Pomalu jsem se probouzela. Byla jsem otupělá a jak mozek začínal pracovat, zaplňovali mi ho vzpomínky. Já mokrá, pak mě holky líčily, byla jsem na plese. Cukla jsem sebou, když se tam objevily černooděnci a my bojovaly, pak výbuch. Vymrštila jsem se do sedu. Kde to jsem? Ptala jsem se sama sebe. Rozhlížela jsem se kolem. Bílá místnost, malá a jen postel. Nějak divně vypolstrovaná. Koukla jsem se z okna. Jen modro. Došla jsem k němu blíže a zjistila jsem, že jsem ve vzduchu. Srdce si začalo prorážet cestu ven z hrudníku a já klesla na kolena. Co to je! Proč, jak, kdy? Vybavila se mi vzpomínka:
Vešla jsem do výtahu a zadala si patro. Opřela jsem se o stěnu výtahu a svezla se na zem. Výtah naplnil divný plyn. ,,Co je to? Jarve?" Zeptala jsem se unaveně a omámeně. Mé oči se zavřely a já se propadla do spánku.
Aha, takže mě někdo unesl. Co teď? Asi nebude nejlepší použít mou moc, když je pode mnou několik set metrů prázdno. Tak jsem si lehla na postel co zde byla a zavřela jsem oči. Nespala jsem. Když se celá místnost zaklepala, ani jsem sebou nehnula. Čekala jsem. Chvíli jsme jakoby jely nahoru. Stejně mé oči zůstaly zavřené. ,,Nebyla už vzhůru?" ,,Nevím pane, asi ne." To ne! To byl Furryho hlas a ten druhý byl Hillové. ,,Co s ní chcete dělat pane, až se probudí?" Zeptala se ho Hillová. ,,To vás nemusí zajímat." Odvětil jí Furry klidně a jeho pohled se zarýval do mé postavy, která se bezvládně válela v posteli. Zavrtěla jsem se a předvedla jsem probuzení. Posadila jsem se s profesionálním pohledem, nebudu mu ukazovat, jaký z něj mám strach, i když... Takové dlouhé úvahy nemám ráda, tak to abych radši vypnula a nemyslela. ,,A výborně, už jste se probudila." Zaradoval se Furry. ,,No ano, co ode mě chcete, že jste mě uspal ve výtahu?" Zeptala jsem se klidně a sledovala ho. Jak odsud uniknout? ,,Zdá se, že S.H.I.E.L.D.U pomáháte a hlavně Avengerům." Kývla jsem, začíná celkem hezky snad se to nezvrtne. ,,No, tak bych vám chtěl nabídnout práci u S.H.I.E.L.D.U. Měla by jste vlastní pokoj zde na základně. Nemusíte tady být. Ale musím vědět, kde jinak bydlíte. Dostala by jste uniformu, zbraně a chodila by jste na různý mise, či pomáhala při obraně našich základen." Koukala jsem na něj. ,,Má to nějaký háček?" Zeptala jsem se, jelikož by mi to vyhovovalo. ,,Myslím že ne. A omlouvám se vám za mé předchozí chování, nevěděl jsem, zda vám mohu důvěřovat." Mile se usmál a Hillová na nás dohlížela. Usmála jsem se a Hillová mi podala asi tři papíry. ,,To je smlouva. Můžete si jí pročíst ve vašem pokoji a pak mi jí podepsanou donesete. Dylane?" Do místnosti vešel jeden agent. ,,Ano?" Zeptal se. ,,Odveď agentku Caru do pokoje 78." Usmála se na mě a já se rozešla za ním.
