Věnováno hettinka , kvůli povzbudijícím komentářům a času věnovanému mému příběhu. ❤💖

Už půl hodiny mě tu probouzí budík, ale já se nemůžu donutit vstát. Celkově se mi vůbec nechce odlétat z milovaného New Yorku a vše tu nechat. Ale změna je život.

''Tak už sakra vstávej a vypni ten budík!'' Zaječela na mě Stella, když vešla do mého pokoje.

''No jo, vždyť já už jdu.'' Protočila jsem očima a ona zase odešla. Vypnula jsem budík a vstala z postele.

Bože, už teď mě bolí nohy.

Přešla jsem do koupelny, kde jsem udělala ranní hygienu a namalovala se. Jemný makeup a voděodolná řasenka kvůli pláči, který jistě nastane při odletu. Nesmím zapomenout na rtěnku světle růžové barvy. Pak už jen sbalím všechnu hygienu a dám si ji do kabelky, jelikož už se mi nechce otevírat kufr.

Přešla jsem ke skříni a vytáhla si z ní černé leginy, bílé volné tričko, béžový kardigan a worker boty. (viz. obrázek) Vše příjemné, tak akorát na dlouho cestu letadlem.

J

eště jsem znovu přešla do koupelny, kde jsem si zapletla vlasy do dvou francouzských copů. Tak by to šlo - řekla jsem si při pohledu do zrcadla.

Nesmím si zapomenout vzít mobil s nabíječkou a sluchátky.

Vyjdu z pokoje a cestou narazím do Stelly.

''No konečně. Kde seš?! Už máš 10 minut zpoždění.'' Řekla mi naštvaně.

Zděšeně jsem se na ni podívala a přeběhla ke dveřím, u kterých stáli Nikolas a Mickey.

''Nebojte se, Barbaro, máte ještě půl hodiny čas, ale bylo by dobré, kdybychom vyjeli o trochu dříve. Nikdy nevíte, kde může být zácpa.'' Oznámil mi Nikolas a já chápavě přikývla.

''Dobře.  Vezme mi prosím někdo kufry dolů? Já se ještě podívám po bytu, jestli jsem na něco nezapomněla.'' Prohlásila jsem.

''Jasně, já Vám je vezmu.'' Řekl Mickey a vzal dva kufry k výtahu, pro ten třetí se ještě vrátil.

Procházela jsem se bytem a všude pozavírala okna a dveře. Bude mi to tu chybět. Ještě jsem uklidila nádobí a prozkoumala všechny koupelny, jestli jsou dobře uzavřené kohoutky.

Pak už jsem jen všechny ručníky dala do poličky a podívala se po pokojích, jestli jsou ustlané postele. Vše bylo v pořádku, tak jsem se rozhodla jít k výtahu, u kterého na mě čekala bláznivá Stella a její milovaný Harry.

''Ty jsi strašná puntičkářka.'' Prohlásila Stella.

''Já vím.'' Zašklebila jsem se.

''Tak jdeme.'' Zvolal Harry a zavolal výtah.

Po chvíli se výtahové dveře otevřely a všichni jsme nastoupili. Já se ještě podívala do bytu a pro sebe si řekla, že mi bude chybět. Pak už jsem jen sledovala, jak se za námi zavírají dveře.

Jakmile nám výtah oznámil, že jsme dorazili do přízemí, všichni jsme vystoupili a zatímco všichni vykročili ke dveřím, já ještě rychle vyrazila k vrátnici.

''Dobrý den, Barbaro.'' Rozzářila se Emma.

''Dobrý. Potřebuji jen, aby se do mého bytu nikdo nedostal. Budu možná rok pryč, tak to prosím pohlídejte. Co se týče pošty, letáky a různé nabídky vyhazujte, pokud to bude něco důležitého, tak mi zavolejte, mé telefonní číslo máte. A to bude asi vše.'' Usmála jsem se.

''Dobře, vše si tu poznamenám a Váš byt zamknu. Takže se nemusíte bát.'' Usmála se a něco naťukala do počítače.

''Ještě něco, nepřeji si, abyste o mně říkala jakékoliv informace, ať už to bude kdokoliv. A kdyby se tu objevil Franc, tak mu taky nic neříkejte, prosím.'' Řekla jsem upřímně.

''Dobře, to my ani nesmíme.'' Usmála se.

''Dobře, tak já budu muset. Mějte se hezky, Emmo.'' Řekla jsem a odešla za ostatními, kteří na mě čekali u schodů.

''Potřebovala jsem si něco zařídit.'' Řekla jsem rychle a Stella chápavě přikývla.

