Na obrázku Láďa Ráno jsem se probrala v posteli přikrytá dekou. Zezadu mě objímal Leon. Usmála jsem se. Pomalu se mi vybavily vzpomínky na včerejší den nebo spíše noc. Tancovaly jsme s Leonem, dokud to tam nezavřely. Cítila jsem se báječně. Koukla jsem na hodiny. 10:43. Skoro jedenáct hodin. Šli jsme spát tak v jednu, tak se ani nedivím. Cítím se vyspale, ale nějak se mi nechce opouštět Leonovo objetí. ,,Vstávej, kočičko." Jeho ruka se pomalu vytratila stejně jako on. Otočila jsem se. Vylezl z postele a odešel s oblečením do koupelny. Vstala jsem a protáhla jsem se. Koukla jsem do zrcadla a skoro jsem vypísknula leknutím. Vypadala jsem jak panda. Řasenka se mi rozmatlala pod očima. Vzala jsem vlhčený kapesníček a odličovadlem jsem vše sundala. Pak jsem se na sebe usmála. Konečně vypadám trochu jako člověk. Vzala jsem pleťový krém a promazala jsem si obličej. V tu chvíli vyšel Leon. Koukla jsem do skříně. Vzala jsem legíny a tričko a utekla jsem s tím do koupelny. Tam jsem se oblíkla a rozčesala jsem mé vlasy. Usmála jsem se na sebe a vyšla jsem z pokoje. Leon už tady nebyl tak hádám, že je v kuchyni. Poskakuji radostí ke dveřím. ,,Baf!" Ozve se mezi dveřmi a Leon mi skáče do cesty. S polekaným vypísknutím v poskoku couvám, zakopávám o práh a tvrdě dopadám na zem. Zavřela jsem oči a pomalu zklidňuji dech. ,,Míšo?" Jeho ruce mě opatrně podebraly a zvedly mě do vzduchu. Vzal mě do náruče a položil mě na postel. Neodolala jsem a pousmála jsem se. Pak jsem slyšela, že vstal. Pootevřela jsem na škvírku jedno oko. Koukal na mě pohledem já vím že to na mě hraješ. Tak jsem ho otevřela úplně a začala jsem se smát. Sedl si vedle mě. ,,Ty si se mnou takhle hraješ jo?" Otevřela jsem obě oči. Nevinně jsem se usmála. ,,Samozřejmě." Vstala jsem na nohy, ale on mě chytil pod koleny a já si na něj sedla. Usmála jsem se a opřela jsem si hlavu o jeho rameno. ,,Copak, jsi nějaká lísavá?" Usmála jsem se. ,,Co si uděláme k obědu?" Zeptala jsem se ho. ,,No, paní domu jsi tady ty, něco navrhni?" Koukneme dolů, kolik jídla tady je, jestli musím něco vařit." Usmála jsem se a vstala jsem. Leon si taky stoupl a společně jsme sešli do kuchyně. Koukla jsem do lednice. ,,Tak, je tady poslední porce omáčky, tu přenecháme tátovy, co takhle udělat zapečený těstoviny?" Zeptala jsem se ho a začala jsem vytahovat všechny potřebné suroviny. ,,Hele, na lednici ti táta nechal dopis." Ozval se Leon. Položila jsem suroviny na linku a přebrala jsem dopis. Leon si stoupl ke mě. Otevřela jsem ho a koukla jsem dovnitř. Byl tam složený papír a vedle něj pětistovka. Kde táta bere tolik peněz? Vytáhla jsem papír a obálku jsem položila na linku. Rozložila jsem ho a začala jsem číst tátovo úhledné písmo.

Ahoj Míšo
Mohla by jsi na pondělí připravit stůl pro čtyři lidi, musíme probrat důležité věci, a v práci to nejde. Po domluvě se to přesouvá k nám domů. K jídlu nemusí být nic těžkého, vyber podle svých úvah. Doufám, že ti nějak nezasahuji do tvých plánů, táta.

