Video není úplně stejné, jako děj v příběhu, jen jsem Vám chtěla ukázat, jak to vypadá a tak, aby jste mě pochopily. :D
No nic, zpět k příběhu.
********************************

Když jsem vyšla ze dveří, okamžitě jsem zapadla zpět na záchody. Jak mě tu mohly najít?!

Novináři, stály za okny a dívaly se do Starbucks. Vyzvídaly a dokonce jsem zahlédla i jednoho co se pohyboval po kavárně a někoho hledal. Nebo myslím, že hledal mě.

Zalezla jsem do kabinky a vyndala si mobil. Najela jsem na Caru a napsala ji zprávu.

Pro Caru
Caro, co tu ti novináři chtějí?! 😦

Odeslala jsem a doufala, že si Cara SMSky všimne. Naštěstí mi po chvíli odepsala.

Od Cary
To já nevím 😕 Ale myslím, že hledají tebe.

Pro Caru
Jžš.. Nemůžeš mě nějak krýt? Prosím. ❤

Od Cary
Samozřejmě. Chvilku.

Přečetla jsem si zprávu, ale vůbec jsem ji nepochopila. Najednou se otevřely dveře a někdo vstoupil na záchody. Stála jsem v kabince jako opařená a ani nemukla.

''Barbaro? To jsem já Cara.'' Řekla Cara a já si oddychla.

Vyšla jsem z kabinky a podívala se na Caru.

''Já se lekla, že to je někdo z těch novinářů.'' Popadla jsem se za srdce.

''No to mi došlo.'' Zasmála se.

''Nic, jak to vyřešíme?'' Zeptala se.

''Já nevím, ale jsem normální občan, žádný vězeň. Takže se schovávat nebudu.'' Řekla jsem hrdě.

''Jsi dobrá.'' Zasmála se.

''Tak jdeme?'' Zeptala jsem se.

''Jasně a dopijeme ty čaje a já kafe, nebo půjdem jinam?'' Zeptala se mě a já trochu zapřemýšlela.

''Dopijeme a pak půjdeme na nákupy.'' Zašklebila jsem se a Cara přikývla.

Společně jsme vyšly ze záchodu a sedly si na naše místa. Dělaly jsme jakoby nic a když k nám přišel fotograf, ignorovaly jsme ho.

''No a máš nějakou práci?'' Zeptala se mě Cara, zatímco jsem dopíjela čaj a fotograf odešel.

''No.. Momentálně ne. Ale přemýšlím nad tím, že bych si nějakou našla.'' Přiznala jsem s čajem v rukou.

''A co modeling?'' Zeptala se mě najednou Cara a já vykulila oči.

''Počkej modeling?'' Nechápala jsem.

''Jo. Postavu na to máš, obličej taky a určitě by tě vzaly.'' Usmála se na mě Cara.

''Když já moc známých v modelingu nemám, takže vůbec nevím jak bych se tam dostala.'' Řekla jsem a hodila rameny.

''Nemáš? A co já?'' Zasmála se.

''Ale ty jsi Victoria's Secret Andílek. Za prvé, vůbec by mě tam nevzaly a za druhé, nabírají jen jednou za rok.'' Protočila jsem očima.

''No a kdy myslíš že je ten týden co nabírají?'' Zeptala se a já zakroutila hlavou, že nevím.

''No přece dneska! Proto mám volno, protože nabírají! Když pohnem tak to ještě stihnem.'' Vypískla a než jsem to vše stačila vstřebat tahala mě za ruku ven ze Starbucks.

Vyběhly jsme ven a běžely do obrovské budovy, ze které vycházelo nespočet žen. Za námi běžely novináři a blýskaly nás. Nám to ale bylo jedno, hlavně aby jsme to stihly.

Naštěstí je do budovy nepustily a tak jsme se v klidu zastavily. Cara mě ještě upravila a zavedla do místnosti, kde probíhal casting.

''Dobrý den slečny, chcete se stát novými Andílky VS?'' Zeptala se nás nějaká postarší žena hledíc do nějakých papírů.

