oblékla jsem si vše na sebe a ještě se stihla prohlédnout v zrcadle. 'Super.' Řekla jsem si pro sebe a přešla do obýváku, kde jsem nechala mobil. Zkontrolovala jsem, jestli mám dostatek baterky, a dala si ho do kabelky. Jako poslední jsem sbalila lístky na koncert. Popadla jsem klíče a připravená na cestu si zavolala výtah.  

  Když jsem dorazila dolů, ještě jsem požádala Emmu, aby vzkázala Francovi, že jsem šla ven se Stellou. Poté jsem vyšla do ulic. 

  Chvíli jsem si zvykala na sluneční paprsky a pak se vydala ke Starbucks. Na místo jsem dorazila s 10 minutovým předstihem. Hned po mě dorazila Stella, jsem ráda, že obě máme ve zvyku chodívat dříve.  

  ''A dál mě veď.'' Zvolala, já se zasmála a přikývla. Rozešly jsem se ulicemi New Yorku.  

  Konečně jsme dorazily na 7 avenue do centra Manhattanu. V této hale se nekonají pouze koncerty, ale i různé zápasy nebo utkání. Je to jedna ze čtyř hal v New Yorku, skvělá pro společenské akce.  

  Zhluboka jsem se nadechla. ''Jde se na to.'' Prohlásila jsem.  

  ''Ježííš. To je tak děsně super.'' Zapištěla Stella.  

  ''Nechovej se jako malá puberťačka.'' Napomenula jsem ji, i když jsem věděla, že u ní je to zbytečné.  

  ''Jasně, tak jdeme, než nám seberou dobrá místa.'' Prohlásila a tahala mě do silnice.  

  '' Ty troubo! Klid, nikdo nám dobrá místa nezabere.'' Mrkla jsem a ona přikývla.  

  Vešly jsme do ulice, která byla plná bláznivých fanynek Justina Biebra, které si říkají Beliebers. Skoro každá s sebou táhla kus papíru nebo kartonu, na kterém bylo napsáno Justinovo jméno a další věci. Ke vchodu vedla široká a dlouhá řada lidí, ale my se Stellou jsme naštěstí čekat nemusely. Všechny jsme obešly a vstoupily druhým vchodem, který byl pro VIP hosty.   

  U vchodu stál tátův kamarád Jack, který s ním pracuje. Známe se moc dobře. Když jsem byla malá, tak k nám často chodíval.  

  ''Ahoj Barbaro, jdeš na koncert?'' Usmál se Jack.  

  ''Jasně, nesmím si to nechat ujít.'' Zažertovala jsem. ''Ne, kecám, po dlouhé době třeba potkám tátu.'' Usmála jsem se a vyndala naše lístky.   

  ''Tak to jo, táta bude někde poblíž vašeho místa, tak bys ho měla vidět.'' Sdělil mi a já jen přikývla.  

  ''Fajn, vstupenky máte v pořádku. Můžete jít.'' Usmál se a pustil nás dovnitř.   

  ''No páni, taky chci tátu, který je bodyguard nějaké osobnosti!'' Vypískla Stella po dlouhé době mlčení.  

  ''Když myslíš.'' Pokrčila jsem rameny a šla dál.   

  Jakmile jsme došly na naše místa, pár lidí už v hale čekalo. Každopádně soudě podle řady venku to vypadalo, že jich ještě hodně přijde. Letmo jsem se porozhlédla po bodyguardech po stranách, ale nikde jsem nespatřila svého tátu. Nevadí, myslím, že je to tak i lepší.   

  Pak jsem se ještě podívala po prostoru a našla dobré místo. Se Stellou jsme se tedy přemístily a počkaly si na začátek koncertu.   

  ''Já se nemůžu dočkat.'' Zašeptala mi Stella.  

''Bože, jsi jak malá.'' Zasmála jsem se.

''No jo já vím, tobě se to říká, ty jsi se s ním bavila osobně a znáš ho. Ale já ne. Zajímá mě jak vypadá na živo.'' Zase šeptala.

  ''Tobě se to říká, když se s ním znáš osobně. Ale já ne. Zajímá mě, jaký je doopravdy'' Zase šeptala.   

  ''Vypadá úplně stejně, akorát v realitě je ošklivější.'' Zasmála jsem se, Stella mě spařila pohledem, ale mě z tváře ten úsměv nevymizel.   

  Po dlouhém čakání se ztlumila všechna světla a nic nebylo vidět. Všichni, kteří tu byli, začaly jásat a křičet. Až na mě. Já měla dost práce s tím, abych si držela ruce pevně na uších, aby mi nepraskly bubínky. 

 Vtom se rozzářily reflektory a všichni začaly šílet ještě víc...