Všichni společně jsme sešli schody do garáže. Šli jsme ale úplně jiným směrem, než bylo moje auto.

''Hej. A co moje auto?'' Zeptala jsem se Nikolase a ten hned zastavil.

''Justin se o to postaral, nechal ho odvést do jeho garáže, kde bude v bezpečí pod zámkem.'' Pronesl v klidu Nikolas a já lapala po dechu.

Nedělej scény. Klid. Nebo to letadlo nestihneš.

''Umm, tak fajn.'' Řekla jsem a rozdýchávala to.

Šli jsme ještě chvíli, až jsme dorazili k černé dodávce, do které jsme nastoupili a Nikolas za námi zavřel.

''Páni, tu je prostoru.'' Pronesla Stella a já se zašklebila.

Stella s Harrym si sedli naproti mně a já na dvojsedačce zůstala sama. Každý se připásal a vyjeli jsme.

Jakmile jsem dorazili na letiště, už při výstupu z auta  na nás čekali další chlapi z ochranky a pomohli mi s kufry.

Justina jsem nikde neviděla, ale myslím, že je to dobře. Přece jen celý rok ho budu vídat každý den a určitě ho brzy budu mít plné zuby.

Na letišti na nás čekalo soukromé letadlo, které podle novin Justina stálo přes 80 miliónů dolarů.

''Tak a tady se rozloučíme.'' Řekla smutně Stella a já se na ni otočila.

''Budeš mi chybět, zlato.'' Usmála jsem se a ni a objala ji.

''To ty mě taky. Adresu znáš, jakékoliv město navštívíš, pošleš mi pohled, slibuješ?'' Zeptala se a já se zasmála i přes slzy, které mi stékaly po tvářích.

''Slibuju.'' Utřela jsem si slzu a odlepila se od Stelly.

''Ty se ke Stelle chovej slušně a opovaž se jí ublížit. Jinak si tě najdu.'' Zamračila jsem se na Harryho, ale hned jsem se usmála.

''Neboj se, užij si to.'' Usmál se Harry a já přikývla.

Otočila jsem se k nim zády a vydala se k letadlu. Moc dlouho to ale netrvalo a já se otočila zpět a rozběhla se znovu ke Stelle.

Ta udělala to samé, takže jsme do sebe narazily a znovu se objaly.

''Budeš mi tak chybět. Slib mi, že si někdy zavoláme.'' Řekla jsem mezi pláčem.

''Slibuju, naše přátelství se nikdy nevytratí. Budu tu na tebe čekat.'' Řekla mezi pláčem.

''Slečno Palvin, budeme muset letět.'' Řekl mi jeden z bodyguardů a já jen tiše přikývla.

Utřela jsem si slzy a naposledy se rozloučila se Stellou. Je to jako kdyby Vám chtěli odvést vaše dvojče, je to část mě, moje všechno. Mám ji opravdu ráda.

Vyšla jsem schody do letadla a naposledy se otočila a zamávala jí. Stella mi zamávala nazpět a objala Harryho, který ji políbil na čelo.

Už teď mi chybí.

Vešla jsem do letadla a podívala se do suterénu. Na každé straně byly sedačky s malými stolky. Dokonce jsem zahlédla i bar s malou ledničkou.

Skoro všechny sedačky byly už obsazené, na každé z nich seděl bodyguard či někdo z Justinova týmu.

Se všemi jsem se pozdravila pouhým kývnutím hlavy a hledala volnou sedačku, na kterou bych si mohla sednout, nikde ale žádná nebyla.

Co teď?

Najednou se přede mnou objevil Justin s úsměvem na tváři.

''Ahoj, tvoje místo je tam.'' Řekl a ukázal na dveře.

Prošla jsem určenými dveřmi a zjistila, že se zde nachází další místnost, jen pro Justina a jeho přátele či rodinu.

Posadila jsem se na dvojsedačku k oknu a vyndala si z kabelky sluchátka s mobilem.

Zapnula jsem si moji oblíbenou písničku a dívala se ven z okýnka.

Je 13. září a zítra je můj první koncert, který se uskuteční v Berlíně. Nemůžu se dočkat. Když jsem naposledy byla v Berlíně, tak to bylo na narozeninové oslavě Stelly.

Z mého myšlení mě vytrhl zvuk vrzající sedačky vedle mě. Otočím hlavu a podívám se, kdo si sedl vedle mě.

☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆☆
O něco lepší část než ta předchozí, aspoň že tak.

Přeji krásný den plný čtení 🙊🙈

Mám Vás ráda. Sweeaty_.