''Dovolte?'' Zasmála se Cara. ''Já jsem Andílek Victoria's Secret už pár let.'' Zasmála se Cara a ta žena zvedla hlavu.

''Ou.. To se omlouvám slečno Delevingne. Mohu Vám s něčím pomoct?'' Zeptala se a Cara přikývla.

''Ano, tady moje kamarádka, by se chtěla stát Andílkem a já myslím, že na to má.'' Řekla hrdě.

Ta žena si mě prohlédla a pak si něco zapsala.

''Jak se jmenujete slečno?'' Zeptala se mě.

''Barbara Palvin.'' Řekla jsem a ona vykulila oči, jen jsem pokrčila rameny a ona si zapsala mé jméno.

''Dobře, kolik Vám je let a vše ostatní budete muset vyplnit do těchto papírů.'' Podala mi dva papíry a já přikývla. ''Tady máte tužku a pojďte za mnou.'' Podala mi tužku a rozešla se ke dveřím s cedulkou New Angels Victoria's Secret.

Otevřela je a mě spadl pohled na stolky s různými líčidly, židle plné mladých dívek v mém věku a věšák plný stejného spodního prádla od VS.

''Tak, Angelika se o Vás postará. Já už musím, nashle.'' Usmála se na mě a odešla z místnosti.

Přišla ke mě mladá žena a usmála se.

''Ahoj, jsem Angelika.'' Řekla.

''Udělám ti makeup a vlasy, ty mezitím vyplníš papíry. Pak zjistím tvé míry, pokud je nevíš a dám ti sedící spodní prádlo, které má každá účastnice stejné, aby jste se nehádaly. Společně dojdeme k fotografovi, který ti udělá jednu fotku a připne ji k tvým papírům. Pak jen počkáš, až na tebe přijde řada a půjdeš na takový menší "pohovor" '' Nad slovem pohovor udělala uvozovky a pokračovala.

''Nemáš se čeho bát, všichni jsou tu moc milý a hodní.'' Usmála se na mě a já přikývla.

Cara mi někam zmizela a tak jsem poslechla všechny příkazy od Angeliky a vyplnila papíry.

Než jsem se nadála mé vlasy a makeup byly hotové. Zvedla jsem se ze židle a převlékla se do spodního prádla, které mi bez problémů padlo.

Když jsem byla hotová, Angelika mě zatáhla do místnosti s bílým plátnem, foťákem a nějakým chlapem.

''Dobrý den.'' Podravila jsem.

''No dobrý, prosím postav se támhle a já tě vyblejsknu.'' Řekl mi a já ho poslechla.

''Udělej tuhle pózu.'' Přesně mi ji ukázal a já ji udělala. ''Výborně, s tebou to jde jedna báseň.'' Poznamenal a já se usmála.

''Tak, Angeliko. Z pravé strany jí dej vlasy dozadu a z druhé dopředu.'' Přikázal ji a ona udělala přesně to co jí řekl.

''Tak, jak se jmenuješ krásko?'' Zeptal se mě.

''Barbara.'' Řekla jsem.

''Výborně Barbaro, já jsem Erik. Fotograf už několik let jen pro VS. Teď se prosím usměj a já tě vyfotím.'' Řekl a já se usmála.

*Cvak* Blesk. A fotka byla hotová.

''Děkuji moc, jestli se chceš podívat můžeš.'' Usmál se na mě a já přikývla a došla k němu.

Podívala jsem se na foťák a musím uznat, že se povedla. Mnohem hezčí, než ta co mám v občance.

''Ta se povedla, děkuju moc.'' Usmála jsem se.

''Není zač. S vámi to šlo jedna báseň.'' Usmál se a odešel.

''Tak a teď si půjdeš sednout vedle do místnosti, kde chvilku počkáš, než na tebe přijde řada.'' Řekla mi Angelika a vedla mě pryč z místnosti.

V té další místnosti, byly pohodlné sedačky a asi tři dívky předemnou. Chvilku potom co jsem si sedla jiná žena přivedla další dívku.

