Na obrázku Justin (teprve se v příběhu objeví)
Léto, o dva roky později
Právě jsem vyučená malířka a Leon automechanik. Je letní večer. Byly jsme na večeři a vracely jsme se. Leon mě držel v pase a moje hlava ležela a jeho rameni. ,,Míšo?" Promluvil a zastavil se. Pohlédla jsem na něj. Otočil se ke mě. ,,Co se děje?" Zeptala jsem se ho. Tvářil se vážně. ,,Pracuji v jedné organizaci. V Hydře. Zjistil jsem si něco o tvém kroužku. A.O.T.M. je organizace, která zatím s Hydrou nemá žádné spory, je taková neutrální. Ale Hydra, a hlavně já, chceme, abys přešla k nám. My bychom tě doučily vše a byla bys agentkou Hydry, se mnou. Co ty na to? Pojď, prosím." Jeho oči byly naléhavé a byla v nich láska, vůči mě. Už jsem chtěla říct ano, ale někdo nás přerušil. ,,Leone! Odstup od ní!" Oba dva jsme se otočily. Stál tam Patrik a mířil na něj zbraní. Měl na sobě černou uniformu a na rameni měl orla. Není to S.H.I.E.L.D? Ty organizace existují? Asi jo, ale jsou ukryty před zraky normálních lidí a tajně nás chrání před mimozemšťany atd... A Hydra je proti S.H.I.E.L.Du. ,,Míšo, pojď za mě." Řekl Patrik a stále mířil pistolí na Leona. Leon měl pistoli a mířil na něj. V sekundě jsem vytáhla pistoli, kterou jsem měla schovanou a namířila jsem jí na Patrika. Zahlídla jsem Leona, jak se usmál, asi to bral tak, že jdu na jejich stranu. Ano, s ním tam půjdu, on pro mě znamená hodně, je moje všechno, můj svět. Jeho se nevzdám. Najednou mě ohluší výstřel a hned nato další. Instinktivně vystřelím taky. Pak se kouknu, kdo to schytal, protože mě nic nebolí. Patrik přede mnou padá k zemi. Kouknu se usměvavě na Leona, ale úsměv mi mizí z tváře. Drží si hrudník a má na rukou krev. ,,Leone!" Vykřikla jsem a se slzami v očích jsem ho objala. ,,Musíme do nemocnice." Vytahovala jsem mobil, ale on mě chytil za ruku. ,,Nevolej, uteč. Za chvíli přijdou další od S.H.I.E.L.Du, jdi. Miluji tě. Zachraň se." Přitáhl si mě do rozlučného polibku. Pak padl k zemi. ,,Leone, prosím neumírej, já tě taky miluju." Pohladila jsem ho po hlavě. ,,Uteč." Zašeptal a jeho oči ztratily jiskru. Opatrně jsem mu oči zavřela.

Zaslechla jsem houkačky. Uvědomila jsem si, že mě mohou obvinit z vraždy. Vstala jsem a se slzami v očích jsem se rozběhla pryč. Nemůžu domu, tam mě budou hledat. Kam jít, kam jít? A.O.T.M! Tam se mohu schovat. Probíhala jsem temnýma uličkami, až jsem doběhla k budově, kde jsem včera byla na kroužku. Jsem nejlepší, nabídly mi, že za rok bych mohla jít k nim. Snad mě vezmou dříve. Zazvonila jsem. Je půl sedmý. Koukla jsem se na sebe. Na šortkách Leonovu krev, v očích slzy... Dveře se otevřely. ,,Míšo? Co tady děláš? Pojď dovnitř." Kevin mě chytil za ruku a vtáhl mě dovnitř. Za ním stáli Jakob a Dylan. Další dva trenéři. Jen na ně kývl a oni odběhly ven. ,,Jsi zraněná?"zeptal se mě. Záporně jsem zakývala hlavou a znova jsem se rozbrečela. On mě jemně objal a někam jsme se rozešli. Držel mě kolem ramen. ,,Pojď, povíš mi, co se stalo." Řekl vyrovnaně a někam mě vedl. Došli jsme do jeho pracovny. Tam mě posadil na židli. Uklidnila jsem se. ,,S Leonem, mým klukem jsme byly na večeři. Zrovna jsme šli domů, když mi v jedné uličce řekl, že pracuje u Hydry a chce, abych se k němu přidala. Než jsem mu stačila odpovědět, objevil se za námi Patrik, pracoval pro S.H.I.E.L.D. Namířil zbraň na Leona a mě řekl, ať jdu za ním. Já na něj ale taky namířila zbraň. Pak jsem zaregistrovala dva výstřely, tak jsem vystřelila taky. Patrik padl k zemi, ale Leon měl prostřelený hrudník. Oba dva umřely. Přijela tam policie, budou mě obviňovat z vraždy a taky nemám žádný papír, že u sebe mohu mít zbraně. Tak jsem utekla a rozhodla jsem se jít k vám." Koukla jsem na něj. Tvářil se smutně. K nám do místnosti nakoukl Jakob. ,,Okolí je čistý." Kevin na něj kývl a usmál se a on opustil místnost. Kevin se na mě koukl. ,,Jsi v pohodě?" Kývla jsem a zadusila jsem v sobě vzlyky. ,,Mohly bychom tě vzít k nám o rok dříve, tam by ses dala do kupy a pak bychom ti dokončily výcvik. Poté bys mohla pro nás pracovat." Kývla jsem. ,,Výborně. Pojď se mnou." Přešli jsme do další místnosti. Bylo tam dost dámského i pánského oblečení, ve všech velikostech. ,,Vezmi si jiný šortky, pak tě převezeme na jednu základnu." Odešel z místnosti. Vzala jsem si jiné šortky. Pak jsem pevně stiskla půlku srdíčka, co mi dal Leon. Z oka mi vytekla slza. Pomstím ho! Slíbila jsem si. Vzala jsem si jiný šortky a vyšla jsem ven. ,,Pojď, dokud po tobě policie nevyhlásí pátrání." Rozešla jsem se s ním. ,,Tak ahoj." Objal mě a dal mi pusu na čelo. Do místnosti přišel Jason a za ní další dva, mě neznámí muži. ,,Jdeme." ,,Ahoj." Usmála jsem se a šla jsem za nimi. Dovedly mě k velkému autu. ,,Jdi dozadu." Bez řečí jsem nasedla dozadu. Vyndala jsem mobil. Rozhodla jsem se napsat tátovy.
