''Caro?!'' Vypískla jsem ještě jednou a obejmula ji. 

''Taky tě ráda vidím Bar.'' Řekla tim jejím chrapákem, uchechtla se a obejmula mě. 

Je takový klidnější typ, který se rozjede jen když se pořádně napije. Ráda chodí na párty a podle mých informací je modelka i herečka. Když jsme byly malé, vypadaly jsme jako dvojčata a ve školce i škole si nás pletly.. Bylo to celkem srandovní. 

''Jakto, že jsi tu?'' Odlepila jsem se od ní.

''No to víš, chtěla jsem se odtrhnout od velkoměsta a navštívit rodinu.'' Usmála se. 

Jako malá se sem i s rodinou přistěhovala a bydlela tu. Ale narodila se v Londýně, kde žije do teď. Její rodiče tu stále jsou. Má dvě starší sestry Chloe a Poppy. Chloe nedávno porodila chlapečka. Je tak úžasné ji po pěti letech zase vidět! 

''Tak to je úžasné.'' Vypískla jsem. 

''Pojď k nám, rodiče tě rádi uvidí.'' Nabídla jsem jí, chvíli váhala, pak ale přikývla a vešla k nám. 

''Ale koho sis to sem přivedla?'' Zasmála se mamka a přišla do chodby z obýváku. 

''Panebože Caro! Jsi to ty?!'' Vytřeštila oči a zůstala stát na místě. Obě jsme se zasmály. 

''Ano paní Palvin, jsem to já.'' Zasmála se. 

''Ty jsi vyrostla a jsi hezčí.'' Usmála se na ní mamka a bylo vidět, že je z toho všeho na měkko. 

''Děkuju.'' Usmála se. 

''Dáš si něco k pití?'' Zeptala jsem se. 

''No.. Jestli můžu poprosit tak čaj.'' Usmála se a já přikývla. Zula jsem si boty, pověsila si bundu a odešla do obýváku. Anita se někam zmihla spolu s Janett a tak si Cara povídala s rodiči a zašla do obýváku. 

...
Došla jsem do obýváku, postavila čaj na stolek a sedla si vedle Cary. Ta se na mě děkovně podívala a vzala si do ruky čaj. 

''A jak se vůbec máš?'' Zeptala jsem se.

''Dobře, mám čím dál víc nabídek v filmech a na modních molech. Vůbec to nestíhám.'' Protočila očima. 

''Ty to zvládneš.'' Usmála jsem se. 

''A jak se mají rodiče?'' Zeptala se  mamka. 

''Ale jo, taky dobře. Byly šťastní když mě viděly, přece jenom dva roky je dost dlouhá doba.'' Pronesla v klidu Cara. 

''To teda.'' Usmála se mamka. 

''Navíc teď Chloe má syna, takže jsem si zahrála na tetičku a hlídala ho.'' Zašklebila se Cara. 

''Páni. To ani nevím, jak je starý?'' Vykulila oči mamka. 

 ''Tři měsíce.'' Uculila se Cara a napila se čaje. 

''Tak ten je malinký.'' Usmála se mamka. 

''To teda. A kde je vůbec Anita?'' Zeptala se Cara. 

''Nejspíš šla nahoru přestrojit nebo uspat Janett.'' Oznámila jsem v klidu. 

''Kdo je Janett?'' Zeptala se Cara. 

''No.. To vlastně ani nevíš.'' Zasmála jsem se. ''To je Anity dcera. Má už ale tři roky.'' Usmála jsem se a ona přikývla. 

''Páni, tak to jsem tu dlouho nebyla.'' Pronesla s smíchem tim jejím obvyklím chrapákem. 

''Nevadí tvým rodičům že jsi tady?'' Zeptala se jí najednou mamka. 

''Ne, já jim řekla, že budu pryč do sedmi večer.'' Usmála se a já se podívala na hodiny, je tprv pět, ale přesto je venku tma.

''Tak to pak jo.'' Usmála se mamka a podívala se směrem, kterým se díval taťka. Což na televizi.

"Exklusivní pohovor s Justinem Bieberem!" Ozvalo se z televize a já hned zbystřila.

V televizi se objevil usměvavý Justin, pozdravil všechny diváky a posadil se. Moderátorka, která s nim seděla ve studiu, se na něj furt křenila a ptala se ho na různé otázky.

V tom navázala na otázku, jestli Justina zajímá Selena a jestli ji stále miluje.

''Nejsme zvířata.'' Odpověděl Justin úplně stejně jako u novinářů. ''Ale daly jsme si sbohem a každý si šel svoji cestou.'' Nahodil a ja vykulila oči.

''Takže chcete říct, že Selenu už nemilujete?'' Zeptala se dotíravě, Justin chvíli přemýslel, pak promluvil.

''Nemiluji, zamiloval jsem se do jiné dívky a až teď jsem si to uvědomil, ale i přesto mi Selena zůstane v srdci.'' Pronesl klidně.