''Ahoj, Já jsem Barbara.'' Usmála jsem se a ostatní se jen na mě podívaly.

''A vy?'' Snažila jsem se, ale k ničemu.

*********
Každých deset minut, odešla jedna dívka a jestli umíte počítat, uběhlo půl hodiny a na řadu jsem přišla i já.

''Barbara Palvin, prosím.'' Přišla do místnosti usměvavá žena s deskami v rukou.

Jen jsem vstala a odešla. Následovala jsem tu ženu, která mě dovedla ke dveřím do další místnosti s čtyrmi lidmi za stolem.

''Takže, teď tam vejdeš, jakoby jsi šla na módním molu. Rozumíš mi?''

''Ano.'' Usmála jsem se.

''Výborně, umíš se usmívat. To je důležité, hlavně se usmívej a buď svá. Nebuď nervózní a odpovídej na otázky, které ti položí. Za stolem sedí čtyři lidi, čeho sis asi všimla. Dvě ženy a dva muži, nenech se vyvést z míry u toho muže vlevo, rád si dělá srandu z dívek, aby zjistil, jaké mají nervy. To je asi vše. Teď běž.'' Usmála se na mě a já přikývla.

Dala jsem si ruce v bok a vešla do místnosti, všichni čtyři zvedly hlavy. Ty dvě ženy se na mě usmívaly a muži zkoumaly pohledem. Na stole z každé strany měly kytky, každý měl svoje desky, tužku a pití, uprostřed stolu byla kamera a po straně mě nahrával kameraman, který běhal jen po té jeho trase.

Kroutila jsem boky, jako to dělají o přehlídkách modelky a snažila se nezakopnout na těch jehlách co mi daly.

Došla jsem až ke stolu, na určené místo velkým křížkem na zemi a pozdravila.

''Dobrý den, jak se jmenuješ?'' Zeptala se mě postarší černovlasá žena.

''Barbara, Barbara Palvin.'' Usmála jsem se.

''Výborně.'' Poznamenala a vzala si z kupy dva papíry, které jsem vyplňovala s mojí fotkou.

''Takže, proč by ses chtěla stát Andílkem?'' Zeptala se mě druhá usměvavá žena vedle ní.

''No.. Mám tu kamarádku, která mi tohle vlastně nabídla a já si řekla, vlastně proč ne. Zkusím to, když uspěji stanu se Andílkem VS a když neuspěji, aspoň odejdu domů s tím, že jsem to zkusila.'' Znovu jsem se usmála a všichni se zasmály.

''To je hezké, některé dívky tu byly s tím, že by se chtěly stát Andílkem kvůli slávě či penězům, ale ty jen pro zkušenost.'' Řekla. ''Roztomilé.'' Poznamenala kysele.

''Mohla by ses tu projít tam a sem? A ber to, jako bys šla na módním molu.'' Mrkl na mě pohledově nejmladší člen "poroty" a muž zprava této místnosti.

''Jistě.'' Usmála jsem se, otočila se a šla k plátnu, kde jsem se otočila zase zpět a dala si ruku v bok. Usmála jsem se na porotu a šla zpět. Když jsem došla ke stolu, usmála jsem se a mrkla na ně.

Všichni kromě toho chlapa vlevo se usmály a trochu zatleskaly.

''Výborně. To bylo moc hezké.'' Usmála se na mě žena s kudrnatými vlasy.

''Děkuji.'' Poznamenala jsem.

''Mohla by jsi nám říct, jaký Andílek ti tohle doporučil?'' Promluvil ten muž vlevo.

''Cara, Cara Delevingne.'' Řekla jsem a všichni se zasmály.

''Jo tak Cara. A je tu někde?'' Zeptala se mě ta černovlasá žena.

''No.. Ano, měla by.'' Usmála jsem se.

''Amelie! Najdi mi Caru!'' Zařvala na ženu, která mě sem dovedla.

''Ano paní.'' Zvolala a vyběhla pryč.

Začala jsem se kousat do rtu. Co když kvůli mě bude mít Cara průser? To bych nerada..

