Z mého myšlení mě vytrhl zvuk vrzající sedačky vedle mě. Otočím hlavu a podívám se, kdo si sedl vedle mě.

Narůžovělé rty se zkroutí do úsměvu a tím nadzvednou čerstvé strniště. Větší nos dokazující americkou národnost a hnědé až naoranžovělé oči s plamínky nezbednosti, které mě pozorují. Blonďaté pramínky vlasů mu padají do očí a on je jednou rukou dá zase zpět na svoje místo. Jeho hrubé rysy ve tváři se hýbají a já ho jen pozoruji.

Vtom zvedne ruku a vyndá mi jedno sluchátko z ucha. Až teď mi dojde, že ke mně mluvil a já se na něj jen dívala.

''Posloucháš mě?'' Vytřeštil na mě oči a já se začala smát. Museli byste ho vidět, vypadal vážně vtipně.

Záhadný muž zavrčel a rázně odešel.

Asi jsem ho naštvala. Doufám, že mě nevyhodí z letadla dřív, než přistaneme v Berlíně. Ráda bych totiž splnila alespoň jeden slib, co jsem dala Stelle, a poslat jí pohled z každého města, které navštívím.

Rozhlédla jsem se po místnosti, ale jediný, kdo tu byl, jsem byla já. Pokrčila jsem rameny a dala si sluchátko zpět do ucha. Je to divný pocit, být tak daleko od domova a sama. V New Yorku jsem měla Stellu, tady nemám nikoho. Budu to ale muset vydržet.

Když jsem z okýnka viděla, že přistáváme, tak jsem si vyndala sluchátka a dala je do kabelky spolu s mobilem. Let trval 7 hodin a sledování dění z okna mě dokázalo zabavit na celou cestu.

Po chvíli nám hlásili, že se bude přistávat a ať si sedneme na svá místa.

Netrvalo to dlouho a stáli jsme na rovném povrchu Berlínského letiště.

Jakmile jsem usoudila, že se letadlo už nepohne, vstala jsem ze svého místa, vzala si svoji kabelku a vyšla ze soukromé části letadla. Všichni se na mě okamžitě otočili a mně se sevřel žaludek.

Bože, proč na mě tak civí. Řekla jsem si v duchu. Cítila jsem se, jako bych tam nepatřila. Jako páté kolo u vozu.

Mám chuť jim vynadat a říct, ať koukají jinam. Ale jsem dospělá, slušná a vychovaná žena, takže to neudělám.

Nakonec se všichni zvedli a začali vycházet. Jen jedna věc mi přišla divná a to, kde byl Justin.

Všichni už byli venku a v letadle jsem zůstala jenom já. Teda myslela jsem si to do té doby, než se otevřely dveře od kabiny letadla a objevil se Justin.

Hned, co si mě všiml, sklopil zrak k zemi. Asi jsem ho dost naštvala. Ale on vypadal tak vtipně, že jsem se nedokázala udržet a začala se smát.

Chtěl odejít, já ho ale chytla za rukáv a přitáhla blíže ke mně. Trochu víc, než jsem původně zamýšlela.

''Justine, chtěla bych se omluvit. Já-'' Nedořekla jsem to, protože mě umlčel polibkem.

Nemůžu říct, že se mi to nelíbilo, ale takhle to nejde. Musela jsem to přerušit a co nejdřív se dostat z letadla. Neukončila jsem školu dříve jen kvůli tomu, abych se stala Bieberovou milenkou. Takhle to nepůjde, budu si ho muset držet dál od těla.

Vyšla jsem z letadla, sešla schody a přidala se k ostatním. Stoupla jsem si vedle jedné dívky s dlouhými blonďatými vlasy, už od pohledu vypadala mile. Usmála jsem se na ni a ona mi úsměv opětovala. Hned potom se podívala za mě a její úsměv se zvětšil od ucha k uchu.

Čáry máry, na schodech stál osobně Justin Bieber a díval se na mě s lišáckým úšklebkem. Sešel schody a já sklopila hlavu.

''Delaney, postarej se prosím o Barbaru, je tu nová a bude mít s tebou pokoj. Tak snad se shodnete.'' Mrkl na tu blondýnku vedle mě a odešel do haly, kde na něj čekali nadšené Beliebers.

''Já jsem Delaney Glazer, ale všichni mi říkají Dely.'' Usmála se na mě blondýnka a nastavila ruku.

''Já jsem Barbara Palvin, ráda tě poznávám.'' Úsměv jsem ji opětovala a potřásla si s ní.

''Musíme pro kufry, se kterými se přemístíme k autům a tam nám je naloží bodyguardi. Koho už znáš?'' Řekla a já zůstala jako opařená.

