Marinette:
Dav spolužáků začal čím dál víc jásat, až jsem neslyšela vlastní slovo. Zahlédla jsem jak si to Chloé mířila mým směrem a Nathaniel zase Adrienovým. Nanic jsem nečekala, čapla jsem Adriena za ruku a běžela s ním co nejdál, abych neslyšela ty hlasy. „Promiň ani nevým proč jsem to udělal.” řekl Adrien se smutným výrazem. Já se jen usmála a dala mu ruku na rameno. Adrien chytil mou ruku a pousmál se. „Já si vezmu nějaké věci z domova a za dvě hodiny se setkáme tady v parku. Co?” řekla jsem a čekala na jeho odpověď. „Za dvě hodiny by to šlo.” řekl a doprovodil mě domů.

Za deset minut co Adrien odešel někdo zazvonil na zvonek. Já rychle seběhla schody a zamířila ke vchodovým dveřím. Stála tam Alya. Pustila jsem ji dál. Vše jsem ji řekla a tak mi pomohla balit. Vzala jsem si jednu malou, ale dost prostornou tašku.

Konečně jsme měly vše zbalené. Nakonec jsme se rozhodly jít na zmrzlinu a pak do parku. Já si dala malinovou a Alya pistáciovou. Cestou jsme zašly ke mně. Opřely jsme se o zábradlý na balkóně. Povídaly jsme si a k tomu lízaly zmrzlinu.

Když jsme ji dolízaly já si vzala tašku a šly jsme ven. Alya si koupila pití a pokračovaly jsme do parku. Alya se se mnou rozloučila a já si sedla na lavičku. Za chvíli mi někdo dal ruce před oči a řekl „kdo jsem? Hádej třikrát.” „Adriene? Jsi to ty?” řekla jsem váhavě. „Jo jsem.” řekl a přisedl si ke mně.

Mě bylo furt špatně, tak jsem si opřela hlavu o Adriena. On se jen pousmál a nic neříkal. Pak jsme šli k němu domů. Bylo tam docela ticho a nuda, ale to bych nebyla já kdybych to ticho neprolomila. Běžela jsem do kuchyně, abych na zítřek měla všechny ingredience na moji specialitu, kterou chci udělat Adrienovi, jako děkovní dárek. Nahoře v pokoji zazvonil můj mobil a já se chtěla otočit a běžet spět jenže..........

Moje nohy se zamotali a já letěla po schodech dolů. Správně jsem měla padnout na roh schodu, ale někdo mě chytil do náruče. Odnesl mě nahoru a položil na postel. Byl to Adrien. Chtěl něco říct, ale můj mobil začal vyzvánět jak oživot. Volala mi Alya.

Alya: Tomu neuvěříš.
Já: A čemu?
Alya: Mám nový blog.
Já: Tak to gratuluji.
Alya: Musíš se na něj podívat.
Já: Fajn. A jak se ten blog jmenuje?
Alya: Po stopách.
Já: Hmm... Dobrý. A kolik to lidí vidělo prosímtě?
Alya:Vidělo to skoro 2 ooo lidí za jednu hodinu. A to tam jsou jen tři fotky a jedno video.
Já: Tak já se tedy na něj podívám když má takový úspěch.

V tom jsme hovor položily. Já začala do mobilu vyťukávat ten název. Adrien si sedl za mne a sledoval co se děje. Konečně jsem byla na těch Alyiných stránkách. Já i Adrien jsme odskočily od sebe asi tak metr. Já spadla na zem a Adrien se bouchl do zad o zeď za jeho postelí. „Au.” řekli jsme oba naráz. ”Já tu Alyu zabiju, jak to mohla dát na internet a k tomu založit nový blog.” řekl Adrien naštvaně. „Moje slova, ale jestli ji má někdo zabít tak já. Je to moje nejlepší kámoška a ona udělá tohle.” řekla jsem.

Adren:
Začal jsem se smát a nemohl přestat. Ten její výraz je nezapomenutelný. Ona se jen na mě podívala zmateným výrazem a když jsem se nepřestával smát řekla mi „ nešplouchá ti na majáku náhodou?”  To mě úplně zastavilo. Přestal jsem se smát a jen na ni tupě zíral. Teď se pro změnu začala smát ona. Já udělal ten pohled, který říká jako vážně?

Jen se mi omluvila, pak si vzala mobil do ruky a šla do kuchyně. Já jsem šel nenápadně za ní, ale pak zahnul do obýváku.

Marinette:
„Uf, máme vše.” řekla jsem a ze sáčka mi vyletěla Tikki. Tikki neměla moc proti a jen si z talíře vzala tři sušenky. Pak jí něco došlo a tak se schovala na místě kde by ji nikdo nenašel a ona nás nerušila. Já ji řekla, aby zalezla do mé tašky a každé ráno ji dám sušenku. Tikki tak udělala a já věděla, že ji budu mít pokaždé při sobě.

Odcházela jsem z kuchyně a venku byla už tma. Udivilo mě když Adrien ještě nespal a chtěl, abych si lehla do jeho postele a on bude spát na gauči v jeho pokoji. Ale já nechtěla a po nějaké hádce jsme se domluvili, že to bude podle mě.

Spala jsem na gauči, byla jsem v hlubokém spánku, když udeřil takový blesk, že to probralo i Adriena. Já se třásla strachy a nechtěla, aby to viděl Adrien, ale pozdě...

Adrien:
Ozvala se taková rána od blesku, až jsem se probudil. Dokonce i Marinette. Třásla se strachy na malém gaučíku, vypadalo to jakoby nechtěla, abych ji takhle viděl, ale mě přišla roztomilá. Na nic jsem neváhal došel jsem k ní popadl ji do náruče a odnesl na postel.

Přikryl jsem ji a lehl si vedle ní. Bouřka začala o něco víc sílit a když uhodila velká rána a celý pokoj se rozzářil od blesku, Marinette se na mne namáčkla. Já ji dal ruce kolem pasu a ještě víc si ji přimáčknul k sobě. Ona zčervenala a schovávala se pod svojí ofinu. Věděl jsem, že nechce, abych ji viděl. Poslední veliký blesk uhodil a zahřmělo. Lekla se a trochu sebou cukla. Oba dva jsme chtěli spát, ale bouřka nám to nedovolila.

A zase uhodil tak silný blesk, že mě to vzbudilo ze spánku. Lekl jsem se tak moc, že jsem se začal klepat strachy. Plag by měl nějaké připomínky, ale Marinette, ta ne. Kousek se ode mne odtáhla, otočila se čelem a úplně se na mě namáčkla. Svojí hlavu si dala na můj holý hrudník a jednu ruku si přes ze mne přehodila. Naopak teď jsem zčervenal já ještě víc než rajče, spíš jako hodně hodně přezrálé rajče.

I Marinette zčervenala. Upřeli jsme na sebe zrak. Její oči byly tak nádherné  a já se v nich začal topit a ona v těch mých. Pootevřeli se mi ústa a já úplně odhodil berušku z mé mysly. Teď existovala jenom Marinette a já. I Marinette se začala přibližovat, až jsme se dotýkali jeden druhého. Začali jsme se tam vášnivě líbat.

👼Další kapča. Která má 1048 slov, můj největší rekord. Snad se líbí.💋

💖Vaše Werca13🌹