''No a co tě baví Barbaro?'' Zeptal se mě mladý muž.

''Tancování, zpěv.. Vše možné.'' Odpověděla jsem.

''Takže tanečnice.'' Poznamenal si.

''No anooo... Tanečnice. Tancovala jsi pro Biebera, že?'' Usmála se kudrnatá žena a všichni se na mě podívaly.

''Ano, tancovala.'' Řekla jsem.

''Proč jsi skončila?'' Zeptal se postarší muž vlevo.

''Když tancujete deset hodin denně, což mě nevadilo a pak vás na každém rohu vyslíchají a pronásledují Beliebers.. Fuh.. Je to náročné.'' Zasmála jsem se a ona pochopeně přikývla.

''Ale kdyby jste byla Andílek, bylo by to podobné.'' Založil si na prsou ruce postarší muž.

''To vím, ale bylo by to jiné. Přece jenom Belieberky a Vaši fanoušci.. Je něco jiného.'' Přiznala jsem.

''Je vidět, že to v hlavě máte srovnané.'' Řekla černovlasá žena a já se pousmála.

''Děkuji.'' Řekla jsem a v tu chvíli přišla Amelie s Carou.

''Caro!'' Usmála se černovlasá žena a vstala.

''Moniko!'' Usmála se Cara a pomalu přeběhla ke stolu.

Obejmula ji a usmála se na ostatní.

''Páni, Ede, doufám, že tu Bar nepiješ krev.'' Zasmála se a Ed s ní. (Postarší muž vlevo)

''Sophio, máš hezký sako.'' Zvolala překvapeně.

''Děkuju Andílku.'' Zasmála se kudrnatá žena.

''Johne.'' Usmála se Cara na mladšího muže.

''Caro? Mohla by ses postavit vedle Barbary?'' Zeptal se jí John.

''Jasně.'' Otočila se na mě a mrkla. Jen jsem se usmála a obejmula Caru.

''No páni! Vidíte to taky?!'' Poznamenala Sophia a stoupla si.

''Vypadají jako dvojčata.'' Poznamenal překvapeně Ed.

''To je úžasné!'' Usmála se Monika. S Carou jsme se na sebe podívaly.

''Barbaro, nikomu to neříkej, ale na sto procent tě berem. Budeš teda absolvovat nějaké ty další dvě kola vybírání, ale u nás to máš jasné.'' Mrkla na mě Monika.

''Panebože, děkuji moc.'' Vypískla jsem a poskočila si.

Obejmula jsem nadšeně Caru a štěstím poskakovala.

Ed s Monikou se nám smály, nám to ale bylo jedno.

Potom udělaly ještě pár fotek a mohla jsem s Carou odejít.

*********
Asi hodinu po castingu, jsem se znovu převlékla a počkala, než budou všechny dívky vyzpovídány. Všechny jsme se sešly ve velké hale, protože v té malé místnosti by jsme se všechny nevešly, bylo nás opravdu požehnaně.

Dokonce bych si troufla říct, že nás tu bylo okolo stovky, což není tak málo..

''Ještě jednou dobrý den dámy, určitě každá ví, že v tomto castingu jste nemohly projít všechny na jedničku a tak se dostat do druhého kola, ale pár se Vás tu našlo.'' Oznámila nám Monika.

''Přesněji řečeno, teď Vás tu je přesně 124 a po přečtení vybraných jmen, Vás tu bude jen 30. Ano, my víme, je to opravdu malé číslo, z tolika dívek, ale větší číslo být nemohlo.'' Usmála se na nás Monika a na každou se podívala.

''Poprosily by jsme ty, co neuspěly nebo se nedostaly do top 30, aby nám tu nebrečely nebo nedělaly zbytečné scény a v klidu odešly. Teď Vám přečtu za nás všechny třicet jmen dívek, které jsme vybraly a ty tu zůstanou. Doufám, že jste mě pochopily a děkuji za Vaší účast v Castingu v Beverly Hills roku 2017.'' Všechny jsme zatleskaly a když se hluk utišil, Monika začala pomalu číst jména.

