Sebova oslava se opravdu vydařila, všichni se skvěle bavily a nakonec u nás všichni kromě Scooterovi rodiny přespaly.

Cara jen do druhého dne a ostatní do dalšího týdne. Bylo to úžasné, ale náročné. Dvě miminka, dvě povinosti, dvojtý řev. Chápete snad ne? 

Dnes je konečně den, kdy jsme doma sami. Jelikož si Justin pozval nějakého kamaráda domů kvůli práci, tak jsem si řekla, že je nebudu rušit a zajedu se podívat s malým Sebem na focení holek z VS.

Od té doby co mu bylo 5 měsíců jsem tam nebyla.. Musím to napravit.

Nakonec jsem oblékla Seba do černého trička s nadpisem MAMAS BOY, šedé tepláčky, šedá ponožka (čepice) a hnědé workery. Miluju takový styl, k tomu se na mě Seby překrásně usmál a já si ho hned vyfotila a dala na instagram, kde mám dalších milion fotek. 

Když jsem měla Seba, ustrojila jsem sebe. Navlékla jsem si černé skinny džíny, šedé tričko a šedý kabát, i když je venku vedro. K tomu hnědá kožená kabelka, do které naházím nutnosti a bílé Niky. 

Nakonec jsem si vzala Sebíka na ruce a vyšla ven z pokoje. S úsměvem na tváři jsem scházela schody až do obýváku, kde seděl Justin na sedačce a díval se do nějakých papírů. 

''Tak ty už jedeš?'' Zeptal se furt hledíc do papírů. 

''Jo, už jo. Přijedu okolo třetí nebo možná později.'' Pousmála jsem se a přešla až k němu. 

''Dobře, hlavně se mi s Sebem vraťte.'' Zasmál se a nahl se ke mě pro polibek. 

''Neboj se.'' Poslala jsem mu vzdušnou pusu a přešla do předsíně, kde jsem si otevřela dveře a vyšla ven z domu. 

Otevřela jsem dveře do druhého auta Justina, které teď patřilo mě a připnula Seba do sedačky hned za mě. Většinou sedím vedle něj, ale jelikož potřebuji řídit, bude to muset vydržet. 

Nasedla jsem na své místo, připásala se, nastartovala a vyjela směr Victoria's Secret Studio. Docela se mi po tom stýská i když jsem dlouho modelkou nebyla. 

Naštěstí po svatbě už nastupuji a vy se ptáte kdy je ten kouzelný den? 30. Srpna. Ano, už tak brzy. S Justinem jsme chtěly mít svatbu když ještě bude teplo a navíc jsme to nechtěly prodlužovat. 

No.. Vlastně abych se přiznala. Jedu za holkami, abych jim toto oznámila a pozvala je na svatbu, na které nesmějí chybět. S Justinem jsme se dohodly, že se vejdeme do 100 lidí. Doufejme. 

Po několika minutách jsem zastavila na soukromém parkovišti a vystoupila. Otevřela jsem zadní dveře a odepnula Sebíka, kterého jsem si vzala na ruce a zavřela dveře. Pomalu jsem přešla k hlavním dveřím a ještě před vchodem dovnitř jsem se zastavila a zamkla auto. 

Potom co jsem vešla do budovy se stalo všechno tak moc rychle, že jsem to nestíhala vstřebat. Holky se na mě vrhly jak supy na kořist a sebraly mi Sebíka, kterého jsem slyšela jak se směje tím jeho hláskem miminka. 

''Jak pak se máš maminko?'' Široce se na mě usmála Cara a já ji obejmula. 

''Jde to Cařenko a co ty?'' Zeptala jsem se a zašklebila se nad její přezdívkou, kterou si pamatuji z dětství. 

''Helé, tuto přezdívku nepoužívám už dlouho.'' Zamračila se a slabě do mě drkla. 

''Jinak mám se dobře. Dneska fotíme novou kolekci prádla a pak jedu do Afriky pomáhat malým dětem. No a nakonec na focení s pumami a mojí novou kolekcí bot PUMA.'' Vypískla a já vykulila oči. A do prdele.. 

''Počkej. Chceš mi říct, že tu nebudeš 30. Srpna?'' Vykulila jsem oči a ona srovnala rty do úzké přímky. 