''Ta dívka.. Je Barbara Palvin?'' Zeptala se najednou a já vstala z gauče.

''Páni, kde tě vzala?'' Uchechtla se Cara.

''Do toho Vám nic není. I kdyby byla, Barbara dala výpověď a šla si svojí cestou.'' Řekl a všichni v místnosti se na ně podívaly.

''Ty jsi dala výpověď?'' Zeptala se mamka.

''Ty jsi pracovala pro Biebera?'' Vypískla Cara.

''Ano dala jsem výpověď, neptej se mě proč prosím. A ano pracovala jsem pro Biebera jako jeho tanečnice.'' Odpověděla jsem a odešla z místnosti.

Slyšela jsem za sebou kroky, ale i přesto se nezastavovala a šla dál. Vyšla jsem schody a došla až do pokoje. Svalila jsem se na postel a přemýšlela nad jeho slovy.

V tom někdo zaťukal na dveře a já nepřítomě odpověděla 'dále'. Ze dveří vykoukla Cara a já se malinko usmála.

''Řekneš mi co se stalo?'' Zeptala se, podívala jsem se na povlečení na postely a pak na Caru.

Usmála se na mě a zavřela za sebou dveře. Sedla si na mojí postel a přitáhla si mě do obětí. Většinou jsem to já, kdy ji přitáhnu do obětí, takže jsem z toho trochu vyjukaná.

''Prosím.'' Zašeptala a já se nadechla.

''Nebudu chodit do podrobností.. Bylo by to na dlouho.'' Promluvila jsem a Cara přikývla.

''Byla jsem tanečnicí Biebera, byla mu na blízku a poznala nejen jeho venek, ale i vnitřek. Myslím to obrazně.'' Pronesla jsem a Cara se uchechtla. ''Zjistila jsem, že každý den po koncertu spí minimálně s dvěmi dívkami. Začalo mi to vadit... Kvůli tomu jsem dala výpoveď. Ještě předtím, jsem si uvědomila, že ho mám radši než kamaráda a tak jsem to musela ukončit.'' Sklopila jsem zrak a Cara mě pozorovala.

''Páni..'' Pronesla.

Nic jsem neříkala a jen se dívala na své ruce, které ležely na mých nohou. V tom jsem zvedla hlavu k oknu a podívala se ven. Byla tam tma a jediné co bylo vidět bylo světlo pouličních lamp a padající sníh.

''Pamatuješ si na ty časy, kdy jsme chodily do školy a učitelky si nás pletly?'' Změnila téma Cara.

''Mm?'' Zamrmlala jsem.

''Chybí mi to..'' Šeptla a já se na ni podívala.

''Tobě chybí základka?'' Zasmála jsem se.

Nesnášela školu. Byla ráda, když mohla jít na střední.

''Ne..'' Zasmála se. ''Chybí mi ty časy, kdy jsme spolu trávily hodně času.'' Usmála se na mě.

Uff.. Už jsem se lekla, že je nemocná..

''Vždyť nic nám nebrání spolu trávit víc času.'' Odpověděla jsem jí.

''Braní nám v tom čas. Čas, který je tak rychlý.. Než se naděješ, z krasného dětství se vyklube ošklivá dospělost a realita.'' Pronesla.

''Prosimtě.. Ošklivá dospělost? Vždyť si žiješ jak v peřince.'' Uchechtla jsem se. ''Máš vše na co si vzpomeneš, -tím nechci říct, že jsem na tom špatně..- Ale vše ti vychází a jsi šťastná.'' Řekla jsem a ona zakývala hlavou do nesouhlasu.

''Tak to není.'' Odpověděla chrapákem.

''Jak to myslíš? Já myslela, že neděláš nic co tě nebaví.'' Podívala jsem se na ní.

''Nedělám.. Jen.. Je toho na mě moc.'' Pousmála se na mě a já přikývla.

Znovu jsem se podívala z okna a přemýšlela nad vzpomínkama s Carou.

VZPOMÍNKA:
''Barbaro! Koukni co jsem dostala k narozeninám.'' Přiběhla ke mě Cara a já se podívala do jejího náručí, kde ležela bílá kočička.

''Páni. Ta je krásná.'' Pronesla jsem. ''Můžu si ji pohladit?'' Zeptala jsem se.

''Jasně.'' Tenkrát byla Cara hodně rozjančená a protože byla nejmladší rodiče ji koupily vše.

''Jak se jmenuje?'' Zeptala jsem se zatímco jsem si hladila její kočku.

''Merry.'' Usmála se.

''Proč Merry?'' Vykulila jsem oči.

''Pojmenovala jsem ji podle Krvavé Merry, mám ráda ten film.'' Uculila se Cara.

VZPOMÍNKA 2:
''Barbaro mám nápad.'' Zašeptala zatímco jsme seděly v obýváku a koukaly na televizi.