''Gabriela.. Eleanor.. Romee.. Emily..'' Jména šly jedno za druhým a já byla dost nervózní. I když jsem věděla svoje, nemohla jsem si pomoct.

''A poslední dvě jsou Barbara Palvin a Taylor Hill.'' Usmála se na nás Monika a vyšly jsme z davu.

Některé z dívek, které neuspěly začaly brečet, jiné nás jen upálily pohledem a naštvaně odešly.

''Blahopřeji dívky, dostaly jste se do druhého kola.'' Zvolala vesele Monika a všechny jsme zatleskaly.

''Dneska už Vás necháme. Zítra Vás tu ale čekáme, zkusíte si nafotit pár fotek a vyzkoušet svět modelingu.'' Všechny jsme přikývly a odešly z haly.

Každá si vzala své věci a odešla. Já ještě hledala Caru. Po chvíli jsem ji našla a společně jsme došly až k Justinovu domu.

''Tak tady se rozloučíme.'' Řekla tím jejím chrapákem.

''A nechceš jít dovnitř?'' Zeptala jsem se.

''Ne to je dobré, musím si něco zařídit a určitě je tam Justin. Nerada bych nějak rušila.'' Zašklebila se.

''No tak dobře, třeba jindy.'' Usmála jsem se na ní a zazvonila, protože nemám klíče.

Přes malou kameru v zvonku mě bodyguardi poznaly a tak mi na dálku otevřely vrátka a já mohla vstoupit.

''Justin není doma?'' Zeptala jsem se Mickeyho, který stál u dveří.

''Ne ještě nepřijel. Myslely jsme, že přijede s Vámi slečno.'' Přikývla jsem a zamračila se.

''Mickey.. Řekly jsme si, že si budeme tikat.'' Zamračila jsem se.

''Promiň Bar..'' Sklopil hlavu a já si povzdechla.

Zajímalo mě, kde je Justin a proč se neozívá. Vzala jsem do ruky mobil a vytočila jeho číslo.

''Halo?'' Zeptal se do telefonu.

''No ahoj, kde jsi?'' Zeptala jsem se ho zaraženě.

''No.. Ve městě, chceš abych pro tebe přijel?'' Zeptal se.

''No.'' Zasmála jsem se. ''Můžeš pro mě přijet, to není problém, jen kam by jsi mě odvezl, to by byl problém.. Já jen že jsem doma a ty nikde.'' Usmála jsem se.

''Ou.. To mě mrzí. Počítal jsem, že mi zavoláš.. To mi nějak nevyšlo.'' Poznamenal.

''Moc ne no.'' Zasmála jsem se. ''Nevadí, kde jsi? A kdy přijedeš? Mám pro tebe pár důležitých věcí, co ti musím říct.'' Začala jsem.

''Za chvilku tam budu, pak mi to řekneš. Dobře?'' Usmál se.

''Dobře.'' Usmála jsem se.

''Tak pa, miláčku.'' Poslal mi pusu a já jemu. Pak jsem típla hovor a vešla do domu.

Okamžitě jsem si zula boty a utíkala na záchod. Měla jsem pocit, jako kdyby mi každou chvílí měl prasknout močák. Naštěstí jsem to stihla a oddychla si.

Hned potom, co jsem vykonala svojí potřebu jsem se šla přestrojit a když jsem byla v ložnici přijel Justin.

Vyběhla jsem z domu jemu naproti a skočila mu do náruče. Usmívaly jsme se na sebe jako blbečci a obímaly se přímo uprostřed příjezdové cesty. Zaslechla jsem foťáky a tak jsem se od Justina odtáhla.

''Něco pro tebe mám, jako omluvu.'' Usmál se na mě a já vykulila oči. Vůbec jsem s tím nepočítala.

''Dobře, ale já s tím nepočítala a tak pro tebe nic nemám.'' Smutně jsem se koukla a on se usmál.

''To nevadí miláčku.'' Dal mi pusu a odešel zpět do auta.

Dívala jsem se na něj co zase vymyslel a když vytáhl kytici růží, málem jsem omdlela. Chytla jsem se za pusu a usmála se.

