Ráno jsem se probrala do mírného přítmí a v hebkém příjemném teple. Rozlepila jsem oči a rozhlídla jsem se kolem. Byla jsem ráda, že nejsem u Furyho v tý jeho kopce, a on mi už nemůže ubližovat. Ale co když si pro mě přijde? Musím cvičit, abych byla silná. Vstala jsem a došla jsem ke skříni. Černé tílko jsem si nechala, jen jsem si vzala černé tepláky. Vlasy jsem nechala rozpuštěné a vyšla jsem z pokoje. ,,Jarvisi?" ,,Ano madam?" ,,Prosím, tykej mi a jmenuji se Cara." ,,Ano Caro." Usmála jsem se a procházela jsem se po chodbě. Chtěla jsem se Jarvise zeptat na cestu, ale v zatáčce jsem potkala Lukostřelce. Ucouvla jsem. On se mě lekl a taky ucouvl. ,,Ahoj, promiň za ten boj." Vysoukala jsem ze sebe a chtěla jsem ho obejít, ale on mě chytil za loket. ,,Vysvětlíš mi co tady děláš?" Měl takový krutý tón hlasu, nebyl rád že mě vidí, viděl ve mě asi hrozbu. ,,No, Tony mě zachránil." Vykoktala jsem ze sebe a vytrhla jsem se mu ze sevření. Obličej mi zklidněl. ,,A co když ti nevěřím a ty se nás chystáš zničit?" Zeptal se a přitiskl mě ke stěně. ,,Kdybych chtěla, už se kroutíš na zemi v křeči, tak zkus hádat." Sladce jsem se usmála, on neví, jak mi ublížit, od něj mi nebezpečí nehrozí, snad. Pustil mě a zpražil mě nepřátelským pohledem. ,,Budu si na tebe dávat bacha." Odešel. Opřela jsem se o zeď a zhluboka jsem dýchala. Docela mě vyděsil. ,,Caro? Jsi v pořádku?" Ozval se vedle mě Tony. Polekaně jsem se k němu otočila. ,,Jo, jsem." Prohrábla jsem mé krátké vlasy a zkusila jsem se na něj usmát. ,,A kam máš namířeno?" Zeptal se s úsměvem na rtech. ,,No, nevím. Asi jsem se ztratila." Tony se zasmál. ,,A mělo tvé chození po chodbě nějaký cíl?" Zeptal se s pobavením v hlase. ,,No hodilo by se najít kuchyň." Usmála jsem se. On nastavil jeho ruku. ,,Mohu vás doprovodit?" Zeptal se a mírně se uklonil. ,,Samozřejmě, děkuji." Usmála jsem se a mou ruku jsem nechala ladně vklouznout do té jeho. Jemně mě uchopil a rozešel se do kuchyně. Sladila jsem s ním krok a šli jsme společně vedle sebe. Někdo kdo by nás viděl, by jsi mohl pomyslet, že spolu chodíme, ale to se nikdy nestane.
