38. Sakra! Já se právě nadechla.
Právě stojím v pokoji a vyvlíkám se z halenky a sukně. Už nechci znova být tolik na očích a před objektivy. Co se stalo? Právě jsme se vrátily z toho raního vyslíchání co se konalo. Nejraději bych si lehla a spala, ale to mi nebude dopřáno, jelikož bych byla Tonym dotáhnuta do bazénu a byl by schopný mě do vody hodit i bez plavek, v tom v čem bych spala. Ještě tady trochu oblečení mám a tak vytahuji plavky. Dvoudílný, jelikož se mi víc líbí (viz obrázek). Vlasy jsem nechala rozpuštěný. Pak jsem si ale řekla, proč se na pár chvil nenatáhnout do postýlky. Můj pohled chtivě sledoval postel a v mozku mi šrotovalo, zda neusnu. ,,Určitě ne." Zasmála jsem se nahlas vlastním myšlenkám. Hupsla jsem do postýlky a spokojeně jsem zamručela a protáhla jsem se. Ani jsem nemrkla a pohltil mě spánek.
Ááá!! Studí! Co to? Sakra! Já se právě nadechla. Mé plíce se naplnily vodou a já marně hledala kyslík. Nemohla jsem dýchat a vzduch byl pryč. Pálili mě plíce a pomalu jsem se smiřovala se smrtí. A najednou registruji rychlý pohyb vedle mě, někdo mě chytá a následně stojím před bazénem. Pietro mě vytáhl z vody a já začala kašlat vodu. Stály jsme na kraji hlubokého bazénu, mimo vodu. Objal mě. ,,V pohodě?" Zeptal se vážně a začal mě jemně hladit po zádech. Když jsem trošku sklidnila dech a prestala jsem kašlat vodu, zvedla jsem k němu pohled. Jeho pohled propaloval nervózního Tonyho. Byly jsme tady jen my tři. Jen jak jsem se trošku narovnala, jsem se rozkašlala znova. Ve dveřích se objevil Steve a Natasha. ,,Co se děje?" ,,Ten idiot jí hodil spící do vody, tak se chudák málem utopila." Objala jsem ho a začala jsem zhluboka dýchat. On mě dál hladil po zádech. Byla jsem v šoku. Málem jsem se mohla utopit! ,,Tony? Co tě to napadlo!" Vykřikla Natasha a rozeběhla se nám. ,,Caro, jsi v pořádku?" Ptala se mě Natasha jemně vyděšeně. Koukla jsem na ní. Asi by mě nejraději objala, ale já se nechtěla pustit Pietra. Sálal z něj příjemný pocit bezpečí, který se mi po tomto děsivým zážitku líbil. On se ode mě taky neodtahoval. Roztřeseně jsem kývla a koukla jsem na osazenstvo, co nás pozorovalo. ,,Proč má pořád tak malý zorničky?" Zeptal se Bruce a koukal mi do očí. Pohled jsem mu oplácela. ,,Ukaž?" Zeptala se Natasha a já se na ní koukla. ,,Je stále otřesená, vždyť spala, a probudila se když se dusila." Odůvodnil to Steve a došel k nám. ,,Půjdeš do vody?" Zakývala jsem záporně hlavou a pevněji sevřela Pietra. ,,Pojď, jen si sedneme na okraj, jo?" Řekl Pietro a já ho musela pustit. Steve mě vzal na ruku a sedli si se mnou na okraj. Koukala jsem rozklepaně do vody a pohybovala v ní nohama. ,,V pohodě?" Zeptala se s obavami Natasha, která stála za mnou. Steve se posunul a z okraje se objevil v bazénu. Polekaně jsem od něj odskočila. ,,Půjdeš za mnou?" Zeptal se mě Steve a Pietro, který doteď seděl na druhý straně se objevil po jeho boku a doplaval přede mě. ,,Pojď, budu tě držet, jo? Nenechám tě utopit se, neboj." Chabě jsem se pousmála nad jeho vtipem a pomalu jsem se odsunula z kraje. A pak voda a zároveň ruce Pietra. Usmála jsem se na něj a on úsměv opětoval. Vedle nás cákla voda, až jsem se lekla a nebít Pietra, byla bych venku z bazénu. ,,Caro, promiň, neuvědomil jsem si, že by se ti mohlo něco stát." Omluvil se Tony, potom co se vynořil. ,,To je dobrý." Vypadal zároveň