|EREN|
Zrovna jsem pracoval na našem projektu "Průzkumných Legií", když mi zazvonil mobil. "Moshi moshi, u telefonu Eren Yeager, jak vám mohu pomoci?" Řekl jsem již automaticky, jakmile jsem hovor přijal.

"Dobrý den, tady Erwin Smith, ředitel Gymnázia Kyojin. Na webových stránkách Areálu Kadetů bylo uvedeno vaše telefonní číslo jakožto instruktora. Je to stále aktuální?" Ozvalo se z mobilu. Překvapeně zamrkám. Ten hlas už jsem neslyšel dobrý čtyři roky. Gymnázium Kyojin... Místo, kde jsem potkal jedinou osobu, do které jsem se kdy dokázal zamilovat... To už je doba. Jen se pro sebe neslyšeně uchechtnu a sám nad svým já zavrtím hlavou.

"Ano, stále je to aktuální. Pojede někdo na lyžařský kurz a potřebujete instruktora? Řekněte termín a hned vám povím, zda jsem tou dobou volný." Odpovím z úsměvem a už mám v ruce diář.

"Je to mezi 17. a 23. lednem. Vyhovuje vám to?" Optá se Erwin až s neobyčejnou zdvořilostí. Už jsem zapomněl, že se umí chovat i profesionálně. Onehdy naše třída zamotala snad úplně všechno...

~~~

"Erene! Tomu neuvěříš!" Vykřikl Armin vedle mě a v očích měl jiskry, kterými mě málem oslepil.

"Co je? Tak to vyklop než exploduješ nadšením!" Ušklíbnu se a dloubnu mu do boku loktem. To se rozhlédne kolem, zda nás nikdo neposlouchá.

"Sasha říkala, že jí Krista říkala, že se  jí Erwin vyptával na tebe. Ale způsobem co máš rád a co děláš po škole. Víš, co to znamená?" Ušklíbnul se a tentokrát dloubnul loktem on do mě.

"Ne. To je vyloučený." Okamžitě odmítavě zavrtím hlavou. Erwin byl náš třídní, takže bylo zcela nemožné, že by se mohlo stát, co Armin naznačoval. Na to nás znal až moc dobře.

"Ale tak! Nemůžeš přece ignorovat fakta! Vsadím se, že se brzy něco semele!" Vyřkl svou větu a v tu chvíli jsem se nad tím jen zasmál, ale ono se opravdu něco semlelo. A nebylo toho málo...

~~~

"Ano, v tento týden nemám nic sjednaného, takže budu plně k dispozici." Řeknu hned, co zaženu vzpomínku. Právě s někým mluvím, nemohu se nechat unést vzpomínkami.

"Výborně. Ohledně platby vám ještě napíši e-mail. Na shledanou." Ukončil hovor Erwin.

"Na shledanou." Rozloučím se s ním a odložím telefon, načež se zadívám na strop a znovu se zamyslím. Co asi právě teď má stará láska dělá?...

~~~

"Tak se zatím měj Armine. A pozdravuj Uie." Zamávám Arminovi na rozloučenou, když už končíme. Ještě mám v plánu dojít za Levim, tedy profesorem Ackermanem, abych se domluvil na doučování. Učení mi zrovna nejde. Ale spíš ho hrozně chci vidět. On je totiž absolutně neodolatelný!

"Erene? Můžeš na slovíčko?" Zastaví mě ale v mé cestě Erwin. Podívám se na něj a zavrtím hlavou.

"Zrovna si jdu domluvit konzultaci s profesorem Ackermanem. Rád bych ho stih' dokud je tady. Však víte, přesně ve tři vždycky odejde a už s ním mluvit nemůžem." Vysvětlím mu.

"Ah, jistě. Tak se za mnou stav až to vyřídíš. Je to totiž vysoce naléhavé." Pronesl Erwin a zmizel ve dveřích svého kabinetu. Ani jsem mu to nestihnul odkývat. Jen nad tím pokrčím rameny a pospíchám za Levim.

"Dále." Ozve se, když zaklepu na dveře.

"Brý večer, tedy den pane profesore! Chci s vámi čas, echm vlastně jsem se vás chtěl zeptat, kdy bychom mohli spolu pobýt n-na konzultaci. Ta k-kule, chci říct pětka z ájiny není zrovna někdo, myslím tím něco, co bych chtěl." Vydoluju ze sebe a celou dobu si u toho podivně hraju s prsty na rukou a přešlapuju z jedné nohy na druhou. Zdá se mi to nebo je tu vážně horko? Se nějak potím bože! Uh! To mi dělá naschvál!!!

"Takže pokud jsem tě pochopil správně... Chceš konzultaci z jazyku, ke kterému ti postačí se posadit a jen se na něj zaměřit?" Nadzvedl podezíravě jedno obočí.

"A-Ano!" Skoro až vykřiknu a postavím se do pozoru, ale pak si to uvědomím. Ihned zčervenám, obrátím pohled k zemi a skoro se sesypu. Naštěstí to ustojím.

"Co s tebou nadělám." Povzdechl si a zakroutil hlavou. "Dobře, zítra po škole se stav tady, probereme, v čem nejvíce plaveš a sestavíme ti tvůj učební plán." Řekne a já několikrát přikývnu, než zmizím. Ještě chvíli a buď bych řekl absolutní kravinu nebo bych se opravdu sesypal.

"Bože jsem takovej idiot! Co jsem to tam plácal za píčoviny? Sakra!" Ulevím si a kopnu do prázdného vzduchu. Teď mě ještě čekala vyřídit ta věc s Erwinem. Ale mé myšlenky se stále vracely k Levimu. Osobě, která mě zachránila. Osobě, které jsem bezmezně propadl. K osobě, která bude navždy mimo můj dosah...

~~~

Na tuto scénu jsem si vzpomněl tehdy po tom telefonu, ale vybavil jsem si ji i nyní. Právě teď, ve chvíli, kdy jsem opět stál vedle Leviho. Nikoliv ale jako jeho žák, ale jako instruktor. A jakmile jsem zahlédl jeho tvář, která ani po těch čtyřech letech neztratila svou dokonalost, vzpomnělo si na něj i mé srdce. A já měl co dělat, abych dokázal na těch lyžích stát. Levi... Co mi to pořád děláš?..

Dneska jsem se rozhodla vydat ještě jednu, protože jsem včera nevydala. Pro koho tohle píšu, když to zatím ještě nikdo nečte?... Pro moje budoucí já!!
Užívej život a piš tu moje já!! :D
Za jakoukoliv zpětnou vazbu budu skutečně ráda!! <3