Emma:

Nikdo z mých sourezenců není malý. Chodím s Lis do druháku. Viliem s Henrym zase do prváku, ale na stejnou střední školu jako my. Docela někdy otrava. Lis má momentálně menší ségru, které jsou teprve dva roky. Luis chodí na základku jako my předtím. Bylo to rozhodnutí rodičů. Mne a Lis je 17 let, Viliemovi a Henrymu je 16 let a Luisovi 14. Je to dost zvláštní, nemyslíte? Dnes začla škola. Prázdniny jsme si velmi užily. Táta se před rokem vrátil zase k modelingu a nechal svou minulou práci. Mámě pomůže sem tam v cukrárně. Někdy s bráchy zajdeme k babičce a dědovi do pekárny, kde kdysi bydlela mamka. No a dědu navštěvuju nejvíc já. Po tom co se bráchové dozvěděli co se kdysi stalo tak ho moc nenavštěvují, tedy pokud jim to neporučí rodiče. Tehdy poslouchají jako hodinky.

"Čau Lis" zamávám kamarádce. "Ahoj" odpoví a stále se kolem mne rozhlíží. "Kde máš  bráchu" zeptá se po pár vteřinách když ho nemůže najít. Jen pokrčím rameny. "Já nevím  a je mi to docela i jedno" zasměji se a jdu po schodech nahoru. "Nebuď tak necitlivá" drkne do mého ramene loktem. Ale jen jak dojdem do třídy, kde mají být, tak spatřím kluky jak už tam sedí. Jen jim zamáváme a vydáme se do naší třídy. Já bych ho někdy fakt chtěla zabít. povzdychnu si v duchu. No co, normální sourozenecká láska :D.

U nás je narváno a my si můžem vybrat jen druhou řadu u dveří. Před námi sedí John. Menší osamělec ze třídy, ale my se s ním bavíme. "Já je zabiji, proč tady?" ztěžuje si Lis. "No ber to z té lepší stránky. Tady prý seděli naše mamky" zasměji se i Lis. Obě to už po takových dvaceti inutách berem pozitivně. Vždy se schodneme, nejlepší kámoška, kterou jsem mohla mít. "Vidím, že se již nezlobíte, že jsem ty místa podřel" ozve se John. "Už tolik ne, no" odpovímu Lis, trošku naštvaná, tak jako já.

"Tak třído, ticho" ozve se naše třídní. Jsem zvědavá s čím přijde. "Máte nového spolužáka, přestěhoval se sem z Řecka. Jmenuje se Dilan" dopoví učitelka a ve dveřích se objeví hnědé vlasy. Rozházené do všech stran. Jeho karamelové oči, vlasy a postava. Počkat co? On má na sobě sportovní tílko a přes to mikinu s kupucí bez rukávů? Jsou mu nádherně vidět svaly. Aww, kousnu se do rtu. "Přestaň na něj tak koukat, zasměje se Lis. "Ale itobě se líbí ne?" drknu do ní. "Hmm" přykývne. Horší je, když si sedne do první lavice, jelikož nikde není logicky místo. Teď ho budem mít před sebou. Super. Taky horší je, že se líbí nám obou. Boj mezi kamáradkami? Já nechci aby nás to rozdělilo.

"Lis?" zeptám se a úplně neposlouchám učitelku a ty její kecy. "No?" odpoví a svou pozornost přesune na mne. "Slib me si, že nás nic nerozdělí. Ani kluk, prostě nic" řeknu a v očích mi hraje strach. "To ráda slíbím, taky nechci aby nás něco rozdělilo, ani maličkost" usměje se a podáme si ruky na přísahu.

Takže lidičky. Oficiálně vás vítám u nové knihy. Přibližně u druhého dílu.  První díl= BFF: Nejlepší kámoši do konce života. Byl dost úspěšný. Proto jsem se rozhodla tuto knihu vydat o něco dřív, než na začátek školy. Další díli nevím kdy budu vydávat. Bude to jako u prvního dílu. Jen jak mne něco napadne nebo budu mít čas něco napsat, tak to potom vydám. Taky chci upozornit čtenáře, že obrázky či video k dané části nemusí být vždy stejné jako osoby v knize. Děkuji za pochopení a za tento konflikt :D

1. díl= 1,49 K
2. díl= Kolik bude mít tedy?
To je jen na vás.

Otázka:
Chcete, abych někdy psala otázky?

A) ANO
B) NE