Ráno jsem vylezla z postele. Byla jsem na základně. Mají mi dneska přidělit jednoho nováčka, kterýho mám přidělenýho na boj. Je totiž až moc nemehlo a já s tím asi něco zmůžu. Furry mi včera řekl, že s ním mám zkusit posilovat, rozvíjet kondici a výdrž, naučit ho nějaké chvaty a jak je použít v praxi. Zkrátka se budeme zdržovat v tělocvičně a posilovně. Dneska odpoledne ve tři se mám dostavit do Furryho kanceláře, a seznámím se s ním. Zrovna jsem si oblékla uniformu, je jedenáct ráno. Někdo zaklepal za dveře. Došla jsem ke dveřím a otevřela jsem je. Kolem mě se mihne vítr, někdo mě chytá a najednou ležím na posteli. Dveře jsou zavřený. ,,Ahoj Pietro." Usmála jsem se a sedla jsem si. Nastavila jsem ruce do objetí a on si sedl ke mě a objal mě. ,,Musel jsi mít tak dramatický příchod?" Zeptala jsem se ho a on se uchechtl. ,,Jo, ještě řekni, že za ně nejsi ráda." ,,Nevaděj mi, jen sotva se vyškrábu z postele a ty mě tam zase hodíš. Ty chceš abych byla líná?" Zeptala jsem se ho. ,,Stejně nebudeš rychlejší." Zasmála jsem se. ,,Když využiji mou moc, budu." To jsem ale asi neměla říkat, jelikož jsem najednou ležela a on mi mé ruce chytil nad hlavou. ,,Ale to by jsi mi přece neudělala." Koukal na mě pohledem alá vidím ti až do duše. ,,Si moc věříš." Odpověděla jsem. ,,Odvolej to." Zašeptal nebezpečně. ,,Nemám důvod." Usmála jsem se, ale když se naklonil blíže ke mě, začala jsem trošku pochybovat. ,,Nebo tě potrestám." Zašeptal líbezně a jeho dech mě zašimral na krku. Zlobí! ,,Ale, mě by jsi přece nemohl nic udělat, na to mě máš moc rád." Koukla jsem na něj roztomilým kukučem a on se zasmál. ,,Chceš to vidět?" Zakroutila jsem zápormě hlavou a trhla jsem rukama, ale byl silnější. Zasmál se. ,,Tak to odvolej." Usmál se, jakoby vyhrál, ale bohužel si neuvědomil, že já se nevzdávám tak snadno. Zakroutila jsem záporně hlavou. On obratně chytil mé ruce do jedné. Začala jsem s nimy škubat, ve snaze jednu osvobodit, ale on byl rychlejší a začal mě lechtat. Začala jsem se smát a škubala jsem sebou, ale s ním to moc nehlo. ,,Prosím dost!" Nemohla jsem se přestat smát. ,,A odvoláš to?" Zeptal se usměvavě. ,,Odvolávám!" Prskla jsem a on přestal a spokojeně se usmál. ,,Hodná, tak se mi to líbí." Pohladil mě po hlavě a objal mě. ,,Pff." Objala jsem ho taky. ,,Půjdeme se najíst?" Zeptala jsem se. ,,Tak pojď." Zvedl se a najednou mě přirazil na dveře a začal mě líbat. Polibek jsem mu oplatila a pak jsme ruku v ruce vyrazily do jídelny.

Tři odpoledne
Po vyzvání vcházím do Furryho kanceláře, kde stojí kluk, asi sedmnáct let. ,,Ahoj, jsem Dean, ty jsi Cara, že?" Nasadil milý úsměv a natáhl mým směrem ruku. ,,Ano Cara, těší mě Deane." Potřásly jsme si. ,,Máš pevný stisk." Podivil se, když jsme se pustily. ,,Nojo, cvičení." Usmála jsem se na něj. ,,Caro, Deana dostávaš na starost, každý den do jedný má školu, pak oběd, tak se s ním domluv, od kdy do kdy by jste spolu cvičily." ,,Ano, domluvíme se." Vyšli jsme z kanceláře. ,,Tak jo, kdy by ti to vyhovovalo?" Zeptala jsem se ho. ,,Jdeš na to rychle, nějaké seznámení u čaje by nešlo?" ,,Pravda, nešlo, a kdy ti to vyhovuje?" Pousmála jsem se nad mou odpovědí. ,,Tak rád bych měl nějaký den volný." Usmála jsem se. ,,Nechávám ti neděli. Máš štěstí že nerada vstávám brzo, tak bychom si daly pondělí až pátek každý den od tří do pěti a v sobotu si můžeme dát od dvou do šesti, samozřejmě i s přestávkami." Dodala jsem, když začal bělat při uvědomění si časového rozmezí. Pak se ale usmál. ,,Tak jo, kdy začneme?" ,,Co takhle zítra?" On se zarazil. ,,No bylo by to nejlepší. Tak jo, tak zítra." ,,Buď rovnou v tělocvičně a převlečený, ale zítra bychom si mohly promluvit s poradcem na stravovaní, režim atd... ať to má rychlý efekt." Usmála jsem se a on taky. ,,Tak zatím čau Caro." ,,Zatím pá." Zamávala jsem mu a otočila jsem se, jelikož jsem doteď šla pozadu. Ale jen jak jsem se otočila jsem do někoho vrazila. Dotyčný mě objal. ,,Ahoj." Usmála jsem se a pozdravila jsem ho taky. ,,Co máš dnes v plánu?" Odtáhla jsem se od něj. ,,No šel jsem k tobě a našel jsem tě, od Wandy mi bylo řečeno, že zítra je ples, a my dva jsme zváni." Povzdechla jsem si. ,,Je to nutný?" Optala jsem se ho a on kývl. ,,Neboj, budu ti dělat doprovod i společnost." Usmál se Pietro a já se usmála. ,,Budeš dnešní noc se mnou? Nechci být sama." Pierto se na mě přihlouple koukl a já ho praštila do ramene. ,,Nemysly na žadný úchylárny, chci jen hajat a zavřít kukadla." Usmála jsem se a on mě objal. ,,Tak v osm se stavím, společně půjdeme na večeri do jídelny a poté si půjdeme lehnout." Usmála jsem se.