To bylo rychlý. Šla jsem v tichosti za Dylanem a četla jsem si první řádky smlouvy. Přečetla jsem půlku stránky, když jsem nabourala Dylanovi do zad. ,,Promiň." Odskočila jsem od něj a on se začal smát a podal mi klíčky od pokoje. ,,Děkuji." Vzala jsem si je a zašla jsem do pokoje. Sedla jsem si na postel a četla jsem si smlouvu. Když jsem dočetla poslední řádek na poslední stránce, dveře od mého pokoje se prudce rozevřely. Lekla jsem se a vymrštila jsem se do stoje, připravená se bránit. Ve dveřích stál Tony v obleku. ,,Co tady děláš?" Zeptala jsem se ho a čekala jsem, co mi řekne. ,,No, bál jsem se že tě Furry znova unesl." ,,Aha, tak sorry že přidělávám starosti a strach." ,,Caro, to tak není. Já se o tebe budu bát pořád." Pak se zasekl, asi se prořekl. ,,Co?" To zaujalo mnou pozornost. ,,Radši nic. Budeš teda pracovat jako má asistentka?" Zeptal se mě. ,,No, moc by mi to asi nešlo, ale dostala jsem nabídku tady v S.H.I.E.L.DU, budu agentka." Omluvně jsem na něj koukla. ,,Nevadí, ale budeš bydlet s námi ve Stark Toweru že?" Další hluboký nádech. ,,No, budu pracovat tady, tak bude lepší, abych tady i bydlela. Už tě nebudu otravovat." Tony zesmutněl. ,,Co se děje?" Přešla jsem k němu blíže. On se na mě smutně koukl. Byl blízko. Najedno mě jeho ruce pevně chytily do objetí a začal mě líbat. Začala jsem spolupracovat, přecejen, je hezký a pomohl mi. A navíc, co si budeme povídat, hlavní zásluhu na tom má jeden cit, ze kterého mám docela strach. Proto jsem se od něj po chvíli odtrhla. On se na mě koukl. ,,Caro, nevyznám se v tobě. Nechtěla by jsi mi dát šanci?" Zeptal se mě. Zadrhl se mi hlas v krku. Jedna má část chtěla, ale ta druhá ne. Do očí se mi nahrnuly slzy. Tony mě objal. ,,Neplakej, pověz mi co tě trápí." Objímal mě a hladil mě po zádech. Objala jsem ho. Proč se nepostavit strachu? ,,Povíš mo to?" Zeptal se nervózně, asi se bál. Ale čeho? ,,No, mám strach, že když s tebou budu, opustíš mě." Mluvila jsem pomalu a klidně. A on mi naslouchal a jeho ruka mě dál jemně hladila po zádech. ,,Toho se bát nemusíš, neopustil bych tě. Věř mi." Kolíbal se mnou jemně ze strany na stranu. ,,A co když se ti začne líbit jiná?" To se stát může a navíc, víme co se zrovna o něm říká. ,,To se nestane, jsi dokonalá, nemůže být hezčí." Řekl pevně a zároveň klidně. ,,To říkáš teď, ale až se objeví, bude vše jinak." Řekla jsem klidně a dlaněmi jsem se od něj chtěla odtlačit. Pustil mě. O krok jsem odstoupila. ,,A navíc, od teď žiji zde, jako agentka. A ty žiješ ve své věži, jako Avenger." Smutně jsem se usmála. ,,Prosím dej mi šanci, tvé obavy jsou bez urážký směšné. Nikdy, nikdy na tebe nezapomenu." Pak se zasekl. ,,Ale možná je dobře, že se mnou nebudeš. Alespoň si najdeš někoho lepšího." Řekl zlomeně a odletěl. Z očí mi vyteklo pár slz. Sakra, já ho asi miluju.
Začala jsem zhluboka dýchat. Vzala jsem zrcátko a osušila jsem si oči a tváře od slz. Pak jsem podepsala smlouvu a vešla jsem vyrovnaně do komplexu chodeb. Až jsem nakonec s pomocí pár agentů našla Furryho kancelář. Zaklepala jsem a po vyzvání jsme vstoupila. Kývla jsem na pozdrav. ,,Nesu tu smlouvu, budu bydlet tady." Řekla jsem stručně a Furry se usmál. ,,Výborně, zítra jedete na misi s Avengery. Tady máte podrobnosti a zítra ve dvě odpoledne dole v garáži, bude tam na vás čekat auto." ,,Rozkaz." Usmála jsem se a vyšla jsem z kanceláře. V břiše mi zakručelo. Čas na oběd. Rozešla jsem se směrem můj pokoj, ale všechny chodby se zdály být stejný. Tak mi nezbylo než se někoho zeptat na cestu. Oslovila jsem jednu mile vypadající agentku. ,,Ale ráda, a jak se jmenuješ?" Zavedla se mnou agentka řeč. ,,No Cara a ty?" Začala jsem jí rovnou tykat a povídaly jsme si. Asi jsem si našla kamarádku. Usmála jsem se až sjme došly k pokoji. ,,A kam teďka míříš?" Zeptala se mě mezitím co jsem na stůl pokládala papíry. ,,Na oběd, co ty?" ,,Taky, jdeme společně?" Zeptala se mě usměvavě a já ráda přijala, jelikož sama bych netrefila. Začíná se mi tady líbit.