Marinette:
Alya, Nino, Chloe a Luka si k nám sedli. Alya mne objala a zeptala se: „dobrý?” na to Chloe hned zareagovala. „A proč by jí nemělo být dobře, nebo je tady něco co já nevím?” zeptala se trochu vystrašeně Chloe. „Je tu jedna věc o které ví jen Alya a Adrien..” na chvilku jsem se odmlčela a podrbala se na zátylku. Chloe napla uši a byla připravena nést jakoukoliv odpověď. Mezitím se zvedl Adrien se slovy 'že dojde pro pití'.

Z hluboká jsem se nadechla a pokračovala. „Já a Adrien nooooo, mi , teda já, chci tím říct, že jsem těhotná.” konečně jsem to dopověděla a čekala jejich reakci. Adrien mi podal pití a sám se napil, já si jen namočila rty a ochutnal a tekutinu. K překvapení bylo, že to byla obyčejná voda. „To je super” vykřikla Chloe a vrhla se mi kolem krku. Byla jsem ráda, že to vzala s klidem a došlo jí na co se mě ptala Alya. Nino a Luka jen nevěřícně koukali s otevřenou pusu. Nino se vzpamatoval jako první a řekl: „já a Alya taky čekáme dítě” pochlubil se, ale Chloe ho odbila. „Jo to vím, ale o Marinette a Adrienovi né.” Luka už to nemohl unést, ale když mu Chloe rukou zamávala před obličejem, tak se vzpamatoval.Hudba na večírku se přepla na ploužák a Adrien mne táhl na pódium.

Adrien:
Začal hrát ploužák a já musel táhnout Mari na pódium. Alya s Ninem a Chloe s Lukem se mi ztratili v davu. Marinette se vzpamatovala a dala mi ruce mělo krku a já ty svoje na její pas. Hlavu si opřela o moje rameno a já udělal to samé. Takhle jsme tancovali dokud DJ nepřepl hudbu. Bylo pozdě a Marinette už chtěla stejně jako já vypadnout. Rozloučily jsme se s Alyou, Ninem, Chloe a Lukou.

S autem jsme dojeli domů a pak se šli projít již v civilním oblečením po noční Paříži. Zrovna Marinette stála pod osvícenou Eifelovkou. Z kapsy jsem vytáhl krabičku a klekl si před ní. Ruce si dala přes pusu a otočila se ke mně zády. Trochu jsem zesmutněl. Pak se rychle otočila a vykřikla na mne. „Nemůžu uvěřit, že” na chvíly se odmlčela, ale pro mne to byla věčnost. ”Že mne žádáš o ruku!” zakřičela ještě víc než před tím a vrhla se mi kolem krku.

Marinette:
Odtáhla jsem se od něj a utopila se v jeho očích. Když jsem byla v tranzu, navlékl mi prsten a přilepil své neodolatelné rty na ty moje. Sice jsem byla stále v tranzu, ale zavřela jsem oči a začala spolupracovat. Odtáhl se ode mne a já se konečně probudila.

Pak si mne vzal do náruče a odnášel domů. Pomalu a jistě jsem zavírala oči a chystala se usnout, když někdo křičel, tedy vlastně doslova ječel o pomoc. Adrien se mnou zaběhl za strom, kde jsme se transformovali a běželi vstříc problému. Nějakou ženskou ohrožoval onen muž co se o něm mluví jako o vrahu. Nechápala jsem to, nic v ruce neměl, ale pak vytáhl nůž a chtěl ho vrazit ženě do břicha. Na to Chat zareagoval a svou tyčí mu nůž odkopl daleko. Já byla připravena zaútočit, když v tom žena zpanikařila a já nevěděla co mám dělat. Nakonec jsem ji nechala utéct pryč a muže svázala jo-jem. Přišla k němu blíž a chtěla mu sundat lyžařskou kuklu, ale on vytáhl houbařský nožík a chtěl mne bodnout do břicha. Chat mě chytl okolo pasu a přitáhl k sobě blíž. Pak se postavil pře de mne a bránil svým tělem. Do ucha mi zašeptal „dej si pozor vždyť jsi těhotná” a dal se do bojové pozice.

Bránil mě a sebe, ale nezvládal to. Chtěla jsem mu pomoc, ale vždy mne zastavil. Nakonec to dopadlo tak, že při jeho posledním výhybu se nožík asi jemno-silně dotkl jeho kůže a roztrhl mu oblek a pořezal ruku. Naštěstí jen mírně, ale i tak ho to bolelo, že se sesunul k zemi. To jsem se neudržela a zakřičela na něj „to si děláš legraci. Dneska mne požádá můj kluk o ruku já příjmu a pak ten nejkrásnější den musíš zkazit ty!” zněla jsem nebezpečně, ale jemu se to asi nezdálo, protože se rozesmál na celé kolo a zmizel.

Rozeběhla jsem se k Chatovi a pomohla mu vstát. Odnesla k nám domů kde jsme se detransformovali. Ošetřila mu ránu a dala Plaggovi camembert a Tikki sušenku. Nakonec jsem se vrátila k Adrienovi a lehla si k němu. Po tváři mi ztékaly neposedné slzy na což mi je Adrien setřel palcem a dal pusu na čelo. Řeknu vám nebýt Ladybug tak mám perfektní život 'asi'.

Adrien:
Ráno jsem se probral. Bylo to jako každé ráno až na jednu maličkost. Strašně mě bolela ruka. Na včerejší noc bych si ani ne vzpomněl, kdyby mi ji ne připomněla ta moje ruka. Opatrně jsem se vysoukal z postele a zamířil do kuchyně. Marinette tam seděla na gauči, popíjela kafe a dívala se do blba. Opatrně jsem k ní přišel a chtěl se dotknout jejího ramene, ale ona mne přeběhl, položila kafe na stůl, prudce se otočila a zavěsila se mi kolem krku. Nacož jsem ji objal a při tom hladil po zádech. Rozbrečela se. „To bude dobrý, neboj.” utěšoval jsem ji, ale její odpověď mne vrátila do reality. „Nebude. Já jsem těhotná, zachvílí nebudu moct bojovat a ty jsi zraněný. Tohle opravdu už nedáváme a hlavně já.” řekla a rozbrečela se ještě víc. Pomalu a jistě jsem došel k ní a podíval se do jejích očí. „Musíme zjistit kdo to je, pak to můžeme nechat na policii.” odpověděl jsem a dál se topil v jejích hořcovo-oceánově modrých očí. Jen přikývla a namačkla se na mne ještě víc.

Další kapitola je na světě.
Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale dala jsem si pauzu od psaní a četla uložené knížky v knihovně a inspirovala se.

Snad se líbí a dopředu se omlouvám za chyby. Píšu strašně rychle nebo mi to mobil přepíše podle sebe aj á si té chyby nevšimnu.

Moc prosím aby jste toto četli, protože se můžete dozvědět i důležité věci ohledně této knížky atd...

💋Werca13💖