Emma:

Procházely jsme se parkem. Bavili o všem možném. Nejradši bych se tam začala červenat jak chválila tu superhdrinku neboli mne. "Hele já tak přemýšlela a.." odmlčela se Lis. Jen jsem kývla hlavou ať pokračuje. "Víš už vím čím chci být. Já vím, že..." zastavila jsem ji. "To je jedno. No a co chceš být?" naléhala jsem s úsměvem. Je skvělé, že už něco ví. "Chci být jako moje mamka. Dělat různé blogy, být novinářka, prostě něco takového" řekla. "Lis, to je úžasný. Kam se to hrabe na náš plán" obejmu ji. "A ty máš nějakou představu?" zeptá se. Má nejvíc neoblíbená otázka. "Mmm, ne" řeknu. "Přemýšlela jsi nad něčím?"znovu se zeptá. "Jo tak trochu. Myslela jsem, že by mne mohl táta zaučit do světa modelingu nebi máma do světa cukroví, jinak nevím" sklesle jsem šla. Poblíž byla lavička a Lis mne na ni táhla. Obě dvě jsme si sedli. "Už musíš jít, že?" zeptám se jí, když si všimnu jak furt kouká na mobil. "Ne nemusim, jen..." odmlčí se. "Jen co? To každou větu musím z tebe dolovat" zasměji se spolu s ní. "Promiň. Já jen, že mi jednu chvíli psal furt John, ale asi máš pravdu. Rodiče mne budou schánět" řekne. Já jí znám až moc dobře. Vždy v tuhle hodinu má být doma.

"Emm?" uslyším za sebou známý hlas. "Mami co tady děláš, vždyť ještě není pozdě a stejně jsem chtěla jít domů" proč šla za mnou? "Emm tohle není kvůli tomu. Vill mi řekl kde budeš. Jen jsem se chtěla zeptat. Nevíš kde je Luis?" zeptá se. "Počkat on nepřišel domů?" nesouhlasně zakýve hlavou. "Je ti jasný, že si dělá jako vždy legraci" řeknu dost naštvaně. Tohle dělá Luis pořád. "Já vím jen ho chceme s tátou nachytat" řekne a vykouzlí úsměv. "Tak odplata? To si nechám líbit" řrknu a už jdeme směr náš dům.

S mámou a vlastně i s tátou si moc dobře rozumím. Tak tohle Luis čekat nebude. Totiž když jsme přišly domů, začali jsme volat jeho jméno a pak to začlo,pro něj opravdový horror. "No jestli se neukáže tak nebude mít celý týden jídlo" začne táta, což už ke trochu hrozné. "Ne já ho před tím fakt zabiju" pokračuje mamka. Teď je řada na mne. Co si mám vynyslet? A už to mám. "A jestli sem nepřijde tak si s Villem prodloužíme pokoj, tím, že si vememe heho půlku pokojsle. Smím?" zeptám se. Oba dva kývnou. Teď má pokračovat Vill. "My máme dalšího bratra?" tak tohle už Luis nerozdýchal. "Jo máte" řrkne naštvaně a vyleze z poza květináče. "Tak tady je?" řekne překvapeně táta. "A přestaň to dělat, jinak se to příště vážně stane" odpoví mamka. Luis jen kývne hlavou a dál se bavíme jako normální rodinka.

"Tati?" zeptám se ho po večeři. "Ano Emmo?" odpoví mi otázkou. "Víš ja jsem tak trochu uvažovala a chtěla bych zkusit modeling. Máš s ním víc zkušeností a.." přerušil mne. "Chápu. Klidně, když tě to bude bavit. Ale ty jeden den pomůžeš mámě v cukrárně a to třeba zítra. Bude tam frmol. Mezitím se ti něco pokusím zařídit" usměje se, nacož si plácne a je hotovo.

Večer jsme volala Lis a vše jí řekla ohledně Luise. Musela se tomu smát. "Hele a co ségra?" optám se po půl hodině videochatu. "Co budu říkat. Její sedm, ale jinak v poho" na bráchy se ani neptala, jelikož jí to vždy řeknu. Tak tolik mne štvou. No jo no sourozenci. "Tak zítra" řeknum rozloučíme se a ukončíme hodinový videochat. Někdy bývá i delší.

Nakonec jsme šla spát. Ještě před tím jsem však dala Plaggovi dva kousky camembertu, udělala mu pohodlný pelíšek, dala mu dobrou noc a pak jsme za světla měsíce oba usly.

Dilan:

Dnešek byl pohodový. S Tikki jsme se bavili co a jak. Pak jsme si volali s Johnem. Než jsem šel spát dal jsem ji sušenku. No a pak jsme usly.

Další kapča je zde. No a jak jsem slíbila dám jsem snad vždy nějakou otázku.

Otázka:

Jak se bude jmenovat Luisův kamarád?

Na další otázku čekejte v příští kapitole. Užijte si den