''Jakej?'' Zašeptala jsem nazpět.

''Pojď za mnou.'' Ukázala mi rukou a já šla za ní.

Z obýváku jsme došly do horního patra a zastavily se u dveří do Chloinýho pokoje. (Starší sestra)

''Tam nesmíme.'' Zašeptala jsem.

''Ale ticho. Chloe se to nedozví.'' Mrkla na mě a vešla do pokoje.

Potichu jsem ji následovala a všude se rozhlížela.

''Padáme.'' Zvolala a okamžitě vystřelila z pokoje.

Vběhla do toho svého a něco nechala na svém stole, pak se vrátila zpět ke dveřím a počkala na mě.

''Namalujeme se, co říkáš?'' Usmála se a já se ji podívala do očí, zářily ji nadšením a natěšením.

''Tak jo.'' Usmála jsem se na zpět.

Sedly jsme si do postele naproti sobě a každá si do ruky vzala jinou barvu rťenky, kterou Cara vzala z Chloiinýho pokoje.

Namalovala jsem si světle růžovou rťenkou pusu a položila ji k další kosmetice. Vzala jsem si do ruky řasenku a snažila se nanést vrstu na řasy.

''Au.'' Řekla jsem když jsem se omylem dloubla do oka. Cara se na mě rychle podívala a když mě viděla začala se smát.

''To se nanáší takhle.'' Vzala mi řasenku z ruky a ukázala jak se to dělá. Uměla to líp než já, protože je o dva roky starší a sestry jí to učily.

•••
''Mami koukej.'' Usmála se Cara na tetu a teta otočila hlavu směrem k nám.

Když nás viděla začala se smát. Ani se ji nedivím. Každá z nás měla mezi zubama rťenku, všude okolo očí řasenku a rozpatlané stíny. Na tváři červenou tvářenku a tak jsme připomínaly Marfušu z Mrazíka. Nám se to ale líbilo.

VZPOMÍNKA 3:
''Caro, já ale neumím jezdit.'' Zaúpěla jsem když jsem si sedla na své kolo bez přídavných koleček.

''Ale umíš.'' Protočila očima a vyjela ze dvora.

Dívala jsem se za ní a dodala si odvahu. Když to umí Cara, umím to taky. Řekla jsem si v duchu.

Odstrčila jsem se a šlápla na šlapku, chvíli jsem jela a radovala se že jedu. Bez přídavných koleček bylo ale těžké udržet rovnoháhu a tak jsem rovnou spadla.

Nic se mi nestalo, kromě toho, že jsem měla ruku v hovínku.

''Jsi v pořadku?'' Přijela ke mě Cara a seskočila z kola.

''Joo..'' Zaúpěla jsem a zvedla se ze země.    ''Ale spadla jsem do hovínka.'' Znechuceně jsem se zatvářila a Cara hodila výtlem.

VZPOMÍNKA 4:
''Je to dobrý nápad?'' Zeptala jsem se nervózně.

''Neboj se. S kamarády jsem to už zkoušela, je to sranda. Musíš jen dávat pozor když utíkáš, aby jsi nespadla. Jinak máš průser.'' Uchechtla se Cara.

''A jak se to hraje?'' Zašeptala jsem.

''Jednoduše.'' Odpověděla mi Cara a došla k vchodu do paneláku. 

''Takhle zazvoníš.'' Pronesla vesele, dala ruce na zvonek a projela úplně všechny.

''A?'' Zeptala jsem se a Cara zmizela.

''A pak jen zdrháš!'' Zvolala a běžela za roh.

''Vy parchanti! Co zvoníte?!'' Zařvala nějaká ženská z třetího patra a já vzala nohy na ramena.

Celá udýchaná jsem doběhla až za roh třetího baráku. Cara tam už na mě čekala v návalu záchvatů smíchu. Mě to ale nepřišlo vtipné, když z jednoho baráku na mě vyběhl nějaký chlap z holí a vyhrožoval mi, že pokud mě chytí dovede mě na policii.

KONEC VZPOMÍNEK:

Zasmála jsem se nad těmi vzpomínkami. Máme jich víc, ale vzpoměla jsem si jen na tyto.

''Čemu se směješ?'' Zeptala se mě Car.

''...Jen jsem si na něco vzpoměla.'' Usmála jsem se a ona přikývla.

''Už budu muset jít domů.'' Pronesla.

''Co? To už je sedm?'' Zděšeně jsem se na ni podívala.

''Ne to ne.'' Uchechtla se Cara.  ''Ale než dojdu domů, bude sedm.'' Usmála se a já přikývla.

•••
Potom co Cara odešla jsem zalezla do koupelny, kde jsem provedla večerní hygienu a přestrojila se do pyžama.

Hned potom jsem zalezla do postele a únavou okamžitě usnula.