''Nebudu no..'' Skoro zašeptala. To ne! To nesmí! 

''To ale nemůžeš!'' Vyjekla jsem jí do obličeje.

''Ale prosimtě, Barunko. Moc dobře víš, že bych ti toto neudělala. A navíc si to nesmím nechat ujít.'' Zašklebila se a bouchla mě do ramene. 

Hodila jsem po ní nenávistný výraz, ale pak se taky usmála. 

''Holky? Mohly by jste mě teď poslouchat?!'' Zvolala jsem do místnosti a všichni se ztišily. 

''Takže.. Chtěla bych Vám něco říct. S Justinem jsme nedávno ohlásily zásnuby, oficiálně. A já Vás teď zvu na naší svatbu, která se konná 30. Srpna!'' Vyjekla jsem a všechny se mnou. 

''Panebože to je úžasné Baru! Blahopřeji!'' 
''Blahopřeji ti Baru!''
''Tak to hodně štěstí!''
''Ať Vám to dlouho vydrží!'' 
''Justin a Barunka, navždy!'' Řvaly jedna přes druhou a já se nestačila divit. 

''Děkuju, děkuju moc. Taky Vás miluji holky.'' Zasmála jsem se a vzala si od nich malého Sebíka, který byl z celé této situace úplně mimo. 

Si to jen představte. Je Vám jeden rok a vy sotva zvládnete udělat krok či říct slovo natož si něco pamatovat.. A najednou Vás máma vezme do místnosti, kde stále někdo ječí či piští a máma se tomu jenom tlemí. Ani se mu nedivím chudáčkovi mýmu.. 

Každé z nich jsem pak darovala pozvánku, kterou jsem s spoluprací Justina vytvořila a nakonec odjela zpět domů. 

********
Unavená jsem vyšla z auta s Sebíkem v náručí a sotva otevřela dveře. Byla jsem jako myška, protože jsem chtěla Justina překvapit. Co nejvíce potichu jsem přešla z předsíně do obýváku, kde by měl být Justin s tím jeho kamarádem. Tam ale nikdo nebyl. 

S překvapením v očích jsem posadila malého Seba na sedačku k hračkám a přešla k oknu. Venku si Justin hrál s míčem, musela jsem se nad tím pousmát. Nakonec jsem se rozhodla za ním zajít ven.

Po cestě jsem potkala Mickeyho, který se netvářil zrovna nejlépe. Ignorovala jsem to a šla dál. Přešla jsem až k skleněným dveřím, které vedou do zahrady. To co jsem ale viděla, mě dvakrát nepotěšilo. 

Justin na zahradě nebyl sám. Byla tam s nim nějaká dívka. Černé vlasy, tmavé oči, dlouhý nos, úsměv od ucha k uchu. Jen v podprsence a legínách běhala za míčem a Justin s ní. Opřela jsem se o dveře a vyčkávala kdy si mě konečně všimne. 

Netrvalo to dlouho a Justin se na mě široce usmál. Celý upocený přešel až ke mě a chtěl mi dát pusu, já ale uhnula a spařila ho pohledem. Podívala jsem se na tu dívku, která s nechápavým obličejem na nás koukala.

Obešla jsem Justina a zamířila za tou  dívkou. Nahodila jsem milý úsměv a když jsem stála u ní, napřáhla jsem ruku.

''Jmenuji se Barbara Palvin, Justinova snoubenka. A ty jsi?'' Zeptala jsem se a ona na mě vykulila oči.

''K-Kendall Jenner. Justinova kamarádka.'' Při výslově svého jména se trochu zakuckala, ale nakonec nahodila úsměv.

''Ráda tě poznávám.'' Řekla jsem a ona přikývla.

''To i já tebe.'' Když to dořekla, Justin mě obejmul kolem pasu.

''Jak vidím, tak jste se seznámily.'' Uchechtl se a já ho spařila pohledem.

''Ano seznámily. Teď mě omluvte, jdu za Sebem.'' Otočila jsem se na podpadku a zamířila za tou mojí ještěrkou.

On je tady jediný kdo mi nelže a dokáže mi zlepšit náladu, i když mě v noci budí.