Koukla jsem na Leona. ,,Tak, co bys dal čtyřem tvrdě pracujícím chlapům, co to plácám, vždyť já ani nevím, co vlastně táta dělá." Dupla jsem a koukla jsem na Leona. ,,Co blázníš?" ,,Mám takový nehezký pocit, že na tomhle bude záviset tátova práce. A já mu fakt nechci přidělávat problémy." Otočila jsem se a v hlavě mi to začalo šrotovat. Co připravit? ,,Tak myslím si, že by stačila nějaká bábovka nebo něco takového. ,,Máš pravdu, sladký dezert, i když nevím." Leon se usmál a jemně mě objal. ,,Sladký chutná každému." No, jo, co uděláme? Otevřela jsem knihu receptů na různý sladký dezerty. Nalistovala jsem bábovky. ,,Hele, zaujala mě Kaisergugelhupf." ,,Cože?" Zeptal se Leon. ,,Jak říkám Kaisergugelhupf." Zasmála jsem se a podala jsem mu knížku.
Suroviny: na vymazání formy máslo, pak vysypte moukou.
80 g. čokolády, nahrubo nasekané (nejlépe mléčná čokoláda.)
80 g. vlašských ořechů
300 g. hladké mouky
8 g. Prášku do pečiva
300 g. másla
300 g. moučkového cukru
1 lžíce vanilkového cukru
špetka soli
6 vajec
Usmála jsem se a vyndala jsem tři mísy a formu na bábovku. ,,Pomůžeš mi?" ,,Samozřejmě." Usmála jsem se. Dala jsem mu formu na bábovku a máslo. ,,Umíš formu vymazat máslem?" ,,Už jdu na to kočko." To mi vykouzlilo na tváři úsměv a já se přesunula k první míse. Začala jsem sekat čokoládu. ,,A co když už mám promazanou formu?" ,,Chop se druhé mísy." Usmála jsem se a nasekanou čokoládu jsem nasypala do mísy. K tomu jsem přisypala hladkou mouku. Vzala jsem mixér a došla jsem k Leonovy. V jeho míse už bylo máslo, moučkový cukr a vanilkový cukr a právě přidával sůl. Zapojila jsem mixér. Přebral si ho ode mě a začal mixovat. Šlo mu to trochu ztuha, ale zvládal to, tak jsem se přesunula k vajíčkům. Všechny jsem se rozklepla do mísy a pomalu jsem začala šlehat. Pak jsme k máslu slily vajíčka a Leon se ujmul šlehání. Došla jsem pro třetí mísu, a když bylo řádně ušleháno, vysypaly jsme do toho obsah třetí mísy. ,,Můžu to tam nalít?" Zeptal se Leon. ,,Samozřejmě." Předala jsem mu mísu a on to tam slil. Pak jsme náš výtvor daly do trouby a nechaly jsme to péct...
,,Výborně!" ,,Co se děje?" Zeptal se Leon, který se zase zjevil v kuchyni. ,,Je to hotový." ,,Takže už máme, padla?" ,,No nechtěl jsi obědvat?" ,,Jdeme do restaurace." Povzdechla jsem si a buchtu jsem bez menších problému vyklepla na talíř. Rovnou jsem jí pomoučkovala, a i s talířem zavřela do veliké mísy. Nechala jsem to na lince, aby to zítra našli. V chodbě jsme se s Leonem oblékli a vyrazily jsme na cestu...
S Leonem jsme se zastavily před dveřmi. Usmála jsem se. On si mě přitáhl do polibku. ,,Zítra po škole doufám budeš k zahlédnutí?" ,,Nic neslibuji." Usmála jsem se a po rozloučení jsem zašla domů. Půl devátý. Rychle jsem zašla do sprchy. Osprchovala jsem se a připravila jsem si vše na zítřek. A bylo právě deset. Usmála jsem se a zalehla jsem do postele. Usnula jsem hned nato.

Úterý po škole
,,Ahoj Melindo! Ahoj Láďo!" Usmála jsem se a oba dva jsem je objala. Čekaly jsme, až přijde Kevin. Tenhle kroužek jsem si zatím zamilovala. Hrozně mě baví učit se bojovat a navíc, mít pak skoro jistou práci. To je jako dort a třešnička na něm. ,,Kadeti, pozor!" Otočily jsme se k němu a srovnaly jsme postoj, naše ruka typicky vylítla k čelu. ,,A tři kolečka kolem hřiště a hned!" ,,Ano pane!" Řekly jsme sborově a rozběhly jsme se společně kolem hřiště. Celou dobu jsme držely společné tempo, ale u třetího kolečka už jsem nebyla nejsvěžejší, ale klidně bych uběhla dalších pět. Měla jsem psa, přemýšlím o koupi dalšího, chodila jsem s ním denně běhat. Byl to Dobrman. Nádherně se s ním běhalo, ale jeho koupě nevyjde levně. Měla jsem jednoho za pět tisíc. Ale chtěla bych německého ohaře, ale asi až na jaře. Zatím si potřebuji odpočinout. Hope (jméno dobrmana) umřela v červenci tohoto roku přirozenou smrtí. Měla jsem jí 13 let. Zezačátku jí vychovával táta, často jsem chodila s ním, ale tak před dvěmi roky jsem s ní taky začala běhat.
Když jsme doběhly, stouply jsme si vedle sebe a rovně jsme stály. ,,Čelem vpravo!" Jaká je pravá? Kruci, počkat, já na pravý mám ten náramek. Shlédla jsem na ruce a rychle jsem se otočila. Melinda a Láďa mě napodobily. ,,Čelem vzad!" ,,Čelem ke mě!" Otočily jsme se k němu. ,,Každý dál od druhého a bojový postoj." Udělaly jsme, jak řekl. Docela mě to baví. Zase opravil drobné chybičky. Stoupl si před nás předváděl různé výpady, kterýma můžeme útočníka srazit k zemi. S úsměvem jsem vše napodobovala. Tohle bych mohla dělat pořád...