''Panebože, Justine. To nemuselo být.'' Řekla jsem.

''Já vím, já ale chtěl. Chtěl jsem ti dokázat že tě miluji a že na tebe myslím.'' Usmál se na mě a podal mi krásně vonící kytici růží.

''Páni, ty tak krásně voní.'' Čuchla jsem si k nim a políbila Justina.

''Ty jsi neuvěřitelný. Víš to? Já si tě nezasloužím.'' Posmutněla jsem.

''Ne.. To já, si nezasloužím tebe. A teď honem dovnitř, nebo mi nastydneš.'' Plácl mě po zadku a já nadskočila, ale hned běžela s kyticí růží do domu.

Okamžitě jsem zamířila do kuchyně a vyhledala nějakou vázu. Napustila jsem ji vodou a růže do ní vložila.

Usmála jsem se nad tím a dala je na jídelní stůl. Najednou jsem si vzpomněla na prádlo, které jsem ráno dala vyprat.

Rozeběhla jsem se po schodech nahoru do koupelny. Samozřejmě, že pračka doprala a tak jsem vzala nějaký koš na prádlo a vyndala ho. Vypnula jsem pračku a hledala nějaký věšák nebo šňůru, kam bych pověsila to vyprané prádlo.

''Justine?!'' Zvolala jsem zezhora.

''Ano zlato?'' Ozval se zezdola, nejspíše z chodby.

''Kde máš sušák, nebo věšák nebo nějakou šňůru?'' Zeptala jsem se.

''Co? Jakej sušák?'' Zasmál se a vyšel za mnou nahoru.

''Ty jsi prala?'' Zeptal se.

''Ano, ale nevím, kam to mám pověsit.'' Řekla jsem.

''Dole je prádelna, ukaž já ti s tím pomůžu.'' Usmál se na mě a koš s vypraným prádlem mi sebral.

''Děkuju.'' Uculila jsem se a následovala ho.

Nakonec jsme došly do přídzemí, kde byla místnůstka na prádlo, byla bílá a vyhřívaná.

Justin položil koš na zem a otevřel malou skříňku, kde byl kyblíček s kolíčky, vyndal ho a začal věšet prádlo. Přidala jsem se k němu a za chvilku jsme to už měly všechno hotové.

Když jsem z koše vyndala poslední kus oblečení Justin se snažil mi ho vzít.

''Grrr, to je moje!'' Zasyčela jsem a on mi to stejně vytrhl z ruky a pověsil.

''Ty zmetku.'' Zasmála jsem se a on se mnou.

''Nikdy mě nenapadlo, že bych věšel ještě prádlo.'' Přitáhl si mě k sobě.

''No a to jako jsi chodil na koncerty v tom spoceným nebo co?'' Zeptala jsem se a on se zasmál.

''Ne to ne, buď se to dávalo do čistírny nebo jsem na to měl služku.'' Řekl a já přikývla.

''A k čemu tu máš pračku?'' Zeptala jsem se.

''Tu tady chtěla Selena.'' Hodil rameny a já přikývla.

''Nemáš hlad?'' Zeptala jsem se ho a on zamručel.

''Jo celkem jo a ty?''

''Taky.'' Zašklebila jsem se.

''Tak si zajedeme do Mekáče nebo do nějaký restaurace.'' Chtěl odejít, ale já ho zastavila.

''V mekáči jsem nebyla ani jednou za svůj život a neplánuji se tam podívat. A navíc, k čemu chodit do restaurace a dělat zbytečný bordel všude okolo, když si můžeme uvařit tu?'' Řekla jsem a usmála se.

''No tak, dobře.'' Zašklebil se nevinně Justin.

''Tak pojď. Pomůžeš mi.'' Zasmála jsem se a zatahala ho za ruku do kuchyně.

Pokračování v další kapitole.

******************************
Klidně bych pokračovala, ale už teď mám 3159 slov 😂😂 a to je teprv odpoledne.

Snad nevadí, že to tak protahuji.

Sweeaty_.