Emma:
Byla jsem malá. Hráli jsme si s mými brášky. Villiem si stoupl do cesty. Při mé snaze zpomalit můj běh jsem zakopla a odřela si koleno. Oba dva se začali smát. Já jen brečela. Luis přišel k Villiemovi a plácl si s ním. „Mami! Tati!" volala jsem ze zahrady. „Ale co se zase stalo" zeptal se můj taťka a podíval se na moje koleno a pak na kluky. „Ach jo. Nechcete s tím už přestat. Z těch vašich her se někdo z vás zraní." řekl a všichni tři jsme sklopili zrak na zem. „Omlouváme se" řekli kluci. Chtěla jsem se zvednout, ale bolest v koleni mi to nedovolila. „Au" vykřikla jsem a zase se rozbrečela. Tatínek mne vzal do náruče a odnesl do mého pokoje. Kde mi ošetřil koleno. „Tak a teď si na chvilku lehni a odpočiň si." řekl a já ihned usla.

Probudila jsem se v mém pokoji. Sešla schody a uviděla Villiema s Luisem v kuchyni. „Kde je máma s tátou" zeptám se. Teprve jim asi došlo, že tu nejsou. Jako šílení jsme vletěli k nim do ložnice. Jenže oni tam nebyli. „Nene. Oni tady musí přeci být." rozbrečel se Luis a Villiem dostával strach. Moje odhodlanost a sebevědomí už mne opuštělo, když jsem prohledali skoro celý dům. Nakonec jsme je našli. Ležet o jeden druhýho opřeni. Na gauči v obýváku. Opravdu toho poslední roky to nemají s námi lehké. My jim to nějak nezlechčujeme. Tři zlobivé děti plus jejich práce a my jen zlobíme a zlobíe ještě víc. Vzali jsme deku a přikryli je. Pak jsem odběhli do našich pokojíčků a přinesli si vlastní deky. Lehli jsme si na velký prostorný gauč a také ihned usli.

Marinette:
Pekla jsem zrovna novou várku cukroví, když mě dvě silné paže ze zadu objali. Adrien je opravdu zřícený poslední dobou. Práce rodina, jeho otec, kamarádi a především vyšilující Nino. „Tak co?" zeptám se a otočím se k němu čelem. „Jako vždycky."
„Co teď dělají?" zeptá se. „Hrajou si venku tu svoji oblíbenou hru" odpovím a on jen vytřeští oči. „Ach ne" vzdychne a sedne si na židli v kuchyni. „Co se děje?"
„víš je tady jedna věc, kterou bys měla vědět" poškrábe se na zátylku a já si s dnů vedle něj. Halavou mu naznačím ať mluví dál. "Při té jejich hře se někdo z nich zraní." řekne a já úplně ztuhla.

Z venku se ozve Emmin hlas. „Mami! Tati!" křičí. „Já tam jdu. Ty to hlavně dodělej" řekne Adrien. Dá mi pusu do vlasů a už běží na zahradu za všemi třemi. Já si je podám jestli se budou mrzačit navzájem. Vzdychnu a vrátím se k pečení.

Adrien:
Emma volala o pomoc. Při té jejich hře se vždy někdo z nich zraní. Už toho mám prostě dost. Přijdu k nim a začnu vykládat proč tu hru nemají hrát. Jen mi to odkývnou a zase jdou oba dva kromě Emilly. Má něco s kolenem, takže jsem ji vzal do náruče a odnesl do jejího pokoje. Tam jí to ošetřil a dla ji spát. Došel jsem pro Villiema a Luise. Téže je uložil ke spánku a vrátil se zpět k Marinette. Sedmi jsme si do obýváku na gauč a konali se na televizi. Nakonec ji Marinette vypla a dala mi pusu na dobrou noc. „Nechceš jít do ložnice?" zeptám se. „vůbec bych tam nedošla a ty taky ne." řekne a já ji to všechno odkývu, jelikož je to pravda. Nakonec jsme tam usly. Měli jsme hlavu opřené o toho druhého.

Villiem:
Hrál jsme si s Luisem a Emmou naši hru. Právě jsme s Luisem honili sestru. Napadlo mne, že si stoupnu před ní. Jak jsem řekl tak jsem tak i učinil. Emma zakopl a odřela si koleno. Luis ke mně přišel a plácli jsme si. „Mami! Tati!" křičela Emma. Už zase. Ach jo. Jako vždy nás táta pokáral. Odběhli jsme k máme a dělali, že nic. Jenže táta ji vše řekl. Jo vyslechli jsme si pořádné kárání. Když Emilly usla, máma s tátou šli do obýváku pro nás. Taky jsme si šli lehnout. Probudil jsem se a už byl večer. Hledali jsme tatu s mámou, kteří naštěstí usli na gauči. Přikryli jsme je a taky si došli pro své vlastní deky a ušli vedle nich všichni tři. Já, Luis a Emma.

První část druhého dílu BFF. Snad se bude líbit tak jako ten první díl. Jelikož jsem psala, že tento druhý díl má vyjít až k začátku nového školního roku. Tak toto je pouhá vzpomínka, která až tak moc to nepopisuje. Proto by se měla ještě ukázat jedna kapitola o další vzpomínce než bude nový školní rok. Ano ano. Bude to příští školní rok. Je to opravdu jisté. Kdy budu kapitoly vydávat nevím.

Tak to by mělo být vše. SORRY ZA CHYBY. PROSÍM TAKY SLEDUJTE KNIHU INFO. Je tam vše důležité. Tak zase někdy.💖

Werca13💋