''Jsi tu dřív.. Ale nějak to přežiju. Bez makeupu jsi mě už viděla.'' Zašklebila se.

''To neřeš, určitě vypadáš lépe než já.'' Řekla jsem klidně.

''Jo. A proto tě honí ti novináři?'' Uchechtne se. Jak to ví?

''Co?'' Zeptala jsem se udiveně.

''Stačí se podívat z okna.'' Řekla a kývla hlavou k velkému oknu směřujícímu na ulici.

Hned jsem přiběhla k oknu a podívala se ven. Vykulila jsem oči, no to snad ne! Stáli všude! Okolo mého auta, na chodnících i u dveří. Všichni čekali, až vyjdu. Nemohla jsem tomu uvěřit. Co jsem komu udělala?

''Co se to tady děje?'' Řekl někdo za námi ospalým hlasem. Hned jsem se otočila a uviděla Harryho jen ve spodkách.

''Ježiši Harry! Já ti říkala, že máš zůstat v ložnici.'' Zasmála se Stella.

''Ty potvoro jedna. Neřekla jsi mi, že tu někoho máš, to bych pak nerušila.'' Řekla jsem na oko naštvaně. Společně jsme se tomu zasmály. Harry mezitím došel až k nám.

''Ahoj. Já jsem Harry, Harry Styles. Přítel Stelly.'' Představil se a podal mi ruku.

''Barbara Palvin. Nejlepší kamarádka Stelly.'' Zašklebila jsem se a potřásla jsem si s ním rukou.

''Dobře, teď se znáte. Takže Harry, ty si buď zalez do ložnice, nebo se jdi obléct.'' Zazubila se Stella. Harry se na ni usmál a zamilovaně ji políbil. Pak odešel.

Když jsem je viděla, trochu jsem posmutněla. Ještě před týdnem bylo vše normální. Dnes mě na každém kroku sledují novináři, jsem bez přítele a stala jsem se kamarádkou slavného zpěváka a idola všech náctiletých, Justina Biebera.

Když Harry odešel, Stella mě zatáhla do kuchyně ke stolu.

''Takže, co se stalo?'' Zeptala se a opřela se o kuchyňskou linku.

•••
Vše jsem ji dopodrobna řekla. O mém rozchodu s Francem i o tom, jak jsem se sblížila s Justinem.

''No to si děláš srandu? Vyštěkla na mě zničehonic nevěřícně.

''Ne, nedělám. Potřebuji tvoji pomoc, nechci tam jít sama.'' Řekla jsem potichu.

''Fajn, beru s sebou Harryho.'' Řekla klidně a vstala.

''Ne, počkej. Harry je člen známé pěvecké pětice. Když ho do toho zatáhneš, budete mít ze života peklo. Nevíš, jací novináři jsou.''

''A ty snad jo? Neprotestuj a počkej tady'' Řekla tvrdě a odešla do ložnice.

Začala jsem se nudit. Po dlouhých minutách konečně vyšla z ložnice, převlečená spolu s Harrym.

''Tak můžeme jít. Harry s tím souhlasí.'' Řekla přesvědčeně. Jen jsem si povzdychla a přešla k hlavním dveřím.

''A žádné vzdychání, hezky hlavu nahoru a úsměv od ucha k uchu. No šup šup.'' Řekla vesele Stella a já byla nucena se usmát.

Společně jsme všichni tři vyrazili z bytu.

''No na co čekáte? Jdeme jdeme! Honem!'' Zasmála se Stella a spokojeně vykročila k hlavním dveřím.

Jakmile je otevřela, oslepily nás blesky fotoaparátů. Neumíte si představit, jak je to nepříjemné. Nechápu, jak to celebrity dokážou snášet celé dny.

Stella vyšla první a probojovávala si uličku k mému autu. Harry šel hned za ní a já jako poslední. Šli jsme jako kachničky, které následují svou maminkou.

Každý novinář byl z jiné agentury, všichni se vzájemně překřikovali, přetahovali a tlačili.

Nechtěla bych být novinářkou, možná jim za to slušně platí. Ale furt jste na někoho nalepení a to já nesnáším. Teda pokud to není Stella, s jsme někdy jako siamská dvojčata.

Nastoupili jsme do auta. Kdybych Stellu neznala tak dobře, myslela bych si, že je v pohodě, ale protože ji znám od dětství, tak můžu odpřisáhnout, že ji ti novináři neskutečně vytáčí.

Nastartovala jsem a vyjela směrem ke svému bytu. Nenechám Franca, jeho milenku a budoucí dítě žít v mém bytě. Ani náhodou.

Po chvíli jsme dojeli na místo. Zajela jsem do podzemních garáží, a tím se skryla před zvědavými pohledy novinářů. Všichni jsme vystoupili a psychicky se připravovali na cestu do mého bytu.