Došli jsme do kuchyně. ,,Taky se jdu najíst, uděláme si něco společně?" Koukla jsem na něj překvapeně. ,,Jíš pizzu?" Zeptal se. ,,Jo." Odpověděla jsem a sedla jsem si. ,,A houbovou taky?" ,,Jasně, díky." Usmála jsem se. Vytáhl z mrazáku mraženou pizzu a vyndal jí z obalu. Dal jí na plech a dal to do trouby. ,,Jarve, až to bude hotový, oznam mi to." Zaúkoloval Jarvise a pak si sedl ke stolu naproti mě. ,,Pizza bude za pár chvil hotová, po snídani se k nám přidá Natasha s Wandou a půjdeme nakupovat jo?" Koukl na mě, jakobych měla na vybranou. ,,A mám snad na výběr?" Zeptala jsem se ironicky s pohledem kamkoliv jinam než na něj. ,,No ani vlastně ne." Zasmál se Tony. ,,Vaše pizza už je hotová." Ozval se Jarvis a Tony vstal. Otevřel troubu a sáhl si na vařící plech. Vykřikl a odskočil od toho. Zakoulela jsem očima a začala jsem se soustředil na černou mlhu. Ta se objevila pod plechem a vynesla ho z trouby a položila ho na plotýnky. Tony si mezitím chladil prsty a koukal na plech, co ležel na plotýnkách. Nebudu lhát, málem mi upadl, ale nebylo to vidět. Ještě na tom musím zapracovat. ,,To umíš?" ,,Jasně." Koukla jsem na něj, jakoby to byla ta nejlehčí věc na světě. ,,Ukaž to ještě na něčem." Zvedla jsem ruku a můj pohled přesunula na květináč, který poklidně dřímal na parapetu. Zvedla jsem ho kousek do vzduchu a pak ho zase položila. Bylo to dost těžké, jak já jsem slabá, musím fakt trénovat. Tony už uznal, že má prsty schlazený a nakrájel pizzu. Vzal talíře a dal je na stůl a doprostřed dal prkýnko. Rozhodla jsem se že pomohu, tak jsem mou mocí vzala plech a ten se pomalu vezl ke stolu. Tony jen koukal a já se tvářila jakoby to bylo to nejlehčí, i když mě to nesmírně unavilo. Musím pořádně cvičit...
Po snídani, ke které se přidala i Natasha a po pár chvílích Lukostřelec jsme s Tonym a Natashou vyšly ke garážím. Tam už stála myslím že Wanda. Ta s tou červenou mlhou. ,,Ahoj." Nejistě jsem jí pozdravila. Najednou jsem cítila jakoby mírnou bolest v hlavě, co to je. Hnedka mi v hlavě bleskla červená mlha. ,,Nech toho." Zavrčela jsem a pustila jsem jí trochu bolesti do hlavy. Podrážděně sykla a nechala mé myšlenky napokoji. ,,Jsem Cara." Usmála jsem se. ,,Wanda." Taky se usmála. Potřásly jsem si rukama. Nasedly jsme do auta a jely jsme...
Dojely jsme zpátky. Jsou čtyři odpoledne. Nakoupily jsme spoustu věcí. Kupovaly mi šaty plesový i obyčejný. Pak boty, na podpadku, letní i zimní. Ještě halenky a sukně. Mam asi čtyři tašky. A teďka se táhnu k výtahu a jedu do pokoje. Tam jsem si v rychlosti vybalila a v půl pátý jsem se rozhodla prozkoumat budovu. Vyšla jsem z pokoje. ,,Jarve, jsou tady nějaký místnosti, kde se dá trénovat?" Zeptala jsem se a šla jsem si někam. ,,Ano, o dvě patra níže." ,,Děkuji." Poděkovala jsem a narazila jsem na schody.