Další den
Je pět hodin, už jsem ve Stark Toweru. Za hodinu začíná ples. Sedím na židli a mám zavřené oči. Natasha mi právě štětečkama matlá na obličej tunu líčidel a bůh ví čeho. S Deanem jsme dneska byly u toho poradce a sestavily jsme mu jídelníček, cvičební režim apod... a zítra začneme. Pak mě Pietro vyzvedl a společně jsme s Wandou jely sem. Tady jsem si vzala černý šaty. Byly do půly stehen a bez ramínek. Holky mi je vybraly se slovy, že dlouhé šaty nejsou podmínkou. Wanda měla červené šaty končící kousek nad koleny, v pase uvázaný stříbrným páskem a s krátkým rukávem. Natasha si vzala taky červený, ale se stejným třihem jak já. Po doladění obličejů a vlasů, kde jsem dostala černou čelenku, jsme mohly sejít dolů. Pierto na mě mrkl a usmál se. Ostatní si nás obdivně prohlížely a tleskaly. Tony dokonce začal pískat. Nakonec jsme nasedly do aut a byly jsme odvezeni do velké budovy, která už byla vyzdobená a plná bohatých a vlivných človíčků. Byla tam živá hudba. Někdo tančil s někym na parketě, jiní seděly se sklenkou u baru a jiní se seskupily u stolů a občerstvením a bavily se ve skupinkách. Novináři dravě prohlížely každého a vyhlížely svou další oběť. Jen jak spatřily nás, nahrnuly se na nás jak supi. Někteří si stále všímaly i jiných, ale u nás se jich taky pár zdrželo. Naštěstí jich tady byl omezený počet, asi jen deset, tak to nebyl moc velký nával. Ptaly se nás na různý otázky, tak jsem se od Avengerů s bandou supů nepozorovaně odplížila. Šla jsem k baru a poručila jsem si colu. Nepiju alkohol a nehodlám to měnit. O pár chvil později se sem dotavil Capitán. Naklonil se ke mě. ,,Oba dva vypadaj hezky, už jsi se rozhodla?" Optal se odtáhl se. ,,No, jo vybrala, a jen tak mezi námi, dopadlo to dobře." Zaculila jsem se jak zamilovaná patnácka a upila jsem colu. Capitán si objednal drink. ,,Nepiješ alkohol?" Optal se, když zpozoroval colu. ,,Ne, nepiju, nechci se probrat někde ve škarpě v obležení hien a supů." Capitán se na mě tázavě podíval. ,,Hien? Supů?" Zasmála jsem se. ,,To jsou novináři, reportéři, kameramani a další odrůdy toho povolání." Vysvětlila jsem mu můj pohled na supy co poletovaly po této budově a měli oči všude. Ale u mě se objevil Pierto. ,,Sluší ti to, smím prosit o tanec?" Zeptal se nabídl mi rámě. Usmála jsem se. ,,Samozřejmě." Usmála jsem se a on mě vtáhl někam do kruhu. Hrála pomalejší písnička. Jeho ruce mě držely pod lopatkami a ty mé měl na ramenou. Houpaly jsem se jemně do rytmu pomalé písničky a udržovaly oční kontakt. Usmívaly jsem se na sebe. ,,Smím prosit?" Optal se vedle nás Tony. Pierto, ač nerad mě pustil a já se otočila k Tonymu. Chytil mě stejně jako Pierto a společně jsem se hopaly do rytmu. On si mě ale jeho rukama přitáhl blíže. ,,Jak je na základně?" Optal se a usmíval se. ,,Ale dobře, mám přidělenýho jednoho nováčka, je slabší a trochu nemotorný, tak s ním mám cvičit a posilovat." Usmívala jsem se také, ale zdál se mi až moc blízko. Odklonila jsem se a klidně jsem tančila dál. Nakonci písničky sál potemněl, Tony si přede mě klekl. ,,Caro, už od chvíle, co jsem tě zachránil jsi na mě zapůsobila, a čím víc jsem tě poznával, tím víc se prohlubovaly city k tobě. Stala by jsi se mnou ženou?" Otevřel krabičku a tam byl prsten. Sakra! Já nemůžu. Do očí se mi vehnaly slzy a já utekla zbaběle ze sálu ven. Tam mě ovál vítr a dvě teplé ruce mě uvěznily do objetí. ,,Caro, nevěděl jsem co se stane. Kdybych to věděl..." Pierto chtěl mluvit dál, ale já ho zastavila. Přilepila jsem mé rty na ty jeho. Začala jsem s nimy pomalu pohybovat a on neváhal a spolupracoval. Usmála jsem se. Objala jsem ho rukama kolem krku a tím jsem jen prohloubila polibek. ,,Aha, tak už to chápu." Ozvalo se za námi zlomeně a Tony v obleku odletěl. O kousek dál stály ostatní. Objala jsem Pierta a dál jsem brečela. Nevím proč, asi jsem doufala, že budu se všema zadobře a právě jsem Tonymu bodla kudlu do zad. Pierto mě hladil po hlavě. Kolem nás se začali seskupovat supi a hieny, tak Pierto vzal i se mnou v náruči nohy na ramena a my jim zmizely. Víc už si nepamatuji, jelikož mě pohltila sladká temnota s příslibem ticha a klidu, i když tomu tak nebylo.