''No, jenom Justina a dva chlapy z ochranky, kteří byli u mě v bytě.'' Pokrčila jsem rameny.

''Wow. Jakto, že byli u tebe v bytě? A jak se jmenovali?'' Zajímala se Dely, zatímco jsme šly do haly.

''Jeden byl Mickey a druhý Nikolas.'' Řekla jsem nezajímavě.

''Páni, to jsou kluci z osobní ochranky. Co dělali u tebe?'' Uculila se a lehce do mě šťouchla.

''Nic zajímavého, jen stáli u dveří.'' Zašklebila jsem se.

''A to je tam povolal Justin?'' Bože, ta je zvědavá.

''Umm, asi jo.'' Nebudu jí říkat pravdu, to by byla společenská sebevražda.

''Tak to jo.'' Usmála se a šly jsme dál.

Za chvilku jsme stály u pásu a čekaly na naše kufry, skoro všichni už je měli a nasedávali do aut. Jen já, Delaney a ještě jedna dívka jsme neměly kufry.

''To je pokaždý. Vždy mám kufry jako poslední.'' Zamračila se Delaney a sedla si na okraj pásu.

Ten ji ale pomalu odvážel pryč a ona se hned postavila a zasmála se tomu spolu s námi.

''To bude tím, že chodíš dřív a máš kufry úplně vzadu.'' Řekla mezi smíchem ta druhá dívka.

''Já za to nemůžu, jsem tak naučená.'' Zašklebila se Dely.

''Jo, Barbaro, tohle je Elysandra. Vyrůstala v Japonsku a je strašně hodná.'' Řekla mi Dely a já přikývla.

''Barbara Palvin.'' Usmála jsem se na tmavovlásku se světlou pletí a nastavila ruku.

''Elysandra Quiñones, těší mě. Konečně nás nebude sedm ale osm.'' Usmála se na mě a tím mi ukázala její krásné bílé zuby.

''Můžeme si tykat?'' Zeptala jsem se najednou.

''Ježiš, to je samozřejmé.'' Usmála se na mě Dely a Ely přikývla.

''Koukněte, už nám jedou kufry!'' Zvolala vesele tmavovláska a ukázala na pás, odkud přijížděly naše kufry.

''Nějaké veselé dámy.'' Pronesl Justin a každé se dotkl na rameni.

''Už se znáte?'' Zeptal se a my přikývly.

''Je hezká.'' Usmála se Dely.

''A taky příjemná. Takovou jsme potřebovaly.'' Vypískla Elysandra a obejmula mě zezadu.

Justin nás jenom pozoroval a usmál se.

''To teda. Je super, že si rozumíte.'' Usmál se a sundal z pásu moje kufry.

''To jsou ty tvoje?'' Zeptal se mě.

''Jo. Ale já si je klidně vezmu.'' Zašklebila jsem se.

''V pohodě. Nikolas a Mickey, sem!'' Zavolal do haly, hned se vedle něj objevili ti dva. Jakmile si mě všimli, zamávali mi.

''Odneste jejich kufry do jednoho auta.'' Přikázal jim Justin a každý vzal dva kufry.

Oddechla jsem si, když jsem zjistila, že nejsem sama, kdo má tři kufry. Holky měly taky tři, takže super.

''Mějte se dobře a odpočiňte si, zítra nás čeká koncert. Jo, Barbaro, s tebou chci ještě před koncertem mluvit.'' Mrkl na mě Justin a ztratil se v davu fanynek.

''Proč chce s tebou mluvit?'' Drkla do mě Delaney.

''Já nevím.'' Pokrčila jsem rameny.

''Pojďme do auta, než se na nás sesypou novináři, nebo ty bláznivý fanynky.'' Pošeptala nám Elysandra a my ji poslechly a odešly k autu.

Když jsme došly k autu, už bylo naložené a připravené na výjezd. Čekalo se jen na nás.

''A Justin nejede?'' Zeptala jsem se holek, zatímco jsme si zadělávaly pásy.

''Justin se zdrží s fanynkama a možná si ještě dojede do Fast foodu.'' Řekla klidně Elysa.

Po půl hodině jsme dorazily na hotel, kde jsme měly pokoje po dvou. Bylo mi líto Elysy, která byla s jinou další dívkou, než s Delaney.

Pokoje byly opravdu luxusní na to, že jsme jen obyčejné křoví. Dokonce nám přivezly i kufry přímo do pokoje, takže jsme se s nimi nemusely tahat.

''Tak a teď mi řekni, jak to mezi tebou a Justinem je. A nelži mi, já to poznám.'' Usmála se na mě Delaney, skočila na svou postel a netrpělivě čekala na mou odpověď.