trošku naštvaně. ,,Půjdeš plavat se mnou?" Nabídl mi. Proč se mi najednou nechtělo od Pietra a z jeho blízkosti? Proč jsem ho chtěla mít stále nablízku? Nechtěla jsem před ostatníma vypadat jako že Pietra miluji, ač jsem o svých pocitech začala silně pochybovat, tak jsem přesunula do blízkosti Tonyho. On se položil na vodu na záda a mě si položil na něj. Ta pozice se mi nelíbila. Odrazila jsem se od něj a skončila jsem pod vodou. Tentokrát jsem se nadechla a zadržela jsem vzduch v plicích. Byla jsem ale trošku mimo a snažila jsem se uvědomit si, kde je dno. Ale něčí ruce, mě vytáhly. Z jedný strany Pietro a z druhý byl Tony. Koukla jsem na oba. Tony hodil na Pietra varovný pohled ať se ode mě drží dál. ,,Jen jsem jí zachránil, se hnedka neštvi. Vždyť se zase málem topila." Prohodil Tonyho směrem a vylezl z velikého bazénu. Můj pohled, který ho prosil aby se vrátil se mu vpíjel do zad. On šel za Wandou. Něco mu šeptala. Nikdy jsem si neuvědomila, že je vlastně Pietro hezký. Tony mi ale luskl před očima. ,,Dáme si společně kolečko?" Zeptal se a usmíval se na mě. Kývla jsem a oba dva jsme se plavali. Strach z vody už odpadl a já se rozplavala naplno, až mě Tony nestíhal. Najednou mě chytil za ruku a já se ocitla v jeho objetí. Rozhlídla jsem se a zjistila jsem, že ostatní se odklidili z našeho zorného pole, zřejmě do výřivky, či do bazénu s teplou vodou. Pak jsem pohled stočila k Tonymu a jeho obličej se přibližoval. Došlo mi, že mě chce políbit, ale já mám plnou hlavu Pietra, ne jeho. Na poslední chvíli jsem uhnula. ,,Promiň." Omluvila jsem se a vylezla jsem z bazénu. ,,Caro! Počkej!" Ozval se za mnou Tonyho hlas a já se se slzami na krajíčku rozběhla do chodby.
V chodbě mě někdo chytil. Hnedka jsem poznala Pietra. Chvíli jsem vnímala letící vzduch a pak se zastavil. Byly jsme o dvě patra víš, kde jsou pokoje. A stály jsme u mého pokoje. ,,Nechceš se projít ven?" Zeptal se mě a já kývla. ,,Tak se převlíkni, za pár chvil jsem zpátky." Zašla jsem do pokoje. Usušila jsem se a oblékla jsem se. Koukla jsem ven. Svítilo sluníčko. ,,Jarve? Kolik je venku?" ,,Dvacet stupňů nad nulou, Caro." Odpověděl mi Jarvis. Rozhodla jsem se tedy pro rozdrbaný džíny a lehlé bílé tílko s nápisem Style. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a vyfénovala jsem si vlasy. Během fénovaní někdo zaťukal na dveře. ,,Caro? Jsi tady?" Byl to Tony. Cukla jsem sebou a vypla jsem fén, jelikož mé vlasy byly suché. ,,No? Co potřebuješ?" Rozešla jsem se ke dveřím. Byl ještě mokrý a v plavkách. O krok jsem ustoupila, jelikož jsem nepotřebovala, aby mě znova namočil. ,,Caro, já bych si s tebou chtěl promluvit." Zněl vážně a smutně. Otočila jsem se k němu s kabelkou v ruce a pak zase na skříň a hledala jsem věci co potřebuji sebou... ,,Ty někam jdeš?" Zatvářil se zmateně. ,,Na procházku." Vzpomněla jsem si Pietra a jeho úsměv a zamilovaně jsem se zaculila. Počkat? Vážně? Zamilovaně? Takže ho miluji? Zasekla jsem se a uvědomění mě dostalo. Naštěstí jsem stála k Tonymu zády, tak si ničeho nevšiml. ,,A kam jdeš?" Zeptal se Tony když jsem byla natočená na skříň a brala jsem z ní lehkou mikinu a mou peněženku. Furry mi už dal výplatu jako nástup do práce a speciální odměnu za můj výkon na misi, sám prezident mě prý pochválil. Nad tím jsem se pousmála. ,,Nevím, prostě ven." Otočila jsem se a nandala jsem si