Vykročili jsme směrem ke schodům. Hned naproti mě šla Emma z vrátnice.

''Dobrý den, Barbaro.'' Řekla a obejmula mě. Co to má znamenat? Nikdy na mě není tak milá.

''Umm...Dobré? Nezdržujte mě Emmo. Mám práci.'' Řekla jsem klidným hlasem. Hned na to ode mě odstoupila.

''Barbaro?'' Řekla a já se na ni otočila.

''Mám říct panu Lachowskému, že jste doma?'' Zeptala se s nečitelným výrazem ve tváři.

''To byste byla moc hodná, ale neříkejte mu, že s sebou mám společnost. Máme pro něj menší překvapení.'' Usmála jsem se. Nadšeně přikývla a odešla zpět na vrátnici.

Jakmile se ztratila z dohledu, otočila jsem se Stellu a Harryho. Oba zadržovali smích.

Usoudili jsme, že bude bezpečnější jet výtahem, abychom už nikoho dalšího nepotkali. Zavolali jsme si tedy výtah a vyjeli do posledního patra.

Po příjezdu jsem zkontrolovala celý byt. Když jsem si byla jistá, že je čistý vzduch, zavolala jsem na své parťáky, aby také vylezli z výtahu.

''Nezouvejte se.'' Řekla jsem, když si Stella s Harrym začali zouvat boty. ''Takže, uděláme to následovně. Vše, co je Franca, naskládáme na jednu hromadu, přímo sem, doprostřed chodby.'' Řekla jsem a rukama ukázala na dané místo.

''No a pak si na něj jednoduše počkáme.'' Usmála jsem se.

''Fajn. Takže jdeme na to.'' Odpověděla mi Stella a na znak podpory se na mě usmála.

''Ještě něco, když nedokážete rozeznat, jestli je to jeho, nebo moje, tak za mnou radši přijďte.'' Oznámila jsem, oba přikývli a všichni jsme se vrhli do práce.

Za 3 hodiny jsme to vše měl hotové. Byla to práce, ale věcí v bytě je mých, takže to nebyla taková hrůza. On tu v podstatě má jenom oblečení, hygienu, nějaké fotky, které jsem rovnou roztrhala, elektroniku a to bude asi vše. K tomu mu jako bonus daruji dva kufry, aby to mohl snadněji vystěhovat.

''Tak, tohle je poslední.'' Řekla Stella a hodila na hromadu jeho poslední kusy oblečení.

''Bože, až to vše zmizí, koupím ten nejlepší sprej do bytu a vše to tu vysprejuju. Nechci ho ani cítit.'' Řekla jsem tvrdě a Stella s Harrym se rozesmáli.

''To bereš nějak vážně, ne?'' Zeptala se Stella s úsměvem.

''A ty bys to tak nebrala? Co kdyby tě Harry s někým podváděl a ty bys o tom nevěděla? Celou dobu by se tvářil, jako by se nic nedělo, a pak by ti jednoho dne prostě řekl, že jeho milenka s ním čeká dítě?'' Odpověděla jsem se špetkou nenávisti.

''Beru zpět. Byla bych stejná, možná i horší.'' Řekla Stella a zamračila se varovně na Harryho.

''Stello, jestli se rozejdeme, tak se radši vystěhuju sám.'' Zasmál se Harry.

''No to nevím, jestli nebudu rychlejší a tvoje věci ti nevyhodím z okna rovnou na ulici.'' Potrápila ho Stella. Hned na to jsme se všichni začali nahlas smát.

''Mám hlad.'' Řekl zničehonic Harry.

''Já taky.'' Řekly jsme se Stellou sborově a hned se tomu zasmály.

''Nechce se mi čekat, než by nám něco dovezli. Co chcete uvařit?'' Zeptala jsem se a vydala se do kuchyně.

''To je jedno.'' Řekl skromně Harry.

''Palačinky! Udělej palačinky!'' Vyjekla Stella jako malá holčička.

''Fajn, ale ty přichystej stůl a skleničky na pití.'' Stella přikývla a dala se do práce.

Za chvíli jsem měla palačinky hotové a mohly se podávat. Pravda, každá palačinka není dokonalá, jedna nebo dvě jsou i připálené, ale nevadí.

Ještě jsem si umyla ruce, vzala talíř do rukou a nesla ho z kuchyně do jídelny, kde už netrpělivě čekali Stella s Harrym.

''Už se to nese.'' Řekla jsem si spíše pro sebe a zastavila se v půlce cesty. To, co jsem viděla, mi připomnělo minulé časy a pomalu ale jistě lámalo srdce zevnitř.

Líbali se. A mně najednou došlo, jak mi ty polibky, doteky a společné večery už teď chybí...