Sešla jsem o tvě patra níže a překvapily mě boxovací pytle. Šla jsem k dalším dveřím. Vešla jsem dovnitř a byla to místnost na střelbu s šípy. To bych chtěla zkusit. Nikdo tady nebyl, tak jsem si šla pro luk. Ale kolem mě proletěl šíp. Lekla jsem se ho a couvla jsem do zadu. Ale něco se mi připletlo pod nohy a já spadla na zem. Ze stínu vystoupil lukostřelec a mířil na mě dalším šípem. Vyšel ke mě. Posouvala jsem se ke zdi. ,,Všechny jsi asi oklamala a nebo to nevidí, ale jsi hrozba a hrozby se musí eliminovat." Mluvil děsivě, bála jsem se ho. ,,Promiň." Šeptla jsem a vpustila jsem do něj bolest. Padl na zem v křeči. Rozběhla jsem se pryč, a doufala jsem, že se nerozhodne jít za mnou. Vběhla jsem do pokoje s jasným úmyslem. Vzít si tu trochu věcí, co mi Tony dal jako dárek na uvítanou a zmizet. Vytáhla jsem veliký batoh co tady mám a do něj dala peněženku s penězmi a kartu co mám od Tonyho. Peníze by mi měly vystačit na dva měsíce, do té doby bych si měla najít práci. Uvidíme. A stále mi bude hrozit nebezpečí od Furyho. Sakra, je na mě toho až moc. Ale tady zůstat nemohu. Musím pryč. Do batohu jsem hodila poslední kus základního oblečení a na nohy nazula kecky. Dveře se v tu chvíli otevřely a stanul v nich Tony. ,,Co to děláš?" Znejistěla jsem. ,,No odejdu, nechci tady překážet a měla bych se postavit na vlastní nohy. Jsem přece dospělá." ,,To nemůžeš!" Vykřikla Tony. Koukla jsem se na něj. ,,Fury se tě nevzdá tak snadno." Dodal. ,,Ale já bych si měla najít práci." Řekla jsem můj argument, a už žádný nemám. ,,Tak to bych pro tebe jedno místo měl. Hledám asistentku. Tak co kdyby jsi pracovala pro mě. Bydlela by jsi tady a pracovala by jsi pro mě." Sakra! ,,A co ta práce obnáší?" Zeptala jsem se s úmyslem, něčeho se chytnout a vycouvat z toho. ,,No, budeš se mnou jezdit na různé pohovory a akce. Vybavená oblečením už jsi a já ti pomohu zapadnout, problém vyřešen." Usmál se Tony. ,,Tak jo, co je v plánu." Zeptala jsem se smířeně. ,,No, teďka mám volno, takže ho máš i ty, ale za dva dny je jedna společenská událost, takže tam půjdeš se mnou." Usmál se. ,,A do té chvíle nic?" Zeptala jsem se. ,,Ne. Máme volno, takže by neuškodilo se blíže poznat." ,,Jo tak já se vydám hledat si bydlení." S Tonym to ale nehlo. ,,Budeš zde, jelikož potřebuji mít asistentku nablízku." Usmál se, jelikož zvětřil, že vyhrál. Za to já znervózněla, co lukostřelec? Vždyť mě zabije! Tony si všiml mé náhle vyděšeného výrazu. ,,Děje se něco?" Zeptal se a přešel ke mě blíž. ,,Ne, nic se neděje." Sundala jsem jedním pohybem batoh ze zad a položila ho ke skříni.
Celá špatná jsem vyšla z pokoje, kde mě za ruku chytil Tony. ,,Caro, mě to můžeš říct, pomohu ti." Cukla jsem sebou, ale nesundala jsem jeho ruku, nějak mi dodávala oporu a bylo příjemné vědět, že za mnou stojí, ale proč to dělá? Prudce jsem se k němu otočila. ,,A proč to děláš? Nemáš jediný důvod mi pomáhat!" Křikla jsem po něm naštvaně. ,,Chci ti pomoct." Řekl klidně. ,,Ale proč?" Zeptala jsem se ho. ,,Bezdůvodně by jsi totiž nic nedělal, takže se ptám, co tě žene k tomu pomáhat mi." Koukla jsem na něj. Znervózněl, ale nechtěl to dát na sobě znát. Pak se narovnal. ,,A vadí ti to snad. Měla by jsi být ráda že ti pomáhám." Řekl trochu rázněji. ,,Takže pro dobrý pocit? Chceš abych ti pak byla dlužná?" Naštval mě a to doslova. ,,Ne, tak to není Caro, taky jsem byl na dně když mi umřela Pepper, a nikdo mi nedokázal pomoct, proto ti chci pomoct." Zarazila jsem se. Je to tak? Ale mám si nechat pomoct? ,,Ale já nepotřebuji něčí pomoc." Řekla jsem chladně a schodila jsem jeho ruku. Rozešla jsem se do labirintu chodeb a Tonyho jsem nechala za sebou.