náramek. Už by Pietro mohl přijít. Na nohou už jsem měla tenisky. Najednou mě Pietro chytil v pase, až jsem se ho lekla, jelikož běžel a zastavil se se mnou až venku, kde mě narazil na lampu. ,,Pamatuješ naše první setkání?" Zeptal se usměvavě a já se zasmála a kývla jsem. ,,Ale tentokrát je něco jinak." Řekla jsem a usmívala jsem se, počkat? Já s ním právě flirtuji? Tak ho asi fakt miluji. On si toho všimnul. ,,Díky za tu záchranu." Usmála jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. ,,Klidně bych tě zachránil znova." Skoro se mě dotýkal čelem. Koukala jsem mu do očí a on mě. Chtěla jsem zkusit propojit naše rty, ale zároveň jsem se bála, že mě odrazí. On taky vypadal, že nad něčím uvažuje. Nakonec se odtáhl. ,,Tak kam půjdeme?" Zeptal se mě. ,,No ty jsi mě vytáhl ven, tak něco vymysli." Koukla jsem na něj. ,,A co takhle se někam najíst, mám docela hlad." Chytil se za břicho a já se zasmála a v tom jsem pocítila taky hlad. ,,To by se hodilo." Usmála jsem se a ruku v ruce jsem se rozešli směr nejbližší restaurace.
Vraceli jsme se, když se na město snášela tma. Drželi jsme se za ruce a já se za hodně dlouhou dobu cítila klidně a normálně. Nikdo mi nešel po krku a po mém boku jde ten nejhezčí kluk pod sluncem. Z vedlejší uličky se ozval šramot. Poskočila jsem leknutím a Pietro mě zezadu chytil. ,,Klid, to je jen kočka." Usmála jsem se. Byly jsme v restauraci a pak v parku. Povídaly jsme si o všem možným a pak jsme v tichosti seděli a užívali si přítomnosti druhého. Ale park se naplnil dětmi a nějaký děti chtěly, abychom si s nimi hrály. Naštěstí nás nikdo nepoznal a ani nás jejich maminky od nich neodháněly. Stavěli jsme bábovičky na písku, až mi Pierto se smíchem nasypal písek zezadu za tričko. Tomu se děti i on začaly smát, tak jsem mu hodila písek do vlasů. Vyskočil a taky si ho začal vyprašovat. Když uznal, že ho tam už nemá, jeho pohled mě našel. ,,Ty zákeřná potvůrko." A než jsem se stihla rozeběhnout mě chytil. ,,Tak takhle ty?" Oba dva jsme se smály a děti s námi. Pak jsme s nimi dál stavěly bábovičky. A když se začalo stmívat, maminky vzaly děti, rozloučily se a odešly domů, tak jsme se zvedly, oprášily od písku a rozešly jsme se zpátky. A před námi se už rýsuje Tower. Usmála jsem se. Zašli jsme dovnitř a do výtahu. ,,Dáš si taky něco k jídlu?" Zeptala jsem se. ,,Ty hodláš něco vařit?" ,,Ne hodlám něco vzít z lednice." Usmála jsem se a společně jsme šli do kuchyně. Tam jsem si namazala rohlík paštikou a k tomu jsem skuchtila salát. Usmála jsem se. ,,Chceš taky?" Zeptala jsem se ho mezitím co si mazal druhý rohlíl. ,,Jasně." Usmál se a podal mi dvě mističky. Rozendala jsem salát a odnesla jsem je na stůl, kde jsme měla taky dva rohlíky. Jsem docela rychlá. Společně jsme jedly. ,,A co hodláš dělat zítra?" Zeptal se mě. ,,No vracím se na základnu." Usmála jsem se na něj smutně. ,,A proč, vždyť si Avenger a ty mají místo zde." Koukl na mě. ,,Ne, já jsem agentka, jen jsem vám pomáhala." Chvíli přemýšlel. ,,Asi se na základnu přesunu taky?" ,,Proč? Vždyť tady máš lepší podmínky pro život?" Zeptala jsem se ho. ,,Furry mi nabídl dokončení výcviku, nějakou školu abych byl na stejným stupni jak ostatní, tak si ty stupně dodělám." Usmál se na mě. ,,Tak půjdem zítra společně?" Zeptal se a já se usmála. ,,Uvidíme."
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro