Z pohledu Natashy (tentýž den večer)
Došla jsem před budovu S.H.I.E.L.D.U. Už zdáli mi mával Steve a Clint. Jsem ráda že mě přišli přivítat. Když jsem tam došla, Steva a Clinta jsem objala. Po Tonym jsem hodila pohled alá proč jsi přišel. Tony a Steve se mnou zašli do prázný místnosti. ,,Tak jo, co se děje?" ,,Ta dívka, Cara, já jí chci pomoct, vím, že není nebezpečná, jak Fury rozhlašuje. A on jí někam schoval a já nevím co s ní je, navíc jsem si slíbil, že jí pomohu a chci to dodržet." Vychrlil Tony. Chvíli jsem si ho měřila pohledem. A navíc, je bezpečné tu dívku pustit? ,,Jaký je plán?" Zeptala jsem se jich. Tony mi podal něco jako flash disc. ,,Je v tom Jarvis, napojíš to do počítače, on najde informaci, kde je Cara, pošle mi jí a já jí budu moct zachránit." Vychrlil na mě. ,,Tak jo, dej mi to." Řekla jsem a on mi překvapeně disk podal. Dala jsem si ho do kapsy u obleku. Rozešla jsem se najít Furyho. Potkala jsem ho na chodbě. ,,Dobrý den, mise byla úspěsná. Vypadáte vyřízeně, mám průběh mise sepsat sama?" ,,Kdybyste byla tak hodná, dneska mám ještě moc práce." Dal mi heslo od jeho počítače. Usmála jsem se a rozešla jsem se do jeho kanceláře. Hillová je totiž na týden pryč, je vážně zraněná, ale za týden by měla být v pohodě. Došla jsem do kanceláře. Zapnula jsem počítač ...

Z pohledu Tonyho
Se Stevnem sedíme v jednom pokoji a čekáme. Skenuji obrazovku tabletu a čekám až Jarvis ohlasí zprávy. Najednou blikla message od Jarvise.
Pane, myslím že je uschována ve sklepení. Z videí, které jsem vám poslal je zjevné, že je tam držená proti své vůli, jelikož každý mocný má slabinu. Ta její byla odhalena.
Pak v popisku byla mapa tohoto komplexu a červeně vyznačená cesta a videa. Řekli jsme si, že počkáme na Tashu a se Stevnem jsme zvědavě rozklikly první video...
Tasha přišla uprostřed videa. Nyní uháníme všichni tři chodou, otřeseni videi. Můžeme být rádi, že nemá kameru v pokoji, takže jsme viděli záběry toho, jak proti své vůli musela zabíjet ostatní. Letíme chodbou. Jdeme já, Steve a Tasha. Usoudila, že si zaslouží druhou šanci. Došli jsme údajně na místo kde se vše dělo. Vběhl jsem do "jejího pokoje" a omylem jsme jí vzbudily, jelikož jen jak jsem vešel se rychle posadila a upřela na mě znavený pohled, který měl působit děsivě. Ale působil ztrhaně a smutně.

