Marinet:
„Adriene vstávej.” řvala jsem skoro přes celou místnost, protože se mi ho nedařilo zbudit. Je to asi dvacet minut co jsem vzhůru. Celou noc jsem spala na gauči, tedy kromě toho že byla bouřka a mě pak Adrien vzal k sobě do postele...

Zasnila jsem se, ale pak jsem se plácla do čela a už nad tím nepřemýšlela. Jo super takže s ním budu muset lomcovat a řvát na něj. Pomýšlel a jsem si a tak udělala.

Adrien:
Někdo se mnou lomcoval a řval ať vstávám, ale já byl vzhůru, Mari mi spala na hrudi a nikdo jiný v pokoji nebyl.

„Tak už vstávej!!!!” někdo zařval a já se vymrštil do sedu. Teď jsem se lekl co Marinette, ale to jsem nevěděl, že to byl pohopouhý sen. „Co se vlastně stalo?” zeptal jsem se. „Já spala na gauči, pak bouřka, tys mě vzal do své postele, ale nic víc nebylo, protože každý spal na jedné půlce.” řekla Mari a podívala se na mě nechápavím pohledem. „JoJo už si vzpomínám.” odpověděl jsem ji.
*****************************

Škola utekla jako voda. A my jsme s Marinette odcházely. Naštěstí každý pochopil, že s nima nechceme mluvit. Tak se nepřály. A já s Mari jsme dělaly, že ani my dva ne.

Už jsme překračovaly silnici, když se ozvala velká rána. Rozběhl jsem se pryč a Marinette taky někam běža do bezpečí. Z kapsy mi vyletěl Plag a já se transformoval.

Marinette:
Adrien někam utekl a já se schovala. Pak jsem šla nenápadně za ním. C..cože on je Kocour. 'Tak jo. Udělám si z něj menší legraci.'

Také jsem se transformovala a doběhla jako ladybug na místo činu. Už tam stál Kocour a padouch ho přimáčknul ke zdi. Udělala jsem menší trik, který nikdo nečekal, kromě mě.

Po boji:
„Pecka” řekli jsme na ráz s Kocourem. „Musíme si promluvit číčo.” řekla jsem se šibalským úsměvem v duchu. Kocour jen kývl a zavedl mě na jedno skryté místo, které ani já neznala.

„Takže....víš j-já tě m-miluju.” Kocour na mě vyvalil oči a nechápavě se na mě podíval „Ale víš tak trochu jinak než si myslíš.” teď mu to hlava nebrala a já propukla v smích. Víš Adriene j-já jsem. ' já jsem blbka. Já tu legraci pokazila, no nic už ho nebudu trápit'. ”C-ccože jak víš kdo jsem?” zeptal se nechápavě. „Viděla jsem tě se transformovat. Jo a jsem no.. Skus hádat. Napovím jmenují se od M” jeho výraz byl zoufalý, ale potom se šibalsky usmál a já se ho začala bát. Mráz mi běhal po zádech. Přála jsem si, aby to řekl protože každýmu zbýval poslední polštářek nebo tečka. Začal se ke mně naklánět a já taky.

Adrien:
Měl jsem v plánu ji jen políbit, ale ona můj polibek prohloubila. Když jsme se od sebe odtrhli. Zapípaly nám mirákula a já zavřel oči a řekl „jsi Marinette?” jen se zasmála a řekla „to poznáš sám.” oba jsme se odtransformovali a já konečně otevřel oči. Ano byla to Marinette.

Vzal jsem ji za ruku a šli k ní domů. Jen jsme si povídli a ona mi ukazovala svoje návrhy. Byly nádherné, ale nemohl jsem si nevšimnout, že si všechny moje fotky sundala, tedy kromě toho rámečku na stole. ( druhá sezóna toubrmaker. Je ještě asi v angličtině.)

Pomalu jsem šel k ní a chtěl jí dát pusu, ale ona šla ke své postely a já dal pusu zdi. Jen se zasmalá a já se šibalsky usmál.

Pro dnešek konec. Omlouvám se,že je tato kapitola krátká, ale po té dlouhé jsem radši dala krátkou.😭

Omlouvám se za chyby v celé knížce, až ji dopíšu budu ji opravovat. Sorry za chyby!👼

💋Vaše Werca13💖