Pomalým krokem jsem šla k oltáři, kde stál Adrien s kněžím. Na sobě jsem měla nádherné bílé dolouhé šaty s vlečkou. Drdol a v něm svatební závoj. Ty dvě slova nás spojila.

Pak jsme jeli na svatební dovolenou.

O jedenáct let později:
„Mami, podívej" řekla pětiletá Emma. Mile jsem se usmála a vzala si od ní obrázek. „Je nádherný" řekla jsem a mile se na ni usmála. „To nic není. Ten můj je lepší" vykřikl čtyřletý Viliem. „I ten tvůj je nádherný"usmála jsem se a dál se věnovala pečení. „No to teda ne. Ten můj je lepší"
„Ne můj"
„A dost vy dva. Oba dva jsou nádherný" přišel Adrien a přerušil jejich hádku. V náruči držel dvouletého Luise. Předal ho těm dvou a přišel ke mně blíž. Co takhle třeba dovolená do Caribiku?" zeptal se. „Myslím, že je to skvělý nápad." odpověděla jsem. Jen se usmál a odtáhl mne od kuchyňské plochy. „Válka" vykřikl Viliem. „To teda ne" řekla mu Emma. „A co takhle rodinná hra?" navrhla jsem a posadila se na koberec. „Souhlasím" přitakal Adrien a sedl si vedle mne. „To je skvělé" vykřikla Emma a hodila po Viliemovi výsměšný pohled. „Tak dobře" nakonec i souhlasil Viliem.

Ptáte se co se stalo?
Takže já a Adrien jsme manželé. Máme spolu spolu tři děti. Emma je prvorozená, Viliem druhorozený a Luis je nejmladší člen rodiny. Alya a Nino jsou taky manželé a mají pětiletou Lisu. No a Chloe s Lukou jsou taky manželé. Mají čtyřletého Henryho.

Tak a tohle je definitivní konec. Bude ještě jedna kapitola, ale to bude jen poděkování. V knize Info  máte vše důležité. Také do Poděkování dám jednu informaci.
Mějte se.👋👍