Z pohledu Cary
Probralo mě cvaknutí dveří. Prosím ne, já už nechci. Posnažila jsem se nasadit děsivou či neoblobnou masku, ale pochybuji, že se mi to povedlo. Vymrštila jsem se rychle do sedu. Ve dveřích stál Tony. ,,Caro?" Vstoupil dovnitř. ,,Co tady děláš? Poslal tě snad Furry?" Tony se přívětivě usmál. ,,Ne, jdu ti pomoct." Moje tělo prahlo po pomoci, stejně jako moje rozlámaná psychika, ale v mozku se mi rozsvítil alarm. Co když lže? Už tolikrát jsem nalítla, co když mi bude chtít ubližovat ještě hůř. ,,Caro. Oba dva víme, že tady nejsi dobrovolně, ale taky že nemáš kam jít, pojď se mnou. Můžeš být jednou z nás Avengerů a chránit svět s námi." Nabídl mi. V jeho očích bylo něco divného, plamen důvěry a bezpečí, nutilo mě to věřit mu. Pak se jeho ruce pomalu a nejistě obmotaly kolem mě. Ale co když Furry přijde, zabije je, a mě znova zbije já nechci! ,,Ne pusť mě!" Vykřikla jsem a vymanila jsem se z jeho sevření. Malý pocit bezpecí úplně zmizel. V objetí jeho silných paží mi bylo lépe, ale nemůže mi pomáhat, jinak mu Furry ublíží. Jeho pohled byl zmatený. A já měla co dělat, abych se nerozbrečela. ,,J-já j-j-jsem-m ta-dy do-do-dobro-vol-voln-ně." Vysoukala jsem ze sebe snámahou a strachem. Vůbec jsem to nemoha vyslovit, mé hlasivky byly úplně sevřené strachy. ,,Caro? Neboj se ho, my tě ochráníme, nás nemá šanci porazit, věř mi." Přešel blíž ke mě a podal mi ruku. Usmál se na mě. Uchopila jsem jeho ruku a nechala jsem ho, ať mě vytáhne na nohy. Rozešla jsem se klidně za ním. Natasha a Steve byly připravený k boji. Rychle se mnou vyšli do patra. ,,Jarve oblek." Odskočila jsem od Tonyho a na něj se nalepily kusy obleku. Chytil mě pevně v pase. A pak mírně vzlítl. Chytila jsem ho kolem krku. ,,Neboj, nepustím tě." Slyšela jsem pobavení v jeho hlase a pak se rozlítl pryč. Letěly jsme chodbami dost rychle a patrama výš a výš až jsme vylítly na střeše. A Tony se se mnou rozlétl pryč, dál od celého komplexu. Držela jsem se ho pevně, až se mnou přistál v jeho domově. Pustil mě na zem a kovová plošina po které šel mu vzala části obleku. Jen jsem ho pozorovala. V hlavě jsem hodnotila situaci, a snažila se z jeho tváře vyčíst, zda mi chce ublížit. Sice se ráda snažím myslet trošku nezávisle, ale moc mi to nejde, jelikož jsem unavená a bojím se spát, bojím se další psychický újmy, ale jak jsem mohla klesnout na dno? Byla jsem na vrchu, porazila jsem nespočet asgarďanů a neporadím si s Furrym? Tak je na mě asi něco špatně, já jsem špatná, ale co mě pokazilo? Tak to nevím, ale musím se vzchopit, ale jak? Mohu začít, mohu si zajít zacvičit, okusit prohru a zlepšit se na maximum, spadla jsem, tak začnu šplhat znova!
Zezadu mě jemně za předloktí chytil Tony. ,,Caro?" ,,No?" Zeptala jsem se ho a otočila jsem se k němu. ,,Pojď, ukážu ti pokoj." Kývla jsem a šla jsem klidně za ním. Zachránil mě, tak se tady chvíli zdržím, nechci mu tu oxidovat moc dlouho. Až mě zavedl k jedněm dveřím. ,,To je tvůj pokoj, mohu jen doufat, že jsem se trefil do tvého stylu. Vešla jsem dovnitř a brada mi spadla málem na zem. Pokoj (viz obrázek nahoře) byl vážně úžasný. ,,To je nádherný, moc děkuji." Řekla jsem ohromeně. ,,Tak se můžeš zabydlet a jelikož je noc, tak se můžeš rovnou vyspat. V támhletěch dveřích je koupelna. Ve skříni je nějaké oblečení, které by ti mělo být a koupelna je už také vybavená, zítra můžeme zajet na nákupy a dokoupit ti nějaké věci." Koukla jsem na něj, proč toho pro mě dělá tolik? Určitě to není jen tak. Je to Tony Stark, je milionář, slavný, děvkař a zdá se, že nemá srdce, i když zachránil svět. Tak proč mi pomáhá? Zatřepala jsem hlavou a došla jsem ke skříni. Otevřela jsem jí. Bylo tam docela dost oblečení, co chce Tony ještě dokupovat? Vzala jsem si šortky a kratké černé tílko a zalezla jsem do sprchy. Cvakla jsem vypínačem a světla ozářily celkem luxusní koupelnu.

To je jen moje koupelna? Ze skřínky, která stála naproti vaně jsem si vzala ručník. Byly v ní i šampony a sprchový gely či pěna do koupele. Zkrátka jsem si mohla vybrat. Vzala jsem šampón a sprchový gel. Na pěnu jsem si nikdy nepotrpěla. Pak jsem se zadívala do odrazu v zrcadle. Vypadala jsem dost špatně, pod očima pytle, popraskaný rty, jen bledost mi zůstala stejná, bledší asi už být nemohu. Vslékla jsem se a vklouzla jsem do vany. Pustila jsem sprchu. Hnedka začala téct teplá voda. Dala jsem jí teplejší a špuntem jsem ucpala díru na dně vany, kterou mi odtékala voda. Pak jsem si namydlila hlavu a poté sprchovým gelem tělo. Bylo to příjemný, pak jsem to ze sebe začala splachovat. Špunt jsem vyndala, jelikož ze mě tekla skoro černá voda. Když už jsem byla čistá, napustila jsem si vanu a relaxovala jsem v teplé vodě. ,,Paní. Musím vás upozornit, že vám vystydla voda." Probudil mě hlas. Posadila jsem se. Já usnula ve vaně? No, asi jo. A kdo to na mě mluvil? Asi jen něco ze snu. Mávla jsem nad tím rukou a vypustila jsem vodu. U toho jsem se osušila. Vlasy jsem pak smotala vysušila fénem, který jsem našla. Ještě jsem byla stále docela ospalá. ,,Kolik je asi tak hodin?" Položila jsem si otázku, ale nečekala jsem odpověď. ,,Je půl jedné ráno paní." Nadskočila jsem již oblečená a rozhlídla jsem se kolem. ,, Zvyšuje se vám tep, měla by jste se uklidnit." Zase ten hlas. Teďka jsem si uvědomila, že takhle nezní lidský hlas. ,,Kdo jsi?" Zeptala jsem se a rozhlížela jsem se kolem. ,,Jsem Jarvis, stvořil mě Stark. Jsem v celé této budově a pokud by jste chtěla něco vědět, rád vám vaše otázky zodpovím." On stvořil mluvící systém? A ten je v celé budově? Tak to už chápu jeho jmění. Zašla jsem do velikého pokoje a zhasla jsem světlo. Ulehla jsem do měkké postele. Povlečení nádherně vonělo a madrace byla krásně měkká. ,,Dobrou noc Jarvisi." ,,Dobrou noc paní." Zítra ho musím upozornit na to, aby mi tykal a oslovoval mě jménem. Hned jak jsem dokončila tuto myšlenku jsem propadla spánku.