Hoj tati. Stalo se toho hodně, to se ale dozvíš ve zprávách. Asi se stanu nezvěstnou, ale věř mi, já Leona nezabila. Zabil ho Patrik. Patrika zabil Leon. Vyvázla jsem bez zranění a mizím pryč. Nesnaž se mě hledat či kontaktovat. Možná tě někdy kontaktuji či navštívím. Ahoj a miluji tě. Vyřiď i mámě, že jí mám ráda. Promiňte mi to vše. Sbohem. :'(
Pak jsem mobil vypnula. ,,Asi se to nehodí, ale co mám udělat s mobilem?" Zeptala jsem se. Muž, který seděl vedle mě se na mě kouknul. Podala jsem mu ho. Beze slova ho vzal a zlomil sim kartu, co v něm byla. ,,Aby nás nesledovaly." Ujasnil to Jason. Kývla jsem a opřela jsem se do sedačky. Zavřela jsem oči. Byla jsem strašně unavená.

Probrala jsem se. Cítím pod sebou něčí ruce, ten někdo jde. Nese mě v náruči. Je docela svalnatý. A jeho hruď taky není špatná, cítím jí, jak jsem o něj opřená. Dýchá klidně a pravidelně. Pak se zasmál, načež jsem sebou cukla a otevřela jsem oči. On se ale nezastavil. ,,Cítil jsem, že si se probudila." Promluvil. Rozhlížela jsem se kolem. Jsme asi na základně. Ostatní na nás koukají. ,,No, už jsem vzhůru, tak mě pusť." Ohradila jsem se a bouchla jsem ho do hrudi. Né moc silně. Zasmál se a pomalu mě postavil na zem. ,,Pojď. Jdeme do kanceláře. Tam se vše dozvíš." Kývla jsem a šla jsem klidně za ním. Došli jsme před jedny dveře a on zaklepal. ,,Dále!" Ozvalo se zevnitř. Společně jsme vešli. Za stolem byl postarší pán. ,,Kde je šéf?" Zeptal se kluk, co mě sem dovedl. ,,Justine, jen ho zaskakuji, od teď jsi její velící, tak jí vše vysvětli a nauč. Má pokoj s tebou, tak ahoj." Moje oči zůstaly dokořán. Justin mě vzal za ruku a skoro mě vytáhl z místnosti. ,,Pojď se vyspat, zítra ti to vysvětlím, jo?" Vzal mě za ruku a rozešel se spletitým systémem chodeb. Došli jsme do pokoje se dvěmi postelemi. Ukázal na jednu a já pochopila, že je moje. ,,Zítra ti dovezou oblečení, asi nemáš v čem spát, že?" Koukl na mě. Jen jsem na něj koukala, co z něj vypadne. On došel ke skříni a podal mi jedno dlouhé triko. Ho budu mít do půli stehen. Pak mi dal ještě ručník. ,,Koupelna je támhle." Ukázal na jedny dveře. Kývla jsem a i s černým tričkem a ručníkem jsem zalezla do sprchy. Ručník jsem položila přes umyvadlo a tričko také. Poté jsem ze sebe svlékla tričko a šortky. Vlezla jsem dovnitř a pustila jsem na sebe sprchu. Byla horká, ale něco mě na ní uklidňovalo. Pokožku nejdříve nepříjemně pálila, ale pak si pokožka zvykla a mě nic nebránilo sedět pod proudem horké vody. Nebrečela jsem, ale ani jsem se neradovala. Byla jsem prázdná. Jako to půl srdce, co mám na krku. Bez Leona jsem jen polovina. Jak umřel, vzal si sebou nahoru kus mě. Pak jsem se osušila a vzala jsem si na sebe spodní prádlo, co jsem měla a na to tričko. Pak jsem vešla do pokoje. ,,Prospi se, zítra se dozvíš, jak to tady chodí a další věci co budeš potřebovat vědět." Kývla jsem. ,,Dobrou noc." Špitla jsem potichu. ,,Dobrou." Špitl a poté mě znova pohltil spánek.